Tisková zpráva – Svobodní na připomínce Rašína vyzvali Zaorálka, aby konečně zajistil dodržení zákona

Tisková zpráva – Svobodní na připomínce Rašína vyzvali Zaorálka, aby konečně zajistil dodržení zákona

Svobodní uspořádali pietní setkání k 97. výročí úmrtí Aloise Rašína, politika a zakladatele Československé republiky. V 11 hodin se sešli na místě, kde byl 5. ledna 1923 na Aloise Rašína spáchán atentát anarchokomunistou J. Šoupalem. Právě 18. února na následky zranění Alois Rašín zemřel. Kromě pietní akce si Svobodní také připomněli 2 roky starou výzvu, kterou se snažili napravit protiprávní stav způsobený nečinností ministerstva kultury. Aktualizovanou výzvu tentokrát směřovali k Lubomíru Zaorálkovi, jenž prožívá svůj první únor ve funkci.

Na den přesně 97 let poté, co svůj boj o život prohrál Dr. Alois Rašín se konala akce pořádaná vedením Svobodných. Řečníci a účastníci akce se rozhodli vyzdvihnout význam tohoto státníka, muže 28. října a našeho prvního ministra financí, ale také připomenout stále platný zákon z roku 1933.

Krátce před 10. výročím jeho smrti totiž schválilo národní shromáždění Československa zákon č. 35/1933 Sb., o zřízení pomníku Dr. Aloisi Rašínovi a Dr. Milanu Štefánikovi, který dosud nebyl naplněn. Právě o existenci tohoto morálního dluhu a protiprávního stavu hovořil Libor Vondráček, právník a předseda Svobodných.

„Neexistence sankce či normativní lhůty ke splnění nemůže být důvodem pro její ignorování. Zákon z roku 1933 je dodnes platný a jeho obsah je zcela zřejmý, v § 1 zákona stojí: ‘Prvnímu ministru financí Dr. Aloisi Rašínovi a prvnímu ministru vojenství Dr. Milanu Rastislavovi Štefánikovi v uznání jejich zásluh o stát zřídí se pomníky nákladem státním v hlavním městě Praze’,“ uvedl v úvodu své řeči Libor Vondráček a následně dodal: „Jak by stát přistupoval k občanovi, který by se nechoval podle zákona si asi dovedeme všichni představit. Pokud by občan či jeho právní nástupce 2 roky nedbali výzvy, zřejmě by se stát obrátil s vymáhaným právem k soudu. Výzva, kterou si připomínáme je už dva roky stará a nejsou nám známy žádné, kroky, které by vedly k jejímu naplnění, takže uvažované srovnání je na místě. My tak přísní a drakoničtí vůči státu ovšem být nechceme, a to i vzhledem k úctě, kterou bychom k osobě Dr. Aloise Rašína chovali i bez takového zákona. Pokud během dalších dvou let stát nebude konat, postaráme se sami o to, abychom se za tři roky, v den výročí 100 let od jeho smrti, mohli sejít v Praze před jeho památníkem.“

V dopisu, který byl letos aktualizován a před dvěma lety jej zasílal tehdejší europoslanec Jiří Payne ministru kultury, bylo vysvětleno, proč se obrací právě na něj: „Za provedení citovaného zákona odpovídají všichni členové vlády, což je ovšem ustanovení odpovídající tehdejšímu československému uspořádání odpovědnosti v rámci výkonné moci. V současné době podle §8 kompetenčního zákona 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy (podle pravidla „lex posterior derogat priori“) jsem přesvědčen, že tato odpovědnost přechází na Vámi spravované ministerstvo. Pokud ne, asi musí o provedení zákona rozhodnout vláda.“

Kromě projevů vyzdvihujících Aloise Rašína i jeho syna Ladislava Rašína, proběhlo před jeho domem ještě zapálení svíčky a položení květiny. Následně se vydalo Republikové předsednictvo Svobodných spolu se zastupiteli pražských částí i magistrátu směrem k Rašínovu nábřeží, aby se po cestě poohlédli po místě, kam by mohl být umístěn jeho památník.

Jak odpoví či neodpoví ministr kultury na aktualizovanou výzvu, prozradí Svobodní nejpozději při 98. výročí od smrti Aloise Rašína.

Případné dotazy prosím směřujte na:
mluvci@svobodni.cz, +420 773 940 729

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Tiskový mluvčí

Tiskový mluvčí

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Tiskový mluvčí

Tiskový mluvčí

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31