Občas na svých přednáškách mluvím o tom, že naše z poloviny socialistická ekonomika již reaguje jinak, než jak kdysi reagovala ekonomika kapitalistická, tržní. Ta z devadesátých let.
V takových situacích někdy pozoruji nadzdvižená obočí posluchačů a úsměvy, které říkají: „Tak to už je fakt trochu přehnaná nadsázka, mluvit o polosocialistické ekonomice…“
Ti, kdo se tak blahosklonně uculují, jen nevědí.
Ve skutečnosti je to ještě horší. Nejde o přehánění. Nejde dokonce ani o nadsázku. A pokud nebudeme mluvit o České republice, ale o celé Evropské unii, slovo „polosocialistická“ je špatně. Správně je totiž slovo „socialistická“.
Dámy a pánové, dovolte mi oznámit vám, že během let covidových se Evropská unie jako celek přehoupla přes hranici, za kterou již s plným vědomím a bez nadsázky může být za socialistickou označována. Říkají to statistiky.
Přesněji řečeno – statistici to většinou pravými jmény nepojmenovávají; když si ale rozklíčujeme jejich data, pak přesně k tomuto pojmenování dojít musíme. Pandemie totiž přinesla prudký růst podílu vládních výdajů na HDP po celé Evropě včetně Česka. Ne že by do roku 2020 tento podíl nerostl, ale právě na počátku roku 2020 jednotlivé vlády propadly myšlence, že se vládní výdaje stanou zásadním prvkem pro „stabilizaci“ ekonomik.
Myšlenka to byla velmi hloupá, ale co už. Pokud tedy budeme hledět na míru vládních výdajů na HDP jako na míru přerozdělování, případně jako na velikost státní ekonomiky, pak zjistíme úděsnou věc: Evropská unie se již přehoupla přes polovinu. Pokud polovinu HDP budeme považovat za dělicí čáru mezi kapitalismem a socialismem, pak to znamená, že jsme už těsně v socialismu. Jistě, není to definice z učebnice, socialismus není definován číslem, ale pokud chceme určit nějakou hranici, kdy jakási filozofie už převládá, je takhle postavená definice docela dobrá.
Pořád se vám to moc nezdá, že? To nejspíš proto, že vás zaskočil onen známý efekt pomalu vařené žáby. A tak jsme se jako EU v socialismu ocitli dříve, než jste se stačili rozkoukat. Nějaká čísla je libo? Tady jsou:
V Česku došlo mezi roky 2019 a 2020 ke skokovému nárůstu podílů vládních výdajů na HDP o 6,1 procentního bodu na 47,2 %. Úroveň 47,2 % nás řadí stále ještě pod průměr EU. Prudké zvýšení výdajů proběhlo hlavně prostřednictvím plateb za sociální oblast (nárůst z 19,3 % HDP v roce 2019 na 21,9 % v roce 2020) a na ekonomické záležitosti (ze 4,4 % na 6,1 % HDP). Nepřekvapí ani růst výdajů na zdravotnictví ze 7,0 % na 8 % HDP.
Podíl vládních výdajů na celkovém hrubém domácím produktu se v EU v roce 2020 zvýšil o 6,6 procentních bodů na 53,1 %. To je rekordní hodnota, která převýšila i období let 2009 až 2010, kdy se vládní výdaje zvyšovaly v souvislosti s globální recesí a finanční krizí. Vládní výdaje se přitom i v absolutní hodnotě zvýšily ve všech zemích EU. V průměru za celou Evropskou unii to bylo o 9,2 %.
Zatímco v roce 2019 se přes 50% úroveň dostaly jen Francie, Finsko a Belgie, v roce 2020 tvořily vládní výdaje více než polovinu HDP u 14 zemí. Nejvyšší podíl vládních výdajů na HDP měla v roce 2020 Francie (61,6 %), následovaná Řeckem (59,8 %) a Belgií (59,2 %). Nejnižší podíl mělo Irsko (27,4 %).
Jak víme a jak konstatoval například i Nejvyšší kontrolní úřad, pandemie posloužila jen jako záminka, aby podíl vládních výdajů na HDP skokově vyskočil. Takto navýšené výdaje totiž skutečně souvisely s pandemií jen asi z poloviny. A i když strach z pandemie je už pryč, ochota vlád snižovat podíl vládních výdajů na HDP není vidět. Namísto toho se objevují jiné záminky: prý válka, prý energie, prý zelená politika. Záminky. Nic víc. Tak jako pandemie byla záminkou.
Takže ještě pro pána v zadní řadě: Jako celek je EU už více socialistická než kapitalistická ekonomika – přerozdělování a velikost státního sektoru už dosahují 53,1 %, tedy převýšily polovinu HDP. V ČR veřejné výdaje na HDP narostly na 47,2 %. A baví mě Francie, kde dosahují veřejné výdaje na HDP již 61,6 %. A nyní poslyšte zlatý hřeb večera: V roce 1988 v ČR výdaje státního rozpočtu na HDP (respektive na tzv. užitém národním důchodu) dosahovaly 74 %, v roce 1989 stouply na 78 %. To jen tak pro srovnání a správné měřítko.
Hodně štěstí v novém socáči.
Autorem článku je nezávislá ekonomka Markéta Šichtařová, článek jsme „přetiskli s jejím souhlasem“.
