SEDLÁČEK: Integrací k totalitě

SEDLÁČEK: Integrací k totalitě

Integrace znamená spojování do větších celků a ze své podstaty má velký ekonomický význam. Umožňuje zavést prvky hromadné výroby, realizovat úspory i výnosy z rozsahu, umožňuje efektivní využívání zdrojů, snižuje transakční náklady apod. Integrace tak působí jak na mikro úrovni např. v podobě fůzí a spojování firem, tak na makro úrovni, kde vede k postupnému vzniku jednotlivých stupňů mezinárodní ekonomicko-politické integrace a to:

1.Pásmo volného obchodu – odstranění cel a překážek obchodu mezi dvěma či více státy

2.Celní unie – odstranění cel + společná politika vůči třetím zemím

3.Společný trh – celní unie + volný pohyb výrobních faktorů

4.Hospodářská unie – společný trh + harmonizace národních ekonomik

5.Úplná ekonomicko – politická unie – hospodářská unie + politická integrace + měna

Evropská unie se vydala tzv. funkcionalistickou metodou integrace, tj. prvotním propojením států ekonomickými vazbami a poté úplnou politickou integrací, která je tak završením procesu. V současné době se EU nachází v pátém stupni úplné ekonomické a politické integrace, těsně před konečným vytvořením tzv. „superstátu“. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že před „konečným řešením vytvoření superstátu blahobytu“.

Ovšem blahobytu jak pro koho. V současnosti docházelo a dochází k tzv. „harmonizaci“ ekonomik, daňových i právních systémů apod. s cílem vytvoření nadstátního rozpočtu, daní, práv i povinností.

Nebezpečí plynoucí z nadstátního rozpočtu EU, který bude vydávat nemalé částky ze sdílených prostředků na konsolidaci dluhové služby předlužených ekonomik původních členů EU (Rakousko, Německo, Itálie apod.) na úkor „méně“ zadlužených „sponzorů“ této dluhové služby, popsal ve svém článku již kdysi ekonom Pavel Kohout. Jaké jsou cesty postupného naplnění takového scénáře a vlastně i rozpočtu?

V současné době „daně“ do společného rozpočtu odvádí státy nikoliv přímo jednotlivý občané. To se však má brzy změnit. Informace, které se vynořili krátce po zvolení jakéhosi „prezidenta“ Evropské unie, hovoří o tom, že občané budou platit nově daně přímo do bruselské prkenice. Jakým způsobem? No přece zavedením evropských ekologických dani. Zavedení těchto daní má své dva hlavní fanoušky a to José Manuela Barrosa (předsedu Evropské komise) a Hermana Van Rumpuye („evropského prezidenta“). Prostor pro tyto „daně“ nebude standardně vytvořen jako nějaký nový poplatek, ale pěkně skrytě se bude odvádět určité procento z DPH ze spotřebních daní.

Nejhorší na celém tomto scénáři je způsob jakým byl zveřejněn ze svého utajení. Původně byl totiž tento plán utajen a prezentován pouze na uzavřeném jednání skupiny Bilderberg. Následně po zveřejnění se k celé záležitosti vyjádřil i nový „prezident“ EU Van Rumpuy, cituji: „Financování sociálního státu, bez ohledu na sociální reformu, kterou implementujeme, si bude vyžadovat nové zdroje“. Nové daně by tak měly zahrnovat daň z pohonných hmot, leteckou daň či tzv. daně „zelené“.

Návrh a schválení těchto zdrojů sociální reformy na sebe jistě nenechá dlouho čekat. Vzhůru k dalšímu přerozdělení, privilegování jedněch na úkor druhých, diskriminaci nepohodlných, k totalitě jednoho názoru… Kupředu, zpátky ni krok. V EU, kde zítra již znamená včera.


Marek SEDLÁČEK je členem Svobodných a lídrem v Olomouckém kraji
(publikováno na
http://www.mareksedlacek.net)

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Vondráček v Napřímo: mír na Blízkém východě, energie i střet o stát

V pořadu Napřímo na kanálu Svobodní vystoupil Libor Vondráček v debatě, která spojila světovou bezpečnost, ceny energií, vztah k Bruselu, soběstačnost i spory o fungování státu. Rozhovor ukázal Vondráčka v tématech, která jsou pro jeho politický styl typická: důraz na suverenitu, odpor k přehnaným zásahům státu a snahu dívat se na politická rozhodnutí očima českého občana.

Hned v úvodu se debata stočila k situaci na Blízkém východě a k úderům Spojených států a Izraele proti Íránu. Vondráček odmítl myšlenku preventivních útoků a zdůraznil, že Svobodní jsou proti intervencionalismu a proti tomu, aby se státy stavěly do role světových policistů. Zároveň ale připustil, že teokratický režim v Teheránu může být hrozbou, zejména pokud by disponoval jadernými zbraněmi. Jeho odpověď tak působila vyváženě: jasný odpor k válce, ale bez naivity vůči režimu, který podle něj ohrožuje nejen vlastní obyvatelstvo, ale i širší bezpečnostní stabilitu.

