Zálom: Proč končí polní nemocnice v Letňanech?

Zálom: Proč končí polní nemocnice v Letňanech?

Polní nemocnici postavenou v Praze v Letňanech čeká po několika měsících demontáž. V době, kdy stát hájí plošná omezování svobody nedostatkem kapacit ve standardních nemocnicích, je tento krok na první pohled nepochopitelný.

Ve skutečnosti na něm však není nic překvapivého.

Provozovatel výstaviště, na němž je polní nemocnice umístěna, obdržel za pronájem dosud více než 50 milionů korun. Ty v podstatě vyletěly zbůhdarma komínem. Ostatně finanční neúnosnost je uváděna jako hlavní důvod ukončení provozu a tedy i nájemní smlouvy. Vedle toho se však jako další důvod uvádí nemožnost kapacitu polní nemocnice vůbec využít – zkrátka nejsou lidi. S demontáží podobné polní nemocnice zřízené na výstavišti v Brně se však zatím nepočítá.

Pokud v tuto chvíli ještě někdo věří, že naše vláda je schopna efektivně řešit epidemii covid-19, případ polní nemocnice v Letňanech by mu měl konečně otevřít oči. Nejde o selhání krizového managementu, nýbrž o naprosté popření pojmu managementu jako takového. Je to ukázkový příklad selhání státu, neschopnosti plánovat jak běžný provoz zdravotnictví, ale i činnosti, které vyplývají z nouzových situací.

O kapacitě českého zdravotnictví a schopnosti pojmout nemocné trpící covid-19 se přece mluví už dlouho. Je to jeden z hlavních argumentů pro plošná opatření, zákazy podnikání, omezování svobody pohybu: musíme „zploštit křivku“, rozložit počet nakažených v čase tak, aby se zdravotnictví pod rychlým náporem nemocných nezhroutilo. Měli bychom tedy předpokládat, že vláda má k dispozici reálná čísla, počet lůžek, kapacitu JIPek, počty plicních ventilátorů, stejně jako přesné počty dostupných lékařů, zdravotních sester, případně i mediků a dalšího personálu. A vedle toho musela být dopředu známa reálná využitelná kapacita polní nemocnice. Pět set lůžek znamená nutnost alokovat určitý počet personálu, jak odborného, tak obslužného. S přesnými čísly se už přece dá plánovat, chtělo by se věřit. Čísla nasypete do excelové tabulky, zjednodušeně řečeno, a rázem víte, co máte dělat. A co vůbec můžete dělat. Inu, situace je jiná.

Buďto vláda přesná čísla vůbec nemá, nebo s nimi není schopna pracovat. Jak jinak lze vysvětlit, že s velkou slávou otevře polní nemocnici v Letňanech, aby o několik měsíců později s překvapením zjistila, že je k ničemu? Reálnější možnost však je, že vláda si s nějakými přesnými čísly vůbec nedělá starosti. Nahodilost a zmatenost jednotlivých opatření tomu nasvědčuje – lze v nich vysledovat pouze jeden jediný záměr. Nikoliv řešit epidemii cestou precizního krizového managementu, ale uplatňovat moc vůči lidem, za každou cenu, jako by efektivita a úspěšnost řešení krize nebyla úměrná počtu vyléčených pacientů a snižování reprodukčního čísla (bez ohledu na to, z jakého rukávu toto číslo vypadlo), ale spíše počtu nařízení, omezení a zákazů. Jako by protivníkem vlády nebyl mikroskopický virus, ale lidé.

Přitom řešení, jak kapacitu polní nemocnice naplnit, tady bylo od samého začátku. Jestliže by odpovědní vládní činitelé okamžitě po návrhu plánu na její zřízení poznali ze svých plánovacích tabulek, že bude obrovský problém vyčlenit pro provoz nemocnice příslušný personál, mohlo se okamžitě začít s průběžným školením vojáků. Jestliže lze epidemii koronaviru chápat jako živelnou katastrofu, potom je nasazení vojáků zcela na místě – očkování, testování, práce v polní nemocnici, to vše jsou v kontextu epidemie činnosti srovnatelné například s odklízením trosek nebo zajišťováním pořádku při povodních. Masivní nasazení armády je navíc něco, co je plně v souladu s činností státu coby instituce, která má chránit své občany v době reálného nouzového stavu. Jak dlouho může trvat vyškolit vojáka na provádění specifických úkonů, které souvisejí s nemocí covid-19? Nikdo se o to patrně ani nepokusil. Polní nemocnice už tak mohla dávno fungovat, mohlo se uvažovat o zřízení dalších, a kapacitám běžných nemocnic mohlo být zásadním způsobem odlehčeno. A byl by zde i pádný důvod pro uvolnění plošných nařízení a zákazů.

A v tom je možná ten zakopaný pes. Omezovat lidem svobodu, dusit je, ničit jim živobytí – to je přece pro určitý druh lidí tak lákavé! Tak sladké! Pokud by premiér Babiš a ministři Hamáček či Havlíček nevystupovali na tiskových konferencích s rouškami na obličeji, jsem si jistý, že potěšení, které jim nouzový stav a plošná omezování svobody poskytuje, bychom jim mohli číst z tváře.

Vše zapadá do sebe. Neschopnost státu řídit zdravotnictví ani v normální situaci, představa, že zdravotnictví lze s úspěchem centrálně plánovat, vede k chaosu, který se projevuje nedostatečnými kapacitami, nedostatkem lékařů a dalšího personálu, dlouhými čekacími lhůtami na zdravotnické úkony, a tak podobně. V případě krizového stavu se důsledky centrálního plánování zdravotnictví nevyhnutelně projeví v celém rozsahu. A stát, který vynakládal své síly na ukočírování něčeho, co ukočírovat nelze, najednou nezvládá to, co má být jeho primárním úkolem. Není schopen rychle a efektivně alokovat prostředky, s nimiž může a musí disponovat, tedy v tomto případě armádu, a pokusit se situaci řešit, pamětliv základního principu: stát nesmí ničit svobodu svých občanů. Tento princip naše vláda (a nejen naše) dlouhodobě pošlapává. A je tedy jen logické, že sáhne k tomu jedinému, co je ochoten dělat opravdu efektivně: zakazovat.

Odpovědnost je na nás. Jestliže vláda prokazuje takovou míru neschopnosti a zároveň zlotřilosti, nesmíme ani na minutu připustit, že bychom se snad nechali nadále emocionálně vydírat řečmi o přeplněných nemocích a přijali je jako pádný a ospravedlnitelný důvod pro další omezování naší svobody. Vláda už všechny svoje šance promarnila a ukázala, že není schopna plnit své úkoly. Proč bychom tedy my občané měli být poslušní? Mobilizujme v sobě všechnu sebeúctu a řekněme této příšerné vládě hlasité NE!

Luboš Zálom 

místopředseda strany

Zdroj: https://zalom.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=764962

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31