Když jsme před rokem slavili třicáté výročí pádu totality, snad nikdo si nedokázal představit, jaké pohromy nás čekají o rok později, a v jaké atmosféře se bude další výročí Sametové revoluce odehrávat.
Jakou míru sebeklamu, někteří snad i disciplíny, budeme muset projevit, abychom tento svátek mohli nazývat dnem boje za svobodu a demokracii.
Jestliže v této zemi svoboda dlouhodobě trpí a skomírá pod tlakem mocichtivých politiků podporovaných kolektivistickými intelektuály a mediálními autoritami, a vlastně i morálně netečným voličstvem, potom letošní rok znamená v tomto kontextu pomyslný hřebíček do rakve. Zároveň je patrné stále jasněji, že nyní si už na svobodu a demokracii v podstatě jenom hrajeme, jako malé děti, když napodobují povolání dospělých.
Oslavy 17. listopadu jsou nyní stejně falešné a vyprázdněné, jako musely lidem připadat před více než jednatřiceti lety povinné oslavy státních svátků, s hranými, na odiv vystavovanými projevy radosti a veselí umocněnými frenetickým máváním mávátky směrem k tribunám. Na nich tehdy postávaly šedivé figury ve špatně padnoucích tesilových oblecích. Jejich blábolivým projevům a prázdným heslům snad nevěřili ani dokonce oni sami. Jak zásadně se liší obsahová, stylistická ale především morální úroveň projevů dnešních autorit politického či kulturního života, ať už psaných nebo pronášených k nám prostřednictví mediálních sítí, od projevů totalitní tesilové aristokracie let dávno minulých? Pojmy jako svoboda a demokracie neznamenají v jejich podání naprosto nic.
Svoboda a demokracie, toto slovní spojení, tato nerozlučná slovní dvojice se při nekonečném opakování stala dvojicí tak prázdnou, že ji můžeme s trochou nadsázky zařadit mezi dvojice komické. Neustálé bezmyšlenkovité opakování mantry „svoboda a demokracie“ umožnilo dát jí jakýkoliv obsah, jakoukoliv náplň a libovolně ji ohýbat podle aktuálního účelu a potřeby toho, kdo ji pronáší. Pokud bychom nad pojmy přemýšleli, muselo by nám však velmi rychle dojít, jak chatrné a křehké spojení to ve skutečnosti je – a že se oba pojmy mohou velmi rychle dostat do vzájemného rozporu.
Co je vlastně svoboda? Jediný objektivně správný výklad tohoto pojmu je „absence iniciace násilí“. Nikdo nesmí iniciovat násilí vůči vám, a stejně tak i vy nesmíte zaútočit na někoho druhého. Lidé spolu jednají na základě dobrovolnosti, ku prospěchu všech zúčastněných, obchodují spolu, směňují vzájemně hodnoty a nikdo nemá důvod cítit se obelstěn, okraden nebo podveden. To je svoboda. A vyplývá z toho, že jediný společenský systém, který umožňuje lidem žít jako svobodné bytosti, je čistý kapitalismus. Společenský systém, za který se před jednatřiceti lety ani náhodou nebojovalo, a jen velmi šťastnou shodou náhod se mu tato země mohla poměrně zásadně přiblížit ve 90. letech.
Žijeme dnes ve svobodě? Je-li svoboda nedělitelná, pak musíme jednoznačně odpovědět, že nikoliv. Pokud však chápeme svobodu jako dělitelnou a chceme srovnávat „více svobody“ a „méně svobody“, potom ve srovnání s totalitním komunistickým režimem máme nepochybně více svobody; jsme svobodní, můžeme podnikat, smíme projevovat nesouhlas, můžeme cestovat, smíme volit. Současná koronavirová epidemie, ať už je reálná či není, však tuto svobodu dokonale zpochybnila. Ukázala její křehkost. Nebo lépe řečeno, ukázala, že není samozřejmá, není nezpochybnitelná, a zdaleka nezávisí na pevných principech. Je daleko více závislá jednak na libovůli toho, kdo právě vládne, druhak na obezřetnosti občanů a jejich vůli si svoji svobodu udržet. Stát vám může podnikání či volné cestování kdykoliv zakázat. Projevy nesouhlasu jsou stále časteji potírány. A volby? Jaký smysl mají vlastně volby v režimu jednotné politické či národní fronty? Jaký smysl mají volby, neexistuje-li reálná politická opozice?
Můžeme se chlácholit, že stále ještě máme více svobody než před jednatřiceti lety. Ale můžeme se s tím spokojit? Můžeme si vůbec obhájit a morálně ospravedlnit, že nechceme víc?
A co demokracie? Tu můžeme chápat jako neomezenou vládu většiny. Filozofka Ayn Randová o demokracii napsala: „Jde o systém, v němž je práce, majetek, myšlení i život člověka vydán na milost gangu, který disponuje hlasem většiny.“ V jiném slova smyslu může být demokracie chápána jako nástroj provádění politiky, jako mechanismus destribuce moci od občana ke státu. Takový nástroj však musí být pevně omezen principem svobody, jinak řečeno správnou definicí toho, co je společné a co náleží jen a pouze jednotlivci. Demokracie nikdy nesmí být hlasováním o cizích právech – pak jde, jak napsala Ayn Randová, pouze o vládu gangu, který disponuje hlasem většiny. Není obhajitelné zbavit někoho života či majetku, i kdyby se to dělo volbou většiny. Není ospravedlnitelné volit proti svobodě. Pokud přemýšlíme o svobodě a o demokracii jako o dvojici, potom svoboda musí být vyšším principem.
Ačkoliv v této zemi svoboda skomírá, stále existuje možnost zachránit ji demokratickou cestou a demokratickými mechanismy. Je k tomu ovšem zapotřebí aktivní politická opozice a právo veřejně vyjadřovat nesouhlas. Volí-li občan proti politické straně či hnutí, které představuje hrozbu svobodě, musí být v následujícím funkčním období jeho volba patřičně slyšet z opozičních lavic. Jestliže se však opozice skloní před snahou špatné vlády ničit svobodu, taková opozice ztrácí svůj smysl, svoji morální legitimitu a na celé čáře selhala. Třebaže institut demokratických voleb stále formálně existuje, přičemž v zemi funguje v té či oné situaci pouze jedna jediná politická fronta, která jednotně podporuje zákony pošlapávající svobodu, volič si může leda vybrat, čí usměvavá tvář jej bude o jeho svobodu připravovat.
