Hřib je jako Babiš – samé PR a pomoc žádná. Prymula? To udělá jen srab. Praha v problémech, zoufá zastupitel. ‌

Hřib je jako Babiš – samé PR a pomoc žádná. Prymula? To udělá jen srab. Praha v problémech, zoufá zastupitel. ‌

Tisková zpráva, Praha, 29. 10. 2020

Níže vám přinášíme rozhovor s naším pražským zastupitelem Tomášem Štampachem.

„Plukovník Prymula se nezachoval nejenom jako správný voják, ale především jako rovný chlap, svým lpěním na funkci ministra ze sebe udělal v očích veřejnosti jen obyčejného sraba,“ říká rázně k tajné noční návštěvě restaurace zastupitel hlavního města Prahy Tomáš Štampach (Svobodní). V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz také vyjádřil svoji nespokojenost, že se na zastupitelstvu v čele s pirátským primátorem Zdeňkem Hřibem neřeší zásadní věci, jak v těžké době pomoci lidem. Návrh na zřízení výboru pro podnikání na podporu podnikatelům prý koalice smetla ze stolu, na stejném jednání však zřídila výbor pro sport.

Jaký je váš názor na celou aféru s noční schůzkou v pražské restauraci, které se zúčastnil ministr zdravotnictví Roman Prymula a Jaroslav Faltýnek z hnutí ANO?

Za prvé je třeba si říct, že se jedná o naprostý politický amatérismus ze strany ministra Prymuly. Člověk, který se pasuje do role spasitele v rámci boje proti koronaviru, nemůže jít do restaurace, jejichž prostory nechal před týdnem zavřít. To je nepřípustné, to je na okamžitou rezignaci! A za druhé je třeba se ptát, co tak důležitého spolu pánové Prymula a Faltýnek řešili. Dosavadní vysvětlení jsou pro mě nedůvěryhodná.

Argumenty, že se jednalo o pracovní schůzku, pro vás tedy nejsou přijatelné?

Samozřejmě že nejsou. Pracovní schůzky i v této době řeší více než polovina národa a nikomu není umožněno se setkávat v prostorách restaurací. Proč by tak měl mít výjimku zrovna ministr? Zároveň se domnívám, že se ani o žádnou pracovní schůzku nejednalo, a že se ministr Prymula s Jaroslavem Faltýnkem na tomto místě nesetkali během uplynulého týdne poprvé. K tomuto názoru mě vede zkušenost a jistá znalost bulvárního prostředí. Víte, v minulosti jsem studoval mediální studia, v deníku Blesk jsem byl na krátkodobé stáži, takže jsem měl možnost tak trochu nahlédnout pod pokličku práce paparazzi. O to více mě tak děsí představa, co konkrétního oba aktéry noční schůzky spojuje a co tak důležitého spolu utajeně probírají.  

Jak vnímáte, že ministr Prymula nerezignoval?

Když jsem v pátek ráno zaznamenal prvotní informace o nočním setkání Prymuly s Faltýnkem, tak jsem doma hned říkal, že během pár hodin jsme bez ministra. Opravdu jsem si nedokázal představit, že by Prymula nerezignoval. Plukovník Prymula se nezachoval nejenom jako správný voják, ale především jako rovný chlap, svým lpěním na funkci ministra ze sebe udělal v očích veřejnosti jen obyčejného sraba.

Jak nyní přesvědčit veřejnost, aby opatření dodržovala?

Domnívám se, že celá aféra nebude mít na veřejnost vliv. Jsme národ Švejků, uděláme si ze setkání ministra nespočet vtipných koláží, ale u toho to také skončí. Většina společnosti je v dodržování přijatých opatření velmi zodpovědná a přešlap ministra nezmění naše chování.

To, co vláda slibovala, že nepřijde, se stalo. Česká republika je částečně v takzvaném lockdownu, lidé mají omezen pohyb venku, až na cestu do zaměstnání, nákupy a další výjimky. Čekal jste, že to přijde, nebo vás to překvapilo?

