JAKL: Pravda a láska, Kalousek a Topolánek

JAKL: Pravda a láska, Kalousek a Topolánek

Pozvali mě do Radiožurnálu. K aktuálním politickým tématům. A tam se mě moderátorka například ptala, jaké uspořádání vidím coby nepravděpodobnější po předčasných volbách.

Tak jsem popravdě odpověděl, že očekávám velkou koalici, která je podle mého názoru už dávno předběžně domluvena. Na otázku, z čeho tak soudím, jsem odpověděl, že už z hladkého sestavení přechodné vlády, která sama je jistou pokusnou velkou koalicí, nebo z největší historické legislativní smršti z letošního jara, jejíž plody v posledních dnech doputovaly na Hrad a při níž obě strany vzorně spolupracovaly a navzájem si bezproblémově schvalovaly své protichůdné priority.

Také se mě ptala, co říkám preferencím vznikající strany TOP. Spontánně jsem reagoval: „To muselo stát prachů.“ A dodal jsem, že vliv velkých peněz cítím za neuvěřitelnou podporou, které se ještě neexistující straně dostalo ve všech našich médiích.

Na tyto názory reagovali pánové Topolánek a Kalousek. Ani jeden z nich mé vystoupení v rádiu neslyšel, na nahrávky tázajících se novinářů ale reagovali stylem, který se na naší politické scéně už asi zabydlel. Podle Topolánka jsem se dávno zbláznil, zatímco Kalousek se nechal slyšel, že nemá co říct k „blábolům nějakého tajemníka“.

Nedělám si iluze o čistotě vody v českém politickém rybníčku, ale i tak mě obě reakce překvapily. S oběma pány jsem měl po dlouhá léta korektní vztahy, možná dokonce přátelské. Například si pamatuji, jak těsně po volbách v roce 2006 na oslavě Topolánkových padesátin ve Vestci mě oba společně oslovili, zda bych nespočítal, kolik by při shodném výsledku voleb, které byly tehdy pár dnů staré, získala společná kandidátka ODS a lidovců. A já jim to spočítal. Proč ne.

Pana Kalouska jsem si za mnoho jeho postojů (znárodnění  IPB, fiskální opatrnost) vážil, Topolánek možná není ideově nejvytříbenější politik, ale vždy se choval přátelsky a otevřeně. A teď tohle.

Možná politice nerozumím, i když nevím, proč by potom ze mne Václav Klaus udělal ředitele svého politického odboru. A možná se tak zcela pletu ve svém pocitu, že velká koalice je už upečena. A možná nerozumím ani novinařině, i když jsem ji vystudoval a léta jsem v novinách pracoval, a tak se možná zcela pletu i ve svém pocitu, že ohromná publicita Kalouskovy strany – už od zveřejnění byť jen úmyslu ji založit – spočívá ve velkých penězích, a ne třeba jen v neuvěřitelné naivitě českých novinářů a nesnesitelné lehkosti, s jakou vždy naletí na každou novou módu. V mládí sbírali céčka, teď možná propadají neodolatelné přízni nových a nových politických iniciativ. Obojí je možné. I tak ale nechápu, proč oba pánové nepřišli se svou polemickou tezí a svým argumentem, proč museli reagovat tak přestřeleně, tak podrážděně.

Je to vážně na té naší politické scéně tak špatné? Zvykli už si všichni na ten nervózní tón, takže jim připadá normální? To by mi bylo dost líto. Nebo jsem se trefil?

Ladislav Jakl je tajemníkem prezidenta republiky

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31