V takové situaci se nyní nacházíme a spouštěcím mechanismem se stala tzv. koronavirová epidemie. V jejím důsledku se naplno odkryla vnitřní povaha, nestálost, zbabělost a morální impotence stran, které se chtějí nazývat opozičními. A nemylme se: tato impotence a zbabělost se nevynořila jako průvodní jev koronaviru. Zcela nepochybně je pevnou součástí osobnosti vůdčích představitelů tzv. opozičních stran, a epidemie se stala jen katalyzátorem, který jejich charakter, jejich neschopnost hájit svobodu, naplno projevil a umocnil. Po jednatřiceti letech jsme opět zemí bez reálné politické opozice.
Jakákoliv politická strana představující skutečnou opozici a protipól vládě Andreje Babiše by musela proti většině restrikcí, kterými je nyní udupávána svoboda v této zemi, hlasitě vystupovat a především proti nim hlasovat. Bez ohledu na to, zda by takový boj mohl mít nějaký reálný výsledek. Při daném rozložení sil v parlamentu, musí opozice, které jde o svobodu, fungovat jako maják naděje a zvon nesouhlasu. Má využívat všech dostupných nástrojů, včetně obstrukcí. Nic takového se neděje. Tzv. opozice společně s vládou schvaluje nouzový stav a dává jí tak do rukou neomezenou moc. V době, která je pro svobodu v této zemi kritickou, se tzv. opozice rozhodla zradit jakékoliv ideály, které snad její přestavitelé někdy v minulosti zastávali. Rozhodla se zradit tuto zemi, ne nepodobně tomu, jako představitelé sociálních demokratů, lidovců a národních socialistů zradili v roce 1948 a přiklonili se na stranu zločinných komunistů.
Třebaže formální opozice kritizuje vládní kroky, vytváří podivné koalice, a holedbá se, že po příštích volbách to bude všechno jiné, jen co se hnutí ANO a jeho lídr odebere na politické smetiště, kam skutečně patří, ve skutečnosti je spoluviníkem všeho, co zločinná vláda Andreje Babiše páchá.
A stejně jako před více než jednatřiceti lety je národ dokonale demoralizován a paralyzován, zčásti strachem z epidemie, zčásti nejistotou a obavou o věci budoucí. Část veřejnosti nachází ulehčení v tradičním švejkování a potutelném žertování, které se narozdíl od totalitních dob neodehrává v hospodách (ty jsou z moci státu zavřené), ale na sociálních sítích. Přehlídka vtipů o rouškách nebo venčení psů je však více než cokoliv jiného projevem pohodlného cynismu vůči myšlence, že svobodu má stále ještě smysl hájit a věci lze změnit k lepšímu. Jiní upadají do deprese, ať už proto, že vědomí toho, jakou moc nad námi stát má, je pro ně naprosto novou zkušeností, nebo proto, že si ji velmi dobře pamatují. A jiní se krčí, choulí se strachy před koronavirem a prosebně upírají zraky k politikům, jimž ve skutečnosti opovrhují a pokládají je za zloděje a lháře (politici přece jen kradou a lžou, to všichni víme), aby těmto zlodějům a lhářům svěřili celý svůj život v naději, že je zbaví strachu. Během necelého roku došlo k naprostému rozkladu zbytků jakékoliv morální síly a sebeúcty tohoto národa.
Jen naprostá hrstka lidí si udržuje vůli samostatně racionálně uvažovat. Drží svoje malé živnosti a podniky, pokouší se využít všechny možnosti, jak dále pracovat a tvořit hodnoty. Jsou to hrdinové dnešní doby. A snad jen na prstech ruky bychom spočítali ty, kteří si uchovali vůli pojmenovávat smrtelnou chorobu, která zachvátila náš stát. Není to koronavirus. Je to touha po moci a nenávist vůči svobodě, vůči individualitě a vůči rozumu.
Hlas těch, kteří se nenechali paralyzovat, však zaniká ve smíchu vtipálků či v jektání zubů těch, kteří podlehli hysterii a panickému strachu.
Jednatřicet let od pádu totality jsme opět na rozcestí. Postupné ukrajování naší svobody dostoupilo svého vrcholu a míří do tragického finále. Každé další opatření, které je nám vykládáno jako nutný krok k překonání koronavirové epidemie, překonává další a další dříve nepředstavitelné hranice absurdity. Jsme nuceni těmto absurditám přihlížet a věřit jim. A kdo je donucen věřit absurditám, je svolný nechat se přimět páchat zvěrstva a ukrutnosti. Největší ukrutnost pácháme tím, že jsme ochotni prodat svoji svobodu za iluzi bezpečí a nekonečného života ve zdraví ve státním skleníku.
Svobodu, kterou jednou stát uchvátí, jen velmi neochotně vrací zpět. Princip západky je léty prověřený mechanismus a i zde funguje bezchybně. Už nyní se začínají ozývat hlasy, které nabízejí myšlenku, že například zákaz prodeje o nedělích není zase tak špatná věc a měli bychom tedy tuto regulaci ponechat v platnosti i poté, co epidemie odejde. Počet různých plošných i selektivních opatření, které stát na českou veřejnost uvalil, je nyní tak obrovský a tak nepřehledný, že si za nějakou dobu ani nevšimneme, že ta či ona regulace zůstala v platnosti i nadále. Nebo že je projednávána jako reálné politické téma a reálný legislativní návrh. Na roušky jsme si již všichni zvykli – není to tak? Proč by roušky nemohly být v dopravních prostředcích nebo obchodech povinné vždy? Epidemie respiračních onemocnění nás přece trápí každoročně. Můžeme si být jisti, že ne nevýznamná část veřejnosti by takové nařízení přijala bez reptání.
