Integrace znamená spojování do větších celků a ze své podstaty má velký ekonomický význam. Umožňuje zavést prvky hromadné výroby, realizovat úspory i výnosy z rozsahu, umožňuje efektivní využívání zdrojů, snižuje transakční náklady apod. Integrace tak působí jak na mikro úrovni např. v podobě fůzí a spojování firem, tak na makro úrovni, kde vede k postupnému vzniku jednotlivých stupňů mezinárodní ekonomicko-politické integrace a to:
1.Pásmo volného obchodu – odstranění cel a překážek obchodu mezi dvěma či více státy
2.Celní unie – odstranění cel + společná politika vůči třetím zemím
3.Společný trh – celní unie + volný pohyb výrobních faktorů
4.Hospodářská unie – společný trh + harmonizace národních ekonomik
5.Úplná ekonomicko – politická unie – hospodářská unie + politická integrace + měna
Evropská unie se vydala tzv. funkcionalistickou metodou integrace, tj. prvotním propojením států ekonomickými vazbami a poté úplnou politickou integrací, která je tak završením procesu. V současné době se EU nachází v pátém stupni úplné ekonomické a politické integrace, těsně před konečným vytvořením tzv. „superstátu“. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že před „konečným řešením vytvoření superstátu blahobytu“.
Ovšem blahobytu jak pro koho. V současnosti docházelo a dochází k tzv. „harmonizaci“ ekonomik, daňových i právních systémů apod. s cílem vytvoření nadstátního rozpočtu, daní, práv i povinností.
Nebezpečí plynoucí z nadstátního rozpočtu EU, který bude vydávat nemalé částky ze sdílených prostředků na konsolidaci dluhové služby předlužených ekonomik původních členů EU (Rakousko, Německo, Itálie apod.) na úkor „méně“ zadlužených „sponzorů“ této dluhové služby, popsal ve svém článku již kdysi ekonom Pavel Kohout. Jaké jsou cesty postupného naplnění takového scénáře a vlastně i rozpočtu?
V současné době „daně“ do společného rozpočtu odvádí státy nikoliv přímo jednotlivý občané. To se však má brzy změnit. Informace, které se vynořili krátce po zvolení jakéhosi „prezidenta“ Evropské unie, hovoří o tom, že občané budou platit nově daně přímo do bruselské prkenice. Jakým způsobem? No přece zavedením evropských ekologických dani. Zavedení těchto daní má své dva hlavní fanoušky a to José Manuela Barrosa (předsedu Evropské komise) a Hermana Van Rumpuye („evropského prezidenta“). Prostor pro tyto „daně“ nebude standardně vytvořen jako nějaký nový poplatek, ale pěkně skrytě se bude odvádět určité procento z DPH ze spotřebních daní.
Nejhorší na celém tomto scénáři je způsob jakým byl zveřejněn ze svého utajení. Původně byl totiž tento plán utajen a prezentován pouze na uzavřeném jednání skupiny Bilderberg. Následně po zveřejnění se k celé záležitosti vyjádřil i nový „prezident“ EU Van Rumpuy, cituji: „Financování sociálního státu, bez ohledu na sociální reformu, kterou implementujeme, si bude vyžadovat nové zdroje“. Nové daně by tak měly zahrnovat daň z pohonných hmot, leteckou daň či tzv. daně „zelené“.
Návrh a schválení těchto zdrojů sociální reformy na sebe jistě nenechá dlouho čekat. Vzhůru k dalšímu přerozdělení, privilegování jedněch na úkor druhých, diskriminaci nepohodlných, k totalitě jednoho názoru… Kupředu, zpátky ni krok. V EU, kde zítra již znamená včera.
Marek SEDLÁČEK je členem Svobodných a lídrem v Olomouckém kraji
(publikováno na http://www.mareksedlacek.net)
