Jak libě by mohla znít uším naivních výzva našich dvou nejsilnějších politických stran: Řekněte nám co vám schází, splníme vám vaše přání. Program tvořte s námi. ODS se jako zlatá rybka přihlásila k tomuto předvolebnímu tahu, následujíc tak jednání ČSSD, stavící svá vyjádření a program na výsledcích průzkumů veřejného mínění. Bohužel … nutno dodat.
V hlavách mnohých nyní musí kolovat myšlenka, zdali je tato pozvánka myšlena vážně. Ať tak či onak, je to jako vybírat mezi smrtí na elektrickém křesle nebo na šibenici. Neboť výsledek je nakonec vždy stejný – beznaděj.
Pokud ODS myslí svou nabídku vážně, svědčí to o dvou věcech: pokračuje ve své populistické politice posledních dvou let a bezradně tápe ve voličské tůni ve snaze vylovit zbývajících pár ryb, které by jí do urny vhodily své hlasy. Na udici však není šťavnatá návnada, ale otrávená lež. Na mysl mi přicházejí slova Abrahama Lincolna: „Všechny lidi lze klamat po určitý čas, některé lidi lze klamat po všechen čas, ale nelze klamat všechny lidi po všechen čas.“ A případná vážnost nabídky svědčí i o něčem mnohem více alarmujícím, než je populistický styl politiky – odtrženost od reality. V záplavě večírků, dovolených, jachet, velkých peněz a zábavy se naši vrcholní představitelé odtrhli od svých plebejských voličů a nyní horko těžko zjišťují, co po nich lid vlastně chce.
Nebo naopak – pokud ODS svou nabídku bere pouze jako marketingový tah a občanské podněty ve svém programu reflektovat nehodlá, prohlubuje rozestup mezi politikou jako soupeřením idejí a přibližuje se pojetí politiky jako komerčního produktu podléhajícího zákonům konzumu. Snad tomu i tak bude. Vždyť program nelze stavět s lidmi. Každý druhý z Horní Dolní má v hlavě bezpochyby kupu skvělých nápadů: snížit daně, zvýšit sociální dávky, vystěhovat Romy, postřílet poslance… Jak o tom zpívali svého času Orlíci: „Pivo bude zadarmo a fotbal každej den. Nekonečná pohoda, všech politiků sen…“ Ale realita je přeci jenom trochu jiná.
Ať už je to tak či onak, bláto či louže, křeslo nebo provaz, závěr je stejný. Ideje, na nichž každá politická strana stojí, zmizely. Dnes už nevládnou myšlenky, nýbrž pragmatismus, oportunismus, populismus a demagogie. Vratký to základ pro dlouhodobou a konstruktivní vizi státního směřování. Dům postavený na písku a ne na skále, který se při první větší bouřce zhroutí. Smůla pro voliče, neboť nemají alternativ. Buď budou volit catch-all strany ODS či ČSSD, které se dnes od sebe liší pouhými vinětami na obalech, případně modrou a oranžovou barvou na billboardech, podobně jako republikáni a demokrati v USA, nebo budou volit strany malé, sice stojící na idejích, ale nevyzkoušené.
Říjen ukáže, zdali se Lincoln nemýlil. Zdali nelze klamat všechny lidi po všechen čas. Nebo hůř – zdali se chceme nechat oklamávat. Neboť ono sladké nevědomí je přece jenom pohodlnější než cinkání klíči. A dokud je na pivo a na bednu, tak se vlastně ještě nic neděje…
Tomáš Váňa je členem Svobodných
