Plány na uzdravení financí představil v pořadu Co na to vaše peněženka na CNN Prima NEWS předseda Svobodných Libor Vondráček. Ten by především reguloval počet státních zaměstnanců. Konsolidační balíček je „látání děr ve státním rozpočtu“, řekl předseda Sociální demokracie Michal Šmarda. SOCDEM by podle něj šla v řešení krize jinou cestou – snížila by daně, které se dotýkají obyčejných lidí, a naopak daňově zatížila rentu, majetek a zisk.

Lídr Svobodných si nebral servítky s vládou Petra Fialy. „Nabíráme nové úředníky v rámci služebního zákona,“ namítl Vondráček. „Teď se škrtají pouze tabulková místa, ale je třeba propouštět i reálné úředníky.“ Regulace by se podle něj měla týkat i učitelů a dalších pracovníků ve školství. „Je třeba zrušit inkluzi, to je třicet tisíc zaměstnanců v regionálním školství,“ láteřil Vondráček.

Ekonomice by podle předsedy Svobodných prospělo, kdyby současná vláda rušila „jeden úřad za druhým“, a také radil zvrátit některé kroky vlád předchozích. Zmínil například zákaz kouření v hospodách nebo zavírání provozoven o svátcích. „V podstatě nic kromě EET se nezrušilo,“ shrnul Vondráček.

Balíček, který koncem listopadu podepsal prezident Petr Pavel, například zavádí pouze dvě sazby daně z přidané hodnoty, a to 12 a 21 procent. V nižší sazbě budou hlavně potraviny, do vyšší se přesunou některé služby nebo třeba točené pivo. Sazba daně z příjmů firem se zvyšuje z 19 na 21 procent. Daň z nemovitostí se zvýší v průměru o 1,8 násobek. V příštích dvou letech vzroste spotřební daň z lihu o deset procent, v dalším roce o pět procent.

Podle šéfa SOCDEM Michala Šmardy vláda svými kroky bere peníze „nejslabším“. „Vodné a stočné velmi snadno vyberu. Stát si tuhle daň vybral podle toho, že je naprosto bez nákladů. Vodu si doma pouští všichni, takže peníze okamžitě přitečou,“ upřesnil svůj názor. „To, čeho jsme svědky, není konsolidace veřejných financí, ale je to látání některých děr ve státním rozpočtu,“ okomentoval.

Za nejhorší však prý považuje to, že Fialův kabinet komplikuje život nejmenším živnostníkům. „Budeme se asi dohadovat o tom, jestli je, nebo není správné více zdanit velké úspěšné firmy, energetické firmy, banky a podobně, ale rozhodně se nikdy nebudu stavět za nikoho, kdo komplikuje život kadeřnici, zedníkovi nebo řidiči kamionu,“ řekl Šmarda. „Lidé by měli mít menší bariéry k tomu, aby se stali úspěšnými, a teprve tehdy, když se jim to podaří, by měli státu odvést to, co mají,“ dodal.

Zdroj: CNN Prima (název článku redakčně upraven)

Co na to vaše peněženka (CNN Prima NEWS, 9. 1. 2024)

(Přepis rozhovoru)

ÚČASTNÍCI:

LV = Libor Vondráček, předseda strany Svobodní; MS = Michal Šmarda, předseda Sociální demokracie; TV = Tomáš Vzorek, moderátor

TV: A je tady čas na dnešní diskuzi. Ještě jednou mi dovolte přivítat mé hosty, Michal Šmarda, předseda strany SOCDEM, tedy Sociální demokracie, hezký podvečer.

MS: Krásný dobrý večer.

TV: A vítám i předsedu strany Svobodní Libora Vondráčka, hezký večer i vám.

LV: Hezký večer vám i divákům.

TV: Jak už jsem říkal, tak dneska to bude taková ekonomicko-politická diskuze. Takže já možná začnu tou politikou a dovolil bych si poprosit o vaši reakci na kauzu Mariana Jurečky, o které se v posledních dnech tak hovoří. A to je ten večírek v době střelby na Filozofické fakultě.