Bohužel obdobnou situaci jsem předpokládal. Vláda od skončení jarní vlny epidemie usnula na vavřínech. Nebyl vytvořen žádný plán pro očekávanou druhou vlnu. Namísto příprav si v létě Andrej Babiš odjede na Krétu. Hrubě tak podcenil hrozící nebezpečí. A když koronavir podruhé udeřil, nezmohl se na nic jiného, než obětovat Vojtěcha (Adam, bývalý ministr zdravotnictví, pozn. red.) za Prymulu a s jeho pomocí zastavit život v Česku a dostat do neřešitelné situace většinu podnikatelů a živnostníků.

Vláda a premiér Andrej Babiš nyní čelí stále silnější kritice kvůli opožděným krokům. Někteří je spojují s krajskými volbami. Může na tom něco být?

Je obecně známo, že v krajských volbách nevítězí vládní strany a hnutí. Andrej Babiš však velice stál o to, aby tuto v uvozovkách tradici porušil a ovládnul po republikové úrovni i tu krajskou. Stačí jen vzpomenout na načasování diskuse a slibů o mimořádném předvánočním příspěvku důchodcům ve výši pět tisíc korun či zrušení superhrubé mzdy ve spojení se zavedením 15procentní daně z příjmu. Nehledě na aktuální ekonomickou situaci v zemi hnutí ANO v předvolební kampani de facto uplácelo voliče. A v tu chvíli střih – začne se znovu šířit koronavir, který naprosto přebije předchozí úsilí Andreje Babiše o získání voličů. To muselo způsobit v nejužším vedení hnutí ANO poplach a paniku. Takže bych věřil tomu, že se Andrej Babiš snažil co nejvíce oddálit nepříjemná řešení nastalé situace až po skončení krajských voleb.

Nakolik tedy důvěřujete vládě, že ví, co dělá, jak se nechal slyšet ministr zdravotnictví Roman Prymula?

Jak jsem již říkal, vláda nevyhotovila žádný harmonogram, jak postupovat v konkrétní situaci. Slova ještě stávajícího ministra zdravotnictví jsou tak lživá. Vždyť veřejnost jednoznačně vidí, že opatření se chaoticky mění ze dne na den, skoro to až vypadá, jak kdyby na ministerstvu zdravotnictví losovali Matesa, co se smí a nesmí v danou hodinu dělat. A to že Roman Prymula má v čestnosti a pravdomluvnosti k Mirkovi Dušínovi daleko, asi není třeba zmiňovat, stačí vzpomenout na jeho působení na postu ředitele fakultní nemocnice Hradec Králové či čerstvou aféru s návštěvou vyšehradské restaurace.

Domníváte se, že koronavirus je tím, co dokáže otřást voliči hnutí ANO? Tedy, že by mu začala po dlouhé době klesat podpora tak, jak odhaduje průzkum agentury Kantar CZ?

Přesně tak. Epidemie koronaviru, respektive absolutní nezvládnutí celé situace s epidemií spojené, je hřebíčkem do rakve hnutí ANO. A pevně věřím, že se v této své predikci nemýlím. Mrzí mě však, že Andreje Babiše nedokázala porazit žádná politická síla, ale porazí se jen on sám osobně, a to za vydatné pomoci přešlapů pánů Prymuly, Faltýnka a dalších.  

Jan Skopeček z ODS vyzval vládu, aby podnikatelům ukázala světlo na konci tunelu a zrušila elektronickou evidenci tržeb. Je to podle vás věc, která by jim v současné době pomohla?

Svobodní vždy vystupovali proti EET. Proto asi nepřekvapí, že i v této době budu opakovat slova, že EET je šikanou pro živnostníky a státu nepřináší žádný významný finanční efekt. Zrušení EET je tak to nejmenší, co by stát pro živnostníky mohl a měl udělat. Už jen to symbolické gesto, zrušit něco, čím stát na každého živnostníka nazírá jako na podvodníka a zloděje, by bylo nesmírně motivující pro podnikatele do jejich další činnosti.

