Když si vyberete a koupíte špatný chleba, ponožky, dovolenou, nejste spokojeni s řemeslníkem, sedíte kvůli tomu dny a týdny u televize u diskusních pořadů nebo píšete a komentujete posty na Facebooku, stěžujete si? Možná si zanadáváte známým, příště si vyberete jinde a tím to končí. A končí to, protože máte možnost výběru a srovnání. Je na Vás, co si vybíráte, i způsob, jakým to řešíte, a pokud nejste spokojeni, máte východisko. Dobrovolnost výběru vytváří tlak na ty, u kterých své peníze utrácíte, aby poskytovali služby a zboží, které skutečně chcete a jste schopni zaplatit. A už vůbec nemají možnost Vás přinutit, abyste u nich zůstali a nešli ke konkurenci.
Pak je tu oblast, kde to tak snadné není, pokud se nechcete odstěhovat do ciziny. Jak se ale vypořádat se špatnými službami úřadů, vydřidušskými praktikami státu a na něj navázaných organizací, jednostranností České televize, nespravedlivým postupem či arogancí úředníků a nakonec s cenou, kterou za to všechno platíme? S tím, že nás politici každodenně zásobují informacemi, jak si za tyto nekvalitní služby budeme muset připlatit díky krizi, zadlužení, potřebě dalších úředníků a nejrůznějších opatření a proto nám zvýší už tak vysoké daně?
Snažíme se s tím vyrovnat tak, že sedíme a diskutujeme na Facebooku či Twitteru, v hospodě, sledujeme debaty v televizi, čteme dokola stejné zprávy v médiích. Bez smysluplného výsledku. Mnohé z nás napadne slovo volby. Ano, u voleb máme určitou možnost změny. Ale je tou změnou myšlen okamžik, kdy si vybíráme politiky jako zboží podle obrázků na letáku jakéhosi supermarketu, které když si přineseme domů, může být proti všem očekáváním? Podle hesel, jež nám politici říkají, protože myslí, že je chceme slyšet, podle tváří a toho, zda je známe z televize? Jak byste se cítili, kdybyste museli po výběru špatného pekařství další 4 roky kupovat chleba, který doma nikdo nejí a letí do koše jen proto, že si můžete jiné pekařství vybrat, až po dalších volbách?
V soukromém životě volíme penězi. Denně jimi volíme služby, které nám dávají smysl, které chceme, které potřebujeme, které nám přijdou dostatečně kvalitní a cenově přiměřené. Srovnáváme. U služeb, které poskytuje stát toto srovnání kvality a ceny chybí. Jsme státem donuceni ke konzumaci chleba, který nám politici přikázali kupovat každý den, o kterém nám tvrdí, že vydrží týden a přitom už druhý den je vhodný jen pro králíky. Co dělat, když Vám nechutná chléb, už víte. Možností, jak se vymanit ze služeb státu, se kterými nejsme spokojeni, které nechceme platit, které nám otravují život je… snížit daně. Co to přesně znamená? Znamená to nechat nám peníze v peněžence a umožnit nám samotným zvolit, jaké služby chceme a od koho. Ano, možností, jak zlepšit život většiny z nás, těch, kdo tvoří v zaměstnání či podnikáním hodnoty a dostávají za to odměnu ve formě mzdy či zisku, je právo volit penězi, u koho si chléb koupíme. Možností je omezit možnosti státu přikazovat nám, že musíte každý den kupovat jen jeho „chléb“. Nastal čas mít možnost volby.
Pondělní superdebata CNN Prima NEWS, kterou moderovala Pavlína Wolfová, posadila kjednomu stolu lídry menších stran a hnutí: Gabrielu Svárovskou za Zelené, Jindřicha Rajchla zaPRO, Roberta Šlachtu za Přísahu, Vítka Prokopa za Stačilo!, Jiřího Nedvěda za SOCDEM a LiboraVondráčka za Svobodné. Nejostřejší ideový souboj večera se odehrál mezi dvěma opačnýmipóly české politiky. Na jedné straně stála spolupředsedkyně Zelených, která věří ve větší rolistátu, evropské daně a Green Deal. Na druhé straně předseda Svobodných, který proti tomupostavil nižší výdaje, žádné nové daně a právo lidí rozhodovat o vlastním okolí. Diváci mělijasno: v anketě CNN Prima NEWS přesvědčil Vondráček 34,3 procenta hlasujících a skončildruhý. Debata o rozpočtu začala otázkou, zda Vondráček ve vládní koalici trpí. Odpověděl s nadhledemi upřímně: při pohledu na vysoký schodek samozřejmě trpí, ale za minulé vlády trpěl víc. Věří,že po dalších volbách budou mít Svobodní silnější mandát a budou moci víc používatpomyslnou motorovou pilu na státní výdaje. Zároveň ocenil, že šéfka Úřadu vlády přišla spožadavkem snížit výdaje na aparát jednotlivých ministerstev o deset procent. Připomněl, žepodobnou cestou šel Nový Zéland a fungovalo to. Když moderátorka naznačila, že jde ohausnumera, Vondráček odpověděl, že stejné výtky slyšeli i Novozélanďané, a přesto se úsporypodařily. Rozpočtový problém je podle něj na straně výdajů, nikoli příjmů. Tady se nejvíce rozcházel se Svárovskou. Ta navrhovala zdanit miliardáře, nejlépe na evropskéúrovni. Vládní příspěvek dva tisíce korun pro seniory přitom označila za aroganci a peníze byraději rozpustila v systému sociálních služeb a superdávky. Vondráček oproti tomu jasně řekl,že pro zvyšování daní jako