LV: Tak já bych řekl, že sama kauza, která se samozřejmě týká té tragické události, tak sama ta kauza je trochu takové netéma, ale vyjadřuje to určité věci, které symbolizuje vlastně to, jak přistupuje vláda ať už ke svému chování, ke svým slibům. To znamená pokrytectví a papalášství, to je něco, co lze nějakým způsobem připodobnit k tomu, jak se zachoval pan Jurečka. Protože on dlouhodobě moralizoval některé jiné politiky, vyzýval je k rezignaci při daleko možná méně závažných kauzách. No a papalášství, to je taky otázka ve chvíli, kdy tady vláda zvyšuje daně, ve chvíli, kdy tady chce získat prostředky od daňových poplatníků, tak je vůbec otázka, jestli by měla ke konci roku pořádat nějaké večírky a utrácet peníze daňových poplatníků. Je to symbolika, není to tak moc peněz. Státní rozpočet to samozřejmě nevytrhne, ale přece jenom ta symbolika je důležitá. A to, že se ten večírek konal, a to, že proběhl za účasti pana Jurečky a že se k tomu nepostavil jako chlap, aby to vysvětlil, tak to si myslím, že je velice špatně.

TV: Jenom, abychom to doplnili, za vás tedy Marian Jurečka měl vyvodit nějakou i osobní odpovědnost, měl třeba rezignovat?

LV: Já si osobně myslím, že hlavně musí měřit sám sobě stejně jako ostatním, takže pokud vyzývá jiné politiky, aby v podobných kauzách rezignovali, tak by se podle toho měl zachovat.

TV: Pane Šmardo, stejná otázka.

MS: Já jsem nikdy nezneužíval tady těch kauz spojených s různými večírky a restauracemi a nějakým chozením spát někdy kolem čtvrté ráno k tomu, abych je nějak politicky využíval a abych z toho dělal politické skandály. Pan ministr Jurečka manažersky selhává při řízení Úřadu práce, kde nejsou vypláceny podpory dlouhé měsíce. Jsou tam velké problémy, lidi jsou tam propouštěni, přestože tam chybí. Selhává při řízení České správy sociálního zabezpečení, kde víte, že důchody, jak byly teď ty velké množství předčasných důchodů, tak lidé zůstali bez důchodu několik měsíců. Tohle všechno jsou dostatečné důvody k tomu, aby ho pan premiér vyměnil jako ministra práce a sociálních věcí. Jestli pan premiér je slabým premiérem a nemůže si dovolit z vlády vyhodit předsedu koaliční strany, tak dobrá, ať ho nechá vicepremiérem. Tam je to asi skoro jedno. Může být na večírku klidně do pěti do rána, ne do půl čtvrté. A může toho vicepremiéra bez agendy dělat dál, ale ministrem práce a sociálních věcí by měl být někdo, kdo je schopen zajistit, že například lidé, kteří pracují v těžkých profesích, v náročných profesích, tak konečně bude ten katalog těch profesí vydán a ti lidé ty důchody dostanou. Na Ministerstvu práce a sociálních věcí v posledních letech…

TV: Tam musíme dodat, že tam šlo o porodní bolesti, protože se tam zaváděly poměrně značné změny. A ten systém to vstřebal postupně.

MS: Jsou to porodní bolesti, já vím, ale asi dva roky, dva roky už ty porodní bolesti trvají a uznejte sám, porod, který trvá dva roky, je trošičku už příliš dlouhý. A na Ministerstvu práce vždycky byly nebo poslední dvě ministryně byly bojovnice, které dokázaly vybojovat, aby nebyli důchodci nebo nebyli zaměstnanci těmi, kteří nesou ty největší náklady. Pan Jurečka to prostě nedělá, a to je mnohem horší než…

TV: K těm důchodům se dneska určitě ještě dostaneme, já se vás budu ptát i na vaše řešení, ale mě teď zajímá i ta politická odpovědnost, jestli byste ji vy jako politik vyvodil sám u sebe, kdybyste se dostal podobné situace.