A jak celkově hodnotíte přístup státu k podnikatelům a živnostníkům? Teď byl schválen příspěvek 500 korun na den, ale už nyní různé firmy končí s činností, protože současná uzavírka je uvrhla do neřešitelné situace.

Stát se bohužel k podnikatelům a živnostníkům otáčí zády. Pomoc pro tuto ekonomicky epidemií koronaviru nejohroženější skupinu je víceméně žalostná. 500 korun na den. Co to je, když živíte rodinu, splácíte hypotéku a úvěr na zařízení provozovny? Ti lidé od státu nic nechtěli, postavili se na vlastní nohy a teď jsou na tom biti. Nikdo netuší, jaké provozovny se zavřou za hodinu, zítra či za týden. Vláda během léta nezveřejnila žádný harmonogram a pravidla zavádění lockdownu, živnostníci neměli jakoukoliv možnost se předem připravit na nastalou situaci.

Měli by finance od státu získat i kulturní zařízení, umělci a tak dále? Jak důležitou roli hraje kultura a má mít podporu státu?

Obecně vzato nejsem příznivcem státní podpory do oblasti kultury. Pokud daná kultura lidi zajímá, dokáže se uživit sama bez grantů a dotací. Už slyším námitky oponentů, kteří budou vykřikovat slova o komerční a nekomerční kultuře. A že já tímto mluvím jen o té komerční záležitosti, která je brakem, kdežto to pro člověka obohacující nekomerční umění svým názorem zabíjím. Ale já se ptám? Co je to za umění, když nikoho nezajímá? Má smysl živit ze státních peněz projekty, na které přijde deset lidí? Za mě nikoliv. Ovšem dnešní nastalá situace je natolik jiná a závažná, že i tuto oblast by měl stát po dobu epidemie podpořit tak, aby umělecká branže mohla v pokoronavirovém čase pokračovat a svojí činností pomoci šířit pozitivní náladu v zemi.

Patříte mezi kritiky a opozici pražského primátora Zdeňka Hřiba (Piráti). Jak si podle vás vede v této době?

Dá se říci, že Zdeněk Hřib je synonymem Andreje Babiše. Dělá si jen vlastní PR a skutečná pomoc občanům žádná. Uvědomme si, že Praha je ekonomicky závislá na cestovním ruchu a tudíž je tedy podnikatelsky nejzasaženějším regionem v zemi. A jak situaci řeší primátor Hřib? Bohužel nijak. Zcela by se nabízelo požádat premiéra o finanční pomoc hlavnímu městu z přislíbených miliard od Evropské unie, ale to by nesměla vítězit Hřibova ješitnost nad oprávněným zájmem města. Hoteliéři, restauratéři, provozovatelé kulturních zařízení, obávám se, že ti se podpory od současného vedení města nedočkají a čekají je těžké časy.

Vždyť stačí jako názorný příklad vzpomenout poslední zasedání zastupitelstva. Opozice navrhovala zřídit výbor pro podnikání, aby vznikla odborná platforma, kde řešit pomoc podnikatelům a živnostníkům. Koalice o ničem podobném nechtěla ani slyšet a návrh opozice byl smeten ze stolu. Jako paradox a výsměch všem zasaženým živnostníkům pak muselo působit na stejném zasedání zastupitelstva zřízení samostatného výboru pro sport, který horlivě iniciovala koalice. Zde jsou vidět priority jednotlivých politiků. Snad si toho všímají i voliči.

Co řešíte jako zastupitelé nyní především?

Na to jsem již částečně odpovídal. Veřejnost by očekávala, že budeme především řešit situaci spojenou s epidemií koronaviru, a to ať již hygienickou či ekonomickou. Bohužel tomu tak není. Říjnové zasedání zastupitelstva mělo na programu 100 bodů a trvalo 12 hodin. Většina tisků však měla technický charakter jako vyúčtování zón placeného stání, materiálů vztahujících se k aktuálním problémům bylo velmi, ale opravdu velmi pomálu.