Docházíme-li k závěru, že naše politika postrádá po jednatřiceti letech reálnou opozici, potom podobně jsme na tom s jakýmkoliv organizovaným disentem. Nesouhlas veřejnosti je spíše živelný, nepromyšlený, klouže po povrchu a není ochoten zabývat se podstatou věcí. Ideově i morálně je neukotvený. Bylo to zřejmé z demonstrací, které se od konce léta konaly v Praze jako protest proti vládní politice, a na nichž se sešla neobyčejně pestrá směsice lidí, od anarchistů, přes konspirační teoretiky či nacionalistické chaotiky, až po občany, kteří vlastně vůbec nevědí, co se to děje. Pokud se takovému davu lidí na pódiu představí defilé řečníků, z nichž jeden tvrdí, že za koronavirus může Bill Gates, zatímco podle druhého jde o spiknutí americké vlády, a třetí tvrdí, že žádný koronavirus ve skutečnosti neexistuje, lze něco takového přetavit ve skutečně organizovaný, pozitivně namířený veřejný odpor, z něhož by čase mohla vzejít skutečná politická, třebaže zatím mimoparlamentní opozice? Lze – za předpokladu, že k těmto lidem nebudou promlouvat vyšinutí konspirační teoretici, ale racionální obhájci svobody jednotlivce.
Je-li dnešní svátek 17. listopadu rozcestím, a vidíme-li, že z něj máme nakročeno k totalitě, jejíž parametry již můžeme poměrně přesně odhadovat, lze zároveň vyslovit naději, že reálný disent se dříve či později zformuje. Na každém, kdo je nyní schopen formulovat myšlenky svobody a šířit je, dokud je to ještě dovoleno, teď vlastně leží velká odpovědnost. Závisí na nás, zda disent, který bude pracovat proti příští totalitě, bude opět jen banda levičáckých pisálků, nebo zda půjde o disent pravicový, hájící svobodu, kapitalismus a rozum. Bohužel, narozdíl od doby před jednatřiceti lety nemáme přes hranice ke komu vzhlížet. Příklad, který dávaly západní země lidem opatrně k nim nakukujícím skrz železnou oponu, nyní neexistuje. Příklad svobody a vlastně ani prosperity nemáme. Svobodu a kapitalismus musíme sami objevit.
Jak to bude dlouho trvat? V první řadě se musíme zbavit naděje, že poměry v naší zemi a směr, kterým se ubíráme, může změnit ODS, Top09, natož ostatní parlamentní strany. Nemají k tomu morální ani ideovou výbavu, a ostatně nemají ani dost odvahy. A strany jako SPD k tomu navíc nemají ani výbavu intelektuální. Na naši politickou scénu je nutné nahlížet jako na režim jednotné národní fronty. Změna musí přijít odjinud.
Vloni, ke třicetiletému výročí pádu totality, jsem napsal, že svátek 17. listopadu byl ukraden. Ukraden těmi, kteří si svobodu nepřáli a nepřejí. Ať už je nazveme havlisty, reformními komunisty, postdemokraty, pravdoláskaři nebo jednoduše socialisty, jejich mlčení vůči současné politice namířené pod záminkou boje s epidemií především proti svobodě v této zemi, je více než výmluvné.
Svátek konce komunistické totality tímto pro mě přestává existovat. Stal se parodií toho, co by měl představovat.
17. listopad pro mě nadále bude „jen“ svátkem studentstva, památkou na české studenty, kteří v roce 1939 statečně demonstrovali proti nacistům a byli pak potrestáni mimo jiné i uzavřením vysokých škol.
Ponechme oslavy Sametové revoluce těm, kteří tento odkaz zničili. A pracujme každý podle svých sil a svých možností na tom, abychom jednou mohli slavit skutečný svátek svobody. A nemusí to být zrovna v listopadu.
A avizovaná dvojice už je se mnou ve studiu. Já tady vítám Johannu Nejedlovou,
pěkný večer. Pěkný večer vám i divákům. A zdravými Matěje Gregora. Pěkně. Dobrý. Děkuji za pozvání. Tak, ale začnu s dovolením dámou a vrátím se k jednomu tématu, které bude velmi žhavé, bude zítra
probírané ve sněmovně, protože se tam uskuteční mimořádná schůze a řeč bude o migračním paktu. Já jenom připomenu, že ten prošel minulý týden Evropským parlamentem, míří znovu na Radu
ministrů a opozice jasně říká, že ministr vnitra Vít Rakušan by ho měl odmítnout. Naposledy jsme se hlasování zdrželi. Jaký je váš postoj? Já bych předně chtěla
říct, že velmi dobře, že žijeme ve státě, ze kterého ještě nikdo nikam nemusí utíkat, ale měli bychom chápat to, že jsou lidé, kteří ze svých států uprchnou
musí. My jako zelení, možná překvapivě jsme taky proti tomu migračnímu paktu, ale z úplně jiných důvodů než ostatní. My jsme přesvědčeni o tom, že je nastavený tak, že nám nepomůže
řešit migraci, nepomůže migrantům a zásadně zkomplikuje jejich situaci. Je tam spousta výjimek z výjime, což znamená, že třeba
ty příchozí azylanti nebudou moct projít sami tím řízením a budou potřebovat pomoc. Nelíbí se nám, že budou drženi v detencích. Někdy to může vypadat, podle
toho, jak jsme to zkoumali, že tam můžou být až roky. To není výhodný pro nikoho. Nás to stojí peníze. Pro ně je to podle mě nehumánní. Ale jsem přesvědčena o tom, že hlavní problém je
v tom, že tady teď máme spoustu politiků a političek, kteří místo toho, aby řešili naše reálné problémy, který nás v Česku a v Evropě trápí, tak zvedají
nenávist vůči migrantům, Rose míchávají rasismus, xenofobii, náboženskou nesnášenlivost. Věc, která je
prostě přirozená. To, že jsou státy, ze kterých lidé musí uprchnout a my bychom jim měli pomoct a postarat se o to, aby byli dobře integrovaní, takto neřeší a místo toho prostě jenom na to
já si půjčím tu první část. Vy byste byli proti, ale z jiných důvodů, než je v tuto chvíli většina politiků. Doplním, že podobný postoj zastávají třeba Piráti v tuto chvíli, pane Gregore. Svobodní, tuším,
