Čím víc se o problematiku dotací zajímám, tím víc vidím, jejich špatný vliv na prostředí, ve kterém se rozdělují. A je jedno jestli ji má dostat Petr, Pavel nebo Andrej!

Jednoduše řečeno: Dotace jsou jako transfúze z levé ruky do pravé, kdy se navíc část krve se vybryndá na zem. Z části vybraných peněz se totiž musí zaplatit samotný proces „transfúze“ (vyřizování, schvalování a poskytování dotace).

Už teď by se dalo říct, že #dotaceJsouBlbost, ale pro jistotu ještě připomenu další vliv dotací.

Dotace do soukromého podnikání vytváří: 1) nerovné podmínky pro podnikatele, 2) ideální příležitost pro korupci, 3) pokřivuje jinak přímočaře fungující volný trh, 4) v důsledku dotací často plýtváme zdroji na nepoptávané, čímž brzdíme ekonomiku a 5) v neposlední řadě má na svědomí mnoho lidských konfliktů.

Těch negativ by bylo víc a najdeme je i ve veřejném sektoru. Tady je to typicky 1) odkládání investic do podstatného, 2) nesystémové počínání (prvně nová silnice, pak teprve kanalizace apod.) a 3) vytváření zbytečné zátěže na provozních výdajích do budoucna.

Kompletně mají dotace za následek zvýšení moci úředníků a politiků, kteří dotace rozdělují – tím pádem je mnohem větší šance, že bude vznikat „střet zájmu“, obcházení zákonů či jejich uplácení. Přitom jediným pravidlem, které důsledně zabrání korupci a nepůjde nijak obejít, je zrušení všech dotací.

Kritik namítne, že to nejde. Že nebudeme konkurenceschopní v globalizovaném světě, když všude jinde dotují jako zběsilí.

Opravdu všude dotují? Třeba na Novém Zélandu nebo ve Švýcarsku je dotace téměř neznámé slovo (pokud si odmyslíme zemědělství). Tam totiž ani nemají z čeho dotovat, protože daně mají mnohem menší než státy EU. A to je druhá strana té mince. U nás totiž politik trochu zapomíná říkat, že těm stejným, kterým peníze bere na daních, by je pak měl rozdávat na dotacích. A možná to neříká úmyslně, protože tomu tak ani zdaleka není. Stát totiž bere na daních všem, ale dotuje jen vyvolené.

A stejně jako největšími zastánci otroctví byli privilegovaní otroci, jak kdysi pravil Gabriel Laub. Tak největšími zastánci ekonomiky s dotacemi, jsou dotační „závisláci.“ A až v druhé řadě pak kdysi stáli otrokáři, a dnes v ní stojí politici a úředníci ovlivňující rozdělování dotací. A protože moc jim obecně velmi chutná, tak ta druhá řada není od té první tak daleko.

Ovšem i mezi politiky se najdou světlé výjimky. Svobodní dlouhodobě tvrdí, že chtějí snížit daně, a současně snížit i státní výdaje zrušením třeba i dotací. Najdou se ale i jednotlivci z jiných stran, kteří by byli pro zrušení dotací. A nejsou to bezvýznamná jména. Proti dotacím je dokonce i předseda senátu Jaroslav Kubera. Ten nedávno v ČT řekl, že dotace by měly být trestným činem, minimálně sprostým slovem. Bohužel Jaroslav Kubera je pouze „ostrůvkem pozitivní deviace“ v ODS i v celém senátu, a jedinou stranou, která se hlásí k plošnému zrušení dotací, tak zůstávají Svobodní. Jenže takovými ostrůvky, jakými jsou v porovnání s celou ČR třeba i Svobodní, začínal konec všeho, co se zdálo být zavedeno na věčné časy. A to mi dává naději, že se věci daly do pohybu a jednou se v ČR dočkáme konce posedlosti dotacemi.

BONUS PRO JINDŘICHOHRADEČÁKY: Typickou ukázkou škodlivosti systému dotací i ve veřejném je v současnosti kauza okolo Děbolínské rozhledny, o které nejen Děbolíňák řekne, že by bylo vůbec nejlepší, kdyby nebyla nikdy postavena. A to jsme zatím jen ve fázi nesystémovosti, protože se k rozhledně nedá dostat, a ještě jsme nepřešli do fáze následných provozních nákladů. To samozřejmě neznamená, že v současném světě by měl Svobodný radní dotační nabídky ignorovat a ochuzovat své město na úkor ostatních. Základní chyba se stala už vypsáním samotné dotace. Pokud se k tomu však nepřidají chyby další, může využití dotace Hradci na úkor jiných obcí pomoci. A protože zastupitelé včetně radních na začátku svého úřadování slibují, že jim na srdci bude ležet právě zájem města a jeho občanů, pak by jim nemělo vadit, že neignorováním dotací konají na úkor jiných měst.

BONUS PRO TY, CO NEVĚŘÍ V POUHÉ SNÍŽENÍ DANÍ: Kromě snížení daní, je tu ještě jedna možnost obrany proti předotovanému okolí. Možnost, kterou ve své rozhodovací praxi uznala Světová obchodní organizace jako legitimní a to jsou „antidumpingová a vyrovnávací cla“. Ta sice deformují volný trh napříč státy, o který Svobodní stojí, ale alespoň nedeformují vnitrostátní trh – na rozdíl od dotací, které mají oba negativní efekty.

Libor Vondráček,
člen Republikového výboru Svobodných

Články vyjadřují pouze osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem Svobodných, pokud není uvedeno jinak.