Zdroj: Parlamentní listy

PhDr. Marek Hejduk, LL. M. MBA
tiskový mluvčí Svobodných
Případné dotazy prosím směřujte na: mluvci@svobodni.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Tiskový mluvčí

Tiskový mluvčí

Novinky

Nejnovější video

Úvod: válka, Česko a tisíce uvázlých turistů

Debata, kterou v Událostech, komentářích vedla moderátorka Tereza Řezníčková, se odehrávala na pozadí čtvrtého dne války na Blízkém východě po společných útocích Spojených států a Izraele na Írán a následné íránské raketové a dronové odvetě. V regionu se podle systému Drozd nacházelo kolem 6400 registrovaných českých občanů, uzavíral se a znovu otevíral vzdušný prostor, rušily se linky a vláda spouštěla armádní i pronajaté repatriační lety z Egypta, Jordánska a Ománu

Ve studiu proti sobě usedla poslankyně STAN Barbora Urbanová a na dálku se připojil poslanec za Svobodné a místopředseda výboru pro evropské záležitosti Libor Vondráček. Jejich spor se rychle posunul od konkrétní pomoci turistům k širší otázce, jak Česko zvládá krizovou komunikaci a jak má v neklidném roce 2026 vypadat zahraniční politika malého státu.

Vondráček: stát dělá, co může, kapacity jsou omezené

Na úvodní otázku, jak Česká republika zvládá reakci na rychle se vyhrocující situaci, odpověděl Libor Vondráček obhajobou vlády a státního aparátu. Popsal, že na jednání jejich poslaneckého klubu vystoupil ministr obrany, který poslance informoval o intenzivní koordinaci mezi resorty obrany a zahraničí. Podle Vondráčka dělají „všichni, co mohou“, zásadním limitem jsou ale uzavřené vzdušné prostory v řadě států a omezená možnost plavby lodí, takže návrat domů je logisticky složitý a často riskantní i pro samotné turisty.

Vondráček připomněl, že Spojené arabské emiráty a další státy Perského zálivu se staly oblíbenou destinací posledních let, takže počet Čechů v oblasti není malý. I on sám prý dostává žádosti od zoufalých rodin, aby pomohl s kontakty či informacemi, ale naráží na stejná omezení jako vláda: uzavřené nebe, přetížené linky a omezené kapacity armádních letounů typu Casa a airbusů, které ministerstvo obrany nasadilo k repatriaci.

Z jeho slov se vinul hlavní apel: kdo může, ať do oblasti nyní necestuje, aby si „nepřidělával starosti“. V době, kdy do Prahy dorazil první armádní speciál z Jordánska a další lety z Ománu a Egypta se chystaly na noc a ráno, se tak snažil veřejnost spíše uklidnit než vyvolávat dojem, že stát situaci nezvládá.

Spor o komunikaci: systém vs. „telefon na premiéra“

Barbora Urbanová postavila proti Vondráčkovu popisu limitů státní moci tvrdou kritiku vládní komunikace. Připomněla, že o víkendu a v pondělí ráno podle ní prakticky neexistovala srozumitelná strategická komunikace státu, lidé v hotelích v Dubaji či na přestupních destinacích v regionu sledovali Českou televizi a rozhlas, ale ministra zahraničí v klíčových hodinách neviděli.

Urbanová argumentovala, že právě takové chvíle ukazují, jak chybí centrální útvar strategické komunikace, který koalice po nástupu k moci zrušila bez adekvátní náhrady. Podle ní by systém typu Drozd mohl být rozšířen i o notifikace a praktické návody, nejen o suché sdělení „zůstaňte na místě a zachovejte klid“. Připomněla i konkrétní dotazy lidí na léky nebo délku pobytu v odříznuté destinaci – témata, která by podle ní měl stát aktivně řešit, místo aby je nechal na improvizaci jednotlivců.

Do debaty vnesla i symbolický motiv „covidových časů“, kdy premiér oznamoval v televizi ceny taxíků k hranicím. Také nyní jí vadilo, že Andrej Babiš se chlubí telefonáty s jednotlivými občany, čímž podle ní vzniká dojem, že bez kontaktu na předsedu vlády se člověk nedostane domů. Urbanová žádala systémová řešení, ne osobní mikromanagement.