by byli také proti, ale z opačných důvodů. My jsme čekali, než se to schválí, abychom viděli tu konečnou podobu, s jakou to vlastně půjde do toho finálního tažení. A naprosto mě vykolejilo,
že Vít Rakušan, který sliboval, že by v tom migračním paktu měla být výjimka pro ČR z důvodu toho, jak jsme přistupovali k invazi na Ukrajinu a k začlenění ukrajinských uprchlíků, tak
lhal, protože žádná výjimka tam není. A tady toto mi teď visí jako obrovská otázka, na kterou doufám, že dostaneme odpověď v té zmiňované sněmovní schůzi, aby na ministr vnitra takto lhal mi jako Svobodní
jsme samozřejmě proti a myslím si, že když chceme argumentovat proti migračnímu paktu, tak určitě není třeba rozpoutávat nějakou nenávist. My vidíme, že ta integrace těch uprchlíků v těch západních zemích, které do
toho šly dříve, dlouhodobě nefunguje. Můžeme se podívat na vyšší kriminalitu, na problémy ve školství v Německu, ve Francii atd. migrační pakt bude velký problém jak pro ty země, tak pro ty uprchlíky.00:08:10
Právě proto, že se EU opět snaží ovládnout azylová řízení 27 členských zemí a snaží se za ně rozhodovat, kdo kde půjde, kolik kdo zaplatí,
jakému budou dány sociální jistoty. A takový moloch pochopitelně nejde utřídit. A mě pro mě překvapuje to, že stejné chyby jsme viděli v roce 2016, že opět selhalo migrační řešení
a EU, která měla téměř deset let na to přijít s nějakým novým řešením, s ochranou vnějších hranic, tak by se nám to líbilo ve Svobodných. Tak zase přišla s něčím, co nařizuje, kolik kdo má přijmout a kolik
má kdo platit. A to je škoda. Změní dynamiku. Zůstanu u vás. Vy jste hovořil o těch kvótách a té výjimce tedy tady je spor o to, nakolik má Česko mít výjimku, protože v tuto chvíli má zhruba tři procenta jaksi
migrační kvóty splněné tím, že jsme přijali uprchlíky z Ukrajiny. Tak vy potřebujete nějakou další definici a do jasně ní vlastně té výjimky nebo toho konstatování
kolem kvót. Mě naprosto udivuje, že se v roce 2024 bude ČR někoho ptát, kolik může a nemusí přijímat migrantů na základě nějakých kvót. Já mám zato, že ČR je pořád suverénní země, která si může sama rozhodovat o tom, kolik lidí přijme, za jakých podmínek, jaké jim nabídne sociální podpory. A přece nepotřebujeme EU, aby nám říkala,
kolik migrantů máme nebo nemáme přijímat, za jakých podmínek. Takže abych ty kvóty vymazal úplně, celý migrační pakt společně s ním. Máme být víc suverénní, nebo víc integrovaní? Toto byl přesně příklad toho, co jsem říkala. Máme nějaký jiný podstatný problém, který bychom měli řešit a nestrašit uprchlíky? My víme, že český, slovenský, evropský firmy potřebují zaměstnance,
máme tady a chybí jim. Máme tady možnost dobře integrovat lidi, kteří utíkají a potřebují pomoc. My můžeme pomoct, můžeme dohlédnout na ten integrační proces a můžeme z toho, že sem přišli, ve výsledku všichni, benefit. Ovad jde ale o to, abychom se koukli na to, kde jsou problémy a napravili Jeanne. Ne jako nadávali na to, že jsou
lidi, kteří potřebují utéct a snažili se tady stavět nějaké zdi, které nikdy nefungovaly a fungovat nebudou. Pojďme po té ekonomické podstatě. Já si půjčím argument hnutí ANO, které se
mimo jiné bude ptát, nakolik máme dostupný detenční zařízení a kolik případně bude stát vybudování dalších. To je jeden z ekonomických prvků. Znáte odpověď? No, my především říkáme,
že ty lidé nemají chodit do detenčních zařízení, protože za nás třeba to ten migrační pakt říká. Není správné, aby malé děti byly zavřený v něčem, co připomíná vězení. Myslíme si, že by měl být rychlý proces. V ideálním případě. My bychom chtěli, aby ti lidé mohli žádat o humanitární výzva už
v zemích svého původu, tudíž by je buď dostali nebo nedostali a nemuseli jsme řešit, jestli budou v nějakých detencích, protože by sem přicházeli především lidé, jejichž pobyt
už byl schválen. Což je ale něco, s čím ten migrační pakt, s kterým vy nesouhlasíte, vlastně počítá. Víte, ono je to hrozně těžké takto říct, s čím počítá nebo nepočítá právě
v tuto chvíli, kdy jsme teď zjistili, že některé výjimky, které měl obsahovat, obsahovat nebude. Teď bude taky dlouhá diskuse, kdy se k tomu budou ty národní státy vyjadřovat, takže já bych ještě v tuto chvíli počkal, jaká bude konečná verze
toho paktu. A já bych jenom zareagoval na jednu věc. Když chce někdo v ČR pracovat, tak se dají vyřídit věci, jako jsou pracovní víza a hlavně my jsme v posledních dvou, třech letech přijali zhruba 300 – 400
tisíc uprchlíků z Ukrajiny. A toto je věc, která bude trvat deset let, dvacet let, než uvidíme, jak se to povedlo, jak se začlenilo, jak si na to zvyklo školství. A v tuto chvíli bych byl velice opatrný k tomu, abychom
nějakými kvótami k tomu šli. Navíc ten migrační pakt, a to je podle mě velký problém, on vlastně říká, že když nějaká země toho migranta přijme, tak on odsud vlastně nemůže pryč. A vzniknou tady situace, kdy někdo,
kdo chtěl třeba nejčastěji do Německa, do Francie, do těch zemí, které jsou známy tou velkou sociální podporou těch příchozích migrantů, tak on může skončit v ČR, bude mít nárok na sociální podporu pouze
tady a my tady budeme mít lidi, kteří tady vůbec vlastně nechtěli. A to je problém, se kterým můžeme mít. Nebo vidíte, že ten problém už tady opravdu je, že to riziko tady je. Jak se můžu dál zopakovat,
