Dočekal: Daň z průměrného bytu v Praze bude ročně 30.000,- Kč!

Dočekal: Daň z průměrného bytu v Praze bude ročně 30.000,- Kč!

Nevěříte? A za rodinný domek se bude platit třeba 50 tis. ročně. Máte na to? Že ne? Že jste v důchodu? .. ale to přece nikoho nezajímá. A Piráty už vůbec ne!

Po dlouhé době mi zase něco pořádně hnulo žlučí. Narazil jsem totiž na tento článek:
https://www.piratskelisty.cz/clanek-3940-financovani-nepodmineneho-zakladniho-prijmu-v-ceske-republice?fbclid=IwAR372j8BzrUAteuBCrQVKXKn3pgQLvBN4KpwKGfDC2nTo5vjGOplAlHX2lg


Aleš Jakl a kolektiv pirátské skupiny NZP zveřejnil na Pirátských listech svoji představu financování společnosti. Vůbec není podstatné, že v úvodu píšou: „Text je výstupem zájmové pracovní skupiny, neodráží oficiální stanoviska strany ani její aktuální volební program.“ Už jen to, že něco podobného vůbec někoho z Pirátské strany vůbec napadlo, je naprosto šokující a varující zároveň!

Celý text je snůškou nesmyslů, které naprosto nereflektují objektivní ekonomickou realitu. Jedná se o zavedení Nepodmíněného základního příjmu (NZP). Demagogicky je jeho zavedení srovnáváno třeba se zavedením volebního práva pro ženy. Já souvislost nevidím. To je asi ten samý nesmysl, jako kdybych tvrdil, že Baťa vybudoval světové obuvnické impérium a my půjdeme v jeho stopách a jako první vybudujeme kanál Labe – Dunaj. Jedno může být super a to druhé totální nesmysl.

NZP sice úplný nesmysl není, v některých ekonomických modelech se může jevit jako zajímavé řešení, ale rozhodně ne za stávající ekonomické situace v ČR a už vůbec ne podle představ Pirátských vachmajstrů. Důležité přitom je, že NZP by zároveň měl nahradit všechny sociální dávky, důchody a slevy na dani,

Z článku plyne, že výše NZP by měla být 7.000,- Kč pro každého, ale za podmínky, že by se na tuto částku dorovnaly (= snížily) všechny důchody. Sami Pirátští myslitelé uznávají, že by to asi neprošlo a proto navrhují stávající důchody ponechat a vyplácet NZP ve výši 5.000,- Kč. Říkají o tom – cituji: „Tuto částku lze považovat za základní, aktuálně financovatelnou a dostatečnou pro uhrazení průměrných nákladů na skromné společné bydlení a stravu.“ – Praštilo ráhno do hlavy nějakého Piráta nebo mě? Vysvětlí mi třeba nějaký důchodce, jak lze za 5.000,- Kč/měsíčně bydlet, jíst, kupovat léky apod? Já to teda nevím. Připomínám, že další dávky, příspěvky apod. už nejsou.

Dále se z článku dozvíme, že vyplácením 5,000,- úplně každému se z pracujících stane tvůrčí a vitální pracovní síla a z montovny se staneme mozkovnou! …. To určitě!

Ale i 5.000,- jen tak každému měsíčně jsou v rámci ČR docela velké peníze, tak Piráti přemýšlí, kde je vzít. V článku je celá řada návrhů – osobně si myslím, že až na výjimky to je jeden blábol vedle druhého (ale třeba budete mít jiný názor – přečtěte si to sami).

Nejzajímavější je následující odstavec. Raději to cituji doslovně:

„Zdanění nemovitostí může přinést stovky miliard korun ročně a zlepšit dostupnost cen nemovitostí k bydlení. Efektivní zdanění nemovitostí v USA se pohybuje mezi 0,3- 2,21 % a v EU 0,05 – 1.93 % z ceny z nemovitosti. Současné efektivní zdanění v ČR se pohybuje kolem 0,01 – 0,04 % z ceny z nemovitostí (bez daně z nabytí nemovitých věcí), takže při zvýšení efektivním zdanění nemovitostí na 1 % lze získat 200-800 miliard korun ročně. Vedlejším kladným efektem vyššího zdanění nemovitostí je například lepší regulace trhu s bydlením a efektivnější využití nemovitostí ve smyslu vyřešení situace s neobsazenými byty a také posílení vlivu obcí prostřednictvím rozpočtového určení daní (na okraj podle sčítání lidu z roku 2011 je 651 937 bytových jednotek v rodinných i bytových domech neobydlených).“

Takže naši progresivní Piráti se ohánějí nějakým skoro 10 let starým údajem a chtějí zvednout daň z nemovitosti na 1 procento!