svobodný ruku nezvedne. Moderátorka jeho slova později použilajako měřítko, podle kterého se ptala i ostatních hostů. Vondráček připomněl, že progresivnízdanění v Česku už existuje prostřednictvím slevy na poplatníka. Další zatížení občanů bypodle něj nic nevyřešilo. Kdo dnes v Česku podniká a dává lidem práci, odejde tam, kde jsoulevnější energie a nižší daně, a lidé přijdou o práci. Levicovým zastáncům vyšších daní vzkázal,že pak to bude jejich vizitka. Svárovská přitom na hrozbu odchodu bohatých odpovídala tím, že Vytvoř z přepisu z vystoupení Libora Vondáčka vpořadu Svoební super debeta na CNN Prima nesw aťje tak jeho střet se svárovskou. Článek na 3,5 NS.Clánek musí vyjít pro Vondráčka pozivtivně. Vytvoř tove stejném stylu jako je Saloń Echa24: zdanění by se mělo přenést na evropskou úroveň. To by ale znamenalo předat Bruselu dalšípravomoc, o kterou Svobodní dlouhodobě bojují, aby zůstala v rukou českého státu. Vondráček přitom neskončil u odmítání. Na rozdíl od Svárovské, jejíž návrhy stály na novýchdaních, přišel s konkrétním zdrojem peněz bez zvyšování daní: pracovními agenturami, kterépodle něj často fungují načerno a připravují stát o velké sumy. Připomněl, že nestačí řešit jenEET, jak naznačoval Robert Šlachta. Agentury jsou podle něj další oblast, kde stát může získatpeníze tím, že vymůže dodržování stávajících pravidel. Je to přístup člověka, který místonových břemen pro poctivé hledá peníze tam, kde se dnes nepoctivě šetří na úkor ostatních. Do rozpočtové debaty Vondráček vnesl i varování ze zahraničí. Na adresu nového newyorskéhostarosty, kterého označil za neomarxistu, poznamenal, že tento politik ještě nevládne ani rok, alidé se už stěhují do Texasu a na Floridu. Tak to podle něj chodilo ve všech státech, které začalyždímat majetné obyvatele a nemovitosti. Kapitál i lidé utíkají tam, kde je nikdo nedusí. Přesněpřed tímto scénářem varoval i ve vztahu k návrhům Zelených a dalších levicových stran. Rozdíl mezi oběma politiky byl vidět i u tématu, které večer sjednotilo téměř celé studio:soukromé zahraniční cesty prezidenta Petra Pavla v době komunálních a senátních voleb.Svárovská zvolila opatrnou formulaci a odjezd prezidenta označila za nešťastný. Vondráček bylmnohem přímější. Prohlásil, že po 33 letech od pádu komunismu jsme si za prezidenta vybraličlověka, který tento úřad ponížil a dokazuje, že dokáže laťku snižovat ještě níž. Připomněl, ževolby jsou svátkem demokracie, a od hlavy státu se proto očekává, že je bude brát vážně. Spodobně tvrdým hodnocením přišli i Rajchl, Prokop, Šlachta a Nedvěd. Opatrnost Svárovskétak působila spíš jako snaha prezidenta chránit než ho hodnotit. Nejvěcnější a pro Svárovskou nejnepříjemnější střet přišel u větrných elektráren a takzvanýchakceleračních zón. Svárovská tvrdila, že obce mají díky územnímu plánu své právo rozhodovatgarantované a naprosto nezpochybnitelné. Stát by podle ní měl být aktivnější a obcím pomocivstupovat do investic do obnovitelných zdrojů. Vondráček jí na to odpověděl přesně: zákon oakceleračních zónách územní plány obcí naopak ruší. Tvrzení o nezpochybnitelném právu obcítím postavil do zcela jiného světla. Divákům zároveň dal jasnou radu: ať se podívají, jak o tomtozákonu hlasovali jejich senátoři, a pokud se jim to nelíbí, ať je ve volbách vymění. Stejně zásadní byl jeho postoj k referendům o větrnících. Stát podle něj nesmí dát ani korununa to, aby ovlivňoval smýšlení lidí. Připomněl, že před referendem o vstupu do Evropské uniedal stát 200 milionů korun na přesvědčování občanů, aby hlasovali pro vstup, a nula korun navysvětlení nevýhod členství. Tohle se podle něj nesmí nikdy opakovat. Svobodní jsou rádi, že sereferenda konají, ale lidé v nich musí rozhodovat sami, ne pod tlakem státní propagandy.Zatímco Svárovská mluvila o tom, jak by stát měl být aktivnější, Vondráček hájil právo občanů,aby jim stát do jejich rozhodnutí nemluvil. Kvality Vondráčkova vystoupení si všimli i komentátoři, kteří debatu hodnotili po jejímskončení. Thomas Kulidakis ho zařadil mezi nejpřesvědčivější řečníky večera, vedle Rajchla,Prokopa a Svárovské. Ocenil, že na rozdíl od Šlachty a Nedvěda dokázal oslovit své voliče.Martin Schmarcz sice upozornil, že Vondráček to měl jako člen vládní většiny nejtěžší, protoževláda zatím neplní vše, co Svobodní chtějí. Zároveň ale uznal, že své postoje v debatě obhájil. Superdebata tak ukázala dva zcela odlišné pohledy na roli státu. Gabriela Svárovská nabídlaevropské daně pro bohaté, další přerozdělování a akcelerační zóny pro obnovitelné zdroje.Libor Vondráček nabídl škrty v aparátu ministerstev, žádné nové daně, vymáhání pravidel upracovních agentur a respekt k rozhodnutí obcí a jejich obyvatel. Výsledek divácké anketynaznačuje, že druhý přístup je českým voličům bližší.