jestli. Vy hovoříte o tom, že tady zůstanou desítky, nebo zmiňoval jste problém, že by tady zmiňovali, zůstávali takoví lidé, ale vidíte ten problém? Ano. V minulé migrační vlně, tak tady byli
lidi, kteří byli, kteří byli z íránské skupiny a potom se vrátili zpátky a mohli třeba jít do jiné evropské země. Migrační pakt ale říká, že kdo přijde do ČR, nebo řekněme to na rovinu, bude přidělen
do ČR, což mě taky připadá nehumánní, tak on nebude mít nárok na jinou sociální podporu v žádné jiné zemi EU a bude tady muset zůstat, nebo bude muset jít do té země, ze které teda on z nějakých
důvodů odešel. Takže to je za mě absolutní nesmysl. Já se tady shodnu v tom, že bychom neměli nutit lidi, kteří utíkají ze svých zemí, být ve státě, ve kterém být nechtějí. Rozumím
že třeba chtějí tam, kde už mají nějakou komunitu a můžeme jim dát nějakou pobídku, aby chtěli jít do Česka, ale neměli bychom je k tomu nutit. Ale nejzásadnější je to, že vy tady
tvrdíte, že je tady nějaký obrovský problém s migrací. My jsme přijali šest milionů lidí z Ukrajiny v celé Evropě za poslední dva roky. Ten migrační problém, o kterém tady mluvíme, je00:13:00
200 tisíc lidí ročně, který přicházejí tou jižní a středozemní cestou. Neporovnatelný čísla. Ten problém je vlastně jako marginální, když se podíváme na to, kolik těch lidí00:13:10
přichází. A to, co vy říkáte a co říkají ostatní politici, je prostě strašení a není to správný. Pojďme ještě jednou k té ekonomické podstatě. Vaše reakce? Já se na to musím zareagovat.00:13:20
To není strašení lidmi. Já vím, že asi máme nějakou vizi, nebo vy máte nějakou vizi, jak chcete začleňovat lidi, ale prosím, podívejme se na ten západ, podívejme se do toho Německa, podívejme se do té Francie.00:13:30
To není, to není žádné strašení. Pojďme si konečně přiznat, že opravdu začleňování lidí z Blízkého východu, afrických migrantů přineslo Evropy opravdu obrovské problémy, zvýšenou kriminalitu,00:13:40
ty lidi se nedaří začlenit, často třeba ani dodneška neumí jazyk. Vznikají ghetta v celé západní Evropě. Paní Nejedlová, nechci tady jako vyvolávat žádné silné emoce vůči vám, ale opravdu, jestli o tom chcete mluvit, běžte00:13:50
se tam podívat, jsou to věci na. Děkuji. Za chvíli, za malou chvíli. Dám příklad právě na těch Ukrajincích. Ale ještě jeden ekonomický rozměr a vrátím se k té mimořádné schůzi hnutí ANO, které zároveň bude diskutovat00:14:00
o tom, nakolik se máme v rozpočtu připravit na to, že budeme muset platit právě za výjimku, pokud jde o přijímání nebo ne přibývání uprchlíků? Máme se vyzbrojovat v rozpočtu00:14:10
teď už dopředu, že se vyplatíme z té případné kvóty, pane Gregore? No tak pokud nám EU samozřejmě dá vybrat mezi nějakou bezpečností ČR, ať už je to v otázkách kriminality00:14:20
nebo zdravotnictví nebo stabilního školství anebo se vyplácet, tak je to taková trošku Sofii na volba, kdy já úplně nevím, na kterou stranu se v tuto chvíli přiklonit a já doufám, že vláda vezme rozum do hrsti a00:14:30
tak jako před volbami koalice spolu slibovala, že nebude uvrtá vad ČR do migračních paktů, do zákazu a tak se k tomu postaví čelem, ten slib dodrží a prostě to nepůjde. Takže v tuto chvíli to nezáleží00:14:40
úplně na hnutí ANO ani na té mimořádné schůzi, ale na vládě, jak se k tomu postaví. A bohužel toto nejde predikovat, protože vidíme, že ministr vnitra Rakušan už jednou o migračním paktu prokazatelně lhal.00:14:50
Paní Nejedlová, jak by se k tomu měla vláda postavit? Já ještě jednou můžu jenom zopakovat, že jsou tady lidé, kteří potřebují utéct ze své země. My můžeme nastavit dobře integrační,00:15:01
dobře integrační postup tak, aby byli pro Evropu a Česko přínosem, protože tady máme firmy, které si stěžují, že nemají dostatek zaměstnanců. Můžeme00:15:10
z toho všichni těžit, anebo můžeme strašit, vyvolávat nenávist místo toho, abychom řešili reálné problémy, který tady v Česku i v Evropě máme. Tak já teď půjdu k těm datům. Vy jste tady00:15:20
hovořil o Ukrajincích, tak já připomenu, že podle Ministerstva vnitra státy se na začátku letošního roku za první čtvrtletí poslal na dávkách Ukrajincům 0,9 desetin miliardy korun. Na00:15:30
druhou stranu ti pracující, kterých je převážná část, do rozpočtu, do naší státní kasy odvedli o miliardu víc, než je ta zmiňovaná částka, tedy téměř dvě miliardy. Tak je to přínos00:15:40
migrace nebo není? Já jsem o tom nedávno tady diskutoval právě v tomto pořadu, že to se ukáže dlouhodobě, jaký přínos to je. Ale samozřejmě to začleňování migrantů z Ukrajiny je mnohem00:15:50
lehčí, protože ukrajinština je slovanský jazyk podobně jako čeština. To znamená, já jako učitel jsem také pomáhal se studiem těch dětí. Bylo to šikovné, bylo tam vidět zájem a ono skutečně řada těch Ukrajinců v ČR00:16:00
opravdu pracuje. Budou přínosem pro státní rozpočet? Samozřejmě. My už dávno předtím, než začala agrese na Ukrajině, tak jsme viděli, že české zdravotnictví má personální nedostatky, že se to propisuje do školství.00:16:10
A právě tady musíme být opatrní, abychom právě v době, kdy začne těch 300 tisíc lidí se rozhodovat, jestli v té ČR zůstanou, nebo se v případě ukončení konfliktu vrátí zpátky na Ukrajinu, případně00:16:20
kdy to vůbec bude. Takže tady uvidíme za dlouhé roky. Jak říkám, to je otázka na desítky let, jak se to povedlo. Ale samozřejmě zatím můžeme říct, že ta integrace těch Ukrajinců je mnohem úspěšnější, než00:16:30