Vondráček na tuto kritiku reagoval s tím, že by z celé situace nerad dělal politikum. Připomněl, že v minulých letech stát investoval „miliony a desítky milionů“ do strategické komunikace a že pokud by byla tak skvělá, jak se prezentovalo, lidé by už dávno věděli, jak se v podobných krizích chovat. Zmínil i příručku „72 hodin“, která má občany naučit připravit se na mimořádné události, a naznačil, že její pozdní vznik a slabý dopad nejsou vinou současné vlády.

Současně ale zůstal ve stejné linii: i kdyby u moci byla jiná garnitura, zásadně lépe by podle něj situaci nezvládla, protože fyzické kapacity repatriačních letů a omezení v regionu by zůstaly stejné.

Zahraniční politika: mezinárodní právo, Írán a Spojené státy

Debata se pak stočila k otázce, zda má Sněmovna přijmout usnesení, které by výslovně podpořilo české spojence, zejména Spojené státy a Izrael, a jasně se postavilo k útokům na Írán. Občanská demokratická strana se o takové usnesení pokusila, ale poslanci ho ani nezařadili na program schůze.

Vondráček odmítl, že by vláda potřebovala od ODS rady, jak dělat zahraniční politiku, a tvrdil, že výsledky posledních týdnů a měsíců – zejména zlepšení vztahů se Spojenými státy – jsou viditelné samy o sobě. Podle něj mezinárodní hráči nepotřebují sledovat, jak se česká Sněmovna hádá o rezolucích, zvlášť v době, kdy už nyní kvůli době jednání leží ve Sněmovně řada odložených zákonů.

Na otázku, zda Česká republika stojí za Spojenými státy a Izraelem, odpověděl s odkazem na programové prohlášení vlády: v první řadě prý stojíme za mezinárodním právem a suverenitou států, což podle něj platí jak pro Ukrajinu, tak pro aktuální konflikt s Íránem. Pokud Spojené státy mezinárodní právo neporušily, nemusejí se podle něj ničeho bát, ale Česká republika nemá potřebu to zvlášť deklarovat novým usnesením.

Zároveň varoval před „preventivními útoky“ a připomněl zkušenost z roku 2003, kdy americký ministr zahraničí Colin Powell ve Valném shromáždění OSN obhajoval invazi do Iráku údajnými zbraněmi hromadného ničení. Obával se, aby se podobný narativ nestal znovu záminkou pro vojenské operace, které by jinak těžko hledaly oporu v právu, a aby se na tento příklad neodvolávaly i jiné mocnosti, které by chtěly ospravedlnit své zásahy.

Na doplňující dotazy, zda existuje uvnitř vládního uskupení a spřízněných stran – ANO, Motoristé, SPD – jasná společná linie k íránskému konfliktu, připustil, že programové prohlášení otázku Íránu výslovně neřeší a vyprofilovaná pozice zatím neexistuje. Podle něj ale může být Česká republika spolehlivým spojencem Spojených států v rámci NATO, a přesto upozorňovat na možná porušování mezinárodního práva – a že zaznívání takových hlasů v české debatě považuje za užitečné.  

Urbanová: svět nečeká, až se koalice shodne

Barbora Urbanová využila Vondráčkova přiznání, že vláda nemá k Íránu pevně formulovanou politiku, k širší kritice. Podle ní to není „přítomná otázka“ jen v programovém prohlášení, ale realita, která ovlivňuje ceny plynu a ropy, rozpočty domácností, bezpečnost Evropy i tlak na obranné rozpočty.

Připomněla, že i válka na Ukrajině, kterou Rusko dál vede a při níž umírají civilisté, nebyla v programových dokumentech předem popsána, ale Česko se muselo rychle zorientovat a zaujmout jasný postoj. Kritizovala současnou vládu, že navrhuje snížení rozpočtu na obranu právě ve chvíli, kdy se situace na Blízkém východě vyhrocuje a ruská agrese neskončila.

