MACH: Kalousek, deficit a zákon o vyrovnaném rozpočtu

MACH: Kalousek, deficit a zákon o vyrovnaném rozpočtu

Když ministr financí Kalousek předkládal v září loňského roku návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2009, počítalo se s příjmy 1114 miliard a výdaji 1152 miliard korun, tedy schodkem 38 miliard.

Příjmy měly podle plánů ministerstva růst oproti předchozímu roku o 7,5%. Ministerstvo totiž myslelo, že HDP – a tedy i daňové příjmy – nominálně porostou o 7,5%. Proto o 7,5% také naplánovaly růst platů ve státním sektoru a o 10% dokonce růst výdajů na důchody.

Zatímco plánované výdaje byly dle schváleného zákona o státním rozpočtu dodrženy a státní platy a důchody vesele rostly, příjmy nerostly, protože ekonomický útlum – pokles zisků a růst nezaměstnanosti – znamenal i pokles daňových příjmů. Dnes je patrné, že letošní příjmy rozpočtu budou oproti plánu nižší zhruba o 100 miliard.

Gigantický deficit, který hrozí v letošním (a příštím) roce je tak pouze a jedině důsledkem nepřizpůsobení výdajů příjmům. Ministr financí Kalousek trval při sestavování rozpočtu na odhadu ekonomického růstu 4,8%, i když byl kritizován, že nadhodnocuje příjmy. Rozpočet by se nedostal do potíží, kdyby příjmy lidí placených státem držely krok s příjmy v soukromém sektoru.

Kdyby minulá vláda (nebo tato) byla odpovědná, přišla by s návrhem změny státního rozpočtu ihned, jak bylo jasné, že je postaven na nerealistických předpokladech.

Sněmovním politikům odpovědnost ale schází. Je proto na čase oprášit myšlenku ústavních limitů – když se politici nedokážou chovat fiskálně odpovědně – měli bychom usilovat o ústavní zákon, který jim nedovolí přijímat deficitní rozpočty, leda kvalifikovanou většinou – a který jim uloží podat demisi, když zákon o rozpočtu nedodrží. Strana svobodných občanů má proto ve svém politickém programu myšlenku zákona o rozpočtové kázni. Svobodní chtějí jak navrhoval kdysi neúspěšně Václav Klaus coby poslanec, aby na schválení deficitního rozpočtu bylo potřeba kvalifikované většiny. Svobodní také chtějí, aby kvalifikovaná většina byla po vzoru švýcarské ústavy nutná i k zákonům zvyšujícím daně.

To je také důležité, když slyšíme, že nový ministr hovoří o tom, že by se deficit měl srovnat zvýšením daní. V daních problém není. Je nutné přizpůsobit výdaje.

Navrhuji tedy:

a)   okamžitě přizpůsobit růst vládních výdajů daním, tj. zastavit růst platů a důchodů do doby, než ekonomika opět poroste – a tím opět srovnat veřejné finance (ne zvyšovat daně!) – toto musí udělat Fischerova vláda, resp. ODS+ČSSD, které ji nainstalovaly do úřadu

b)   následně přijmout ústavní zákon o vyrovnaném rozpočtu, aby politici nemohli Českou republiku tak snadno zadlužovat – na to je potřeba odhodlání ústavní většiny v parlamentu

c)   omezit státní přerozdělování, tj. snížit daně a všelijaké dotace (na to bude stačit až jednou uspěje skutečně pravicová strana, která chce snížit přerozdělování)

Petr Mach je předsedou Svobodných. vyšlo na blogu.ihned.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

V Událostech, komentářích se Lukáš Dolanský pokusil zatlačit Libora Vondráčka do obhajoby toho, proč Česká republika nefiguruje mezi devíti zeměmi, které oznámily vznik takzvané antibalistické koalice. Proti němu na dálku stál senátor Pavel Fischer, který v otázkách obrany razí tón naléhavosti a alarmu. Vondráček ale ukázal, že chladná hlava a rozpočtová kázeň jsou v bezpečnostní politice někdy cennější než rychlé přihlášení se k další nové struktuře.

Vondráčkova odpověď na úvodní otázku byla věcná a bez vytáček. Česká republika podle něj nepotřebuje další paralelní struktury vedle NATO, zvlášť ve chvíli, kdy sama plní takzvané capability targets a v příštím roce poprvé po více než dvaceti letech, naposledy za vlády sociální demokracie, přesáhne dvouprocentní hranici HDP na obranu, tedy téměř 200 miliard korun. Přidávat k tomu závazky vůči nejasně definované iniciativě, u které nikdo nezná harmonogram ani rozpočet, je podle něj zbytečné riziko rozhazování peněz tam, kam nikdo pořádně nedohlédne.

Ještě zajímavější byl moment, kdy Vondráček nabídl politické čtení celé iniciativy. Upozornil, že za snahou Emmanuela Macrona budovat nové obranné struktury mimo klasický rámec NATO může stát především domácí francouzská politika, kde se mu nedaří prosadit evropskou armádu na půdorysu EU a kde mu doma hrozí, že příštím prezidentem bude Jordan Bardella nebo Marine Le Pen. Fischer sice odmítl toto čtení, ale nedokázal nabídnout přesvědčivější vysvětlení, proč mezi zeměmi antibalistické koalice chybí právě ti, kdo jsou Rusku geograficky nejblíž, tedy Polsko, Finsko, pobaltské státy, Rumunsko nebo Bulharsko.

Vondráček přitom nezůstal jen u kritiky, nabídl i konkrétní argument, proč je zdrženlivost oprávněná. Připomněl, že už dnes je odpovědnost za ochranu vzdušného prostoru České republiky v rukou velitelství NATO v Ramsteinu, a že Česko už má vážné a nákladné závazky, například nákup letounů F-35, které samy o sobě stojí desítky miliard korun ročně. Když se ho Fischer snažil zatlačit poukazem na premiérův projekt Europatriot, Vondráček poctivě přiznal, že nezná přesně premiérovy úvahy, ale trefně upozornil na nekonzistentnost debaty: stejná výtka, že chybí harmonogram a rozpočet, platí stejnou měrou i na samotnou antibalistickou koalici, kterou senátor hájil.

Vondráček přinesl i konkrétní dobrou zprávu: k armádě letos nastoupilo 2300 nových vojáků. Místo honby za symbolickými procenty a novými strukturami navrhl soustředit se na výzbroj, výstroj, boty a batohy pro nováčky, a na budování obranných schopností podle jasné, dlouhodobé koncepce.

Na otázku, zda Česko utrpělo na summitu v Ankaře „diplomatický výprask“, reagoval klidně. Přiznal, že Česko mluvilo poslední a vydávalo nejméně na obranu, ale dodal, že je to vizitka minulé vlády, ne té současné, která u moci je půl roku a chystá historicky první překročení 2 % HDP po více než dvou desetiletích.

Celý duel tak ukázal dva přístupy k obraně, jeden založený na dramatických gestech bez konkrétního plánu, druhý na rozpočtové kázni a ochotě přiznat, kde je potřeba zlepšení, aniž by se sahalo po planých slibech.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31