V říjnu 1938 se do Británie vrátil Chamberlain se smlouvou, která měla zaručit mír. Reálně ale vyměnil Československo a dočasný pocit bezpečí za kus papíru. V březnu 1939 pak Německo porušilo smlouvu, kterou samo navrhlo a podepsalo v nepřítomnosti těch, o kterých smlouva mluvila. Přijelo nás okupovat na dlouhých šest let a tím napsalo pomyslnou tečku za zrádným dílem, nazvaným Mnichovská dohoda.
Pro celý svět válka začala až 1. září 1939. 
Pro nás se realita obrátila naruby definitivně už 15. března a my si tento den připomínáme jako jeden z nejsmutnějších dnů naší historie. 
Tímto dnem se na území Čech a Moravy stali ze zrádců dočasní hrdinové, z propagandy dočasná pravda a z mnoha nevinných obyvatel naší země se stali brzy otroci v koncentračních táborech nebo dokonce oběti nacistického režimu.
V historii se s téměř železnou jistotou ukazuje, že vzdát se možnosti vlastní obrany, nikdy nedopadne pro národ a ani pro jednotlivce dobře.
Proto je velmi smutné, že náš stát, který má dvě hlavní povinnosti (a důvody existence vůči svým obyvatelům) – obranu území a vymáhání práva (policii a justici), v podstatě řeší hlavně všechno ostatní, v čem by se občané obešli bez něj.
Samotným občanům pak možnost vlastní obrany stále více omezuje, a to zejména skrze tolerování škodlivé legislativy EU. Z historie přitom plyne ponaučení, že kdo politicky tlačí na odzbrojení občanů, protože v civilizované zemi mají přeci zbraně jen policisté a vojáci, ten může v důsledku přispět k tomu, že při opakování situace z března 1939 budou občané dílu zkázy jen bezbranně přihlížet…
Ty neumřeš, národe!
Bůh žehná ti a chrání tě dál.
Nach krve, s nímž slunce k nám ráno jde,
ti ve tvých granátech dal.
Tak ti tvé kameny kázaly:
tvrdý jak žula zůstaň ty,
čistý jak křemenné krystaly
a žhavý jak granáty.
–Marina Cvětajevová,
15. březen 1939