by byla, než by byla integrace stejného počtu lidí, kteří by přišli z úplně jiného kontinentu, úplně jiné, z úplně jiné části světa. Paní Nejedlová, když vy hovoříte o další integraci,00:16:40
jak tedy tyto lidi namotivovat, aby zůstali a skutečně zůstali za prací a jiným životem? My víme, že ty lidi sem přicházejí a chtějí se tady jako uplatnit00:16:50
na trhu práce, nechtějí sedět doma nebo být zavřený v detenci. My musíme umožnit přístup na ten pracovní trh, což často právě ti azylanti nemají, takže se ani integrovat nemůžou. A00:17:00
musíme jim pomoct tím, aby rozuměli naší řeči a aby znali ty naše zvyklosti a pravidla dodržovali. Na tom se asi všichni shodneme. Když tady někdo00:17:10
je, tak musí ty pravidla znát a musí je dodržovat. Potřebuje k tomu jenom to, abychom mu vysvětlili, jaký ta pravidla jsou a nakolik je toto ekonomicky náročné. Já00:17:20
na to nemám žádnou kalkulaci, ale rozhodně vím, že když ty lidi přivedeme a budou tady pracovat, takto výhodné nakonec bude. Pane Gregore. Jo, tak jako tady je třeba hlavně říct, že ti00:17:30
Ukrajinci tady přišli bez jakéhokoliv migračního paktu a EU nikomu nenařizovala, kolik má nebo nemá přím od lidí z Ukrajiny. A samozřejmě je rozdíl, když se tu znovu bavíme o lidech, kteří tu chtějí přijít za rodinou,00:17:40
chtějí tu přijít za práci, můžou využívat už platných azylových zákonů ČR, azylové řízení, požádat si o občanství, případně přes rodinného příslušníka, případně pracovní vízum.00:17:50
Ale to, co EU chce způsobit tím migračním paktem, tak to nebude jenom ekonomicky náročné, ono to bude hlavně opravdu ohrožení bezpečnosti ČR. A to není strašení, protože skutečně tady půjdou lidi,00:18:00
kteří tady nechtějí být a přijdou tady ze zemí, které se v západní Evropě ukázaly, že opravdu nejsou schopni se integrovat do té Evropy. Prosinci víme. Není ten český prvek moment, kdy na sebe00:18:10
ukázat a říct, podívejte se, my jsme to zvládli, jsme inspirací. U západu ČR. Myslím teď v té integraci Ukrajinců. Ano, ale my se bavíme o integraci Ukrajinců, což je sousední země,00:18:20
což je sousední země Slovenska. Je to země, která je opravdu stovky km vzdušnou čarou. Pro ty lidi je lehčí naučit se jazyk. Často už tady někoho z příbuzných měli. Řada Ukrajinců už tady měla funkční organizace,00:18:30
protože přes pracovní agentury tu řada Ukrajinců pracovala. Ale tady se bavíme lidí ze zemí třetího světa, z Afriky, případně z Blízkého východu. A tam prostě na tom západě vidíme, že je to obrovský průser.00:18:40
A i když to nejde tak vidět, jak ho to třeba jde vidět v těch zemích, tak je to obrovský průser. Já tady zmíním, že se. Pak problém. Tam se máme škatulkovat? Ale. Pardon.00:18:50
Gory. Například Stockholm, byl vyhlášený stav teroristické nouze právě kvůli těm ghetům. A to je něco, čeho my tady čelíme. Pokud to bude migrační pakt a budou tu proudit tisíce, desítky tisíc lidí. Posuneme00:19:00
v té. Diskuse a máme tedy škatulkovat? Vy si myslíte, že lidi z Afriky jsou nějaký horší lidé, nebo co tím myslíte? Když říká já i hrozbou nebo. Prosím. U00:19:10
naučí. N. Nepodsouvejte mi něco, to jsem vůbec neřekl. Já jsem pouze řekl to, žena i na západě Evropy vidíme, kam tady toto dospělo. Vidíme, jaký byl ten konflikt těch lidí, kteří přišli z úplně jiné kultury.00:19:20
Vznikly tam ghetta, na školách se někteří učitelé v Německu bojí učit. Já nevím, proč to je, ale vidím, že to tady je. A pokud vidím, že někdo chce podobná migrační pravidla dát do ČR, tak je to prostě hloupost.00:19:30
Německo, Francie a další země si tu migrační krizi vyvolaly sami. Němečtí politici říkali, pojďte k nám, my to zvládneme. A s tím čelí. ČR tady tento zájem nemá. Máme tady momentálně 300 tisíc lidí,00:19:40
kteří přišli z Ukrajiny. Ti můžou úplně v pohodě momentálně tady pracovat, co tady začlení. Žádné velké problémy tady nemáme a já prostě nevidím důvod, proč dávat Brusel. Kdo00:19:50
tam na vás s dovolením navážu, vrátím se ještě jednou k tomu pracovnímu trhu a také k těm ekonomickým výhodám. Další kandidátka do Evropského parlamentu Danuše Nerudová už v roce 2022 odhadla, že Ukrajinci,00:20:01
kteří zde zůstanou za prací, by mohli na důchodovém pojištění odvézt až 13 miliard korun. Tak je to možná díra, kterou jsme vlastně schopni zalepit právě v tom penzijním systému.00:20:10
No, nám bohužel, jak to tak vypadá, nezbývá nic jiného, než pracovat s tím, že do Česka a do Evropy přijdou lidé, kteří hledají novou příležitost. Naštěstí00:20:20
jsme kontinentem, kde se lidem stále ještě daří. Někteří lidé utíkají z nebezpečí, někteří lidé sem chtějí prostě přijít žít z jiných důvodů. A my bychom00:20:30
prostě měli vše udělat všechno proto, aby to pro nás byla výhoda a abychom z toho mohli těžit. Máme tady prostě nízkou porodnost. Je00:20:40
to i selhání třeba rodinné politiky a podpory žen, ale dlouhodobě se ukazuje, že jedním z těch způsobů00:20:50
řešení je prostě migrace. Jsou migranti řešením důchodového schodku, pane Gregor? Ten důchodový schodek nevznikl náhodou. Ten důchodový schodek vznikl, protože ten důchodový00:21:00
systém je prostě postavený na špatných základech. On prostě nepočítá s tím, že ta porodnost může a nemusí kolísat. A vidíme to právě v té velké generaci Husákových dětí, kdy ta porodnost těchto lidí00:21:10
v době, kdy dospěli, byla prostě řádově nižší, a proto tu vůbec nějaký důchodový problém dneska je. A my, pokud chceme, aby se tato krize neopakovala, nechceme každých dvacet let ob jednu generaci zkrátka lepit00:21:20