Mám k tomu pár poznámek:
1/ Piráti se zjevně rozhodli okrást lidi o zmíněných 200 – 800 miliard korun ročně tím, že budou muset platit nehoráznou daň za nemovitost, na kterou kolikrát šetřili celý život, kterou spláceli 30 let hypotékou a co je hlavní – kterou si pořídili z již jednou zdaněných peněz.

2/ Jakou daň by každý majitel nemovitosti platil orientačně každý rok v absolutních číslech? Berme průměrné částky ať máme nějakou představu.
Rodinný dům v Praze – 100.000,- Kč/rok
Byt 2 + 1 v Praze – 50.000,- Kč/rok
Skromný rodinný domek na venkově – 30.000,- Kč/rok
Garsonka mimo aglomerace – 15.000,- Kč/rok
Středně velký hotel v okresním městě – 500,000,- Kč/rok
Majitel středně velkého výrobního závodu (2 haly + administrativní budova) – 1.200.000,- Kč/rok

To se nám ty miliardy sypou, že jo. Piráti dělají čest svému názvu.

3/ Toto Pirátské „výpalné“ se pochopitelně promítne do výše nájmů v nájemních bytech.

4/ Jaké budou důsledky? Důchodce s průměrným příjmem ve vlastním domečku na to pochopitelně nebude mít. Takže mu nezbyde než dům prodat a přestěhovat se do nájemního bydlení (které jak jsme si řekli také výrazně podražilo). Ale ouha – on pomalu není, kdo by od něj ten jeho dům (byt) koupil. Protože najednou není sám, kdo na nově zavedenou daň nemá. Takových jsou minimálně tisíce. A každý se snaží prodat. Najednou tito lidé zjistí, že reálná hodnota jejich nemovitosti je na polovině obvyklé ceny.

5/ Teď už fabuluji. Ale představuji si to tak, že za člověkem, který nebude mít na zaplacení daně přijde krásné mladé Pirátče (třeba Georgina Hejduk – vygooglete si) a sdělí nabídku, kterou nelze odmítnout. Ta bude znít asi takto: Milá babičko, přepište dům na stát a my vás zde necháme laskavě dožít. Fikce??? Nebo scénář znárodnění?

6/ Další variantou je, že se bude strašit tím 1% a pak se milostivě uzákoní jen 0,5% – a nikomu už nepřijde, že i to je naprosto šílená sazba. Ale všichni „nahoře“ se budou plácat po zádech a vysvětlovat lidem, jak jsou hodní, že neprošel původní návrh. Hlupák to sežere i s navijákem a bude jim k tomu ještě tleskat. Vsadíme se?


Já měl Piráty rád už od dětství. Četl jsem Stevensona a už tenkrát jsem se viděl jako Pirát, který sice s tou dřevěnou nohou lehce kulhá, na to jedno oko pořádně nevidí, mává šavličkou zprava doleva a hrne se bez rozmyšlení ani sám pořádně neví kam. Ano, chtěl jsem být Pirát – ale já na rozdíl od některých jsem z toho vyrostl!!!

Tak mě po přečtení uvedeného článku napadá: Nejsou oni spíš komunista než Pirát pane vachmajstr?

Jan Dočekal – místopředseda strany

Zdroj: blog Idnes

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jan Dočekal

Jan Dočekal

Novinky

Nejnovější video

Vystoupení Libora Vondráčka v Událostech, komentářích 15. dubna znovu ukázalo, že předseda Svobodných dokáže i v ostře vedené televizní debatě držet jasnou linii a argumentovat věcně, bez zbytečných emocí. Hlavním tématem byla úprava financování veřejnoprávních médií, legislativní nouze a vztah návrhu k právům podnikatelů i k soudní ochraně. Vondráček působil konzistentně: odmítal přehnané zásahy státu do ekonomiky, upozorňoval na rozdíly mezi českým a polským přístupem a zároveň připomínal, že proti zneužívání veřejné moci má vždy existovat právní obrana.

Konzistence místo pokrytectví

Už v úvodu debaty bylo patrné, že Vondráček nechce řešit jen samotný zákon, ale především způsob, jakým se o něm vede politická diskuse. Připomněl, že jako „velmi pravicový politik“ by měl problém hlasovat pro opatření, které by dříve kritizoval u předchozí vlády. Tím se jednoznačně vymezil proti účelovému přebírání názorů podle toho, kdo je zrovna u moci. Jeho postoj působil jako důraz na principy, nikoliv na okamžitý politický zisk.

