Jak by se představil Petr Mach čtenářům internetových novin pro mladé mezinami.cz?

Vystudoval jsem ekonomii na Vysoké škole ekonomické, v současnosti ekonomii přednáším na soukromých vysokých školách v Praze. Od mládí se zajímám o politiku, o to, v jakých zemích se žije lépe, v jakých hůře, a co má na to vliv. Sám jsem už neměl koho volit, proto jsem založil s podobně smýšlejícími lidmi Stranu svobodných občanů (Svobodní). V posledních volbách jsme měli 39 tisíc hlasů, což zatím nestačilo na to, abychom se dostali do parlamentu.

Pořádáte bezplatné přednášky a besedy pro školy, o čem se studenty diskutujete?

Mám obvykle půlhodinovou přednášku na téma, které si škola či studenti, kteří mě pozvou, zvolí. Pak probíhá beseda. Většinou studenty z mé nabídky zajímá téma „Problém státního dluhu“ nebo „Výhody a nevýhody zavedení eura“.

Myslíte si, že se mladí zajímají o ekonomii, finance, politiku?

Myslím, že mladí lidé se o politiku či ekonomické záležitosti zajímají stejně jako lidé, kteří už pracují nebo jsou v důchodu. Tedy někdo hodně, někdo občas, někdo vůbec. Na mých besedách – snad v každé třídě – se vždy najde několik studentů, kteří aktivně diskutují, zatímco většina jen poslouchá. Zdá se mi, že tyto otázky – proč náš státní dluh tak prudce roste, proč se některé státy eurozóny dostaly na pokraj bankrotu, jak vyrovnat státní rozpočet, abychom neplatili takové dluhy v budoucnu – zajímají všechny. Myslím, že říkám studentům často věci, které ve škole v hodinách základů společenských věd vůbec neslyší.

Jakou úroveň má podle Vás školský vzdělávací systém v Čechách?

Jsou školy hodně špatné a školy hodně dobré. Poznal jsem už mnoho středních i vysokých škol, a rozdíly jsou obrovské. Studenti by měli pečlivě vybírat, jakou školu zvolí.

Podle Vašeho životopisu jste byl úspěšným studentem, prozradíte našim čtenářům nějaký recept, jak zvládnout vysokou školu?

Z životopisu to jen tak vypadá. Měl jsem hodně trojek a čtyřek, jako ostatní studenti. Na gymnáziu jsem si dokonce vysloužil „dvojku z chování“ za nějaké neomluvené hodiny. Měl jsem velké potíže, abych si prošel makroekonomií a mikroekonomií v bakalářském stupni. Vyučované rovnice a křivky mi přišly často dost nelogické. (I proto dnes učím ekonomii trochu jinak.) Bez potíží mi začala škola jít až na magisterském stupni, kdy jsem studoval opravdu jen to, co mě zajímalo, o čem jsem věděl dost i z vlastního zájmu.

Máte svojí politickou stranu – Strana svobodných občanů (www.svobodni.cz). Kdy Vás napadla myšlenka, že se stanete politikem a co Vás k tomu vedlo?

Býval jsem už na základní škole „předsedou třídy“, na gymplu jsem byl během sametové revoluce 1989 zástupcem ve „stávkovém výboru“ za naši třídu. Vždy mě bavila argumentace. Ve 22 letech – v roce 1997 – jsem vstoupil do ODS, tehdy se mi zdála jako jediná ekonomicky liberální strana hájící nízké daně, vyrovnaný rozpočet atd. To už dnes neplatí. Poslední kapkou ale pro mě bylo, když předseda ODS Topolánek podepsal v roce 2008 tzv. Lisabonskou smlouvu, která podle mého zásadním způsobem zhoršila Evropskou unii, posílila byrokratické centrum a oslabila demokracii. Z ODS jsem vystoupil a založil Stranu svobodných občanů.

