Vít Mareček: glosa o povinném testování

Vít Mareček: glosa o povinném testování

Rád si čtu glosy Miroslava Macka. Osvěží. Poučí. Inspirují. Občas ocituje rovněž z dopisů, které mu zasílají jeho čtenáři. A tyto postřehy od čtenáře glos R. M. jsou trefné a smutné zároveň:

„Povinné testování se od 6. dubna rozšíří o firmy do deseti zaměstnanců a živnostníky, kteří se při práci setkávají s třetími osobami. V pondělí to odsouhlasila vláda. A to si opravdu někdo myslí, že ráno přijdou například malíři, automechanici, pekaři, truhláři a další (kteří často pracují v malých firmách do 10 lidí) do práce a vzájemně si strčí špejli do nosu?

Fajn. A co dál? Kdo to bude kontrolovat? Budou se testy obsahující biologický materiál archivovat? Jak, kde, kým a po jakou dobu? Pokud nebudou, tak předpokládám, že jako důkaz bude stačit pouze doklad o nákupu příslušného množství testů, které mohou následně putovat nepoužité přímo do koše. Takže nejde o výsledky, ale množství prodaných testů, tedy o peníze… Otázku “komu to prospěje?” si nepokládám, je to zbytečné.

Ale co na to např. takový Úřad na ochranu osobních údajů? Učitelé se nesmí žáka ani dotknout, nesmí se mu podívat do vlasů, zda nemá vši, když se celou dobu ve vyučování drbe na hlavě. Je téměř zločin zeptat se zaměstnankyně, zda například není těhotná, a to i přes skutečnost, že zákoník práce nařizuje zaměstnavateli upravit těhotným ženám (správně bych měl napsat osobám, ale v Česku to ještě risknu) pracoviště a poskytnout jim úlevy v souladu se zákonem. A co předpisy a pravidla pro odběr a nakládání s biologickými materiály? Ty už se dodržovat nemusí? To už dneska bude odebírat biologický materiál každý každému na vrátnici? Kdejaký opilec či feťák má právo odmítnout test na přítomnost omamných a psychotropních látek, i když je k tomu vyzván přímo Policii ČR, ale slušný pracující člověk musí strpět, aby mu doslova kdokoliv prováděl odběr vzorku z nosohltanu?

Znamená to tedy, že právo na duševní a tělesnou integritu, jak ji definuje § 91 a následující Občanského zákoníku, už neplatí? A co článek 4 odst. 1 Listiny práv a svobod (Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod) Ten už také neplatí? A ustanovení čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR (Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá) bylo zrušeno kdy? A kým? Pánem v červeném svetru nebo pánem, který zachraňuje tisíce mrtvých? V poslední době mám problém s některými pojmy. Nesnáším například slovo “Projekt”, protože kdejaký blbec, který neumí nic smysluplného udělat, tvoří projekt. A ještě větší blbec se ho snaží realizovat jen proto, aby se zavděčil…“

A tak se dovoluji zeptat: Ještě někdo soudný v naší zemi pochybuje, že Normalizace 2.0 uhání mílovými kroky?

MUDr. Vít Mareček, příznivec Svobodných

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31