Celá situace na Ukrajině má své jasné příčiny a souvislosti. Jde o stát, strategicky velmi významný svojí polohou. Od počátku jde o to, zda se bude jednat o stát neutrální nebo více či méně spojený se Západem nebo s Východem , resp.Ruskem, v druhé rovině jde pak o to, zda na jeho území budou rozmístěny strategické útočné zbraně a proti komu.
Prorusky orientovaný prezident Janukovyč se snažil brzdit asociační dohody s EU, což vedlo, za významného přispění Západu, k oranžové revoluci, Majdanu. Pro naprostou většinu obyvatel Ukrajiny se tím mnoho nezměnilo, stejná zůstala jejich životní úroveň i státní aparát, prolezlý korupcí. Do čela státu se dostali nacionalisté a oligarchové, protiruské smýšlení a vystupňovaná nenávist vedly k omezování práv ruského obyvatelstva při východní a jihovýchodní hranici, včetně zrušení ruštiny jako úředního jazyka. Rusko to řešilo jako vždy v minulosti nepřípustně silou a obsadilo Krym, stejný nebo podobný scénář mělo připraveno i pro Doněckou a Luhanskou oblast, tam však posléze vznikl léta trvající konflikt. Reakce zbytku světa byla vlažná a zcela neúčinné sankce daly Rusku příklad, co je možné si dovolit. Na straně druhé, zejména vůči Doněcku a Luhansku, nebyla ani Ukrajina bez viny, Minské dohody nebyly dodržovány, území ovládaná separatisty byla ostřelována, a to včetně civilních cílů, četné zprávy o zabíjení, upalovaní, křižování a dalším mučení ruských obyvatel nejsou a nemohou být zcela vymyšlené, obětí toho všeho bylo několik desítek tisíc lidí a pokud se tyto prokázané skutečnosti budou nadále jednostranně zatajovat, lžeme sami sobě a nemůže dojít k žádnému oboustranně přijatelnému řešení.
Samozřejmě to všechno v žádném případě neomlouvá brutální postup Ruska, resp.Putina vůči Ukrajině. Osobně jsem se domníval a velmi se mýlil, že se spokojí pouze s obsazením zmíněných oblastí, tedy Luhanska a Doněcka, je ovšem zřejmé, že chce minimálně zlikvidovat jakoukoliv potencionální hrozbu ze strany Ukrajiny nejen vůči těmto územím, pokud se osamostatní, a to vytvořením k Rusku loajálního režimu. Volí stejné a stejně neomluvitelné a nepřijatelné prostředky k dosažení svých zájmů a cílů, jako tomu bylo opakovaně v minulosti. Nicméně, srovnání s Mnichovem u nás v r.1938 trochu pokulhává, my jsme tehdy Němcům nikterak nekřivdili a byla dodržována jejich práva, štvaní přišlo od Hitlera zvenčí. Srovnání s intervenci Sovětského svazu v Maďarsku a v r.1968 u nás se nabízí lépe, šlo o to zachovat vůči SSSR vazalské režimy v obou těchto zemích. Zajimavé je pak srovnání přístupu světa k Ukrajině s přístupem k Srbsku při osamostatnění se Kosova.
Nevěřím tedy a opět se samozřejmě mohu mýlit, že se Rusko chystá napadnout jakýkoliv další stát, protože by tím vstoupilo do přímého konfliktu s NATO, což by byla zcela jiná úroveň konfliktu, dříve či později patrně i jaderného. Zároveň je jasné, že Rusko již prohrálo politicky, jakkoliv může vojensky uspět. Poškozená je a bude však nepochybně celá Evropa a mnohé bude zcela jiné, nežli dřív. Naopak, USA na tom patrně mohou jenom získat
Nakonec bude stejně nutné sednout k jednacímu stolu a dojít k oboustranně přijatelným kompromisům, případná letitá a silou vynucená okupace Ukrajiny bude stát Rusko velké úsilí a žádný velký přínos. Uvidíme.
Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.
MUDr. Jaroslav Henzl