díry v důchodovém systému tím, že budeme uměle zvyšovat poptávku po migraci, tak my prostě ten systém musíme předělat. U nás se tomuto tématu ve svobodných věnuje ekonomka MarkétaŠichtařová. Ta například přišla00:21:30
s určitými. To jsem se s opuštěním. Pane Gregor, na to jsem se neptala. Já se ptám na to, zda těch 13 miliard je něco, z čeho se dá čerpat, na čem se dá stavět, zda vlastně vynakládat podobné analýzy jako00:21:41
naděje důchodového systému. Víte, víte, pokud budeme počítat s tím, že migranti přinesou 13 miliard do důchodového systému, tak musíme počítat, že ti migranti přirozeně přinesou vyšší výdaje, ať00:21:50
už je to v tom oblasti zdravotnictví, v oblasti školství, v oblasti, v oblasti úřadu. Takže toto prostě není řešení a paní Nerudová je bohužel známá tím, že i když je má profesorů ekonomie, tak ji vůbec nerozumíte.00:22:00
Norové, to nevychází panně. Ale jakoby opět podle mě jako nepřemýšlíte nad tím, co jsou naše reálné problémy. Nám tady chybí lékaři. Lékaři jsou bohužel už často00:22:10
v důchodovém věku. Nemáme dostatek mladých lékařů. Potřebujeme přivést nové lidi, kteří budou dělat tuto práci. Těch profesí, které je potřeba obsadit lidmi, kteří tady prostě nejsou,00:22:20
je mnoho. Jsou to třeba pečovatelé, jsou to zdravotní sestry. A my potřebujeme nějakým způsobem tady tu situaci vyřešit a nevyřešíme ji tím, že budeme nad tím problémem00:22:30
zavírat oči a čekat, až se někde narodí. Přiznává, že konkrétně například u lékařů se nedaří nostrifikovat dané dokumenty, že se nepohybují00:22:40
Ukrajinci třeba v podobném systému jako čeští doktoři, že často chybí právě ta jazyková motivace. Je tam jazyková bariéra, ale se to podařilo vyřešit za uplynulé dva roky. Je to problém,00:22:50
který se dá vyřešit. Bohužel naši politici a političky v tomto selhali. Já jsem ten problém viděla už rovnou, když jsem, ti lidé přicházeli. Oni měli rovnou00:23:00
začít absolvovat vzdělávání jazyce tak, aby se dorozuměli. Měli jsme se vynasnažit, aby mohli pracovat ve své profesi, abychom co nejdřív uznali tu jejich kvalifikaci00:23:10
a využili jsme nejvíc ten jejich potenciál. Bohužel to v části, u části těch lidí dopadlo tak, že dělají nekvalifikovanou práci nebo práci, na kterou nevyužíváme00:23:20
jejich kvalifikaci. A dopadlo to tak, že bohužel některým lidem, kteří v Česku žili před tím, tu práci sebrali. A ti lidé jsou teď pochopitelně rozčílený00:23:30
a jsou naštvaný na tu, na tu část těch Ukrajinců, kteří sem přišli a je to z mého pohledu chyba toho, jak se k té situaci postavila naše vláda a jak tu situaci nezvládl.00:23:40
Uzavřeme téma migrace. Poslední otázka tímto směrem, pane Gregore, nezvládla tedy situaci česká vláda, nebo zvládla a nezvládla ji EU? V oblasti čeho? V oblasti migrace případě? No tak v oblasti00:23:50
migrace se to prostě nedá říct, protože pokud se bavíte o tom ukrajinském přílivu 300 tisíc lidí, tak to prostě ukáže čas. Já ze své zkušenosti v Moravskoslezském kraji můžu říct, že koordinaci těch00:24:00
center, která pomáhala i s tou integrací, tak to prostě nezvládli, protože nekomunikovali, neměli instrukce a ti lidi často pracovali na kolenou. Takže za mě tady v tomto ohledu to určitě nezvládli. Ale to, jak00:24:10
to bude vypadat v ČR a jaký bude ten důsledek, to prostě ukáže otázka dalších, dalších několika vlád, takže to není otázka jenom této vlády. Završím téma migrace, další klíčové téma do evropských00:24:20
voleb bude také Green Deal, alespoň to ukazuje průzkum mimo jiné společnosti STEM Mark. Paní Nejedlová, změní se podle vás po těch červnových volbách nějak zásadně poměr sil v Evropském parlamentu,00:24:31
který zároveň přepíše přístup ke Green Dealu? Samozřejmě neumím odhadnout, jak prostě volby dopadnou. A co můžu říct, je to, že je chyba, když tady00:24:40
teď politici a političky říkají, že Green Deal je potřeba zásadně opravit, zrušit, brzdit, že potřebujeme rally, ve skutečnosti tito00:24:50
politici nevidí, jaká je budoucnost. My nezbytně nutně potřebujeme transformovat naši ekonomiku tak, aby byla zelená a abychom dokázali konkurovat00:25:00
Číně a Spojeným státům, kteří do tady té zelené transformace investují, tak to musíme udělat, jinak my konkurenceschopní nebude. Přesto, když se podíváte do praxe, tak00:25:10
nesouhlasíte s těmi argumenty. Je to náročné, je to pracné, stojí to spousty peněz. Jsme tady v situaci, kdy řada firem se ocitla opravdu v krizi po vysoké inflaci, energetických00:25:20
nárocích loňského roku. Green Deal je nástroj. Ten nástroj je soubor opatření, který slouží k tomu, abychom snížili emise CO2 v00:25:30
našem prostředí. Většina lidí v Česku rozumí tomu, že toto potřebujeme dělat, protože tady před námi je globální klimatická krize. Minulý týden bylo venku00:25:40
na koupání, to v dubnu není normální. Ten nástroj může mít nějaký mouchy, může být potřeba ho upravovat v budoucnu, ale ten cíl zásadní je správný.00:25:50
Pardon, vidíte tam jenom krátce, ať dám prostor panu Gregorovi. Prostor pro úpravy máte vy tam za sebe nějak. My si myslíme, že ten Green Deal má být ambicióznější, ale zároveň je potřeba dohlédnout na to,00:26:00
aby všechny peníze, který do něj Evropa investuje, nakonec pomohly občanům a občankám Evropy a Česka v tom, aby se jim líp žilo. Nechceme, aby ty peníze šly00:26:10
