
Šrámek: Ostře sledované utkání – Ústavní soud o EET
Ústavní soud opět potvrdil svoje poněkud levičácké (rozuměj etatistické a dobroserské postoje) na úkor svobody a odpovědnosti.

Ústavní soud opět potvrdil svoje poněkud levičácké (rozuměj etatistické a dobroserské postoje) na úkor svobody a odpovědnosti.

Svobodní vítají rozhodnutí Ústavního soudu, který zpochybnil způsob zavádění EET. Zrušení povinnosti EET pro lékaře, veterináře, zemědělce, řemeslníky a další (3. a 4. vlna) je

V pondělí 29. 5. připomenou Svobodní v Praze a dalších místech Deň daňové svobody. To je den, kdy lidé přestávají pomyslně pracovat na stát a začnou vydělávat na sebe. Svobodní chtějí osvobodit podnikatele nejen od vysokých daní, ale i od další byrokratické šikany.

V roce 2014 Babiš tvrdil, že „chorvatský systém EET je jednoduchý, nezatěžuje podnikatele a nevzniká prostor pro následné úpravy přijatých tržeb. A že se vybere díky tomu navíc 30 miliard korun. Jaká je však realita?

Po celé zemi se ve středu 1. března zapojili živnostníci k symbolické stávce. Na výzvu Svobodných protestovali proti elektronické evidenci tržeb.

Zhruba tisíc lidí se podle policejního odhadu sešlo 25. 2. po poledni na Václavském náměstí v Praze. Demonstrovali proti elektronické evidenci tržeb a vrchnostenskému způsobu vládnutí politiků. Strana svobodných občanů demonstraci podpořila i osobní účastí členů.

Právě v těchto dnech si připomínáme smutné výročí komunistického převratu v roce 1948.

Předseda Svobodných a europoslanec Petr Mach představil novinářům podobu Stávky živnostníků. Ta se uskuteční 1. března od 12.00 a potrvá symbolické tři minuty. Podnikatelé tím budou protestovat proti zavádění EET.

Prosím čtenáře, zejména podnikatele, aby se neradovali předčasně, ale vysvětlím, proč ke zrušení nevyhnutelně dojde.
V Událostech, komentářích se Lukáš Dolanský pokusil zatlačit Libora Vondráčka do obhajoby toho, proč Česká republika nefiguruje mezi devíti zeměmi, které oznámily vznik takzvané antibalistické koalice. Proti němu na dálku stál senátor Pavel Fischer, který v otázkách obrany razí tón naléhavosti a alarmu. Vondráček ale ukázal, že chladná hlava a rozpočtová kázeň jsou v bezpečnostní politice někdy cennější než rychlé přihlášení se k další nové struktuře.
Vondráčkova odpověď na úvodní otázku byla věcná a bez vytáček. Česká republika podle něj nepotřebuje další paralelní struktury vedle NATO, zvlášť ve chvíli, kdy sama plní takzvané capability targets a v příštím roce poprvé po více než dvaceti letech, naposledy za vlády sociální demokracie, přesáhne dvouprocentní hranici HDP na obranu, tedy téměř 200 miliard korun. Přidávat k tomu závazky vůči nejasně definované iniciativě, u které nikdo nezná harmonogram ani rozpočet, je podle něj zbytečné riziko rozhazování peněz tam, kam nikdo pořádně nedohlédne.
Ještě zajímavější byl moment, kdy Vondráček nabídl politické čtení celé iniciativy. Upozornil, že za snahou Emmanuela Macrona budovat nové obranné struktury mimo klasický rámec NATO může stát především domácí francouzská politika, kde se mu nedaří prosadit evropskou armádu na půdorysu EU a kde mu doma hrozí, že příštím prezidentem bude Jordan Bardella nebo Marine Le Pen. Fischer sice odmítl toto čtení, ale nedokázal nabídnout přesvědčivější vysvětlení, proč mezi zeměmi antibalistické koalice chybí právě ti, kdo jsou Rusku geograficky nejblíž, tedy Polsko, Finsko, pobaltské státy, Rumunsko nebo Bulharsko.
Vondráček přitom nezůstal jen u kritiky, nabídl i konkrétní argument, proč je zdrženlivost oprávněná. Připomněl, že už dnes je odpovědnost za ochranu vzdušného prostoru České republiky v rukou velitelství NATO v Ramsteinu, a že Česko už má vážné a nákladné závazky, například nákup letounů F-35, které samy o sobě stojí desítky miliard korun ročně. Když se ho Fischer snažil zatlačit poukazem na premiérův projekt Europatriot, Vondráček poctivě přiznal, že nezná přesně premiérovy úvahy, ale trefně upozornil na nekonzistentnost debaty: stejná výtka, že chybí harmonogram a rozpočet, platí stejnou měrou i na samotnou antibalistickou koalici, kterou senátor hájil.
Vondráček přinesl i konkrétní dobrou zprávu: k armádě letos nastoupilo 2300 nových vojáků. Místo honby za symbolickými procenty a novými strukturami navrhl soustředit se na výzbroj, výstroj, boty a batohy pro nováčky, a na budování obranných schopností podle jasné, dlouhodobé koncepce.
Na otázku, zda Česko utrpělo na summitu v Ankaře „diplomatický výprask“, reagoval klidně. Přiznal, že Česko mluvilo poslední a vydávalo nejméně na obranu, ale dodal, že je to vizitka minulé vlády, ne té současné, která u moci je půl roku a chystá historicky první překročení 2 % HDP po více než dvou desetiletích.
Celý duel tak ukázal dva přístupy k obraně, jeden založený na dramatických gestech bez konkrétního plánu, druhý na rozpočtové kázni a ochotě přiznat, kde je potřeba zlepšení, aniž by se sahalo po planých slibech.