ParlamentniListy.cz v úterý informovaly o tom, že Tomáš Klvaňa natočil pro web Týždeň.sk videoblog s názvem ,,Zbavme se konečně prezidenta", v němž vyzývá ke zrušení úřadu prezidenta republiky, který je podle něj zbytečný, přičemž jehož pravomoci navrhuje přenést na parlament a na jiné státní orgány. Tento názor však považuji za nebezpečný a z ústavně-právního hlediska za značně nepromyšlený.

Historie jednoznačně prokázala, že v krizových dobách je to právě monokratická hlava státu (u nás prezident), na níž stojí legitimita celého státu a práva. Krizové situace v dějinách naší země v letech 1938 a 1939 řešil prakticky výlučně prezident (byť se nám jeho řešení nemusí líbit), jelikož parlament (coby kolektivní orgán, na něhož chce Klvaňa přenést pravomoci prezidenta) nebyl akceschopný a nesešel se. Rovněž celá „exilová vláda“ stála na autoritě prezidenta Beneše (a tzv. Státní rady coby poradního sboru prezidenta), jelikož parlament v době války nemohl vůbec zasedat. Prezident sám řešil například i krizovou situaci v roce 1948 v souvislosti s demisí vlády (byť se nám jeho řešení opět nemusí líbit), jelikož se parlament opět vůbec nesešel (předsednictvo

Národního shromáždění totiž jednomyslně rozhodlo, že se schůze sněmovny odkládá až do úplného vyřešení vládní krize).[1] Hlava státu v podobě monokratického orgánu je potřebná, obzvláště v krizových dobách, kdy kolektivní orgány státní moci nejsou „akceschopné“. Jsem přesvědčen, že zrušení úřadu prezidenta republiky by byl nebezpečný krok.

Jak navíc upozorňoval význačný německý odborník na mezinárodní právo veřejné Francis Lawrence Oppenheim, tak „dle mezinárodního práva je nějaká hlava státu vždy nezbytná, protože bez hlavy státu není státu, nýbrž anarchie.“[2] Pokud Klvaňa chce, aby hlavou státu byl po zrušení funkce prezidenta kolektivní orgán v podobě parlamentu nebo vlády, kopíroval by marxistickou teorii státu a práva, která nahrazovala úřad prezidenta, kolektivní hlavou státu – např. v Polsku byl úřad prezidenta zrušen v roce 1952 a nahrazen kolektivní hlavou státu v podobě Státní rady, v Jugoslávii pak po zrušení úřadu prezidenta plnilo funkci hlavy státu Předsednictvo Jugoslávie, v Bulharsku pak Prezidium Lidového shromáždění a později Státní Rada.[3] Prakticky ve všech státech došlo (z dobrých důvodů) k ustoupení od tohoto experimentu a k opětovnému zřízení funkce prezidenta republiky. I to dle mého názoru dokazuje zcestnost úvahy T. Klvani.

Sám jako pravicově a eurorealisticky smýšlející člověk s mnohými názory a kroky prezidenta Zemana nesouhlasím (vyvěšení vlajky EU na Hradě, ratifikace tzv. Evropského stabilizačního mechanismu, podpora investičních pobídek, deficitních rozpočtů či přijetí eura). Jsem však přesvědčen, že nelze měnit Ústavu ČR kvůli jedné osobě a už vůbec ne z toho důvodu, že „pražská kavárna“ prezidenta Zemana nesnáší. Až se jim příště nebude líbit práce demokraticky zvoleného parlamentu, navrhnou zrušit i ten?

Jako libertarián si přeji, aby stát zasahoval občanům do života co nejméně a byl striktně omezen v tom, co může dělat. Avšak i to málo, co by měl stát dělat, by mělo být vykonáváno různými orgány s ohledem na důsledné respektování dělby moci. Návrh na zrušení úřadu prezidenta je však návrhem na zrušení tzv. vnitřní dělby moci. Dělba moci v parlamentní formě vlády stojí na tom, že moc je rozdělena mezi více státních orgánů. To platí i v oblasti moci výkonné, kde vláda není nejvyšším orgánem, ale pouze orgánem vrcholným. Vedle ní stojí na poli výkonné moci ještě prezident, který není podřízen vládě (stejně tak, jako vláda není podřízena prezidentovi). Argumentuje-li někdo při zrušení úřadu prezidenta příkladem Švýcarska, je potřeba dodat, že i ve Švýcarsku úřad prezidenta, který je hlavou státu existuje, byť splývá s předsedou Federální rady (čl. 176 Ústavy). Ve Švýcarsku se navíc uplatňuje direktoriální forma vlády shromáždění a nikoliv parlamentní forma vlády, jako u nás. Není možní vzít jeden ústavní prvek a ten zavádět v ústavě zcela odlišném systému.

Stojím na stanovisku, že je správné, že prezident je důležitý právní i politický činitel. Prezident zkrátka nemá být robotem na podpisy, kladečem věnců, papouškem a sluhou vlády. Rušit úřad prezidenta by byla chyba. Něco takového si u nás totiž netroufl Hitler, ani marxisté.

Tomáš Grygar,
místopředseda Svobodných v Olomouckém kraji a student právní vědy