„Pakliže se někdo domníval, že se zdražení energií nepromítne na koncových cenách, byl v lepším případě naivní,“ myslí si někdejší prezidentský kandidát Karel Diviš, dnes kandidát Svobodných do Evropského parlamentu. „Česká ekonomika potřebuje v prvé řadě odbrzdit a odbyrokratizovat, což vláda sice slíbila, ale za téměř dva roky jejího působení nevidím, že by s tím jakkoliv reálně pohnula, spíše naopak,“ říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz, ve kterém mimo jiné mluví také o energetické krizi a dopadech na konkurenceschopnost podnikatelů, ale také o „Spojených státech evropských“ nebo o tom, proč si jej někdo stále mylně spojuje s „covidisty“.

Hospodaření státu je ke konci listopadu nejlepší od začátku pandemie covidu-19, ale zároveň čtvrté nejhorší v historii Česka. Daří se podle vás ministru Zbyňku Stanjurovi krotit veřejné finance?

Jakkoliv u vybraných ukazatelů můžeme pozorovat jistá zlepšení, nemám dojem, že by se veřejné finance dařilo nějak komplexněji stabilizovat. Spíše mi toto vykazování dílčích „úspěchů“ přijde jako snaha odprezentovat alespoň něco pozitivního, aniž bych se zabýval problémem jako celkem. A i o pozitivitě těch dílčích věcí můžeme pochybovat. Rozhodně to není tak, že by vláda stála před jednoduchým úkolem s jednoduchým řešením, ale obávám se, že Zbyněk Stanjura jedná spíše chaoticky a nepříliš koncepčně. A navíc nezvládá celou věc nijak zvlášť úspěšně komunikovat směrem k veřejnosti, spíše jen přesvědčuje přesvědčené. Komunikace obecně současnému kabinetu Petra Fialy příliš nejde.

Energetický regulační úřad potvrdil původně avizované navýšení regulované složky cen energií, což by podle odhadů mělo nejvíce dolehnout na energeticky náročné firmy. Neobáváte se, že tímto krokem ztratí česká ekonomika další část své konkurenceschopnosti?

Pochopitelně. Zdražení pocítí naprosto všichni. Pakliže se někdo domníval, že se zdražení energií nepromítne na koncových cenách, byl v lepším případě naivní. Česká ekonomika potřebuje v prvé řadě odbrzdit a odbyrokratizovat, což vláda sice slíbila, ale za téměř dva roky jejího působení nevidím, že by s tím jakkoliv reálně pohnula, spíše naopak. A jak známe volební cykly, blížíme se k době, kdy se vláda bude, stejně jako všechny vlády předešlé, soustředit spíše na kampaň za znovuzvolení. Obávám se, že co se nestihlo doposud nebo se nestihne v nejbližší době, toho se nedočkáme. Stačí se podívat na názory lidí z průmyslu a člověk jen obtížně hledá optimismus.

Jak hodnotíte plán vlády zakomponovat znovu poplatek za obnovitelné zdroje do koncových cen energií?

Myslím, že krásně se to teď ukázalo na snižování DPH na potraviny, které žádné jejich zlevnění, jež bylo cílem, nepřinese, ba naopak. Když se firmám zdraží náklady, ať už na energiích nebo na odvodech za zaměstnance a nově i některé brigádníky, tak se nelze divit, že zareagují zdražením a nějaká tři procenta DPH tomu nijak nepomohou. A to se nebavíme o tom, že zdražení energií pocítí každý na svém vyúčtování, kde mluvíme o tisících korunách na domácnost. Není pak divu, že veřejnost na různé klimatické plány reaguje negativně, když jediné, co reálně vidí, je všudypřítomné zdražování jejich životních nákladů.

Premiér Petr Fiala často mluví o nutném restartu české ekonomiky. Jak hodnotíte kroky vlády v tomto ohledu?

S nutností restartu české ekonomiky nelze než souhlasit, s provedením už je to podstatně horší. Jak už jsem říkal, vše je provázeno chaosem, jak v přijímaní jednotlivých opatření, tak v komunikaci. Vládě dle průzkumů nevěří už ani poměrně podstatná část těch, kteří ji volili. To myslím mluví za vše. Neefektivní stát s přebujelým úřednickým aparátem holt nikdy nevytvoří efektivní ekonomiku.

V nedávné době jste se na sociálních sítích vyjádřil proti federalizaci EU. Proč si myslíte, že se zrovna v těchto dnech evropští i čeští politici opět baví o omezování práva veta, když už dnes ve většině případů hlasuje Evropská unie kvalifikovanou většinou?

Evropská unie byla založena jako mezinárodní společenství suverénních států. Pakliže by státy měly o svou suverenitu přijít, bylo by to vůbec to samé společenství, do kterého dobrovolně vstupovaly? Pro mezinárodní spolupráci, obzvláště na ekonomické úrovni, jsem samozřejmě všemi deseti, v Evropě se bez ní neobejdeme, pakliže chceme být v globálním světě konkurenceschopní. Ale vytváření umělých „Spojených států evropských“ mi opravdu nepřijde jako dobrý nápad. Nehledě na to, že s nepříliš dobrovolným začleňováním do různých nadstátních útvarů nemáme historicky nejlepší zkušenost, tak se nelze divit, že jsme v tomto ohledu v Česku skeptičtí.

