Pravidelnou reportáž ze zastupitelstva v únoru nenajdete! Může za to Jiří Zimola?

Pravidelnou reportáž ze zastupitelstva v únoru nenajdete! Může za to Jiří Zimola?

Ano, pravidelnou reportáž vám tentokrát na našem webu neservírujeme. Proč? – V našem článku najdete nejen odpověď na tuto otázku, ale také několik více či méně skrytých souvislostí, které mohou ovlivnit budoucí vývoj nejen našeho města. Pro začátek si ale položme otázku: „Není v krajském rozpočtu pro Hradec nic, protože to peče vedení města se Změnou 2020? Anebo to peče město se Změnou 2020, protože pro Hradec není v krajském rozpočtu nic?“ Ať tak či onak, realitu ovlivňuje mnoho neznámých a v Jindřichově Hradci nás čekají dosti zajímavé následující týdny a měsíce.

Zřejmě jste již zaslechli o kandidatuře Jiřího Zimoly do letošních krajských voleb. Spekulace ohledně krajských kandidátek se vyrojily s prvními zmínkami o projektu Změna 2020, který mají oficiálně na svědomí odpadlíci z ČSSD v Týně nad Vltavou. Mnohem známější je ale spojení mezi tímto projektem a právě Jiřím Zimolou, který byl jednou nohou pryč z ČSSD už delší dobu.

Účastník Lánské schůzky po volbách v roce 2013. Odvolaný z čela krajské kandidátky voleb do sněmovny v roce 2017. Aspirant na post předsedy v roce 2018, který ještě téhož roku z pozice statutárního místopředsedy odstoupil pro nesouhlas s většinovým směřováním vedení strany. Tak by se dal popsat muž, který byl označován za největšího kverulanta strany a postupně ztrácel stranickou podporu nejprve v rámci České republiky, a nakonec i v rámci Jihočeského kraje. V přesvědčení, že mu pár nejvěrnějších ještě zůstalo, udělal v minulém měsíci zásadní krok, když se spolu s naším starostou Stanislavem Mrvkou vzdal svých pozic v krajském vedení strany. Ale kolik těch věrných je? A co to může znamenat pro Jindřichův Hradec?

Oficiálním záměrem Jiřího Zimoly bylo vytvoření kandidátky složené ze straníků a nezávislých osobností, jejíž kostrou měla být původně jihočeská ČSSD. Ta se však rozhodla, že půjde cestou kandidátky složené výlučně ze straníků (i když nakonec vlastně taky ne). Kolik z nich bude z Jindřichova Hradce a okolí měla ukázat nominace

Mnoho o tom, kolik lidí je „volných“ pro Jiřího Zimolu, mělo napovědět zveřejnění kandidátky ČSSD do krajských voleb. Mezi prvními pěti kandidáty je bývalá finanční místostarostka Ing. Petra Blížilová. Ale co další zastupitelé? S kým půjdou? Kolik ze současných 8 zastupitelů v Jindřichově Hradci bude mít u svého jména stále oranžovou vlaječku ČSSD? Kolik socdem zastupitelů zběhne za lepší vidinou ať už krajského postu nebo senátorského křesla?

Že by se oranžové vlaječky už brzy nemusely týkat našeho pana starosty a uvolněného radního Komínka napověděl jejich rozhovor, který nechtěně poskytli na mikrofon o pauze přímého přenosu listopadového zastupitelstva. Tuto část následně vystřihli ze záznamu dostupného na městském kanálu YouTube – ale v rámci našeho přenosu na fb zůstal zachován.

 

Není známo, zda WhatsAppová skupina, do níž byl Bohumil Komínek přidán, obsahovala jen členy budoucí Změny 2020 nebo různé členy ČSSD, ale faktem je, že z osmi zastupitelů ČSSD klidně mohou „přestoupit“ do Změny 2020 jen dva nejviditelnější a zbytek zůstane věrný myšlenkám socialismu v barvách ČSSD.

Odchod pouze dvou nejviditelnějších postav by ovšem mohl znamenat rozpad městské koalice a zřejmě jsou si toho vědomi i oba hlavní aktéři.

Získají pro nápad Jiřího Zimoly další zastupitele? Nebo si svůj odchod z ČSSD rozmyslí? Nebo odejde jen jeden z nich a na úrovni města tím bude zajištěna spolupráce Změny 2020 a ČSSD, takže dosud šestičlenná koalice bude sedmičlennou?

