Zálom: Primátor Hřib porušil principy právního státu a měl by rezignovat

Zálom: Primátor Hřib porušil principy právního státu a měl by rezignovat

Banda divokých socialistů zabrala majiteli jeho byt. Což o to – socialisté takové věci rádi dělávají. Pozoruhodnější jsou však reakce médií a politiků. Ukazuje se tím hrozivý posun pryč od principů právního státu.

Skupina aktivistů vytáhla do boje proti systému Airbnb, prostřednictvím něhož se po celém světě krátkodobě pronajímají byty turistům. Původně víceméně nekomerční záležitost spadající do módního konceptu tzv. sdílené ekonomiky přerostla v regulerní oblast trhu se vším všudy – s tím rozdílem, že se od začátku vyvíjí jaksi nekontrolovaně, svobodně, mimo regulace politiků a úředníků. To s sebou, jako ostatně všechno, přináší svá pozitiva i negativa. Pozitivem je jednoznačně naprosto dokonalá dostupnost levného ubytování takřka kdekolivy po světě. Negativem může a občas také je nepořádek či hluk od neukázněných turistů.

Článek na serveru iDnes říká: „Aktivisté upozornili na problém Arbnb.“ Jenomže v první řadě je to kriminální čin nebo přinejmenším výtržnost, a celou situaci měly řešit orgány k tomu kompetentní. Způsob, jakým se k ní postavila média, která okupaci bytu líčila jako přátelské setkání, během něhož se živě diskutovalo a všude voněla exotická jídla, dává pro příště jakési potvrzení legitimity jakékoliv další skupině aktivistických socialistů, která se rozhodne pošlapat něčí právo na majetek za účelem jakékoliv podobné politické kampaně. Víme dobře, že socialisté zabývající se tématikou bydlení chtějí znárodňovat – koneckonců, v Berlíně už s tím v jakési první fázi začali (zmrazení cen) a je jen otázkou času, kdy to přijde k nám. Stále se však udržujeme v představě, že žijeme v právním státu a ne v diktatuře jakéhosi novodobého progresivního proletariátu, v němž síla znamená právo. Kdykoliv se stane, že někdo obsadí cizí majetek, bez ohledu na to, zda jde o lupiče nebo politického aktivistu, musí policie chránit práva majitele se vší důsledností. Ať jde o dům, byt nebo třeba obří rypadlo důlní společnosti, princip je stejný. Policie však jedná velice liknavě – kauza pražské Kliniky obsazené gangem neobolševiků je asi nejkřiklavější příklad.

Je přitom podružné, zda aktivisté do bytu v Jindřišské ulici vtrhli násilím nebo zda si jeden z aktivistů byt jednoduše pronajal, dostal od majitele klíč a pak do něj pozval své soudruhy. V prvním případě by samozřejmě šlo o vloupání, druhá možnost však není o nic přijatelnější. Je to jen formalita. Pokud by si ekologičtí aktivisté objednali stůl v restauraci, poručili si jídlo, a potom kolem něj rozložili transparenty s nápisem „steak je vražda“ a vykřikovali slogany, měl by majitel plné právo žádat ochranu. Nebo kdyby si aktivisté protestující proti automobilové dopravě objednali taxík nebo Uber a při jízdě z okének vyvěsili vlajky s nápisy „auta zabíjejí“, měl by řidič plné právo je z vozidla vyhodit, s trochou nadsázky nejlépe za rychlé jízdy. Uzavření jakéhokoliv smluvního vztahu nedává žádné ze stran jakokoliv právo jednat nad její rámec. Pronájmem pokoje nebo apartmánu si kupujete ubytování, nikoliv jeviště pro politický aktivismus.

Přístup médií je bezesporu alarmující. Laťku však ještě překonali někteří politici. Celé akce se osobně zúčastnil pražský primátor Hřib, člen Pirátů. Dle svých slov se přišel jen podívat, jak bude okupace bytu probíhat. Postěžoval si, že město nemá dostatečné nástroje, jak „problém s Airbnb řešit“. V podstatě dal najevo, jaký nástroj by si představoval: mít k ruce tlupu násilníků, kteří budou určené byty obsazovat, šikanovat majitele, a násilím jej donutí bytu se vzdát. Koneckonců, Piráti nejsou v zásadě nic jiného než komunisté, kteří k tomu umí trochu lépe zacházet s počítačem…

