Strukturální dotace z Bruselu stojí na vznešené myšlence – budeme naše chudší státy v EU dotovat, aby se v rámci solidarity rozvíjely strukturu svého hospodářství, aby budovaly nové silnice, dálnice, čističky vod, atd.
Jak ale ukazuje studie polského Institutu pro strukturální výzkum (IBS), z unijních peněz na dálnice, železnice, čističky odpadních vod, školicí centra (ale třeba i na hotely) profitují nejen příjemci, ale i plátci. To znamená, že solidární příspěvek na lepší infrastrukturu se stal malou domů pro západoevropské vývozce a stavbaře. Výpočty IBS ukazují, že z celkových 130 miliard eur, které státy evropské patnáctky vletech 2004 až 2015 poslaly a pošlou do Česka, Slovenska, Maďarska a Polska, se do nich nakonec vrátí 75 miliard, tedy skoro šedesát procent.
Česko je ze všech zemí Visegrádu „nejúspěšnější“ – „návratnost“ dotací dosahuje 64 %. Většina těchto peněz reprezentuje dodatečný import ze západní Evropy. V Česku si např. německé firmy umějí takto stáhnout více než polovinu všech peněz, které z bruselských peněz proudí českým podnikatelům nebo veřejné správě. Miliardové příjmy z bruselských fondů čerpaných ve střední Evropě mají také západoevropské stavební společnosti, např. švédská Skanska, nebo rakouský Strabag.
A bude hůř. Evropská komise už teď dává najevo, že nová kohezní politika by v rámci let 2014 – 2020 měla nejen srovnávat rozdíly v infrastruktuře, ale v přístupu k životnímu prostředí a vzdělanostní politice. Brusel by rád určoval a diktoval zemím i jednotlivé centrálně stanovované cíle. Při pohledu na přední výrobce tzv. čistých technologií je zcela jasné, že tato politika může přihrát západoevropským společnostem ještě více obchodů než je tomu dnes.
Obávám se proto, že takové další „srovnávání kroku“ s bruselskými nápady jen povede k dalšímu přerozdělování peněz a nic dobrého pro Českou republiku nepřinese.
Milan Vodička
předseda kontrolní komise
kandidát Svobodných v senátním obvodu Benešov
Pramen: Institut Badań Strukturalnych, časopis Euro č. 13
