Nejsem textařem. Ale fakt, že neformální evropské hymně schází český text mne natolik rozesmutnil, že jsem se přemohl a tento sesmolil. Je to jen a pouze pár deskriptivních odstavců – žádnou novou myšlenku v tom nehledejte. Ostatně jako v celém tom současném směřování Unie. Stačí jen sepisovat. Vše už tu v historii bylo a zdá se, že to tu bude zas. Tak tady je ten kousek, hudbu si domyslete či zahrajte sami. Přeci co evropan, to muzikant.
Óda na euroradost
Máme se už všichni rádi, od Korintu k Lochnessu,
jsme dotační kamarádi – rád tu oběť přinesu.
Smontujeme, smontujeme, smontujeme perpetum.
Bude jezdit na sluníčko, občas dolij biorum.
Ať se stane co se stane, přitáhněme šrouby,
vůbec žádný neber ohled na zpozdilý trouby.
Sešroubujeme, sešroubujeme, sešroubujeme mobile.
Jen perpetum trochu schází, netvařte se zavile.
Ať vulkán či terorista – k regulaci důvod,
pozitivní – negativní, šumafuk je původ.
Zdrátujeme, zdrátujeme, zdrátujeme mobile.
Jen perpetum pořád schází, běží jen nahodile.
Když někdo až příliš mlaská u společného talíře,
přec nepošle ho k metru žebrat rodina bez halíře.
Půjčíme si, půjčíme si, půjčíme si na půjčku.
Mobile zas bude šlapat, tuk zas teče po bůčku.
Alternativ prostě není a to ani náhodou,
vše ostatní je pouze snění, my budem hned za vodou.
Riskujeme, riskujeme, riskujeme maloučko.
Pro některé vedle smrádku je však taky teploučko.
Pavel Strunz je členem Strany svobodných občanů