Stejně tak odmítl jednoduché obvinění, že návrh dává vládě možnost „vyhnout se soudům“. Vondráček připustil, že právní režim se mění, ale zdůraznil, že tím nezaniká možnost soudní ochrany. Jen se mění forma, jakou se občan nebo podnikatel může bránit. V debatě tak nepůsobil jako někdo, kdo chce právo obejít, ale naopak jako politik, který trvá na tom, aby právní stát fungoval podle jasně definovaných pravidel.

Obrana podnikatelů a trhu

Silná část jeho vystoupení se týkala dopadů cenových zásahů na podnikatele. Vondráček upozornil, že nelze „hodit přes palubu“ jednu skupinu podnikatelů jen proto, aby stát získal nástroj pro regulaci cen paliv. Připomněl, že čerpadláři už dnes mluví o kompenzacích a že je legitimní, aby se vláda snažila čelit drahým energiím, ale ne na úkor konkrétních podnikatelských subjektů. Tato rovina jeho argumentace byla srozumitelná i divákovi, který nemusí sledovat všechny detaily legislativního procesu.

Velmi dobře vyzněl i jeho důraz na konzistenci v přístupu ke stropování cen. Připomněl, že stejná politická reprezentace, která dnes kritizuje legislativní nouzi, sama v minulosti ve stavu nouze schvalovala zásadní zásahy do důchodového systému nebo cen energií. Tím Vondráček nepůsobí jako politik, který by se snažil jen vyhrát momentální spor, ale jako někdo, kdo upozorňuje na dlouhodobý problém dvojích standardů.

Polsko jako lepší model

Jedním z nejsilnějších momentů debaty bylo srovnání s Polskem. Vondráček ocenil, že Polsko se rozhodlo snížit daň z přidané hodnoty na pohonné hmoty, což podle něj znamená pro trh a podnikání lepší řešení než administrativní stropy. Současně ale upozornil, že Evropská unie do tohoto prostoru výrazně zasahuje a členské státy mají jen omezenou svobodu volby. Tím znovu postavil do popředí téma suverenity a ochrany domácí ekonomiky.

Na rozdíl od obvyklé televizní debaty se neuchýlil k prostému odmítnutí celé regulace bez alternativy. Naopak připomněl, že v Evropské unii má smysl usilovat o co nejmenší škody, ale není správné tvářit se, že česká vláda musí bez odporu implementovat vše, co přichází z Bruselu. I když šlo o ostrou polemiku, Vondráček působil jako politik, který chápe evropské souvislosti a současně hájí český zájem.

ETS2 a odpor vůči přemíře regulace

Další část debaty se stočila k emisním povolenkám ETS2. Vondráček se zde držel svého dlouhodobého postoje, že systém emisních povolenek je jen jinou formou zdražování života lidí a oslabování konkurenceschopnosti ekonomiky. Jeho argument nebyl jen ideologický; opakovaně vysvětloval, že vyšší náklady pro domácnosti a malé a střední podniky dopadnou především na ty, kdo mají nejmenší prostor se bránit. Pro české prostředí jde o srozumitelnou a politicky silnou linku.

Významné bylo i to, že Vondráček nepůsobil jako odmítač jakéhokoli kompromisu. Přiznal, že menší dopad je lepší než větší dopad, ale současně trval na tom, že samotná logika systému je chybná. Jeho kritika ETS2 tak vyzněla jako obrana ekonomické svobody a předvídatelnosti, nikoli jako prosté protestní gesto. V tom spočívá i jeho politická síla: dokáže kritizovat konkrétní opatření, aniž by sklouzl k prázdnému křiku.

Veřejnoprávní média a právo veta

Závěrečná část pořadu se věnovala i veřejnoprávním médiím, která jsou pro Svobodné dlouhodobě citlivým tématem. Vondráček odmítl představu, že by obrana ústavních pravidel nebo odpor vůči některým návrhům znamenaly slabý vztah k právu. Naopak se opakovaně dovolával respektu k zákonům a k demokratickému mandátu, který občané dávají ve volbách. V tomto směru působil jako politik, který nechce jen „vyhrát spor“, ale hájí širší princip svobody a suverenity.

Stejně důrazně se vymezil proti tomu, aby se Česká republika obracela s vnitropolitickými spory na Brusel. Podle něj je to projev slabosti a nedospělosti, protože suverénní země si své problémy má řešit sama. I tato část vystoupení pomohla vytvořit obraz Vondráčka jako politika, který má na evropské integraci jasný názor a dokáže ho obhájit bez váhání.

Oblíbené štítky

Jan Dočekal

Jan Dočekal

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31