Zálom: Je horší nemírné pití nebo státní centrální plánování zdraví?

Zálom: Je horší nemírné pití nebo státní centrální plánování zdraví?

Každoročně v únoru probíhá akce zvaná Suchý únor, která má pomoci lidem dokázat si, že mají kontrolu nad pitím alkoholu.

Dalo by se říci, že tato akce by mohla být bohulibá a záslužná. Jestliže někdo pije přes příliš a nedokáže si pití na určitou dobu dlouhodobě odepřít, patrně si zadělává na velký problém. Suchý únor může být pro člověka, který se k ní přidá, užitečným impulsem, jak se nad sebou zamyslet a své pití řešit dříve, než bude pozdě. Je to zkouška osobního rozměru, s osobními důsledky, bez ohledu na to, zda v ní člověk uspěje nebo zda měsíční dobrovolný zákaz pití poruší.

Skvělá akce by to být mohla – kdyby se jí však, jak už tomu obyčejně bývá, nechytli mravokárci a co hůř, také politici. Nebo, a to je nejhorší kombinace, mravokárci a politici v jedné osobě – jako například ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, který na sociálních sítích vyzval k zapojení se do Suchého února a nezapomněl zdůraznit, kolik peněz musí stát každoročně vynaložit na řešení následků nemírného pití. Jestliže je v původním záměru Suchý únor akce osobního významu, pan ministr a jemu podobní jí přisuzuje rozměr společenský, jakousi společenskou odpovědnosti, přesahující záměry a cíle obyčejného jednotlivce.

Neexistuje nic jako společenská odpovědnost, jíž neustále šermují ti, kteří se snaží řídit společnost, někdy zákazy a příkazy, jindy pozitivní či negativní motivací, ať už jde o cigarety v hospodách, pivo mezi vodáky nebo cyklisty, nebo o tučná jídla či cukr. Státní, centrálně řízené zdravotnictví samozřejmě řeší léčbu nemocí způsobených kouřením nebo nezdravým jídlem, a systém to stojí obrovské peníze – to vše je však důsledkem nikoliv toho, že lidé příliš kouří nebo pijí (Co je to vlastně v tomto kontextu „příliš“? A kolik by bylo akorát?), ale plyne to ze samotné podstaty kolektivistického centrálního plánování. Stejně jako jsme schopni ukázat na jakémkoliv jiném odvětví, že centrální plánování vede k neefektivitě, ke zničení cen, nedostatečné nabídce nebo poklesu kvality, příliš pomalému technologickému rozvoji (nebo k pestrému mixu toho všeho), platí to nepochybně i pro ty oblasti, která si dnes násilně usurpuje stát: školství, energetika, doprava, i zdravotnictví. A všechny tyto efekty jsou přímo úměrné míře státních zásahů.

Lidé toto velmi dobře chápou. Všeobecná nespokojenost s tím, jak funguje zdravotnictví, školství nebo správa a výstavba silnic a dálnic, ostře kontrastuje s poklidnou zákaznickou spokojeností tam, kde má možnost fungovat trh. Přesto zde vládne představa, že tyto oblasti jsou jaksi odlišné, že jejich charakteristické aspekty, mnohdy nepříjemné až tragické, jako v případě zdravotnictví, je ze standardních zákonitostí jaksi vyčleňují. Zákonitosti lidského jednání však platí všude stejně. A právě proto, že zdravotnictví často řeší záležitosti nepříjemné až tragické, bychom se v něm neměli spoléhat na stát.

V žádné oblasti, kde funguje dobrovolná interakce mezi jednotlivci, se nemluví o jakési neefektivitě či plýtvání – vše je započítáno do cen, do skutečných tržních cen. V případě oblastí, kde se počítá s jakousi „vyšší mocí“, jsou pak oceněna všechna rizika na základě pravděpodobnosti i na základě životních preferencí a jednání zákazníka. Nikde se k takovému systému nepřistupuje jako k jakémusi společnému koláči, z něhož se musí nakrmit všichni zákazníci spravedlivým dílem, a u něhož je třeba hlídat, aby si náhodou někdo kvůli své slabé vůli, svým zlozvykům nebo rozmarům neukousl více. Pouze v oblastech, o něž se pokouší starat stát, se neustále sleduje efektivita využití jednotlivých dílků koláče a jsme neustále svědky lamentování nad nehospodárností a nabádáni k rozumnější spotřebě. A co hůře, není vidět ani známka toho, že by takový přístup fungoval. Oblast, o níž se pokouší starat stát, je permanentně v problémech; ještě nikdy nepředstoupil ministr školství, zdravotnictví či dopravy před občany se slovy: „Vše funguje bezvadně a nemáme jediný problém.“ Efektivita v oblastech, kde funguje vztah nabídky a poptávky se samozřejmě sleduje také – ale místo řečí, prázdných frází a politických proklamací se vše promítne do ceny (a do ohodnocení rizik, jde-li o tržní pojišťovnictví – a sem by správně mělo spadat i zdravotnictví) a systém funguje.

Pokud pan ministr Vojtěch nabádá z jakýchsi společnských důvodů k zapojení se do Suchého února, navrhl bych mu za účelem lepší efektivity zdravotnictví jinou akci. Co takhle jeden měsíc bez státního plánování? Obrazně řečeno – samozřejmě – protože i kdyby najednou ze dne na den ve zdravotnictví mohl zafungovat trh a správné ohodnocení rizik, trvalo by z důvodu současného plánovaného chaosu nesmírně dlouho, než by se celý systém uzdravil. Pan ministr by si měl uvědomit alespoň jednu základní věc: nepleťte si funkci ministra zdravotnictví s diktátorem zdraví.  Pan ministr očividně tyto diktátorsky spasitelské sklony má.

Co by však pomohlo zcela jistě a velmi rychle, by bylo odstátnění a nebo alespoň zásadní deregulace zdravotního pojištění, tak, aby skutečně odráželo pojistné riziko, včetně nemírného pití a kouření, ale třeba i oblibě adrenalinových sportů atd. V tuto chvíli je zdravotní pojištění rovnostářská daň.

Pokud by zmizelo centrální plánování zdravotnictví (ve skutečnosti vlastně centrální státní plánování zdraví), patrně bychom byli svědky stejných efektů, jako při odstátnění či deregulaci odvětví jiných. Nižší ceny za výkon a jejich dostatečná dostupnost, menší bariéry pro vstup do odvětví, větší konkurence v oblasti farmaceutiky, realističtější odškálování různých pojistných programů, ale i rychlejší technologický rozvoj…

Všechna naléhavost, s níž političtí mravokárci upozorňují na to, jak konzumace alkoholu, tučných jídel, cukru nebo kouření cigaret zatěžuje naše zdravotnictví, bledne, uvědomíme-li si, jak je celý systém zatěžován neustálou snahou jej centrálně plánovat a řídit. Je to jen odvádění pozornosti od skutečného problému a svalování viny na občany. Samozřejmě, že by nás mělo zajímat, jak žít pokud možno zdravým životem. Centrálně řízené zdravotnictví je však pro náš zdravý život podobně dlouhodobou hrozbou, jako soustavné nemírné pití nebo každodenní kouření. Jestliže jednou z cest ke zdraví je omezení pití, kouření a tučných či sladkých jídel, potom, záleží-li nám na našem zdraví, musí přísnou redukční dietou projít i stát.

Luboš Zálom

Zastupitel Berouna, předseda Středočeského krajského sdružení Svobodných

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31