Energie a ceny

Velkou část rozhovoru zabrala ekonomická rovina konfliktu. Vondráček upozornil, že válka a napětí v oblasti Hormuzského průlivu mají přímý dopad na ceny pohonných hmot, plastů i dalších výrobků navázaných na ropu. Oceňuje proto, že vláda rychle reagovala snížením spotřební daně i sledováním marží čerpacích stanic, ale zároveň varoval před tím, aby se z krizového opatření stal trvalý model cenových stropů. Podle něj podobné zásahy sice mohou krátkodobě pomoct, ale dlouhodobě vytvářejí nové problémy v ekonomice.

V této části působil Vondráček jako politik, který umí spojit aktuální geopolitiku s každodenní realitou lidí. Když mluvil o inflaci, připomněl, že před konfliktem byla na úrovni 1,4 %, což označil za velmi příznivý výsledek. Tím posílil svůj argument, že geopolitické otřesy mají přímý dopad na domácnosti, podniky i dopravu. Nezůstal přitom jen u kritiky, ale vysvětloval, proč dává smysl chránit stabilitu trhu a neomezovat pohyb lidí ani firem víc, než je nutné.

Soběstačnost a trh

Dalším silným tématem byla evropská závislost na světových velmocích. Na otázku, zda by Evropa neměla usilovat o větší soběstačnost, Vondráček odpověděl, že stoprocentní soběstačnost je iluze, ale strategická nezávislost v klíčových surovinách je podle něj nezbytná. Znovu se vrátil k českému uhlí, jaderné energetice a k tomu, že by Česká republika neměla předčasně vypínat vlastní zdroje jen proto, aby následně dovážela drahou náhradu ze zahraničí.

Jeho přístup byl výrazně tržní. Obnovitelné zdroje podle něj mají smysl tam, kde jsou předvídatelné, ale u „občasných“ zdrojů energie upozorňoval na problémy s přenosovou soustavou i na náklady, které nakonec platí lidé na účtech za elektřinu. Právě tady vyzněl Vondráček velmi konzistentně: chce levnější a dostupnější energie, méně zelené ideologie a více prostoru pro volbu občanů i firem. Místo velkých sloganů stavěl argument na jednoduché logice: nejdřív musí existovat náhrada, a teprve potom má smysl něco vypínat.

Prezident, NATO a kompetence

Silná část rozhovoru se týkala i sporu vlády s prezidentem Petrem Pavlem ohledně účasti na summitu NATO v Ankaře. Vondráček připomněl, že za zahraniční politiku odpovídá vláda, a proto by měla mít právo rozhodovat o tom, kdo ji na mezinárodních jednáních zastoupí. K samotné hrozbě kompetenční žaloby přistupoval zdrženlivě, ale naznačil, že článek 63 Ústavy je specifický a nemusí jít o typický kompetenční spor, jaký by měl Ústavní soud řešit.

Na otázku, zda by prezident jako zkušený voják a bývalý generál NATO neměl být součástí delegace, odpověděl, že v dané chvíli by summit měli reprezentovat ti, kteří obhajují novou vládní politiku. Z jeho slov bylo cítit důraz na politickou odpovědnost a soulad uvnitř exekutivy. Nepůsobil přitom konfliktně, spíš systematicky vysvětloval, proč je pro něj důležitější funkční rozdělení rolí než symbolická účast hlavy státu.

Explosia, koalice a styl vlády

Rozhovor se nevyhnul ani tématu možného prodeje pardubické Explosie. Vondráček uvedl, že stát by měl mít pod dohledem ty nejstrategičtější firmy, ale současně připomněl, že Explosia je zisková a není zatěžována ztrátami, jako některé jiné státní podniky. Debatu o jejím případném prodeji proto nechává otevřenou a zdůrazňuje, že rozhodnutí by mělo být pečlivé a nikoli unáhlené.

Tato část ukázala jeho typický styl v koalici: není bezvýhradný, ale ani apriorně blokující. Když mluvil o vztazích mezi SPD, ANO, Svobodnými a Motoristy, přiznal, že programově nejde o identické strany, ale že se shodují na řadě důležitých bodů. V jedné z nejzajímavějších pasáží přitom uvedl, že tam, kde se koalice neshodne, je podle něj lepší nic nedělat než přijímat špatná opatření. To znělo jako politický minimalismus, ale zároveň jako důraz na zdrženlivost a konzervativní

Alkohol ve sněmovně

Závěr pořadu patřil návrhu STAN zakázat alkohol během jednání Poslanecké sněmovny. Vondráček řekl, že alkohol podle něj do Sněmovny nepatří, ale samotný zákaz považuje za plácnutí do vody, pokud není jasné, jak by se vymáhal. Připomněl, že by se návrh měl vztahovat na všechny návykové látky, nejen na alkohol, a označil ho spíš za pokus zviditelnit se než za skutečné systémové řešení.

Na dotaz, zda je problém ve Sněmovně skutečně reálný, odpověděl smířlivě, že běžná práce pod vlivem by byla ostuda pro každého poslance, ale že bez praktického mechanismu kontroly jde jen o gesto. Věta o ranním „loku slivovice“ zjevně odlehčila závěr rozhovoru, ale zároveň potvrdila, že Vondráček umí i vážná témata podat s nadhledem. Celkově tak v pořadu Napřímo vyzněl jako politik pevný v principech, čitelný v postoji a zároveň dostatečně pragmatický na to, aby jeho argumentace působila věrohodně.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31