Vít Mareček: My čekali jaro – a zatím přišel mráz

Vít Mareček: My čekali jaro – a zatím přišel mráz

Kolegové, dámy a pánové, dneska ráno, když jsem se zúčastnil ranního hlášení lékařů po nedělní 24 hodinové těžké službě na interně v chebské nemocnici, jsem si proklatě uvědomil, že stojíme na skutečné kritické křižovatce našich životů. Stejně jako naši rodičové a prarodičové před 82 roky. A proč? Pan primář a paní vrchní sestra (sice nedobrovolně, bez jakéhokoliv nadšení, avšak přesto formálně správně) nás informovali o rozhodnutí vedení nemocnice utestovat a uočkovat zdravotníky k smrti. A já bloud jsem si bláhově chvíli myslel, že Vláda ČR, vč. parlamentní opozice, ty zdravotníky prý potřebují.

Je zajímavé, že se ani dneska, nikdo zatím neodvážil zeptat se mě na tuto choulostivou věc osobně přímo, tj. zdali jsem již očkovaný. Asi zapomněli či co. Pokud by tak učinili již dnes, odpověděl bych jim tak, jak jim jasně odpovím nejpozději zítra či během tohoto týdne. Nejdříve se tazatele (primáře či ředitele nemocnice) zeptám, zdali chtějí mou odpověď znát neoficiálně, nebo oficiálně. Pokud neoficiálně, tak po pravdě jim odpovím, že jsem již více než rok očkován opakovaně i proti této infekci. Samozřejmě, že přirozenou cestou. Mám v pořádku nejen buněčnou imunitu, ale dokonce mám vytvořené (a opakovaně dovytvářené) protilátky. Inu ve zdravém těle zdravý duch.

Pokud se ale zeptají oficiálně, tak se jich s neskrývaným údivem otážu, zdali jsou si skutečně vědomi, jaký je rozdíl mezi očkováním povinným a dobrovolným? Pokud to nebude stačit, tak se jich zeptám, co ve skutečnosti ví o laboratorních testech a interpretaci těchto testů – antigenních i PCR. Vůbec nepochybuji o tom, že tak zkušený pan primář chebské interny si je moc dobře vědom, že se jedná o naprostou medicínskou pitomost, která by se nejen neměla, ale ani nesmí na zdravých lidech provádět. Jo, jo, nastal nevratný čas lámání charakterů všech lidí v naší zemi. No a nakonec, pokud se bude pan ředitel nemocnice tvářit více než nechápavě, tak dáme řeč o tom právním státě, o zákonech stále ještě platných v naší zemi, jakož i dalších právních normách.

Jak to asi dopadne? Nejspíše tak, že když jsem před dvěma týdny přišel do chebské nemocnice pomáhat zdejším lékařům svobodně a dobrovolně – tak že i stejným způsobem odejdu. Bo nedělám si žádných ilusí, že by to v jiných nemocnicích v naší zemi probíhalo diametrálně jiným způsobem. To není v žádném případě o Chebu, to je o našem Chlebu. Jaká marnost. Drtivá většina zkušených a vzdělaných lékařů moc dobře ví o jak velké medicínské Šméčko se jedná.

Závěrem něco pro „hořké pousmání“. Čím více se testuje, tím více máme pozitivních výsledků, že? Takže ode dneška budou posíláni do karantény (na 14 dnů!) všichni pozitivně „ošpejlovaní“ lékaři a sestry a ošetřovatelky a sanitáři. Ještě prosím někdo soudný tady pochybuje, že se nejedná o záměr?

MUDr. Vít Mareček, příznivec Svobodných

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Spor mezi vládou a Pražským hradem o účast prezidenta Petra Pavla na summitu NATO v Ankaře se dostal do středu debaty v Událostech, komentářích ČT24 ze dne 8. dubna. Libor Vondráček, předseda Svobodných a poslanec zvolený za SPD, přišel s jasnou ústavní argumentací: zahraniční politika je v kompetenci vlády, a výkon prezidentových pravomocí v této oblasti podléhá kontrasignaci předsedy vlády. Vondráček se zároveň distancoval od rétorického sklouzávání debaty k osobním sporům a trvale vracel diskusi k věcné otázce: kdo dokáže Českou republiku na summitu Aliance hájit nejlépe?