MS: Víte co, já bych se nedostal do této situace, že jo. To, že jdete na večírek, to, že na něm zůstanete o něco déle, to, že si neuvědomíte nějaké souvislosti, to všechno se vám může stát. Já bych na místě pana Jurečky nelhal, nemlžil. Prostě, pokud se rozpomínáte na podrobnosti toho, co jste nějaký večer dělal tři týdny, tak je to samo o sobě trapné a dostáváte se do situace, kdy si vás ti lidé kolem vás nemohou vážit. A pokud máte před sebou takhle složitou agendu a vaši podřízení se za vás stydí, tak je to něco, kde to nemůžete dělat. Proto říkám, dobrá, pokud to politika vyžaduje, ať zůstane vicepremiérem, to je asi jedno, kdo to dělá, ale ministrem práce a sociálních věcí by měl být člověk, který má skutečně společenskou autoritu, tu pan Jurečka ztratil a už ji pravděpodobně nikdy nezíská.

LV: Nevím, jestli bude ještě příležitost v tomhle pořadu. Já musím dát panu předsedovi za pravdu, určitě to vnímám velice podobně a takovéto obracení různých názorů pana Jurečky, myslím, že to je typické ve chvíli, kdy tady čtyři roky vládl s Andrejem Babišem, dneska se zase vůči němu staví velice zády, prostě on ty názory na sebe a na své chování a na ostatní kolegy mění tak, jak se mu to hodí, a bohužel je to pro něj tak trochu už typické.

MS: Já jsem byl velmi kritický, já bych se pana Jurečky. Pamatuji si, kdy byl ministrem zemědělství a ať teda vyvážím trochu, tak jako ministr zemědělství, já jsem si ho jako ministra zemědělství vážil, dělal práci, které rozuměl, v té době a jako ministr zemědělství zdaleka neselhával tak, jako selhává teď v pozici ministra práce a sociálních věcí a možná i ty večírky jakoby do půl čtvrté ráno mohou být důsledkem…

TV: Ministr Jurečka tady v tuhle chvíli není, nemůže se bránit. Já jsem chtěl znát vaše stanovisko. Kritizovat zbytečně nebudeme, protože mě budou spíš zajímat vaše řešení na různé problémy. Zítra začne Ústavní soud projednávat návrh ANO na zrušení vládní novely ohledně valorizace penzí. Za prvé mě zajímá, jak očekáváte, že to dopadne, a jak byste vůbec celou tu záležitost řešili, pokud byste vy byli ve vládě.

LV: Tak za prvé, když se podívám na tu právní stránku věci, tak já jako právník mám pocit, že nevidím moc rozdílu mezi tím, kdy se tady podobným způsobem měnilo zpětně nějaké zhodnocení stavebních spoření a Ústavní soud už rozhodl, že to tedy není ústavněprávní postup a dneska…

TV: To znamená, očekáváte, že to Ústavní soud shodí, ten soud.

LV: Dneska je složení Ústavního soudu trochu jiné, uvidíme, ale sám za sebe já tam ty rozdíly nevidím, to znamená, ve smyslu, jak rozhodl dříve Ústavní soud, předpokládám, že rozhodne stejně.

TV: Jako právník byste v tom viděl nějaký precedent, že by prostě bylo.

LV: Už tam ten precedens je.

TV: A ohledně toho, ohledně té valorizace, jak byste postupoval vy? Řešil by, že bylo třeba samozřejmě sáhnout do toho rozpočtu, někde ušetřit. Vy byste sáhl na valorizaci penzí?

LV: Tak my bychom to nepochybně hlavně začali řešit daleko dřív, než to tato vláda začala řešit. Která ještě na konci toho roku 2022 říkala, že v žádném případě se na valorizace sahat nebude. Pak proběhla prezidentská volba a pak se to najednou udělalo na poslední chvíli a jakoby zpětně. Takže to je číslo jedna. Druhá věc je, že to se tady nazývá nějakou důchodovou reformou, reálně důchodová reforma není ani tato změna valorizací, ani to, co představil Marian Jurečka. My dlouhodobě prosazujeme systém chilských důchodů tak, jak byl zaveden, kdy je to velice transparentní, lidé přesně ví, jakým způsobem si spoří ve svém vlastním důchodovém fondu, a ve chvíli, kdy tady je ten průběžný systém, tak zkrátka jsou rukojmí toho, že politici v nějakém momentě, třeba i zpětně, udělají rozhodnutí tak, jak ho udělala tahle ta vláda. To znamená, my bychom připravili reformu, která skutečně reformou je. A já se divím, když vlastně vládní strany, které dneska…

TV: Ale to přece není reálné, abyste z toho průběžného systému přišel na jiný, z čeho by to ten rozpočet, to přechodné období, financoval?

