Dnes jsme oficiálně zahájili horkou fázi své volební kampaně. Jdeme do toho a jsme plni odhodlání.
Náš program je náležitě košatý, nabízí náš pohled na bezpočet témat naší domácí politiky. Ale pokud bychom jej měli vyjádřit jedním slovem, nejvhodnějším slovem je „svoboda„.
Vidíme to všude kolem sebe: svobodu ztrácíme každý den, kousek po kousku je z ní ukrajováno, a to takovým tempem, které za celou polistopadovou historii této země nemá obdoby. Jen velmi těžko bychom našli někoho, kdo se ještě v žádném ohledu nestal obětí tažení našich politiků proti svobodě jednotlivce. Ať už jde o zákaz kouření v soukromých prostorech, zákaz kácení stromů na vlastním pozemku, povinnost nakupovat pančované pohonné hmoty, zákaz zaměstnávat lidi podle vlastního výběru a preferencí, zákaz prodávat o některých svátcích, platit ze svých peněz nesmyslné projekty, atd.
A téměř pokaždé, když se nám stát pokusí ukrojit další díl z naší svobody, jsme ujišťováni, že „ve vyspělém, demokratickém světě je to přece obvyklé, a my nesmíme zůstat pozadu“. Jako bychom byli tak podřadnou, zaostalou zemí, že jediné, co nám zbývá, je bezmyšlenkovitě přejímat to či ono od států, jejichž jedinou zásluhou či výhodou je, že se dokázali vyhnout dlouholeté komunistické totalitě, narozdíl od nás. Oni jsou vyspělé, zavedené demokracie, my k nim musíme vzhlížet, říkají naše politické i intelektuální autority. Tato cesta nás však přivede jen k další totalitě!
Buďme sebevědomí a ukažme, že si dokážeme naše věci nejlépe spravovat sami. Jestliže se země jako Francie či Německo chtějí uregulovat až k smrti a držet své občany v ohradě jako nesvéprávné ovce, my už podruhé nemusíme.
Nedávno jsem se po letech začetl do knihy Kapitalismus a svoboda od amerického ekonoma Miltona Friedmana. V předmluvě pro české vydání (vyšlo hned začátkem 90. let) autor důrazně varuje, že rozhodně nemáme západní země, včetně Spojených států, pokládat za vzor pro svobodu a tržní společnost. „Správným modelem je Československo třicátých let, Spojené státy před 1. světovou válkou, Británie 19. století anebo snad nejnovější příklad – Hong-kong před tím, než se Britové dohodli s Čínou o jeho převedení pod čínskou správu.“ Tato slova bychom si měli často připomínat.
Jestliže nyní za zeměmi jako je Německo či Británie materiálně zaostáváme, je to jen z jediného důvodu: zapomněli jsme, že k prosperitě se nejde proregulovat a že blahobyt se nedá nabefelovat shora, žádným vládním nařízením ani akčním programem! Můžeme být bohatou a suverénní zemí. Máme na to. Ale v první řadě musíme sami zvednout hlavy a jednat sebevědomě. Nadcházející parlamentní volby jsou k tomu prvním vhodným prostředkem. A já věřím, že to dokážeme.
Luboš Zálom
lídr středočeské kandidátky
