BEDNÁŘ: Den nezávislosti a zánik říše

BEDNÁŘ: Den nezávislosti a zánik říše

Vyhlášení samostatnosti Československé republiky 28. října 1918 proběhlo na území, jež dosud spravovala Rakousko-Uherská říše jako svou nedílnou součást. Na frontách se dosud bojovalo. Umírali na nich jak českoslovenští legionáři, tak jejich krajané v rakousko-uherské armádě. V Německu se v r. 1914 rukovalo do války s fanaticky vybuzeným nadšením a jemu odpovídající disciplinou. U nás převažovalo zoufalství, dobře patrný vzdor, a jak viděl z Německa do Prahy se vracející Masaryk, „celé masy byly opity.“

Probruselské mudrování

Dnes se v Evropě po americkém potlačení balkánských válek devadesátých let nějaký čas nebojuje. Území České republiky je nedílnou součástí Evropské unie. Našemu prezidentu a stále narůstajícímu počtu občanů se to ale nelíbí. Český parlament většinou bez diskuse schvaluje unijní zákony, na jejichž podobu nemá formálně stále existující stát v podstatě žádný vliv. A brzy to mají být i zákony o povinném bruselském dohledu nad českými bankami, pojišťovnami, státním rozpočtem, hospodářskou a sociální politikou, finančními trhy a makroekonomickou stabilitou. Říká se tomu ekonomická vláda. A má se to v Bruselu projednávat 28.– 29. října. Datum je to moc pěkné. Náš prezident ty zákony vidí spolu Českou národní bankou jako „cestu k záhubě.“ Cestu k záhubě Evropské unie a naší svobody. Je totiž narozdíl od vznešených a pěstěných vůdců EU i ekonom. A navíc si na Pražském hradě prozíravě nevyvěsil europrapor. To mnohé domorodé eurointelektuály a úslužné mediální mágy velmi dráždí. Také učenci živení bruselskými granty spolu s nimi velmi rádi probruselsky mudrují a peskují. Finančně dobře hodnocený aktivismus je celkem pochopitelný. Ostatně v našich ne vždy veselých dějinách nic nového pod sluncem.

Až na to, že každý opulentní večírek jednou končí. Jak řekl jeden americký ekonom, který se před EU neklaněl, a proto by se o její finanční pobídky nemohl ucházet, „žádný oběd není zadarmo.“ Večírek, nositel hrdého titulu „Evropské unie,“ nyní pomalu uhasíná. Zhruba od jihu na sever. Rakousko-Uhersko mělo také vážné problémy hlavně směrem na jih. Před jeho neslavným zánikem Masaryk ve vídeňském parlamentu řekl, že mu připomíná pána, jenž spolkl deštník, a teď se bojí pohnout, aby se v něm neotevřel. Rakousko se pohnulo, a deštník se otevřel. Masaryk a jeho vojáci se na tom rádi podíleli. Evropě a jejím nemožným říším rozuměli víc než její tehdejší pomazaní vůdcové a úřední znalci.

Fantasmagorická eurovláda

Tak jak slavit 28. říjen v dnešním ovzduší unijního soumraku, přehlušovaném dost vyčpělým chrapotem povelů k jakési fantasmagorické ekonomické eurovládě? Co popřát panu premiérovi k jeho bruselskému, činorodě pracovnímu Dni nezávislosti? Snad odvahu k odvaze a vytrvalosti v ní, řekl by patetik. Někteří Nečasovi předchůdci to ale měli a uměli. Třeba Švehla. Je Nečas jako Švehla? To se brzy pozná. Švehla zemřel vyčerpáním z práce pro stát. Bez něj by předtím doma nebyl 28. říjen jako Den nezávislosti. Masaryk jej chtěl za nástupce. Kdyby byl v r. 1938 prezidentem Švehla, možná by nebyl Mnichov, a nakonec za deset let komunisté u čtyřicetileté samovlády. Masaryk by prý sedlal…

Co bude v Bruselu říkat a dělat Nečas? Ví, že je Den nezávislosti? O bruselské cestě k záhubě se asi rozhodne až Den poté. Tak se jmenoval jeden neveselý americký film. Bude 29. října Nečas veselý? A bude Brusel veselý? Moc hezké město to není. Parádní středověké náměstí s radnicí se krčí ve stínu obludných konstrukcí nové evropské říše, která právě končí, a kdo ví, zda to ví. U nás to ví alespoň někdo. V tom asi máme tradici. A hodně evropskou, protože hodně českou, dodali by možná Masaryk a Karel Čapek. A Hegel by k tomu přidal, že vědět je sice hezké, ale myšlenka je skoro nic. Takže ještě tak něco udělat. Třeba s tím bruselským deštníkem. Chce se snad někomu sedlat? 

Miloslav Bednář je filosof a místopředseda Strany svobodných občanů

Vyšlo v Lidových novinách 27.10.2010

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Poslanec Libor Vondráček ze Svobodných vystoupil v pondělí 13. dubna v pořadu Interview ČT24, aby komentoval historický volební zvrat v Maďarsku. Porazil jej Péter Magyar se stranou Tisza, která získala dokonce ústavní většinu 138 ze 199 křesel. Po šestnácti letech Orbánovy vlády přichází do Budapešti nová éra – a Vondráček k ní zaujal promyšlený, suverénní postoj, který nenechal nikoho na pochybách o tom, kde stojí česká konzervativní pravice.