LV: Tam to přechodné období vlastně probíhalo i v Chile a probíhá i v jiných zemích, kde se ty zásadní změny provádí, prostě je tam nějaký plynulý poměrný přestup do toho systému, kde je vůle, tam je cesta. Ale řeknu základní myšlenku. Tady ta vláda, která je složena z pěti stran, tak v zásadě osm let ty strany nebyly ve vládě, kromě KDU-ČSL. Mohly se chystat na to, že například vrátí ten třetí pilíř důchodu nebo druhý pilíř důchodu, tak, jak byl zrušen za vlády KDU-ČSL, ČSSD a ANO, a mohly na to reagovat zkrátka velice rychle. Oni často oprávněně a dobře kritizovaly ty vlády, které tu byly předtím, já jsem zkrátka očekával, že když se dostanou k moci, tak ty věci začnou uvádět do nějakého stavu tak, jak si to představují.

TV: Dobře, ale tohle muselo být řešeno operativně. Bylo třeba snížit schodek rozpočtu, tady je 20 miliard, které se nějakým způsobem ušetřily, takže vy byste těch 20 miliard, které se ušetří tou valorizací, vzal kde?

LV: Já bych to řekl tak. V první řadě vláda, kdybych byl premiér, v první řadě naše vláda škrtá tyto, tyto, tyto státní výdaje, a protože jsme škrtli v první řadě sami u sebe, tak plánujeme, že se tady sníží valorizace důchodů tak, aby to ten systém udržel. Ale musí to jít ruku v ruce. Není možné to měnit zpětně a měnit to v podstatě povýšenecky, arogantně, my to změníme, ale sami sobě zvýšíme počet náměstků politických a máme jako vláda rekordní počet 18 členů. To prostě není možné a chápu, že se lidi zlobí, a v žádném případě to není možný dělat protiústavně.

TV: Vlastně stejná otázka, pojďme se opravdu vžít do té role vlády. V loňském roce schodek rozpočtu obrovský, bylo třeba ušetřit. Sáhl byste na valorizaci penzí?

MS: Ten časový pres, do kterého se vláda dostala, tak ten si způsobila sama tím, že předtím rok vůbec nic nedělala a potom to potřebovala vyřešit za tři měsíce. Dostala do toho časového presu i prezidenta republiky, po kterém pak chtěla, aby podepisoval ve zkrácených lhůtách. Je to pres, do kterého se vláda dostala sama svým rozhodnutím. Když se rok flákáte, tak pak musíte spěchat a já jsem přesvědčen, že ta vláda spěchala zbytečně a že na to spěchat nemusela.

TV: To se zase dostáváme k té kritice. Mě zajímá vaše řešení.

MS: A druhou věcí je to, druhou věcí je to, a pan Vondráček na to upozornil, že ta vláda nepostupuje stejně v různých případech. Když se podíváme na daň z mimořádných výnosů, tak tam vláda brala velké ohledy na banky a na velké energetické firmy. A na další. Říkala, hlavně nesmíme nikoho překvapit tím, že bychom to zaváděli tak, že by to platilo byť jen o chvíli zpětně, kdežto u důchodů takovéto ohledy nebrala. Tam ta oprávněná očekávání těch důchodců a to, že to vlastně dělá zpětně, to jí nevadilo. Tady vidíme ten dvojí metr, kdy k bankám přistoupila tak, aby se všichni stačili připravit a nemuseli vlastně tu legrační windfall tax…

TV: Takže vy byste byl důraznější v tom řešení u windfall tax.

MS: No, podívejte se, my jsme přišli, ono to nemá cenu vytrhávat, ty jednotlivé body. My jsme přišli s naším vlastním návrhem konsolidace veřejných financí, který na straně příjmů přináší veřejným rozpočtům 180–200 miliard korun ročně, což by vyřešilo většinu strukturálního deficitu České republiky, a zároveň přicházíme s tím, že významná část musí být i na straně výdajů. Ale ty výdaje, ono to nejde jenom o to, kolik je politických náměstků…

TV: To zvýšení těch příjmů by spočívalo v čem, v tom vašem návrhu?