především velkým byznysům, což se teď občas děje. Tak předpokládám, že pro vás Green Deal už je ambiciózní. Jak se k němu postavíte vy? No tak samozřejmě my svobodní, až se dostaneme do Evropského parlamentu,00:26:20
tak budeme chtít, europoslanci dalších zemí blokovat veškerá nařízení, která z Green Dealu vyplývají, protože toto je prostě slepá ulička. Paní Nejedlová říkala transformovat ekonomiku, ale tu ekonomiku00:26:30
chtějí transformovat lidé, kteří ekonomice absolutně nerozumějí. A pojďme si to ukázat na reálných čísel. Zkrátka a dobře miliardy, miliardy eur, které se momentálně tisknou a které proudí,00:26:40
jak říkala paní Nejedlová, do toho byznysu, to se děje opět stejně. Tady my například se bavíme hodně o zákazu spalovacích motorů, který zkrátka dobře způsobí výpadek na tom pracovním trhu a který hlavně způsobí00:26:50
to, že lidé nebudou mít jakýkoliv dostupnou automobilovou dopravu, protože tady se bavíme pořád o nějaké ekologii, bavíme se o nějakém životním prostředí, ale to, že Evropa zakáže auta a Green Deal,00:27:00
to zkrátka nezmění v klima vůbec nic. Prostě a dobře je třeba Gregor tuto chvíli končím. Kde byste začal? Já vím. Když říkáte, že byste postupně rušil. Víte, no, já bych začal00:27:10
u toho zákazu spalovacích motorů, který si samozřejmě odložila po vystoupení z EU Velká Británie, prozatím tuším o pět nebo deset let. A takto budou následovat další země, protože zkrátka dobře ty návrhy, čím víc00:27:20
se blíží ta data 2032 1050, tak tím více se ukazuje, že je to nereálné. Prostě my si musíme uvědomit, že peníze se netisknou v tiskárně a lithiové baterie nerostou v lese na stromě00:27:30
a že zkrátka veškeré návrhy, které EU říká, tak nepomáhají ani životnímu prostředí a ani ne transformují ekonomiku. A já tady prostě musím zmínit, že tady tyto pokusy o to transformovat ekonomiku00:27:40
a za peníze občanů rozhodovat o jejich životě, to vždycky selhalo. V případě zelených můžeme zmínit ten byznys se solárními barony nebo přimíchávání biopaliv. To byly dvě věci, které stály desítky, možná00:27:50
stovky miliard korun. To zaplatili lidi ze svých kapes. Nezměnilo to na životním prostředí s nic, akorát to opět omezoval. Vrátím se na paní, na Jedlovou. Podobné argumenty v tuto chvíli používá například00:28:00
Svaz průmyslu a dopravy, který říká, že Green Deal je potřeba udělat, nicméně že je přehnaný. Je potřeba trošku z těch závazků ustupovat, když to vezmu velmi jednoduše. A00:28:10
zmiňuje vlastně to stejné, co zmiňoval tady pan Gregor, a sice, že spousta těch věcí jsou podmíněny elektrifikací, výstavbu nových zdrojů, ať už to je třeba jádro a dalších elektráren,00:28:20
což chce čas, akce, finance. Přesně. Jak tento proces urychlit a financovat? Máte recept, paní? Je potřeba ty finance vzít, navýšit ten rozpočet na tu zelenou00:28:30
transformaci a pořádně se do toho pustit. My nemůžeme před tím problémem, který tady máme a o kterém ví už celý svět, a to je to globální oteplování, strkat hlavu do písku, pokud to00:28:40
budeme. Pokud toto budeme dělat, tak nám ujede vlak. Naše ekonomika naopak zkolabuje, lidi tady nebudou mít práci, nebude.00:28:51
Nechce nám tady dobře žít. My teď každou korunu, kterou investujeme do té transformace, tak ta se nám čtyřikrát vrátí. Čím déle to budeme odkládat, tím to bude dražší. Ty peníze00:29:00
EU má kde vzít. Evropský rozpočet je momentálně jedno procento HDP. My jako zelení jsme přesvědčeni, že je potřeba ten rozpočet výrazně posílit. A peníze00:29:10
se na to dají najít, zelení třeba dlouhodobě podporují řešení daňových rájů, do kterých unikají až 200 miliard eur, který by se00:29:20
daly na toto využít. Bohužel nám tady momentálně vládnou politici a političky, kteří jsou financovaní třeba firmami, kteří v těch daňových rájích. Děkuji. Opět do aktuální situace. Vy jste tady00:29:30
zmiňovala tu konkurenční výhodu, a sice, že Spojené státy už se ponořili do nové zelené ekonomiky, stejně tak třeba Čína, která je v tuto chvíli vlastně na vrcholu výroby elektroaut,
tak budeme je moci ještě nějak dohnat, pokud se vlastně neobrátíme na ta zelená pravidla. No tak Spojené státy se sice integrovali nebo se hloubí, ponořili do zelené ekonomiky a taky
zadlužení vůči jejich HDP za posledních 30 let raketově skočilo. A co se týká Číny, tak to prostě nemůžeme porovnávat s Evropou. Čína začala dělat ekonomicky rozumné kroky už před dvaceti lety, tak ji vypustila
emise, které mi tady nevypustíme za další tři století. A teď to snižuje. A samozřejmě Green Deal, to je přesně důvod, proč my budeme později závislí na zemích, jako je Rusko a Čína, protože my zkrátka ten průmysl naprosto
tím Grendelem zničíme, pokud s ním něco okamžitě neuděláme. Já teda nevím, jestli spaní Nejedlovou, žijeme ve stejné zemi, ale v ČR nemůžeme hledat žádné další peníze, které budeme posílat do EU.
Tam jsme posílali peníze z emisních povolenek, kde ty peníze jsou? A pardon, já nevěřím nikomu, kdo lítá tryskovým letadlem prostě na klimatické konference do Dubaje nebo z Vídně do Bratislavy,00:30:30
což šla von der Leyenová děla. Ještě prošel, pane Gregore, omlouvám se, náš. Jasně. Na chvíli dvojice kandidátů do Evropského parlamentu MatějGregor na Hedlová. Děkuji.
Hezký večer. Nízká. Na shledanou. Hezký večer přeji i vám, vám z peněženky je to vše. Těším se na viděnou na CNN Prima News.
