BEDNÁŘ: Evropská unie je Východ

BEDNÁŘ: Evropská unie je Východ

Jak v debatě o českém odmítnutí připojit se k fiskální smlouvě EU, jež zavádí fiskální unijní dohled nad zúčastněnými státy, tak i v celé dosavadní veřejné polemice o Evropské unii se opakuje jedno výrazné klišé. Je jím tvrzení, že Evropská unie znamená Západ, zatímco nesoulad a nesouhlas s ní nás automaticky zařazuje na Východ. Takový názor je houževnatá pověra, kterou lze snadno vyvrátit.

Typ evropské integrace, jenž se uskutečňuje od padesátých let do dnešních dnů, a není zdaleka jediným možným, vyvěrá ze základů, jejichž západní povaha je značně sporná. Základem tohoto myšlenkového proudu evropské integrace je totiž novodobá francouzsko-belgicko-německá tradice domněle osvíceného centrálního řízení společností a států, jež nevyrůstá ze zásady demokratické svobody a odpovědnosti. Jde o přesně ten typ prokazatelně úpadkového evropanství, který hlavně na Prusku a později jím vytvořeném Německu od 18. století tolik obdivovali ruští absolutističtí vládci a úspěšně se jej snažili do Ruska přenést. V evropském politickém kontextu je to ale tradice východního, protože se svobodou, pluralitou a demokracií neslučitelného druhu. Evropská je proto, že Evropa není jen kolébkou demokratické civilizace, nýbrž i mnoha demokracii protichůdných způsobů vlády. Evropa je na rozdíl od USA tradiční a dost často pořádně nebezpečná politická laboratoř. Tedy i semeništěm nedemokratických experimentů, jejichž dopady nezřídka ohrožují neevropské končiny.

Něco takového se děje právě nyní. Evropská krize svými finančně-ekonomickými důsledky zjevně ohrožuje například Spojené státy americké. Nemá ale příliš smysl řešit důsledky, pokud se nesoustředíme na jejich společnou příčinu. A tou je východní, byť evropská povaha Evropské unie jako takové. Její celkový ideologicko-politický, eticky problematický základ a převažující způsob rozhodování.

Evropská unie soustavně svazuje život Evropanů přívalem regulačních předpisů téměř všeho pod sluncem, každého lidského pohybu, jednání, rozhodování. O Evropské unii nyní již zcela očividně rozhoduje Německo, tedy nejsilnější členský stát. Jen někdy dostane slovo i Francie jako druhý v pořadí. Evropská unie je tak krytím nynější faktické německé nadvlády nad Evropou. Takový způsob vlády je vzhledem k pluralitní podstatě Evropy demokracií vyloženě nedemokratický, tedy evropsky východní, nikoli západní. Je vládou práva silnějšího nad slabšími. Je opakem zasloužené převahy silnějšího argumentu nad slabším. Je opakem zásady: Padni komu padni, právě tak jako klíčového demokratického pravidla: Já pán, ty pán. A k tomu přistupuje, jak se naposled ukázalo na maďarském případě, finanční vydírání.: Nezměníte-li ústavu, nezískáte unijní peníze. To vůbec není okrajový jev, ale krystalický výraz nedemokratické východní podstaty Evropské unie jako takové.

Při vstupu do evropských společenství a Evropské unie převládala u zájemců o členství očekávání, jež neodpovídala skutečné východní povaze tohoto integračního projektu, který od počátku výslovně směřoval k politické federaci. Skutečný význam tohoto zcela klíčového sousloví se osudově podcenil. Zvýchodnění Evropy v něm nebylo na první pohled patrné. Pluralita, svoboda a rovnoprávnost evropských demokratických a ekonomických kultur ve skutečnosti není výchozím principem, smyslem a perspektivou Evropské unie, ale přesně naopak pro ni velmi nežádoucím jevem a překážkou domnělého evropského pokroku, jíž je proto třeba odstranit.

Občané členských států se tímto závažným problémem dosud většinou nezabývali, nepokládali jej za reálný a důležitý, neboť v zásadě uvěřili svým reprezentacím, že EU je v první řadě cestou k prosperitě a blahobytu. V době konjunktury to bylo pochopitelné. Evropské unii se ale nakonec, tedy dnes, pod německým vedením úspěšně podařilo dotlačit Evropu na pokraj katastrofy.

Proto je i mylné a neinformované, klást na stejnou významovou úroveň nynější český nesouhlas s unijní fiskální smlouvou a neúspěch úsilí zřídit na českém území spojeneckou radarovou základnu USA (Druhé „ne“ Marshallovu plánu, MfD). První krok je totiž odmítnutím „Východu.“ Ale odklon americké Obamovy politiky od projektu radaru na našem území, za kterým česká vládní reprezentace přes ruskou, německou, rakouskou, odtud i domácí a do značné míry unijní podrážděnost jednoznačně stála, byl zjevným ústupkem Východu, a to nejen tomu ruskému…

 

Prof. Miloslav Bednář je místopředsedou Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31