MS: To zvýšení těch příjmů spočívá například v zavedení sektorových daní, například u bank. Kdy ty daně by byly ale skutečně funkční tím, že by to byla daň z bankovních aktiv, nikoliv z toho, co lze optimalizovat, ale z toho, co optimalizovat skutečně nelze. Byla by to například digitální daň tak, jak je obvyklá v Rakousku, kdy podobně jako jsou zdaňovány naše české firmy, jako je například seznam a další, tak by byly zdaňovány i velké nadnárodní koncerny typu Google nebo meta a dalších. Ale těch opatření je víc, týká se to i například nerostů a podobně. Takže těch opatření, máme je i na www.sodem.cz, jsou tam pečlivě vypsány, a je to 180–200 miliard korun na straně příjmu. Je fér říct, že Sociální demokracie si uvědomuje, že stát musí ty peníze vybrat. Jsme jediní, kdo to na rovinu přiznává, a občas na to doplácíme. Ostatní se tváří, že mohou jenom utrácet a nemusí vybírat daně. Ale přicházíme i s úsporami, ale ty úspory musí být systémové, nesmí to být škrty, kdy jednou vezmu trochu důchodcům, podruhé vyhodím pár úředníků z Úřadu práce a myslím si, že je to reforma, to žádná reforma není. Pokud máme ušetřit na provozu státu, musíme rušit celé agendy, slučovat je, případně je dělat efektivněji. Takovouto reformu by bylo například zavedení jednotného inkasního místa. By byla například skutečná digitalizace, která skutečně šetří lidem běhání po úřadech. Nicméně k tomu nedochází. To, co vidíme, to není reforma, to jsou pouhé škrty. A to se týká i té důchodové reformy, tady souhlasím, protože to, že snížím někomu důchody, to, že prodloužím věk pro odchod do důchodu, to není reforma, to je pouze zhoršování situace našim seniorům.

TV: Mají i Svobodní připravený nějaký návrh zvýšeného příjmu pro stát, aby to nebylo jenom o škrtech?

LV: Tak to je asi něco, na čem se s panem kolegou neshodneme. Je to teda tak, že když se zvýší daně, neznamená to automaticky, že se vybere více peněz. My máme čerstvou zkušenost, že se zvedaly tzv. daně z neřestí, některé spotřební daně se zvedly, no a ke konci roku jsme dostali zprávu, že se vybralo méně na daních. To znamená, vyšší sazba automaticky neznamená zvýšený výnos daně. Lidé si jezdí kupovat cigarety do Polska a my prostě víme, že tady tyhle věci nefungují. Stejně jako windfall tax nezafungovala. Místo slibovaných 80 miliard, což uváděl pan Stanjura, když tu daň představoval někdy v červenci loňského roku nebo předloňského 2022, skutečně 85 miliard, byl to nějaký rozhovor, Seznam Zprávy, tak vybral ani ne jednu miliardu. To znamená, já mám trochu pocit, že on tady zkouší zavádět ty sektorové daně za paní Maláčovou, která by to ráda prosazovala v té předchozí vládě, vyzkoušel to za ni, že to nefunguje, a myslím si, že to je potvrzení toho, že když to nefunguje panu Stanjurovi, tak by to nefungovalo ani paní Maláčové, ani nikomu jinému, kdo by to chtěl zavádět. Takže v první řadě je potřeba šetřit na těch výdajích, protože nám daleko více rostou výdaje státu. Tady není problém s tím, že by nám pomalu rostly příjmy. Příjmy byly největší v historii v tomto roce, nikdy nebyly tak vysoké příjmy do státního rozpočtu jako v roce 2023. To znamená ve chvíli, kdy NKÚ upozorňuje, že se z naší ekonomiky nestává nebo není z ní tržní hospodářství, ale je to dotační hospodářství, dotační ekonomika, tak je to prostě problém. A tady to musíme řešit, protože to jsou stovky miliard, které dáváme v rámci dotací. A podle nás to je zásadní chyba a prostě stát musí šetřit v první řadě sám u sebe a dělat opatření, která oživí ekonomiku. Což třeba naráží na to, že pan Jurečka, spíše než kvůli této věci, by měl být kritizován panem premiérem za to, že tady už provedl změny zákoníku práce, které de facto znemožní používání dohod. Což samozřejmě v této situaci, kdy se nám zvyšuje nezaměstnanost, je velký problém. A já si myslím, dokonce ani senátor za ČSSD proto nehlasoval, jak moc je to sešněrování toho podnikatelského prostředí. Takže to je potvrzení toho, že je to v zásadě velice špatný krok. A my tady používáme mnoho kroků, jak umrtvovat podnikání, tak bychom měli začít používat kroky, které oživí podnikání.