Až se příště jiná skupina levicových aktivistů rozhodně blokovat dejme tomu kravín, aby tak „upozornila na špatné zacházení se zvířaty“, nebo obsadí restauraci, aby „upozornila, že jíme moc masa a ničíme přírodu“, nebo budou šikanovat majitele hospody za to, že podle nich „neférově jedná se zaměstnanci“ (viz kauza restaurace Řízkárna), nebo třeba začnou obsazovat vozidla Uberu a „upozorňovat na příliš velké množství aut v ulicích“, přidá se k ní opět primátor Hřib nebo jiný pirátský funkcionář, aby aktivistům poskytl politickou podporu a ochranu? Můžeme počítat skoro se vším.

Jenomže primátor, který podporuje bandu zločinců, nemá na svém postu co dělat. Pokud takto vysoce postavený politik nerespektuje principy právního státu a podporuje zvůli a bezpráví, měl by na svůj mandát neprodleně rezignovat!

Primátor Hřib je však pouze špička ledovce. Jiní politici se sice přímo nezúčastnili okupace bytu ani ji výslovně neschválili, zároveň se však opakovaně vyjadřují, že Airbnb je třeba důkladněji regulovat. Dobrovolné vztahy mezi lidmi považují za problém a touží je co nejvíce omezovat a svazovat. Již dříve se opakovaně děly různé útoky na soukromý majetek ze strany různých levičáckých gangů. Nyní je však provází souhlas politiků, ať už je hlasitý, jako např. v případě primátora Hřiba, nebo tichý a opatrný, jako u celé řady dalších politiků. Aktivisté okupující byt v Jindřišské ulici se jim hodí jako politická záminka, jako vyjádření vůle veřejnosti a její přání nastavit pravidla jinak, „lépe“. Je to nebezpečný příklad do budoucna.

Určité dílčí problémy s Airbnb, ve srovnání s celým objemem takto poskytovaných krátkodobých pronájmů spíše ojedinělé, lze jednoznačně řešit za využití již dnes dostupných nástrojů na zachování klidu a pořádku a na ochranu majetku občanů. Drastické případy, v jejichž líčení se vyžívají média, různá napadení sousedů ze strany opilých a neukázněných turistů, založení požáru od hořících cigaret atd, to jsou incidenty jednoznačně spadající do kriminální oblasti a nedává smysl se je snažit předem řešit regulací trhu. Je to stejně absurdní, jako přemýšlet o nové, „lepší“ regulaci fungování sdružení vlastníků bytů nebo uzavírání nájemních smluv proto, že tu a tam se v tom či onom domě může vyskytnout soused, který se chová nepřiměřeně, kouří na chodbách, pouští si do noci hlasitě hudbu, nečistí si boty a nadává lidem.

Je naprosto zřejmé, že pro socialisty všech možných barev jsou určité problémy, které s sebou nese pronajímání bytů přes Airbnb, jen záminkou. O to více ironické je, že to byli mnohdy právě Piráti a jim podobní progresivní socialisté, kdo dlouhá léta vyzdvihoval tzv. sdílenou ekonomiku jako jakousi „morální (protože primárně nezaměřenou na zisk) alternativu běžným tržním mechanismům“. A nejde jen o Airbnb, ale např. i o Uber apod. Jakmile lidé zcela přirozeně a pochopitelně přišli na to, že tyto služby mohou být nikoliv jakousi neziskovou, okrajovou aktivitou, ale naopak aktivitou vysoce ziskovou, a zároveň velmi pružnou, rychle se rozvíjející, protože daleko méně regulovanou, začali na ně socialisté pohlížet jako na jakékoliv běžné tržní vztahy: se šílenou, smrtelnou nenávistí.

A to je hlavní motiv okupace bytu v Jindřišké ulici. Nikoliv ulehčit život lidem, v jejichž domě mohou neukáznění turisté rušit noční klid, nikoliv vrátit Prahu jejím obyvatelům, ale především zaútočit na ty, kteří poskytují nějakou službu a vydělávají peníze. Papundeklový transparent vyvěšený na schodišti před bytem to řekl jasně: „Sousedství místo zisku.“ Neměli bychom vůči těmto darebákům chovat žádné sympatie. Ještě důrazněji však musíme odsoudit politiky, kteří je podporují – ať už mlčky či hlasitě.

 

Luboš Zálom 

Zastupitel Berouna, místopředseda Strany

 

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31