Zálom: Svátek pana ministra Babiše

Zálom: Svátek pana ministra Babiše

Únorovým pučem začala čtyřicet let dlouhá éra systematického a téměř úplného pošlapávání svobody tohoto národa. A není žádná náhoda, že za jeden z prvních cílů svého frontálního útoku na svobodu si komunisté zvolili malé podnikatele – živnostníky, soukromé zemědělce, řemeslníky, majitele dílen, atd. Protože jak nejlépe ovládnout lidi? Přece tím, že je napřed zbavíte jejich výdělku a postupně je ožebračíte.

Únor 1948 je důvodem k zamyšlení, ale rozhodně není co slavit.

Ale moment! Nepochybně bychom našli několik jedinců, pro něž je výročí Února 1948 důvodem k oslavě. Například takový pan ministr Babiš! Jeho politika je pro malé a střední podnikání stejnou ničivou hrozbou, jako politika soudruhů, kteří se k neomezené moci dostali po Únoru. Liší se ideologií (trochu), liší se aktuálními politickými možnostmi (naštěstí), ale jeho nenávist vůči svobodě je naprosto srovnatelná. Stejný je i jeho politický cíl: ovládnout co největší počet lidí všemocným státem, učinit z nich nevolníky – nejprve ekonomické, a posléze nevyhnutelně i politické.

Komunisté na podnikatele, které nejprve ve svém programu slíbili když ne přímo podporovat, tak alespoň tolerovat, uvalili bezpočet povinností a svázali je desítkami nařízení, čímž jim normální podnikání v podstatě znemožnili. Ty, kteří pak nezvládali tyto povinnosti plnit, ostouzeli jako parazity, podvodníky či keťase. To, co zbylo, pak komunisté převzali pod státní podniky a družstva, a bývalí živnostníci či soukromí zemědělci měli nadále cejch třídního nepřítele a čelili soustavnému pronásledování.

V čem se zásadně liší politika Andreje Babiše, který využije každou příležitost, jak malé a střední podnikání zatížit dalším břemenem, jako je elektronická evidence tržeb či povinné hlášení DPH? Praktické důsledky vidíme – od začátku zavedení EET pro restaurace a hospody stovky jejich majitelů své podnikání ukončily. A další budou nepochybně následovat. Což panu Babišovi nevadí – naopak, připomíná starostům obcí, že mají možnost zavřené hospody převzít a provozovat sami, pod hlavičkou obecního úřadu, a dokonce tak budou z povinnosti EET vyjmuti!

I zástupy podporovatelů politiky Andreje Babiše jsou v zásadě stejní, jako davy na Staroměstském náměstí 25. února 1948. Babišova kobliha je dnes jen jakýmsi modernějším, pocukrovaným médiem, jehož náplň se však za 69 let v ničem zásadním nezměnila. Tou náplní je vražedná nenávist vůči svobodě, vůči individualitě, vůči schopnostem a charakteru.

Babiš a jeho třídní boj

Jeden zásadnější rozdíl zde je: Andrej Babiš nemá prozatím k dispozici žádnou svoji policii ani žádnou „ozbrojenou pěst pracující třídy“. To je však rozdíl jen co do kontextu metod, ne co do morálních kvalit nebo do oprávněnosti cílů.

Ať už se revoluce proti svobodě děje během několika málo dní vládní krize podpořené cizím diktátorem a pasivitou nemocného prezidenta, nebo se odehrává dlouhodobě, soustavně, salámovou metodou, pokojně a klidně, konečný stav je stejný: národ plný nevolníků a žebráků, namísto hrdých a produktivních občanů.

Máme zatím díky odlišnému společensko-politickému kontextu možnost mluvit a nesouhlasit – a také možnost demokraticky volit, narozdíl od poválečných let, kdy v systému národní fronty žádná skutečná opozice v podstatě neexistovala. Mechanismy voleb jsou zatím stále funkční a mohou současný trend zvrátit – zvolí-li občané správně.

Zároveň ale funguje mechanismus na němž stavěli komunisté v roce 1948, tedy koncept třídního boje. Ačkoliv to tak dnes nikdo nenazývá, ministr Babiš s tímto konceptem operuje, vyvolává nedůvěru a nepřátelství svých příznivců vůči malým a středním podnikatelům a staví na tom svůj volební úspěch.

Vzpomeňme si tedy na Únor 1948 a uvědomme si, jak rychle lze ztratit svobodu, a jak těžce a dlouho se pak dobývá zpět. Ještě stále není nic ztraceno.

Opakování české zkušenosti s extrémně kolektivistickou totalitou se ještě lze vyhnout, začneme-li konečně něco dělat: důsledně a principiálně hájit svobodu jednotlivce proti latentním diktátorům, kteří by nás o ni chtěli zcela připravit.

A co na závěr? Co takhle popřát panu ministru Babišovi k výročí Února 1948 vše nejlepší? Pěkně tento svůj svátek oslavte – dokud můžete. Protože konce diktátorů a totalitářů bývají zpravidla rychlé a vždy neslavné.

Luboš Zálom,
místopředseda středočeského KrP

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31