Pravidelnou reportáž ze zastupitelstva v únoru nenajdete! Může za to Jiří Zimola?

Pravidelnou reportáž ze zastupitelstva v únoru nenajdete! Může za to Jiří Zimola?

Ano, pravidelnou reportáž vám tentokrát na našem webu neservírujeme. Proč? – V našem článku najdete nejen odpověď na tuto otázku, ale také několik více či méně skrytých souvislostí, které mohou ovlivnit budoucí vývoj nejen našeho města. Pro začátek si ale položme otázku: „Není v krajském rozpočtu pro Hradec nic, protože to peče vedení města se Změnou 2020? Anebo to peče město se Změnou 2020, protože pro Hradec není v krajském rozpočtu nic?“ Ať tak či onak, realitu ovlivňuje mnoho neznámých a v Jindřichově Hradci nás čekají dosti zajímavé následující týdny a měsíce.

Zřejmě jste již zaslechli o kandidatuře Jiřího Zimoly do letošních krajských voleb. Spekulace ohledně krajských kandidátek se vyrojily s prvními zmínkami o projektu Změna 2020, který mají oficiálně na svědomí odpadlíci z ČSSD v Týně nad Vltavou. Mnohem známější je ale spojení mezi tímto projektem a právě Jiřím Zimolou, který byl jednou nohou pryč z ČSSD už delší dobu.

Účastník Lánské schůzky po volbách v roce 2013. Odvolaný z čela krajské kandidátky voleb do sněmovny v roce 2017. Aspirant na post předsedy v roce 2018, který ještě téhož roku z pozice statutárního místopředsedy odstoupil pro nesouhlas s většinovým směřováním vedení strany. Tak by se dal popsat muž, který byl označován za největšího kverulanta strany a postupně ztrácel stranickou podporu nejprve v rámci České republiky, a nakonec i v rámci Jihočeského kraje. V přesvědčení, že mu pár nejvěrnějších ještě zůstalo, udělal v minulém měsíci zásadní krok, když se spolu s naším starostou Stanislavem Mrvkou vzdal svých pozic v krajském vedení strany. Ale kolik těch věrných je? A co to může znamenat pro Jindřichův Hradec?

Oficiálním záměrem Jiřího Zimoly bylo vytvoření kandidátky složené ze straníků a nezávislých osobností, jejíž kostrou měla být původně jihočeská ČSSD. Ta se však rozhodla, že půjde cestou kandidátky složené výlučně ze straníků (i když nakonec vlastně taky ne). Kolik z nich bude z Jindřichova Hradce a okolí měla ukázat nominace

Mnoho o tom, kolik lidí je „volných“ pro Jiřího Zimolu, mělo napovědět zveřejnění kandidátky ČSSD do krajských voleb. Mezi prvními pěti kandidáty je bývalá finanční místostarostka Ing. Petra Blížilová. Ale co další zastupitelé? S kým půjdou? Kolik ze současných 8 zastupitelů v Jindřichově Hradci bude mít u svého jména stále oranžovou vlaječku ČSSD? Kolik socdem zastupitelů zběhne za lepší vidinou ať už krajského postu nebo senátorského křesla?

Že by se oranžové vlaječky už brzy nemusely týkat našeho pana starosty a uvolněného radního Komínka napověděl jejich rozhovor, který nechtěně poskytli na mikrofon o pauze přímého přenosu listopadového zastupitelstva. Tuto část následně vystřihli ze záznamu dostupného na městském kanálu YouTube – ale v rámci našeho přenosu na fb zůstal zachován.

 

Není známo, zda WhatsAppová skupina, do níž byl Bohumil Komínek přidán, obsahovala jen členy budoucí Změny 2020 nebo různé členy ČSSD, ale faktem je, že z osmi zastupitelů ČSSD klidně mohou „přestoupit“ do Změny 2020 jen dva nejviditelnější a zbytek zůstane věrný myšlenkám socialismu v barvách ČSSD.

Odchod pouze dvou nejviditelnějších postav by ovšem mohl znamenat rozpad městské koalice a zřejmě jsou si toho vědomi i oba hlavní aktéři.

Získají pro nápad Jiřího Zimoly další zastupitele? Nebo si svůj odchod z ČSSD rozmyslí? Nebo odejde jen jeden z nich a na úrovni města tím bude zajištěna spolupráce Změny 2020 a ČSSD, takže dosud šestičlenná koalice bude sedmičlennou?

Na vyřešení vnitřních sporů si proto nejspíš radnice dala dva měsíce „pauzu“ mezi jednáními zastupitelstva. Město tedy pro jistotu nenaplánovalo jednání žádné, aby se v souvislosti se změnami nemohlo odehrát nic neočekávaného a tak nebylo nic, z čeho by se dala v únoru udělat reportáž.

