Vášnivé debaty vyvolal postoj některých restaurací, které se rozhodly, že omezí vstup dětí do svých podniků. V této souvislosti však místopředseda Svobodných Luboš Zálom poukázal na to, že tato často emotivní diskuse poodkrývá daleko širší téma, tedy komu vlastně hospoda či restaurace patří, kdo je skutečným majitelem a jestli se u nás respektuje právo na majetek.
Podle Luboše Záloma k učebnicové definici podnikání je třeba ještě přidat to, že jde o činnost, která je vymezena zákonem. „A jestliže zákon, jak je to například v naší republice, nerespektuje práva jednotlivce, tedy právo na život, svobodu a majetek, pak lze definici pojmu podnikání zcela překroutit. Má jít primárně o zisk? Nebo o „něco víc“? Zisk je přece něco tak přízemního! Mělo by nám jít o jiné hodnoty? O veřejné blaho? O rovnost mezi lidmi? O společenskou odpovědnost? O udržitelnost a šetrnost vůči planetě?“ ptá se místopředseda Svobodných , podle kterého je podnikání stále více chápáno nikoliv jako prodej, ale poskytování.
„Majiteli se neupírá právo dosahovat zisku, ale spíše v druhém plánu, aby přežil, aby mohl fungovat, a nadále poskytovat služby. A běda mu, kdyby jeho zisky byly příliš vysoké! Nebo kdyby se pokusil libovolně podle svých preferencí nastavit parametry své podnikatelské činnosti. Kupříkladu striktně si určit, kdo smí být jeho zákazníkem,“ říká Luboš Zálom, který jedním dechem upozorňuje na to, že takto pohled na podnikání zavání kolektivismem.
„Jednotlivec nic neznamená, je zaměnitelným, nepodstatným prvkem celku. A pouze celek dokáže formulovat skutečné hodnotové soudy a být příjemcem nějakého prospěchu. Činnost jednotlivců musí vést ke společnému blahu. A pokud se cíle a preference jednotlivce dostanou do konfliktu s hodnotami, které kdosi z pozice autority určí jako hodnoty celku, musí se jednotlivec obětovat. Nebo být obětován,“ zdůraznil Zálom, který zdůraznil, že na tomto principu jsou založené všechny státní zásahy, všechny regulace, všechny daně. „Jedinec se musí podřídit. I majitel restaurace či kavárny. Sloužit všem bez výjimky. Leda by takovou výjimku sám stanovil stát. Samozřejmě s odkazem na vyšší blaho. Diskriminovat kuřáky a zakázat hospodským provozovat kuřácké podniky je přece v pořádku! Jde o veřejné zdraví,“ kroutí hlavou Zálom.
Majitel restaurace nebo kavárny podle místopředsedy Svobodných nesmí dát jasně najevo, komu chce poskytovat své služby. „Státní kuratela zde však nikomu neprospívá, ba naopak. A ve skutečnosti neprospívá ani rodičům, kteří se svými dětmi rádi navštěvují pohostinská zařízení. Některé kavárny děti přímo vítají, nabízejí pro ně speciálně uzpůsobené prostředí, různé herny. Jinde děti raději nechtějí, ale nesmějí to dát najevo. Nikdo se nepozastavuje nad tím, že do kavárny s dětskou herničkou zpravidla nelze přijít na pár piv a několik rumů, a pokud by něco takového někdo vyžadoval s odkazem na jakési právo nebýt diskriminován, setkal by se se zaslouženým výsměchem. Zapřisáhlý vegan nepůjde ukojit svůj hlad do restaurace vyhlášené argentinským hovězím. Do slávistické pivnice je lépe nevstoupit ve sparťanském dresu. A málokterý antisexuální puritán by přišel do striptýzového baru s požadavkem, že by se slečna na pódiu měla zahalit,“ dělí se o několik trefných přirovnání Luboš Zálom.
„Pokud zabráníte majitelům podniků diskriminovat, tedy vybírat si své zákazníky a podle toho upravovat svůj koncept a svoji nabídku, trh, tedy jeho zbytky, se stávají stále šedivější. Okovy státních regulací zabíjejí pestrost a ztěžují či přímo znemožňují výběr. Ostatně v případě zákazu kouření v restauracích to snad pochopili už všichni: zatímco mnohé restaurace před zákazem stavěly svoji konkurenční výhodu právě na tom, že u nich se kouřit nesmí, kvůli plošnému zákazu o tuto pracně budovanou výhodu přišly. Regulace uvalená za pohrůžky násilím na všechny není výhoda. Pro nikoho,“ dodává Luboš Zálom.
Zdroj: Parlamentní listy
