Jako by mi mluvili z duše, koaliční vyjednávači odkryli karty a rozhodli se přejmenovat Ministerstvo školství na Ministerstvo vzdělávání. Všimněte si: nikoliv vzdělání či vzdělanosti, ale vzdělávání. Ten nedokonavý způsob je naprosto příhodný, neboť charakterizuje velmi dobře kvantitativní charakter našeho státního přístupu k vysokoškolskému vzdělávání. A nejen k němu.

Slovesa ve vidu nedokonavém postihují děje, které trvají a trvat budou. Na rozdíl od sloves ve vidu dokonavém, která postihují děje, jež byly, jsou nebo budou jednou ukončeny a přinášejí tedy konečnou kvalitu. Například (vid dokonavý – vid nedokonavý):
uškrtit – škrtit
vyléčit – léčit
podojit – dojit
vzdělat – vzdělávat

Něco podobného pak lze zaznamenat u podstatných jmen slovesných: ta vzniklá ze sloves vidu nedokonavého vyjadřují proces (a to třeba i takový, který nebude nikdy ukončen). Např. odcházení, regulování, dotování, vzdělávání

Přejmenováním Ministerstva školství na Ministerstvo vzdělávání (*) bude konečně jasně deklarováno, že pro ministerstvo není důležitý konečný výsledek, tedy vzdělání, ale pouze ten proces, tedy vzdělávání. A ten je možno rozšiřovat co do množství a času bez ohledu na to, zdali vůbec a jak efektivně to ovlivní konečný produkt – vzdělání. A tím pádem je možno rozšiřovat agendu ministerstva a jeho finanční požadavky bez vazby na vzdělání, pouze s deklarovanou vazbou na proces vzdělávání. Nemusíme s tím souhlasit, ale oceňme, že to konečně školští experti koaličních stran přiznali. Za ty statisíce na výměnu hlavičkových papírů, razítek a tabulek na zdech (a jistě i pár stovek na nahlášení změny do Bruselu bude nutných) to přiznání pravdy určitě stojí.

A nezůstal bych jen u této změny. Nabízí se celá řada dalších možných přejmenování ministerstev v podobném duch. Např.
Ministerstvo spravedlnosti –> Ministerstvo odsuzování
Ministerstvo dopravy –> Ministerstvo přepravování
Ministerstvo obrany –> Ministerstvo bránění
Ministerstvo kultury –> Ministerstvo vyžívání

Dalo by se pokračovat stejným způsobem i u ostatních ministerstev, ale zaměřme se jen na ta dražší, myšleno dotačně. Např. Ministerstvo zemědělství se může přejmenovat na Ministerstvo obdělávání, aby bylo jasné, že důležitý je proces produkování (nebo i neprodukování) čehokoliv co přináší dotace nebo regulací vynucený zisk (např. řepky na biopaliva), nikoliv nepokřiveným trhem žádaných zemědělských produktů (a vůbec tím nechci hanět zemědělce samotné).

Ministerstvo průmyslu se přejmenuje na Ministerstvo vyrábění, což zejména u dotovaných produktů, jako je elektřina ze slunečních článků, má svůj nezanedbatelný symbolický význam. Ta kvantita je důležitá,
nikoliv efektivita.

Ministerstvo zdravotnictví se zase může do budoucna nazývat Ministerstvo léčení, neboť v současném systému převážně státního zdravotnictví, zdá se, jde o kvantitativní podporu procesu léčení, nikoliv o zdraví (a vůbec tím nehaním pracovníky ve zdravotnictví, haním systém). Rozsah poskytované péče naráží nikoliv na strop poptávky, ale pouze na bariéry vymezené státními regulacemi, požadavky ostatních ministerstev na státní rozpočet a schopností VZP a ministerstva financí do systému peníze nalít.

Apropos, když už hovořím o Ministerstvu financí: to by se mělo přejmenovat na Ministerstvo vytahování. …… Vytahování peněz z kapes. Nikdy nekončící proces. A lze ho velmi pružně rozšiřovat.

——————————————–
(*)
Pozn. pod čarou: Celý název bude Ministerstvo pro vzdělávání, vědu, mládež a sport. Druhá podstatná plánovaná změna je tedy přidání slova „věda“ do názvu ministerstva. Nemohu se zbavit dojmu, že se jedná o pokračující vytěsňování Akademie věd z vědy, zahájené Topolánkem, a převod jejích prostředků (a bohužel i s filosofickou změnou obsahu) právě na Ministerstvo. I v tomto případě je zde otevřená deklarace cíle, ke kterému se budoucí koalice bude snažit dospět: zrušení Akademie věd, omezení podpory základního výzkumu a naopak zvýšená podpora toho aplikovaného a inovací (jež by si však v principu měly podniky platit samy).

Pavel Strunz je členem Strany svobodných občanů