TV: Vy jste zmiňoval miliardu na windfall tax, to jste myslel asi jenom banky?

LV: Banky, no.

TV: Banky. Jinak samozřejmě ta windfalltex byla daleko vyšší.

MS: No, u bank to bylo, nebyla to miliarda, bylo to asi 700 milionů korun dokonce

LV: Ani ne miliarda.

MS: Takže ty banky se z toho v podstatě vyzuly úplně. Samozřejmě u energetických firem to bylo víc, bylo to necelých 60 miliard, tuším, že dohromady to bylo asi 57 nebo 58 miliard, nicméně z toho bylo asi 30 miliard od polostátního ČEZu, který samozřejmě optimalizuje méně než ostatní, na to si ten stát dohlédne. Ale ono nemůžeme věčně sanovat státní rozpočet z ČEZu. Tu si tam vezmeme 30 miliard na dani z mimořádných výnosů, tu si tam vezmeme přes 50 miliard na dividendě, to nejsou peníze, které by byly navíc, každý člověk, tyhle peníze, které stát vybral, tak každý člověk je viděl na svém účtu za elektrickou energii.

TV: Mimochodem, když jste zmínil ČEZ, to je taky poměrně velké téma, protože se mluvilo hodně o zestátnění ČEZu, tak mě by možná zajímal názor Sociálních demokratů, chtěli byste to? Přistoupili byste k tomu?

MS: Já si myslím, že zestátnění ČEZu, a to znamená vykoupení drobných akcionářů, to je jedna z možných cest. Skutečně, když máme významnou energetickou firmu, ve které stát má většinu, tak je potřeba, aby plnila právě tu strategickou funkci. Koneckonců, možná si vzpomenete, že když ČEZ přicházel s tím, že bude budovat jadernou elektrárnu, tak po státu požadoval, aby mu byla garantována minimální výkupní cena energie.

TV: Máte představu, kde byste na to vzal, na ten výkup těch…?

MS: A já jsem přesvědčen, že když stát, když ČEZ požaduje minimální výkupní cenu, tak úplně stejně fér je říct, ano, dobře, můžeme ti garantovat minimální výkupní cenu a za to chceme, aby ty jsi nám garantoval maximální výkupní cenu. To je naprosto stejné kritérium. Co se týče těch peněz na výkup akcií, no, tak ona by to byla poměrně dobrá investice. Vidíte, že ČEZ je schopen, když je to potřeba, produkovat dividendu až 50, 60 miliard korun. To znamená, že výkup těchto akcií, to je něco, kdy já kritizuju vysoký schodek státního rozpočtu.

TV: No nebyla by to malá částka.

MS: Ale na co bych si uměl představit, no, tak mohlo by to být až 200 miliard korun podle některých údajů. Nicméně to je něco, na co bych si uměl představit, že si stát půjčí. Je to rozhodně lepší než si půjčovat na dotace pro miliardáře. Tady já se shodnu na tom, že pokud jsme dotační ekonomikou, tak dotovány by měly být pouze veřejné služby, dotovány by nevratně měly být pouze rozvoj infrastruktury a podobně. Ale není důvod, abychom tady dotovali byznys soukromých firem, ať už jsou to, a já je nebudu dneska jmenovat, to je asi zbytečné, ale víme, které firmy, které tady produkují zisky v miliardách korun. Zároveň dostávají v miliardách korun dotace, což je naprosto zbytečné mrhání prostředky, které by mohly sloužit mnohem lépe, například na tyto strategické projekty.