Jste hlasitým kritikem EU, jaké hlavní nevýhody vidíte v tomto společenství a co to pro nás občany může znamenat?

Napsal jsem knihu „Jak vystoupit z EU“ – každý si ji může stáhnout z webu, stačí dát název do googlu. Tam je hlavní argumentace obsažená. Jsem velkým zastáncem cestování bez víz a zastáncem volného obchodu. Na to ale EU nepotřebujeme. EU je o přerozdělování peněz – o posílání daní do Bruselu a o žádání dotací z Bruselu. Je to velmi byrokratický systém. EU je také o nařizování obrovského množství věcí, tedy o omezování osobní svobody. Zákaz žárovek je jen špičkou obrovského ledovce zákazů a omezení. Je to hrozně nákladné – benzín, potraviny, elektřina zdražují z velké části kvůli všemožným evropským směrnicím a nařízením. EU na tuto přebyrokratizovanost jednou dojede, proto si myslím, že by bylo lepší pro naši republiku co nejdřív z EU jednostranně odejít.

Jak trávíte volný čas?

Jsem nadšencem do cestování. V 15 letech mě to stálo tu zmiňovanou dvojku z chování, když jsem vyjel stopem za hranice z nadšení, že se po pádu komunismu otevřely hranice. Dnes samozřejmě stopem nejezdím, ale hrozně rád poznávám evropské země, které nejsou v Evropské unii – Andoru, Ostrov Man, Švýcarsko. Obvykle to spojím s rekreací – lyžování v Samnaun, cestování na kole po ostrově Jersey. Obvykle každý rok v zimě či v létě se někam takto vydám. Předloni jsem si udělal řidičák na loď a zorganizoval plavbu menší říční lodí po Vltavě a Labi na ostrov Helgoland.

Prý se kamarádíte s panem prezidentem Klausem, odkud se znáte?

S prezidentem Klausem se znám – pracoval jsem s ním 8 let – a rozumíme si z 90% v pohledu na ekonomiku a politiku. Kamarádství to ale není, na pivu jsem s ním nikdy nebyl. Když jsem končil v roce 1999 školu, začínal jsem publikovat, napsal jsem nějaké články o daních a o inflaci. On ty mé články někde četl, zjistil si na mě kontakt a nabídl mi, abych pracoval jako výkonný ředitel institutu, který založil – Centra pro ekonomiku a politiku. Byl jsem tedy zodpovědný za organizování seminářů, vydávání brožur a taky za ekonomický chod instituce. Podařilo se nám vybudovat efektivní instituci nezávislou na jakýchkoliv státních dotacích, semináře i chod kanceláře jsme financovali předplatným, prodejem knížek, nebo z darů příznivců. Později jsem také pracoval jako jeho poradce, když se stal prezidentem. Radil jsem mu, zda zákony podepsat nebo vracet sněmovně. Když jsem se rozhodl založit Stranu svobodných občanů, šel jsem za ním, a řekl jsem mu, „Pane prezidente, rozhodl jsem se založit novou politickou stranu, proto navrhuji ukončení mé pracovní smlouvy.“ Považoval jsem za správné pracovní vztah s ním rozvázat, aby bylo jasné, že je to má strana, a ne jeho. Neodešel jsem nijak ve zlém, těším se, až ho zas po delší době v červnu potkám u příležitosti jeho narozenin.

Co byste vzkázal mladým na závěr tohoto rozhovoru?

Mladí lidé, by měli myslet na to, že EU zde nebude věčně, ani že stát, který utrácí obrovské peníze, tu nebude věčně. EU se může rozpadnout dřív, než se komukoliv podaří prosadit vystoupení z EU. Stát, pokud se bude chtít vyhnout státnímu bankrotu, bude muset radikálně omezit výdaje. Nestudujte tedy obory, které jsou možná užitečné v dnešním byrokratickém světě Evropské unie. Studujte obory, které budou užitečné i v jiných dobách.