Oficiálnímu vysvětlení, že máme poslední týden v únoru jarní prázdniny se mi nechce věřit. Když totiž taková situace nastala minule, v roce 2014, tak se zastupitelstvo konalo normálně během prázdnin 26.2. Pokud by radnice letos našla důvod, proč tomu tak tentokrát nemůže být, mohlo se zastupitelstvo sejít kvůli prázdninám o týden dříve, stejně jako se sešlo dříve v měsíci prosinci, aby se nejednalo v průběhu vánočních prázdnin.

Zdá se ale, že skutečným důvodem nejsou prázdniny, nýbrž nejistota, co bude dál. Osm zastupitelů zvolených na jedné kandidátce už téměř jistě nebude držet pohromadě loajalita k vedení jedné strany. Do hry vstoupí jiné vedení s jinými zájmy a po svých členech bude chtít možná něco jiného než vedení „staré ČSSD“.

A proč by vlastně měli dlouholetí zastánci sociálně slabších skupin najednou tancovat, jak úplně nový politický subjekt se svými novými zájmy píská? Kde starostové a nezávislí vezmou peníze na kampaň do podzimních voleb? Bez naplánovaných PR akcí za peníze daňových poplatníků, odříznutí od obecních rozpočtů, by asi financování kampaně sociální demokracie v bledě modrém možné nebylo…

A kdyby to se Změnou 2020 vypadalo moc špatně, může spojit síly se spřízněnou stranou pana prezidenta (SPO – Zemanovci), který k Jiřímu Zimolovi vyjadřoval nejednou své sympatie. Na ujištění se o síle Změny 2020 je však díky únorové pauze dostatek času a případnou bouři lze stále ještě uhasit možným vycouváním z projektu Změny 2020.

Každopádně vše se stále odehrává tak trochu za mlhou a voliči, kteří vyjádřili svou důvěru kandidátce ČSSD, jsou teď v rozpacích, jak s jejich hlasy bude naloženo. Více totiž nedokázal napovědět starosta Mrvka ani v rámci lednové interpelace, která se právě okolo dění v Jindřichohradecké ČSSD točila.

Ať tak či tak, z rozhovoru pana starosty a uvolněného radního Komínka je zřejmé, že na kraji se nerozdělují peníze jednotlivým městům férově, podle objektivních kritérií, ale podle toho „zda je v daných městech ideální prostor“ a proto „pro Hradec není v rozpočtu nic tyvole“. Celý rozhovor tedy ukazuje, že se na kraji rozdělují peníze městům podle toho, zda jsou v jejich vedení „persony non graty“, tedy osoby nežádoucí nebo žádoucí, což by se v podzimních krajských volbách mělo rozhodně změnit.

Ano, Jindřichův Hradec by měl mít svého vyslance v krajskému zastupitelstvu. Jeho úkolem by ovšem mělo být propojení názoru Hradečáků s jednáním krajského zastupitelstva, aby měli Hradečáci přístup k informacím, které se jich týkají. Tak aby se u nás neopakovala situace kolem ředitele gymnázia, kterou kraj několik let nezvládal řešit, jelikož nedokázal komunikovat s komunitou rodičů a dalších lidí, jichž se provoz na GVN osobně týkal.

V případě rozpočtu by vyslanci Jindřichova Hradce měli hlavně bránit nesmyslnému utrácení peněz všech Jihočechů na podnikatelské projekty jako je letiště, ze kterých nemají běžní lidé, a Hradečáci už vůbec, žádný užitek. Díky tomu zbude v rozpočtu více peněz, které by se měly férově a transparentně rozdělit mezi všechna jihočeská města a obce i jejich občany, aby nikdo nemohl být v pokušení zneužívat svou stranickou příslušnost k zisku více peněz, než kolik si férově zaslouží. Tak aby se odbouraly negativní dopady dotací a mezi jednotlivými obcemi nepanovala nevraživost, kterou neférový přístup přiživuje.

Rozpad jihočeské ČSSD je ukázkou toho, že takový přístup je velmi nestabilní záležitostí, ze kterého naše město, stejně jako většina dalších, nakonec nemá žádný užitek. Skutečným řešením je pouze nastavení férových podmínek, které budeme v následujících měsících propagovat, tak aby říjnové volby přinesly i pro Jindřichův Hradec změnu k lepšímu.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Vystoupení Libora Vondráčka v Událostech, komentářích 15. dubna znovu ukázalo, že předseda Svobodných dokáže i v ostře vedené televizní debatě držet jasnou linii a argumentovat věcně, bez zbytečných emocí. Hlavním tématem byla úprava financování veřejnoprávních médií, legislativní nouze a vztah návrhu k právům podnikatelů i k soudní ochraně. Vondráček působil konzistentně: odmítal přehnané zásahy státu do ekonomiky, upozorňoval na rozdíly mezi českým a polským přístupem a zároveň připomínal, že proti zneužívání veřejné moci má vždy existovat právní obrana.

