Hra s důvěrou lidí musí mít své hranice, proto očekáváme konec Prymuly ve funkci.

Hra s důvěrou lidí musí mít své hranice, proto očekáváme konec Prymuly ve funkci.

Ve svém prohlášení ze středy 21. října jsme vyzvali vládu, aby s lidmi jednala v těchto těžkých časech s úctou, na rovinu a dávala veřejnosti najevo, že skutečně stojí stoprocentně na její straně.

Reakce?
Ministr Prymula se ve středu večer sešel s šéfem poslanců ANO Faltýnkem v restauraci, a co hůře, byli přistiženi bez roušek! Veřejnost dostala úplně jiný signál: “Na vás můžeme zakleknout, budeme na vás uvalovat nová a nová pravidla, ale my jsme něco víc. V této krizi, s níž se naše země dosud nepotýkala, jsme si všichni rovni – ale my jsme si rovnější!” Není proto divu, že tato krize se čím dal více považuje za krizi důvěry lidí v politiky.

Ve srovnání s naléhavým patosem, s nímž ministr Prymula vystupuje na tiskových konferencích, toto jednání není jen osobním pochybením – je výrazem pohrdání, výsměchem všem lidem, kteří žijí ve strachu, zda kvůli vládním opatřením přijdou o živobytí a ocitnou se s celou rodinou na pokraji bídy. Je to pohrdání všemi, kdo se od září dusí v rouškách. Ministr Prymula byl nachytán fotografy Blesku ve středu večer. Co si nyní můžeme my, občané, myslet o jeho disciplinovanosti jako takové?

Fotografové Blesku za ním nepochybně nechodí celý den. Můžeme věřit, že pravidla, která na nás s takovým gustem, s takovou sadistickou radostí uvaluje, vždy sám dodržuje? A jak je to mu o ostatních vrcholných politiků? U premiéra Babiše, u pana Faltýnka, u ministra Hamáčka, a dalších. Neustále je nám připomínáno, že jsme v tom společně. Společně to zvládneme. Ministr Prymula právě toto heslo totálně popřel, otočil jeho smysl: jsme v tom společně, my občané, proti vám, papalášským politikům, kteří nemají ani tolik úcty k lidem, aby dodržovali to, co si sami vymysleli! Nebo snad ministr Prymula svým jednáním dává najevo, že o smyslu a účinnosti opatření sám pochybuje?

Středeční incident lze číst více způsoby. Ani jeden není pro tuto příšernou vládu příznivý. Poslanec Faltýnek se za schůzku s ministrem Prymulou omluvil. Stačí to? Média v posledních dnech psala o několika případech, kdy restaurace či hospoda, měla i přes přísný zákaz otevřeno. Jak z toho vyvázli jejich majitelé? Stačila jim pouhá omluva, nebo je čeká citelný finanční trest, který poškodí nejen je, ale i jejich rodiny, už tak dost zkoušené vládním omezením?

Omluva v tomto případě nestačí. Tohle nelze jen tak tolerovat. Proto vyzýváme ministra Prymulu k jedinému kroku, který mu v této situaci ještě může alespoň symbolicky vrátit čest: rezignujte na svoji funkci a přenechte ji někomu, kdo bude celou svoji osobností symbolizovat heslo, že jsme v tom všichni společně a zvládneme to!

Prymula bez roušky
Přesně tohle je ten problém

PhDr. Marek Hejduk, LL. M. MBA
tiskový mluvčí Svobodných
Případné dotazy prosím směřujte na: mluvci@svobodni.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31