Gratulace bez naivity

Vondráček přivítal Magyarovo vítězství otevřeně a bez výhrad. Na sociálních sítích ihned po volbách napsal: „Sláva vítězům, čest poraženým. Petr Magyar porazil téměř neporazitelného Viktora Orbána a patří mu upřímná gratulace.“ Zároveň však dodal, že Maďarsko funguje jinak a my je nemáme soudit ani s jedním, ani s druhým lídrem. Tato věta vystihuje podstatu jeho přístupu: respekt k demokratickému výsledku, ale odmítání vnucovat jiným státům vlastní politické měřítko. Vondráček také ocenil, že Orbán porážku uznal elegantně a moc předá poklidně což v dnešní době rozhodně není samozřejmost.

Obrana suverenity: Brusel není soudce

Největší část rozhovoru se točila kolem otázky, zda by maďarská politická kultura měla odpovídat unijním normám. Vondráček zde ukázal svou právnickou zdatnost a politickou konzistentnost. Připomněl, že Evropská unie, do níž Česká republika vstoupila referendem v roce 2003, byla původně postavena na ekonomické spolupráci – nikoli na vzájemném přehlasování v kulturně a politicky citlivých otázkách. Když moderátor opakovaně citoval článek 2 Lisabonské smlouvy, Vondráček klidně kontroval: „Lisabonská smlouva šla za hranu toho, kde je žádoucí si uchovat evropskou spolupráci.“ Nejde o popírání demokracie, ale o odmítnutí dvojího metru – a příklad si Vondráček nenechal ujít: zatímco Tuskově vládě v Polsku přeobsazování ústavního soudu Brusel prominul, Kaczyńskému to stejné vyčítal.

Moderátorovi, který se snažil obhajovat Brusel jako nestranného arbitra právního státu, Vondráček nepokrytě odpověděl: „Mám pocit, že ten vágní obecný pojem je tam proto, aby existoval nějaký bič, který Brusel používá na neposlušné státy.“ Tato formulace je přesná, výstižná a opírá se o konkrétní zkušenost z práce ve Výboru pro evropské záležitosti, kde Vondráček aktivně sleduje bruselské legislativní tlaky na Českou republiku.

Ústavní soud, demokracie a zdravý rozum

Debata se dotkla i citlivé otázky maďarského Ústavního soudu a způsobu, jakým Fidesz obcházel jeho rozhodnutí přijímáním ústavních zákonů. Vondráček zde nepopřel, že jde o věc hodnou diskuze, ale zároveň jasně uvedl: parlament je v parlamentní demokracii nejvyšší zákonodárný orgán a ústavu formuluje zákonodárce, nikoli soud. „Ústavní soud tady není od toho, aby formuloval ústavu,“ řekl. Příkladem poukázal na Švýcarsko zemi se špičkovou demokracií, která nemá Ústavní soud vůbec, a přesto funguje jako vzor přímé demokracie pro celý svět.

Vondráček rovněž trefně připomněl, že Velká Británie – obvykle kladená za vzor právního státu posílá stovky lidí měsíčně do vězení za příspěvky na sociálních sítích. „To rozhodně není ta liberální demokracie, kdy menšina má právo se svobodně projevit,“ řekl. Argument zasáhl přesně tam, kde byl moderátor nejzranitelnější.

Půjčka Ukrajině: Suverenita nad solidaritou

K otázce odblokování evropské půjčky Ukrajině ve výši 90 miliard eur zaujal Vondráček jasný a konzistentní postoj. Státy, které se k půjčce nechtějí připojit Maďarsko a Slovensko mají na to plné právo. Evropská unie není dlužní unie a nemá přehlasovávat suverénní státy v otázkách, kde si samy nesou odpovědnost za svůj postoj. „Pokud státy, které chtějí půjčit, půjčí, je to v pořádku. Ale nemyslím si, že by měly být jiné státy přehlasovány,“ řekl. Připomněl také, že EU si v roce 2020 po covidu půjčila 750 miliard eur a otázka splácení dosud není jasně zodpovězena.

Benešovy dekrety a Visegrád: Věcnost místo paniky

Téma Benešových dekretů, které v maďarské předvolební kampani otevřel sám Magyar, Vondráček nezametal pod koberec, ale zasadil ho do historického a politického kontextu. Ukázal, že politici v opozici mívají k tomuto tématu daleko hlasitější projevy než v okamžiku, kdy převezmou odpovědnost za vládnutí. „Věřím tomu, že Petr Maďar v pozici vládnoucího přestane tolik akcentovat otázku Benešových dekretů,“ řekl Vondráček, a poukázal na to, že i Orbánův Fidesz nakonec ve vládě toto téma utlumoval. Vondráček také upozornil, že podobné výzvy zaznívají opakovaně z řad Alternativy pro Německo a bude správné reagovat stejně důsledně, odkud přijdou.

Co se týče budoucnosti Visegrádské čtyřky, Vondráček vyjádřil reálný optimismus: Magyar avizoval první zahraniční cestu do Polska a zájem o rozšíření V4 třeba o Rakousko. „Nás opravdu spojují podobné pohledy na věc a musíme proti diktátu Bruselu vystupovat společně,“ uzavřel Vondráček. Státy střední Evropy mají příliš mnoho společného – historii, problémy i výzvy, aby jim volba jednoho premiéra toto pouto přetrhla.

Vondráček v Interview ČT24 vystoupil jako politik s jasně zakotveným světonázorem, který se nenechá tlačit do jednoduchých odpovědí na složité otázky. Respektoval demokratický výsledek maďarských voleb, odmítl bruselský dvojí metr a zároveň naznačil, že spolupráce zemí střední Evropy má pevný základ, který přestojí i výměnu vlády v Budapešti.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31