STRUNZ: Komunální sebechvála bez oponentury

STRUNZ: Komunální sebechvála bez oponentury

Vyjmul jsem ze schránky reklamní brožuru ODS. Stop! Omyl! To není od ODS, to je přeci oficiální periodikum městské části Praha 7, nazývané Hobulet! Zmýlila mne modrá barva zadní, tj. inzertní, strany s vyobrazením kandidáta ODS na starostu. A jistě jen čirou náhodou je ten samý člověk, tentokrát však již jako stávající starosta, vyobrazen na celostránkové fotografii i na straně titulní.

Jak bylo ode mne pošetilé myslet si, že jde o reklamní brožuru ODS. Vždyť jen zadní strana je pokryta modrou barvou, zbytek jistě bude jako obvykle naplněn informacemi o chodu městské části Praha 7. Otvírám Hobulet a – nestačím se divit. Přes polovinu (13) potištěných stran je přímo věnováno vychvalování se Radou městské části. Co do rozsahu následuje 8 stran inzerce a jen 3 strany z čtyřiadvacetistránkového Hobuletu poskytují informace z dění na Praze 7, ovšem i zde mnohdy prošpikované skrytou reklamou ve prospěch současnoé jednobarevné Rady.

Připadá mi to vše jako předvolební agitka ODS za peníze městské části. Inzerci nepočítaje, fotografie byly povoleny zřejmě jen a pouze politiků ODS. Kandidát na starostu a starosta v jedné osobě je v tomto čísle periodika celkem na osmi neplacených fotografiích (z toho dvou celostránkových). A když už se semtam objeví nějaké jiné fotky, tak buď jeho spolustraníků nebo jen na neutrální témata.

Rada městské části je takovou lokální vládou. A na konci funkčního období předkládá zprávu o své činnosti za uplynulé funkční období. To je vpořádku. Vláda ČR v Poslanecké sněmovně také na konci funkčního období skládá účty a opozice má ekvivalentní možnost se k její zprávě vyjádřit. Ovšem ještě jsem neviděl, aby jakákoliv končící vláda ČR vydala za peníze daňových poplatníků písemný chvalozpěv na svoji uplynulou činnost a dala ho distribuovat do všech domácností v republice, navíc čtrnáct dnů před volbami.

Lokální vláda na Praze 7, tedy Rada městské části, to však bez uzardění činí. Jednobarevná Rada složená ze zástupců ODS si z Hobuletu udělala velkou předvolební reklamní brožuru a to téměř zadarmo. Pokušení pro Radu a konkrétně pro současného starostu (který je zároveň předsedou redakční rady Hobuletu) využít tohoto periodika ke svým volebním cílům se dá dobře pochopit. Ale nelze s tím souhlasit.

Pokud je již takový chvalozpěv na Radu městské části před komunálními volbami vydáván, měla by ekvivalentní prostor k vyjádření (tj. 13 stran) dostala i opozice, přinejmenším ta ze zastupitelstva. Ovšem úplně nejlepší řešení by bylo, kdyby si ODS předvolební chvalozpěv na svou lokální vládu na Praze 7 platila ze svého a netahala jej do periodika městské části.

Za veřejné peníze je takto v Hobuletu předkládán jen jednostranný pohled současné Rady, samozřejmě plný nekritické chvály. Vedle evidentně pozitivních výsledků posledních let jsou další fakta přikrášlována a o těch negativních jevech se již zcela mlčí. Pokud by dostala tu možnost, opozice by se jistě ptala například na pokrok v jednání o možnosti přístupu k mateřské školce v ulici U průhonu. Určitě by se vyjádřila i k projektu nové radnice . Pak by jistě opozice zpochybnila některé zvláštní prodeje obecních bytů za velmi výhodnou cenu, např. prodej šestidenímu nájemci , a to bez jakýchkoliv podmínek omezujících další nakládání s bytem. Ptala by se i na to, zdali za stejné investované peníze nešlo za čtyři roky pořídit více. A také, zdali bylo nutné kupovat městské policii koně, jak je jejich využití efektivní a kolik stojí provoz. A proč byl zlikvidován levný on-line katalog podnikatelů a živnostníků Prahy 7? Dále: Bylo možno nějak omezit vlivy stavby tunelu Blanka na obyvatele? A proč je nyní pro tunel Blanka zahájeno řízení o odstranění stavby ? Jak řešit problémy s náhle nad povrch vystupujícími podzemními garážemi na Letné? Byly prostředky rozdělené na nejrůznějších grantech vynaloženy účelně a spravedlivě? Nešlo parkovací zóny řešit lepším způsobem? Nezabíhá někdy kontrola nesprávného parkování až do buzerace? Odráží se navýšení počtu městských strážníků ve zvýšení pocitu bezpečí občanů? Jsou veřejné zakázky průhledné a smlouvy o nich plně otevřené veřejnosti? Jaké jsou varianty rozvoje oblasti Bubny a oblasti Letné a kdo vypracovává územní studie?

Na to a na další záležitosti by se jistě opozice před volbami ptala, na to a na jiné by poukazovala, a volič by si sám mohl vytvořit objektivnější obrázek. Ovšem ekvivalentně lukrativní možnost k vyjádření opozice nemá, Hobulet zprostředkovává pouze ódu na Radu. Doufejme, že je tento úkaz nekritické sebechvály pouze lokální (místně i časově) exces současné Prahy 7.

Pavel Strunz je členem Republikového výboru Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31