Málokdo si vzpomene, že je tomu již osm let, kdy v roce 2003, ve dnech 13. a 14. června, proběhlo první, a zatím poslední, referendum v dějinách České republiky. Referendum o přistoupení k Evropské unii.
Jak dopadlo víme. Jen pro připomenutí (zdroj ČSÚ):
Oprávněných voličů: 8 259 525 platných hlasů: 4 457 206, tj. 53,96 %
Pro bylo: 3 446 758, tj. 77,33 %. Proti bylo: 1 010 448, tj. 22,67 %.
Při pohledu zpět se nemohu ubránit dojmu, že to bylo jedno z nejhorších rozhodnutí občanů této země.
Svými důsledky mi to připomíná první svobodné volby po 2. světové válce konané v roce 1946. Jak tím co mu předcházelo, tedy sliby jak vykročíme cestou k budování skvělé budoucnosti, i hrozby co vše se stane když se rozhodneme „špatně“, tak tím co následovalo.
Jen na to nejhorší, zatýkání, věznění a popravy, na to, zatím, nedošlo. Vše ostatní zde máme jak přes kopírák.
Místo stále větší svobody občanů, její postupné oklešťování a ukrajování pomocí nepřeberných regulací, nařízení, zákazů a příkazů. Dříve z Moskvy, dnes z Bruselu.
Místo větší míry demokracie a svrchovanosti, její masivní ubírání, plíživé i skokové (viz Lisabonská smlouva).
Místo svobodného podnikání na svobodných trzích, deformování trhů i myšlení lidí všemožnými dotacemi na všech úrovních, regulacemi a zákazy kam se podíváme.
Místo svobody užívání zaslouženě vydělaných peněz, neustále zvyšovaná míra přerozdělování a okrádání občanů prostřednictvím stále vyšších daní, ať už jsou nazývány jakkoliv.
Kdo nesouhlasí s oficiální doktrínou centralizace moci do rukou nikým nevolených bruselských úředníků, prosazování multikulturních blábolů ať to stojí co to stojí, hlásání jedné jediné správně pravdy za peníze daňových poplatníků ať se jim to líbí nebo ne, ten je zjevně či skrytě umlčován, značkován nálepkami extremisty, xenofoba, antiislamisty atd. apod.
Dnes ale nejsme v situaci roku 1946 (nebo snad ano?) aby nám bylo umožněno opět svobodně hlasovat až po 44 letech. Politici kteří se nebojí svých voličů, musí podporovat prosazení zákona o všeobecném referendu.
V jeho rámci bude pak nejvyšší čas vyjádřit se k setrvání naší vlasti, České republiky, ve spolku přerozdělovačů, daňových centralizátorů a navyšovačů, podporovatelů bankrotářů, morálních hazardérů a multizadlužovačů. Tedy v Evropské unii.
O tom jak by takové referendum mohlo dopadnout, napovídají nejnovější průzkumy veřejného mínění o této otázce. Dle STEM je spokojeno s naším členstvím v EU 50 %, nespokojeno je také 50 % občanů.Z toho určitě ano 9 % a určitě ne 17 %.
K přidruženému problému, tedy hrozbě přijetí eura ať se nám to líbí nebo ne, se v průzkumu vyjádřili občané ještě výrazněji, pro přijetí eura jen 22 %, proti celých 78 %! (zdroj STEM).
Ve světle výsledků těchto průzkumů není divu, že o dnešním výročí referenda není nikde ani vidu ani slechu.
Samo se ale nic neudělá. Záleží jen občanech této země. Zatím, ale jak dlouho ještě?
Petr Zavadil, předseda KrP Svobodných ve Středočeském kraji