TV: Takže v rámci jakéhosi, řekněme, větší jistoty v té energetice pro lidi, tak byste šel do většího schodku třeba i o 200 miliard.

MS: No tak je to investice. Je to investice a pokud investujete, tak si na to můžete půjčit, jo. Já jsem, podívejte se, každý komunální politik, každý člověk, který někdy budoval malou firmu, každý člověk, který řídil nějaký pracovní kolektiv, nebo třeba i to město nebo tu obec, tak ví, že je něco jiného zadlužovat se tím stylem, když se prodává statek, zbude i na hostinu, to znamená utrácet peníze za spotřebu, a něco jiného je skutečně investovat. Investovat do něčeho, co vám v budoucnu ty peníze znovu přinese. To není hloupé utrácení, to je skutečně významná investice.

TV: Tomu rozumím. Ale přesto by to bylo v době, kdy se Česko zadlužuje v podstatě rekordním tempem. Dobrá, nechme teď reagovat pana…

MS: Pokud by výnos byl vyšší, než jsou úroky z dluhu, který tím způsobíte, no tak pak je to skvělá investice. Vždycky.

TV: Dobře. Váš názor? Poprosím o komentář.

LV: Nejhorší je ten kočkopes, který je tady dneska, to znamená polostátní. Není to ani tak, ani tak, když se to politikům hodí, tak samozřejmě skrze ideologii se snaží tlačit ČEZ, aby uzavíral uhelné elektrárny, aby plnil nějaké jejich cíle, které jsou stejně nesplnitelné. A naopak, když potom jde o to, aby se například energie prodávaly nějakým jiným způsobem, než se prodávají dneska, tak řeknou, to my nemůžeme, poškodili bychom zájmy minoritních akcionářů. Což je nakonec pravda, určitě bychom neměli poškozovat zájmy minoritních akcionářů. Takže my si musíme říct, jestli chceme, aby naše energetika byla racionální, nebo aby byla ideologická. Ve chvíli, kdy je ideologická, tak může být řešením i to, že tady budeme mít zcela státní ČEZ, který v rámci tou ideologií pokřivené energetické koncepce prostě bude fungovat tak, že na tom naši podnikatelé nebo naši občané nebudou tak strašně špatně s energiemi, jak jsou na tom…

TV: To je hezká obecná teorie. Mě zajímá, jak by si to představovali Svobodní?

LV: No, v první řadě my bychom si představovali, abychom opustili tu ideologii, a pak tady bude řešením to, že tu bude spoustu soukromých firem, které se budou snažit v rámci toho zákona ekonomického, nabídka a poptávka, tak se budou snažit nabízet co nejvíce energie.

TV: Takže spíše vyšší konkurence než zestátnit ČEZ.

LV: Samozřejmě. To je věc, která funguje. Vždycky to funguje, vždycky to fungovalo, fungovat to bude. Ale pokud my nemáme takovou politickou reprezentaci, která je schopná, stejně jako třeba v Polsku, vyjednat výjimku, abychom tady mohli delší dobu dělat energii z uhlí, tak potom je otázka, jestli skutečně menším zlem by nebylo, že teda tady nebude ten kočkopes a že bude ČEZ zcela státní.

TV: Pojďme teď k dopadům konsolidačního balíčku, protože ten nám začal platit od 1. ledna. Je to v každém případě další zátěž pro peněženky lidí. Už je. Budete chystat nějakou kampaň v rámci voleb, které nás čekají? Tak co byste lidem slíbil, jak byste je tou krizí provedl? A nemusí se to týkat jenom konsolidačního balíčku.

MS: Především to, čeho jsme svědky, není konsolidace veřejných financí, není to skutečná reforma, ale je to látání některých děr ve státním rozpočtu. A ty peníze se berou tam, kde je nejmenší odpor, to znamená, berou se těm nejslabším. Jestliže například lidem zdražím stočné a vodné, tak je to prostě daň, kterou já velmi snadno vyberu. A stát si tuhle daň vybral podle toho, že je to naprosto bez nákladů, bez všeho. Všichni lidé si doma pouští vodu, okamžitě mi přitečou peníze. To samé se týká dalších operací, které ten stát provedl. Já to nejhorší vidím na tom, když on ještě víc jakoby znemožňuje aktivitu lidem. To znamená, kdy komplikuje život těm nejmenším živnostníkům. To znamená, my se asi budeme dohadovat o tom, jestli je správné nebo není správné více zdanit velké úspěšné firmy, jestli je správné zdanit energetické firmy, banky a podobně, ale já se rozhodně nikdy nebudu stavět za nikoho, kdo ještě víc komplikuje život drobným živnostníkům. Kadeřnici, zedníkovi, řidičovi kamionu, to jsou prostě lidi, kteří jako se snaží se živit sami a ten stát dneska jim mnohem víc komplikuje život. To samé ty dohody.