Na vyřešení vnitřních sporů si proto nejspíš radnice dala dva měsíce „pauzu“ mezi jednáními zastupitelstva. Město tedy pro jistotu nenaplánovalo jednání žádné, aby se v souvislosti se změnami nemohlo odehrát nic neočekávaného a tak nebylo nic, z čeho by se dala v únoru udělat reportáž.

Oficiálnímu vysvětlení, že máme poslední týden v únoru jarní prázdniny se mi nechce věřit. Když totiž taková situace nastala minule, v roce 2014, tak se zastupitelstvo konalo normálně během prázdnin 26.2. Pokud by radnice letos našla důvod, proč tomu tak tentokrát nemůže být, mohlo se zastupitelstvo sejít kvůli prázdninám o týden dříve, stejně jako se sešlo dříve v měsíci prosinci, aby se nejednalo v průběhu vánočních prázdnin.

Zdá se ale, že skutečným důvodem nejsou prázdniny, nýbrž nejistota, co bude dál. Osm zastupitelů zvolených na jedné kandidátce už téměř jistě nebude držet pohromadě loajalita k vedení jedné strany. Do hry vstoupí jiné vedení s jinými zájmy a po svých členech bude chtít možná něco jiného než vedení „staré ČSSD“.

A proč by vlastně měli dlouholetí zastánci sociálně slabších skupin najednou tancovat, jak úplně nový politický subjekt se svými novými zájmy píská? Kde starostové a nezávislí vezmou peníze na kampaň do podzimních voleb? Bez naplánovaných PR akcí za peníze daňových poplatníků, odříznutí od obecních rozpočtů, by asi financování kampaně sociální demokracie v bledě modrém možné nebylo…

A kdyby to se Změnou 2020 vypadalo moc špatně, může spojit síly se spřízněnou stranou pana prezidenta (SPO – Zemanovci), který k Jiřímu Zimolovi vyjadřoval nejednou své sympatie. Na ujištění se o síle Změny 2020 je však díky únorové pauze dostatek času a případnou bouři lze stále ještě uhasit možným vycouváním z projektu Změny 2020.

Každopádně vše se stále odehrává tak trochu za mlhou a voliči, kteří vyjádřili svou důvěru kandidátce ČSSD, jsou teď v rozpacích, jak s jejich hlasy bude naloženo. Více totiž nedokázal napovědět starosta Mrvka ani v rámci lednové interpelace, která se právě okolo dění v Jindřichohradecké ČSSD točila.

Ať tak či tak, z rozhovoru pana starosty a uvolněného radního Komínka je zřejmé, že na kraji se nerozdělují peníze jednotlivým městům férově, podle objektivních kritérií, ale podle toho „zda je v daných městech ideální prostor“ a proto „pro Hradec není v rozpočtu nic tyvole“. Celý rozhovor tedy ukazuje, že se na kraji rozdělují peníze městům podle toho, zda jsou v jejich vedení „persony non graty“, tedy osoby nežádoucí nebo žádoucí, což by se v podzimních krajských volbách mělo rozhodně změnit.

Ano, Jindřichův Hradec by měl mít svého vyslance v krajskému zastupitelstvu. Jeho úkolem by ovšem mělo být propojení názoru Hradečáků s jednáním krajského zastupitelstva, aby měli Hradečáci přístup k informacím, které se jich týkají. Tak aby se u nás neopakovala situace kolem ředitele gymnázia, kterou kraj několik let nezvládal řešit, jelikož nedokázal komunikovat s komunitou rodičů a dalších lidí, jichž se provoz na GVN osobně týkal.

V případě rozpočtu by vyslanci Jindřichova Hradce měli hlavně bránit nesmyslnému utrácení peněz všech Jihočechů na podnikatelské projekty jako je letiště, ze kterých nemají běžní lidé, a Hradečáci už vůbec, žádný užitek. Díky tomu zbude v rozpočtu více peněz, které by se měly férově a transparentně rozdělit mezi všechna jihočeská města a obce i jejich občany, aby nikdo nemohl být v pokušení zneužívat svou stranickou příslušnost k zisku více peněz, než kolik si férově zaslouží. Tak aby se odbouraly negativní dopady dotací a mezi jednotlivými obcemi nepanovala nevraživost, kterou neférový přístup přiživuje.

Rozpad jihočeské ČSSD je ukázkou toho, že takový přístup je velmi nestabilní záležitostí, ze kterého naše město, stejně jako většina dalších, nakonec nemá žádný užitek. Skutečným řešením je pouze nastavení férových podmínek, které budeme v následujících měsících propagovat, tak aby říjnové volby přinesly i pro Jindřichův Hradec změnu k lepšímu.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31