Podívejte se na to, jak by to ve federalizované Evropě bez možnosti práva veta vypadalo třeba v postoji k napadení Izraele, nebo v otázkách energetiky. V zásadě bychom se jen museli řídit tím, o čem už si dávno před hlasováním rozhodli velcí hráči. Navíc ony „Spojené státy evropské“ s Amerikou nelze srovnat ani historicky, co do formování se. Není to o zatracování Evropské unie a volání po vystoupení z ní, to se domnívám, že by přineslo více škody než užitku, ale o tom snažit se, aby se nutně neměnilo to, co funguje, a o návrat ke kořenům toho, jak by unie měla vypadat.

V této době také ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák otevřel téma přijetí eura. V rozhovorech pro Český rozhlas a Prima CNN News dokonce zmínil, že vláda bude brzy rozhodovat o stanovení pevného termínu přijetí eura. Myslíte si, že to nějak souvisí s debatou o dalším omezování práva veta? Vnímáte, že to načasování není náhodné?

Nechtěl bych tu rozvíjet nějaké konspirační teorie o tom, že vše souvisí se vším, načasování si tedy netroufám hodnotit.

Jak se vlastně stavíte ke vstupu do tzv. „ERM II“, což je taková předsíň před vstupem do eurozóny?

Co se samotného vstupu do ERM II týče, národní ekonomika pro tento vstup musí splňovat určitá kritéria, která v současné době nesplňuje a nevidím cestu, jak to lusknutím prstu změnit. Fakt, že po přijetí eura tato kritéria nesplňují ani státy, které s ním platí, je na další debatu a ledasco to vypovídá o tom, jak celý tento systém funguje, či spíše nefunguje. V prezidentské kampani jsem říkal, že bych byl pro větší celospolečenskou diskusi o přijetí eura, na čemž trvám. Navíc jsem přesvědčen, že tlačit euro na sílu, jeho podpoře nikdy nepomohlo a ani nepomůže. Nemyslím si, že je to téma pro toto volební období, kde máme jiných svých problémů, vyžadujících okamžité řešení, více než dost. Co se týká mě osobně, nejsem zastáncem přijímání eura.

Dříve jste se objevoval na televizních obrazovkách jako sportovní redaktor České televize. Jak se vám líbí navyšování koncesionářských poplatků, které plánuje ministr kultury Martin Baxa?

Já si dokonce myslím, že koncesionářské poplatky by se daly snížit. Přijde mi totiž, že se k této otázce přistupuje tak nějak od konce, a to vše před ní se opomíjí. Než se budeme bavit o zvyšování koncesionářských poplatků, musíme nejprve znát dopodrobna výsledky hospodaření veřejnoprávních médií a plány do budoucna. Plus si také musíme definovat, co je to vlastně v dnešní době ona veřejná služba, kterou mají daná média plnit. Je to jen zpravodajství nebo i zábava? Má mít Česká televize a Český rozhlas masivní zpravodajský web? Mají mít volně dostupný webový archiv? A co ten sport, co vlastně mají veřejnoprávní média pokrývat a co přenechat komerčním subjektům? Pakliže nebudeme mít tyto otázky zodpovězeny, samotné rozhodování o navyšování poplatků nedává vůbec smysl.

V Číně se šíři nový zápal plic a do veřejného prostoru se opět vrací diskuse o rouškách, lockdownech nebo o povinném očkování. Jak dnes toto hodnotíte?

Rád bych věřil, že jsme s mírným odstupem schopni vyhodnotit, jakých chyb jsme se během covidu dopustili a ponaučit se z nich, a nejen je slepě opakovat s tím, že tentokrát povedou k jinému výsledku. Sympatická mi byla spíše švédská cesta dobrovolnosti a osobní odpovědnosti, než mnohdy i takřka totalitní restrikce a sankce, navíc když vidíme, že vedly k takřka totožným výsledkům. Očkování také snad umíme vyhodnotit, kde dávalo smysl a kde už tolik ne a známe i jeho rizika pro určité skupiny obyvatel. Co se roušek týče, stát by také měl spíše jen podporovat osobní odpovědnost každého občana, a ne vymýšlet nesmysly jako pokutování těch, kdo na kole v lese neměli roušku a vzdálili se za hranice svého okresu. Protože když stát důvěřuje svým občanům, důvěřují i oni jemu. A platí to samozřejmě i naopak.

Dodnes mě mrzí, že se řešilo povinné očkování a mnohdy nátlak na svobodu lidí, aniž by k tomu byla statisticky věrohodná a správně vyhodnocená data, zejména z nemocnic. O to více mě štve, pokud si mě někteří lidé na základě zkreslených informací v médiích zařadili mezi tzv. covidisty, kteří mi byli naopak zcela proti srsti, zatímco já to z mnoha stran schytával, proč se bráním očkování, které jsem nakonec absolvoval alespoň jednodávkovým Johnsonem, abych mohl chodit mezi lidi, do kina, sportovat a nemusel falšovat dokumenty, jak se také mnohdy bohužel dělo.

Blíží se konec kalendářního roku. Už víte, jak budete trávit letošní Vánoce? A budete vstupovat do příštího roku s nějakým novoročním předsevzetím?

Letošní Štědrý den strávím se svými dětmi v Česku v nejužším rodinném kruhu u stromečku, kde však budu třeba na Silvestra zatím ještě nevím. Mám před sebou tolik práce a úkolů, že to prostě nestíhám řešit a plánovat. Do nového roku popřeju všem, a tedy i sobě, abychom měli pevné zdraví, co nejvíce volného času a také kupu štěstí a tomu se budu snažit jít i v příštím roce naproti.

Převzato z Parlamentních listů