Konzistence místo pokrytectví

Už v úvodu debaty bylo patrné, že Vondráček nechce řešit jen samotný zákon, ale především způsob, jakým se o něm vede politická diskuse. Připomněl, že jako „velmi pravicový politik“ by měl problém hlasovat pro opatření, které by dříve kritizoval u předchozí vlády. Tím se jednoznačně vymezil proti účelovému přebírání názorů podle toho, kdo je zrovna u moci. Jeho postoj působil jako důraz na principy, nikoliv na okamžitý politický zisk.

Stejně tak odmítl jednoduché obvinění, že návrh dává vládě možnost „vyhnout se soudům“. Vondráček připustil, že právní režim se mění, ale zdůraznil, že tím nezaniká možnost soudní ochrany. Jen se mění forma, jakou se občan nebo podnikatel může bránit. V debatě tak nepůsobil jako někdo, kdo chce právo obejít, ale naopak jako politik, který trvá na tom, aby právní stát fungoval podle jasně definovaných pravidel.

Obrana podnikatelů a trhu

Silná část jeho vystoupení se týkala dopadů cenových zásahů na podnikatele. Vondráček upozornil, že nelze „hodit přes palubu“ jednu skupinu podnikatelů jen proto, aby stát získal nástroj pro regulaci cen paliv. Připomněl, že čerpadláři už dnes mluví o kompenzacích a že je legitimní, aby se vláda snažila čelit drahým energiím, ale ne na úkor konkrétních podnikatelských subjektů. Tato rovina jeho argumentace byla srozumitelná i divákovi, který nemusí sledovat všechny detaily legislativního procesu.

Velmi dobře vyzněl i jeho důraz na konzistenci v přístupu ke stropování cen. Připomněl, že stejná politická reprezentace, která dnes kritizuje legislativní nouzi, sama v minulosti ve stavu nouze schvalovala zásadní zásahy do důchodového systému nebo cen energií. Tím Vondráček nepůsobí jako politik, který by se snažil jen vyhrát momentální spor, ale jako někdo, kdo upozorňuje na dlouhodobý problém dvojích standardů.

Polsko jako lepší model

Jedním z nejsilnějších momentů debaty bylo srovnání s Polskem. Vondráček ocenil, že Polsko se rozhodlo snížit daň z přidané hodnoty na pohonné hmoty, což podle něj znamená pro trh a podnikání lepší řešení než administrativní stropy. Současně ale upozornil, že Evropská unie do tohoto prostoru výrazně zasahuje a členské státy mají jen omezenou svobodu volby. Tím znovu postavil do popředí téma suverenity a ochrany domácí ekonomiky.

Na rozdíl od obvyklé televizní debaty se neuchýlil k prostému odmítnutí celé regulace bez alternativy. Naopak připomněl, že v Evropské unii má smysl usilovat o co nejmenší škody, ale není správné tvářit se, že česká vláda musí bez odporu implementovat vše, co přichází z Bruselu. I když šlo o ostrou polemiku, Vondráček působil jako politik, který chápe evropské souvislosti a současně hájí český zájem.

ETS2 a odpor vůči přemíře regulace

Další část debaty se stočila k emisním povolenkám ETS2. Vondráček se zde držel svého dlouhodobého postoje, že systém emisních povolenek je jen jinou formou zdražování života lidí a oslabování konkurenceschopnosti ekonomiky. Jeho argument nebyl jen ideologický; opakovaně vysvětloval, že vyšší náklady pro domácnosti a malé a střední podniky dopadnou především na ty, kdo mají nejmenší prostor se bránit. Pro české prostředí jde o srozumitelnou a politicky silnou linku.

Významné bylo i to, že Vondráček nepůsobil jako odmítač jakéhokoli kompromisu. Přiznal, že menší dopad je lepší než větší dopad, ale současně trval na tom, že samotná logika systému je chybná. Jeho kritika ETS2 tak vyzněla jako obrana ekonomické svobody a předvídatelnosti, nikoli jako prosté protestní gesto. V tom spočívá i jeho politická síla: dokáže kritizovat konkrétní opatření, aniž by sklouzl k prázdnému křiku.

Veřejnoprávní média a právo veta

Závěrečná část pořadu se věnovala i veřejnoprávním médiím, která jsou pro Svobodné dlouhodobě citlivým tématem. Vondráček odmítl představu, že by obrana ústavních pravidel nebo odpor vůči některým návrhům znamenaly slabý vztah k právu. Naopak se opakovaně dovolával respektu k zákonům a k demokratickému mandátu, který občané dávají ve volbách. V tomto směru působil jako politik, který nechce jen „vyhrát spor“, ale hájí širší princip svobody a suverenity.

Stejně důrazně se vymezil proti tomu, aby se Česká republika obracela s vnitropolitickými spory na Brusel. Podle něj je to projev slabosti a nedospělosti, protože suverénní země si své problémy má řešit sama. I tato část vystoupení pomohla vytvořit obraz Vondráčka jako politika, který má na evropské integraci jasný názor a dokáže ho obhájit bez váhání.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31