Řecký bankrot a s ním i plíživý bankrot eurozóny nastal již v loňském roce. Řecko dostalo loni v květnu první desítky miliard eur na to, aby mohlo dále utrácet a žít nad své možnosti. „To se nám to utrácí, když nám lidi půjčují„, říkal už feldkurát Katz v Haškově Švejkovi.

Eurozóna je posedlá zachraňováním a přitom všichni víme, že odpuštění poloviny dluhů bude postupně pokládat banky, které řecké (ale později i portugalské, španělské) dluhopisy nakoupily. Evropská centrální banka zachrání bankrotující vlády, ty zase zachrání bankrotující banky – a to vesele z peněz daňových poplatníků. Až zachráníme všechny banky, kdo zachrání nás?

Evropští politici jezdí do Číny s poníženou prosbou, aby u nás tato říše vedená komunistickou stranou nadále investovala a nakupovala evropské bezcenné dluhopisy. Také Indie a Brazílie něco nakoupí. Paradoxem bude, že např. Ind bude platit Řekovi i přesto, že na něj připadá osmkrát menší hrubý domácí produkt.

Dokud se voliči v evropských státech a jejich zástupci v parlamentech nerozhodnou, že dluhy se mají platit a záchrana je znakem solidarity jen při živelních pohromách, tak krize bude narůstat a bude ještě hodně dlouhá.

I v Česku je stále tendence utrácet a zvyšovat státní dluh – státní rozpočet na příští rok je přijímán s nereálnou „vidinou“ růstu 2, 5 %  a ministr financí Kalousek (marketingová strana TOP 09) už dopředu oznamuje, že se případný deficit vyrovná zvýšením daní.

Milan Vodička je předsedou Kontrolní komise Svobodných