Ústava hovoří jasně: kontrasignace je podmínkou

Vondráček hned v úvodu debaty odmítl zjednodušující interpretaci, že by ministr zahraničí mohl sám a jednostranně bránit prezidentovi v cestě na summit. Zároveň ale přesně identifikoval, kde leží skutečná ústavní páka vlády: „Kompetence prezidenta podle odstavce 1 a 2 článku 63 – včetně zastupování státu navenek – vyžadují kontrasignaci předsedy vlády. Za rozhodnutí nese odpovědnost vláda.“ Prezident tedy nemůže autonomně rozhodovat o tom, kde a jak Českou republiku zastupuje, pokud k tomu nemá souhlas premiéra.

Tato argumentace je tím přesvědčivější, že Vondráček ji podpořil důslednou logikou: pokud prezident trvá na tom, že sloveso „zastupuje“ v článku 63 zakládá jeho právo jet na summit, musí stejně pečlivě číst i odstavec 3 téhož článku. „On si nemůže libovolně jezdit někam a něco vyprávět – viděli jsme, jak se to nepovedlo, když mluvil o letadlech,“ připomněl Vondráček případ, kdy prezidentovo vyjadřování k dodávkám vojenské techniky Ukrajině způsobilo diplomatické komplikace. Výkon zastupitelské role bez vědomí vlády prostě neodpovídá duchu parlamentní republiky.

Summit NATO: profesionalita nad prestiží

Klíčovým Vondráčkovým argumentem nebyla touha prezidenta potrestat, ale věcný zájem na co nejsilnější české pozici v Ankaře. Summit bude primárně o plnění závazků přijatých v Haagu – a o obhajobě výdajů na obranu. „Jsem přesvědčen, že nejlépe to dokáží v tandemu premiér a ministr zahraničí,“ řekl Vondráček. Nová vláda má navíc lepší vztahy s americkou administrativou Donalda Trumpa než předchozí kabinet – a právě tento kapitál je podle Vondráčka třeba využít při vyjednávání v rámci Aliance.

Odkaz na summit NATO v roce 2022, kdy Miloš Zeman také necestoval do Madridu, Vondráček nezavrhl, ale upřesnil jeho smysl: tehdy šlo o zdravotní stav prezidenta a o jeho soulad s vládní linií. Dnešní situace je jiná – jde o nastolení jasného principu do budoucna, kdo a v jakém postavení hájí českou zahraniční a bezpečnostní politiku.

Osobní spory? Problém je na straně prezidenta

Na opakované otázky moderátora, zda celý spor není jen vendetou za nejmenování Filipa Turka, Vondráček reagoval věcně a bez uhýbání: „Není to trest, je to úplně logická věc a je to v zájmu České republiky.“ Zároveň ale pojmenoval, kde kolotoč sporů podle něj skutečně začal: u prezidentovy volby konfrontačního tónu vůči Filipu Turkovi. „Pokud Petr Pavel používá silná slova na úkor Turka, nemůže očekávat, že okolo něj budou všichni chodit po špičkách. Buďto si měl vybrat jiný tón – nebo nemůže útočit a přitom chtít, aby ostatní neřekli ani ne.“

Vondráček se přitom sám vyhnul jakémukoli osobnímu útoku na prezidenta. Zatímco opoziční host Marek Výborný z KDU-ČSL opakovaně kritizoval „frackovité“ chování vicepremiéra Macinky a mluvil o „politice na úrovni mateřské školky“, Vondráček zůstával v argumentační rovině. Poukázal na to, že inflace je v lednu a únoru nejnižší za posledních zhruba deset let – a tím nenápadně vrátil část debaty k výsledkům vládní práce.

Návrh zákona: pojistka pro budoucnost, ne msta

Závěr debaty otevřel téma Vondráčkova návrhu, který by prezidentovi odebral pravomoc pověřovat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací. Vondráček svůj záměr obhájil s přehledem a klidem: „Tato věc se netýká Petra Pavla – týká se prezidenta jako instituce.“ Přiznal, že kdyby se podobně choval Miloš Zeman – tedy pokud by nejmenoval ministra za použití dehonestacích výrazů a dotáhl věc do ústavně sporné fáze – „kontrolka by mu zablikala stejně.“

Klíčovým důvodem pro návrh je podle Vondráčka strukturální problém demokratické odpovědnosti: prezident ve druhém mandátu nepodléhá tlaku voličů a parlament na něj nemá prakticky použitelnou páku v podobě ústavní žaloby. „Abych předcházel té situaci, kdy tady jednou bude prezident ve druhém volebním období s velmi malou odpovědností vůči voličům – tak je správné tuto pojistku zavést teď.“ Vondráček tak opět ukázal, že jeho legislativní aktivity vycházejí z principiálního a dopředu orientovaného myšlení, nikoliv z taktického boje dne.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31