TV: No dobře. Takže vy byste tedy nezvyšoval vodné, stočné, pravděpodobně byste asi nezvyšoval některé daně, ale to znamená, že by vám zase chyběly peníze, tak….

MS: Nezatěžoval bych větší administrativu například ani ty dohody. Kdy skutečně na ty sezónní práce v zemědělství, v různých oborech potřebujete člověka na dva měsíce, potřebujete ho velmi krátkodobě. A ten stát fakticky znemožňuje zaměstnávání těch lidí. Mimochodem, bude komplikovat život i třeba dobrovolným hasičům nebo bude komplikovat život i fotbalovým trenérům a dalším a dalším. Kdy prostě jakoby on ty lidi nutí švindlovat, dělá z nich pitomce prostě a je to něco prostě, co já ministrovi Jurečkovi možná vyčítám mnohem víc než nějaký hloupý večírek. My bychom šli naprosto jinou cestou. My bychom šli cestou skutečné modernizace daní, kdyby byla mnohem méně zatížena aktivita lidí, aktivita občanů, to znamená méně daněna práce, nižší daně a pseudodaně z práce, a mnohem více by byla daňově zatížena renta, majetek a zisk. To je reforma, která by vedla k tomu.

TV: To znamená progresivní daň.

MS: To znamená především nižší zdanění aktivity jako takové a větší zdanění výsledků té aktivity.

TV: To znamená, úspěšně by platili více, ať to řekneme lidově.

MS: Lidé by měli menší bariéry k tomu, aby se stali úspěšnými, a teprve tehdy, když se jim to podaří, tak by odvedli státu to, co mu odvézt mají. To je ta filozofie. Podívejte se, takovéto úspěšné by bylo daněno více. Vždycky se říká, nesmíme tady mít vysoké daně, protože jinak tady nebudou úspěšné firmy. A když se…

TV: Já vás přeruším, protože se pomalinku blíže k závěru a chci nechat ještě reagovat pana Vondráčka. Vaše řešení?

LV: My už tady progresivní zdanění máme. Málo se o tom mluví, ono taky často ve chvíli, kdy se řekne rovná daň a naproti tomu je progresivní, tak se lidem může zdát, že ta rovná daň je jako že snad všichni platí stejné daně. Ne. Je to procentuálně…

TV: Prosím jenom stručně, co byste vy slíbil lidem?

LV: My bychom určitě šetřili na výdajích státu. To znamená, je třeba zrušit školní inkluzi tak, jak byla povinně zavedena, to je 30 000 zaměstnanců v regionálním školství, předchozí vlády to udělaly. Předchozí vlády zakázaly kouření v hospodách, zakázaly provozovny otevřené o svátcích, to znamená, tyto věci měla tato vláda rušit. Jeden krok za druhým, rušit jeden úřad za druhým, který vznikl za těch předchozích vlád a mohli bychom oživit ekonomiku. V podstatě nic kromě EET se nezrušilo, jedeme dál, nabíráme nové úředníky v rámci služebního zákona, prostě ty věci nejde dělat takovým způsobem, jak by bylo potřeba. To znamená, teď se škrtají pouze tabulková místa, ale je třeba reálná místa, reálné úředníky je třeba propouštět.

TV: Tak já věřím, že ve vašich kampaních se toho dozvíme více. V tuto chvíli nám čas už bohužel vypršel. Mými hosty byli předseda strany Svobodní Libor Vondráček a předseda strany Sociální demokracie Michal Šmarda. Pánové, díky moc, že jste přišli.

LV: Děkujeme za pozvání.

MS: Mockrát děkuji a mějte se hezky, na shledanou.