Zároveň zdůraznila, že nechce po 108 vládních poslancích jednotu v každém detailu, ale očekává jasnou, srozumitelnou „českou pozici“ v nebezpečném světě roku 2026. Odmítla jakýkoli náznak sympatií k íránskému režimu, který označila za zrůdný a odpovědný za vraždění vlastních občanů, ale současně upozornila, že veřejnost ani poslanci nemají dost informací, aby mohli definitivně posoudit odůvodněnost americko-izraelského útoku.

Urbanová vidí problém i v tom, že kabinet nedává prostor plnohodnotné parlamentní debatě o tak zásadních otázkách. Připomněla, že koalice neumožnila zařazení bodu k Blízkému východu na program, zatímco Sněmovna podle ní „hodiny“ řeší symbolické dny a dílčí novely, jako byl například bod o týrání zvířat. Její výtka mířila k tomu, že místo seriózní debaty o válce a dopadech na české občany se poslanci věnují vedlejším tématům.

Naslouchání a realita cen: co Sněmovna může a nemůže

Moderátorka v závěru připomněla výzvu prezidenta, aby si poslanci víc naslouchali. Vondráček trval na tom, že debata ve Sněmovně probíhá – jen ne v podobě samostatného bodu, ale v rámci projednávání programu, což označil za „folklor“, kdy se u bodu o programu mluví o všech možných tématech.

Znovu citoval programové prohlášení: Česká republika bude důsledně hájit mezinárodní právo a suverenitu států, podporovat diplomatické kroky k ukončení války na Ukrajině a eliminovat rizika války v Evropě. Připustil, že válka na Blízkém východě není válkou „v Evropě“, ale princip respektu k mezinárodnímu právu se podle něj vztahuje i na ni.

Současně zchladil očekávání, že vnitrostátní debaty mohou ovlivnit každodenní realitu: ceny benzínu a ropy podle něj porostou bez ohledu na to, zda se o konfliktu bude v českém parlamentu mluvit hodinu, nebo deset hodin. Česko může vyzývat k deeskalaci a usilovat o zprovoznění klíčových tras, jako je Hormuzský průliv, ale rozhodující tahy se dějí jinde.

Záběr z letiště: krizová operace v přímém přenosu

Televizní reportáž po skončení politického duelu přesunula pozornost z abstraktní diplomacie k velmi konkrétnímu obrazu: na čtvrtý terminál pražského letiště právě dorazil první armádní letoun z Jordánska s asi 40 Čechy na palubě. Redaktorka Kateřina Golasovská popsala, že další, větší airbus z Ománu s až stovkou cestujících se čeká v noci a nad ránem má dorazit letoun Casa z Egypta, po dočerpání paliva a výměně posádek se pak stroje vrátí zpět pro další lidi.

Ministr zahraničí Petr Macinka mluvil o „rozsáhlejší operaci než poslat jedno letadlo na jedno místo“, která musí reagovat na počasí, typ letadel i přelety nad jednotlivými státy, a potvrdil, že Česko repatriuje své občany zároveň ze tří zemí. V regionu přitom podle aktuálních dat systému Drozd zůstává přes šest tisíc českých občanů, kteří se postupně snaží dostat domů i s pomocí komerčních letů, například společnosti Smartwings.

Reportáž tak v několika minutách ukázala dvě tváře stejné krize: složité politické hledání postoje mezi loajalitou ke spojencům a respektem k mezinárodnímu právu a vedle toho praktickou snahu dostat v co nejkratší době domů tisíce turistů, kteří se ocitli v regionu, kde opět padají rakety a uzavírají se letiště.

Libor Vondráček v této mozaice vystoupil jako politik, který se snaží zdůraznit omezené kapacity českého státu, varovat před opakováním chyb z irácké války, a přitom se nenechat vtáhnout do obviňování vlády z totálního selhání. Urbanová oproti tomu tlačila na systémovou přípravu, jasnou „českou“ pozici a silnější roli parlamentu i strategické komunikace. Napětí mezi těmito dvěma pohledy definovalo tón celého pořadu.

Oblíbené štítky

Tiskový mluvčí

Tiskový mluvčí

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31