„Méně státu, více občanům“ je jednoduše účel existence Svobodných. Svého účelu (cíle) jsme se v roce 2013 snažili dosáhnout skrze Petra Macha. Prostředkem k dosažení cíle byl lídr vzdělaný, tehdy neokoukaný, vystupoval vždy slušně a měl kultivovaný projev. Se zvoleným prostředkem i prezentovaným cílem tehdy panovala spokojenost.

Ideální prezident by tedy měl o dosažení stejného cíle usilovat stejným prostředkem jako (tehdy?) Svobodní. Je ale pravda, že když zrovna nedochází k vraždění nebo věznění názorových oponentů, pak v politice platí, že účel (cíl) světí prostředky. Takže přihlížet k prostředkům hodlám až v poslední řadě.

Miloš Zeman: Porovnat Miloše Zemana s ideálem prezidenta je o moc lehčí než u druhého kandidáta. Sám sebe označuje za socialistu starého ražení, příhodné je tedy pro něj „Více státu, méně občanům“. Přičemž, úplně nejradši by ještě dodal „Stát jsem já“. V minulé kampani totiž tvrdil, že „milost a amnestie“ jsou monarchistickým přežitkem a užije je jen ze zdravotních důvodu. V případě Jiřího Kajínka mu ovšem nevadilo tento „monarchistický institut“ využít. Vzhledem k jeho přesvědčení o vlastní výjimečnosti by se mu vláda „osvíceného“ absolutistického monarchy s dědičným titulem pro dceru Kateřinu I. určitě líbila.

Když k tomu ještě přidám chování prezidenta (vulgarity, kontroverze, blízký vztah k cigaretám i alkoholu), bude se zdát, že prostředky, které volí pro oslovení voličů, jsou mému ideálu vzdálené.

Jiří Drahoš: Začnu u toho, co je jasnější, a to jsou prostředky. Pan Drahoš je neokoukaný, vystupuje vždy slušně, je vzdělaný a má kultivovaný projev. Teď mu teda stačí „jen“ neprohrát v otázce účelu své kandidatury.

Na politické mapě se Jiří Drahoš nikam neumisťuje. Možná už to je zarážející, ale taktika je to zřejmě dobrá a jak jsem říkal, v politice platí „účel světí prostředky“, tak proč to po něm chtít. Logicky si na to tedy musím přijít sám. Ve volebním spotu jsem zaznamenal, že chce lidem snížit papírování. Jenže to může říct každý, a když to zrovna často nezdůrazňuje, asi to pro něj není úplně podstatné. Nemluví ani o rušení dotací a zbytečných úřadů, ani o snižování daní anebo jsem to od něj jen nikdy neslyšel. Když ještě uvážím jeho nedůvěru k rozhodování lidí, asi těžko bude chtít „více občanům“.

Jeho postoj například k přímé demokracii je celkem paradoxní. Tvrdí, že lidé by neměli rozhodovat o závažných věcech jako je vystupování z EU, ale nikdy se nezmínil, že by mu snad vadilo, když rozhodli o vstupu do EU. Stejné voliče, kteří by podle něj neměli přímo rozhodovat o vystoupení z EU, teď ale žádá o hlas v přímých volbách prezidentských. To znamená, že volba prezidenta podle jeho názoru není závažná věc nebo hodnotí schopnosti voličů podle výsledku jejich volby. Navíc nemá problém pod heslem „ochrana před dezinformacemi“ omezovat svobodu slova, a tak mi z toho vychází, že i on chce „občanům méně“.

Otázkou je – komu chce Jiří Drahoš více? Podíval jsem se na odpovědi do volební kalkulačky:
„Mělo by se konat referendum o setrvání ČR v EU. (Ne) V ČR se má platit eurem. (Ano) Místo ČR je v jádru EU. (Ano) Státy EU mají řešit otázky týkající se azylu a uprchlictví jednotně a koordinovaně. (Ano)“.
Z těchto odpovědí mi vychází, že je pro to, abychom v dalších oblastech předávali pravomoci našeho státu směrem do Bruselu. Oproti současnosti chce více EU.

„Méně občanům, více sobě“ je stejně daleko od cíle Svobodných jako „méně občanům, více EU“.
Než se ale smířím s tím, že o lepším z kandidátů rozhodnou prostředky, kterými chtějí dosáhnout svých cílů, musím zvážit časový aspekt jejich prezidentování.

Jak dlouho bude asi trvat cesta ze stavu dosaženého za jejich prezidentování k dosažení stavu „Méně státu, více občanům“?

Když zvítězí Miloš Zeman, bude prezidentem maximálně 5 let a jak tvrdí Jaroslav Kubera, možná taky méně, protože monarchie je utopie. Je tedy šance, že třeba pana Kuberu nebo jiného bližšího kandidáta než někoho z dvojice Zeman-Drahoš, budu moci za prezidenta volit dříve.

Jiří Drahoš by rád předával pravomoci EU, což bude veřejně deklarovat a bude v tomto směru působit na občany. Fakticky se může zasadit zejména o zavedení eura (jmenováním členů národní banky) nebo může nebránit nepodpisem případné změně zakládacích smluv Evropské unie. EU se sice zaštiťuje tím, že své pravomoci nabývá jen tehdy, když to samostatné státy nezvládají, ale opak je pravdou. Pravomoci si přisvojuje ráda a vracet je bude zatím jen Británii. V pohádce o Dorotě Máchalové se říkalo „Co peklo schvátí, nikdy už nevrátí“. Petru Máchalovi se to sice povedlo, ale snadná cesta to pro něj nebyla. Netroufám si tvrdit, že EU je peklo, ale když už EU něco svěříme, cesta k vrácení pravomocí voleným zástupcům občanů ČR bude možná podobně složitá jako cesta Petra Máchala z pekla.

Přestože uznávám, že volba kohokoliv z té dvojice nemůže být dobrá (i kdy při dvojici Schulz-Ludvík XIV. by mohlo být ještě hůř), tak „Méně státu, více občanům“ vidím mnohem dosažitelněji při zvolení Zemana. Nevolit přitom není řešení. Česká republika si 27. ledna nemůže nezvolit prezidenta, může mít jen toho méně špatného, a proto budu ve 2. kole volit Zemana.

Volím sice Zemana, ale respektuji, že pro někoho mohou být prostředky důležitější než cíle nebo že jeho cílem není „Méně státu*, více občanům**“.

Libor Vondráček,
člen Republikového výboru Svobodných

Vyšlo na webu autora.

* Méně státu = Naším cílem je výrazně omezit celkové státní zásahy do životů lidí – nepřiměřené daně, složité zákony a zbytečné omezování.

** Více občanům = Předkládáme nejradikálnější snižování a rušení daní (například zrušení DPFO a dalších). Čím menší budou státní příjmy, tím více peněz zbude ve Vašich kapsách

Články vyjadřují pouze osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem Svobodných, pokud není uvedeno jinak.