Apokalyptičtí sektáři strašící koncem světa jsou bohužel pevnou součástí celých evropských dějin. Smutné je, že se tahle duševní choroba dnes přestěhovala do duší politiků, kteří nám z kodaňského světového fóra o globálním oteplování budou hrozit uvařením za živa.
A budou slibovat nemožné, ačkoli stejně jako my vědí, že rozvoj Číny ani Indie zpomalit nemohou. O tom, zda průmysl podstatně přispívá, či nepřispívá k výkyvům teplot doby meziledové, se můžeme přít. Škoda jen, že tahle pře zastírá problém ekologie duševního zdraví.
Yesterday
Hysterická starost o svět teď posedla i hudebníka Paula McCartneyho. Ta tam je jeho včerejší bezstarostnost („yesterday all my troubles seemed so far away“). I on, nepolitik, se přidal k varování lidstva. A kde jinde než na jevišti divadla Evropského parlamentu. Nejezme tolik masa, plédoval slavný muž, masný dobytek přece vypouští metan, ohavný skleníkový plyn. Jeden bezmasý den v týdnu, jak si jej pamatuje ze svého katolického dětství, by omezil globální oteplování. Zapomněl jen dodat, že stejně jako pět miliard kusů skotu produkují metan i stamiliony nešťastných vegetariánů, jako je on.
Škoda, že si nevzpomněl na Evropskou unií dotovaná biopaliva. Při jejich pěstování na severní polokouli se hojně používá dusičnanů a kysličník dusný je sedmnáctkrát silnějším ohřívadlem atmosféry než proslavený oxid uhličitý. Na jihu se zase kvůli etanolu masivně kácejí tropické pralesy a na ubývající orné půdě kupodivu nepřibývá zemědělských plodin. Biopaliva tak produkují hlad. Miliardu bohatých obézních tlusťochů na světě to nevzrušuje ani nepálí.
Zodpovědný týden
A vůbec, co takhle zavést bezautomobilový čtvrtek! Brzy budeme mít na světě už tři miliardy aut. Nebylo by užitečné, kdyby se jeden den v týdnu přestala pohybovat? Už teď se v prosvícených a přeplněných megaměstech nevejdeme do metra ani do autobusu. A co kdybychom si přivstali a šli občas pěšky? Byli bychom čilejší a zdravější. Proč vůbec tolik topíme a chladíme, tolik vody ohříváme, tolik jezdíme, tolik létáme, tolik lyžujeme?
Co kdybychom doma vyčlenili jednu místnost (třeba záchod) a přestali v ní úplně topit? Anebo bychom mohli zavést jeden den v týdnu, třeba pátek, bez topení. A v pondělí bychom si mohli dopřát výhradně vodu z vodovodu místo té slazené v plastových lahvích. A v úterý by mohl být bezsprchový den. A ve středu by unie mohla zavést povinný půst; střeva potřebují zasloužený odpočinek a planeta by si také trochu oddychla.
Proč náš průmysl chrlí tolik nepotřebného zboží se solidní zárukou, že se co nevidět opotřebuje, poškodí a rozpadne, a tudíž následně vyhodí! Proč jen jsme takoví?
Jako žena
Kazatelsky varovat je, jak vidno, snadné. Ale změnit kolektivní lidstvo je neřešitelný úkol. Ono je lidstvo jako žena – nestálé, vrtošivé, rozmarné a marnotratné. Ale na rozdíl od milujících žen na něj nelze působit. A přikazovat mu kardinální ctnosti – umírněnost, střídmost a skromnost – by mohla jen zločinná globální diktatura.
Kazatelé v Liverpoolu Paulova dětství tohle dobře věděli. O svět se nebáli, lidstvo ani planetu nevzývali. Věřili v prozřetelnost. Děsilo je namísto toho individuální ohrožení svobodné lidské duše. A na to nepotřebovali, jako ti dnešní, mávat apokalypsou globálního oteplování.
Alexander TOMSKÝ je členem Svobodných
(zdroj: http://www.e15.cz/nazory/komentare/mccartney-a-kazatele-nove-doby)
