Hazardní hry patří spolu s kouřením či prostitucí mezi nešvary, které by mnozí rádi sprovodili ze světa, ať již osvětou nebo zákazem. Vykázání heren se stalo v mnoha obcích tématem volební kampaně. Nabízí se tedy otázka, zda je správné hazard – a podobné neprestižní lidské záliby – zakázat či vykázat.
Experiment s prohibicí ve Spojených státech třicátých let jasně ukázal, že zákaz nešvary nevymýtí. Naopak, jejich vykázáním do ilegality vznikají problémy nové. Jsem přesvědčen, že problémy s hazardem nejlépe vyřeší omezení sociálních dávek, nastavení rovných podmínek, daňová konkurence a lepší právní systém.
Kolik prosázíme
Hrací automaty jsou přitažlivé zejména pro lidi nižších společenských vrstev. Mnozí z nich pobírají štědré sociální dávky a prosází tím více, čím více jim stát dává. V první řadě by tedy nadměrné hraní pomohlo řešit omezení dávek. Sází ale i lidé, kteří si na tuto zábavu vydělávají prací a krádežemi.
Nepočítáme-li internetové sázky na zahraničních serverech a stále populárnější poker, naházeli Češi v loňském roce do oficiálních hazardních her a loterií 127 miliard korun, což představuje v průměru 12 500 Kč na obyvatele včetně kojenců – neboli 50 tisíc ročně na čtyřčlennou rodinu.
Většina hracích automatů je nastavena tak, že vrací hráčům v průměru 75 korun z každé vhozené stokoruny, u číselných loterií maximalizuje zisk výplatní poměr kolem 50 %. Celkově je z oněch vsazených 127 miliard vyplaceno zpět hráčům na výhrách 95 miliard. Zbylých 25 miliard tvoří náklady a zisk provozovatelů, tři miliardy odvádí provozovatelé na „veřejně prospěšné účely“ a čtyři miliardy vybírá stát a obce formou správních poplatků.
Hazard nemá mít privilegia
Firmy, které provozují loterie a hrací automaty jsou osvobozeny od daně z příjmu. Zatímco pivovary, mlékárny či kina musí platit daň z příjmu ve výši 20 % ze zisku, provozovatelé hazardních her zisk nedaní.
Místo toho jsou povinni odvádět 6-20 % ze vsazených peněz na „veřejně prospěšné účely“. To je podivná alternativa dani z příjmu, která umožňuje majitelům kasin dotovat oklikou sebe sama. Navíc stanovení odvodového procenta v rozmezí 6-20 % podle tržeb vede provozovatele kasin k umělému rozdělování firem na několik menších, aby platili odvod na spodní hranici. Místo pofiderního odvodu na „veřejně prospěšné účely“ by kasina a loterie měly platit standardní daň, která by byla příjmem státního rozpočtu. Státu by taková standardní daň mohla vynést odhadem 10 miliard korun. Standardní zdanění by zvýšilo spravedlnost na trhu a zmenšilo umělé upřednostňování hazardu před jinými – více zdaněnými – nešvary.
Daňová konkurence
Některé státy v USA na svém území loterie a automaty zakazují, většina z nich ale provozuje vlastní státní loterii a její výtěžky jim pomáhají financovat školné pro nadané studenty nebo ochranu přírodních parků. Obyvatelé těchto států pak považují koupi losu nejen za zábavu, ale i za dobou věc pro svůj stát. Státy, které mají loterii, hrdě říkají, že díky loterii jejich obyvatelé mohou platit nižší daně z příjmu. Loterijní konkurence mezi jednotlivými státy USA tak vede nejen ke snižování daní, ale i k transparentní soutěži o to, jak výtěžky loterie nejlépe využít.
V České republice máme určitou daňovou konkurenci mezi jednotlivými obcemi, pokud jde o výherní automaty. Obce mají právo stanovovat výši ročního poplatku za provoz hracího automatu v rozmezí 4 tisíce až 20 tisíc korun ročně. Jsem pro rozšíření pravomocí obcí stanovovat tuto daň, ať si ji někde nastaví třeba tak, že tam nikdo hrací automat nezavede. Zastupitelé tak mohou připravit svoji obec o peníze ve prospěch sousední obce, ale pokud si tím sníží kriminalitu, může to být racionální.
Lepší právní systém
Pokud některé obce trpí na svém území sexshopy a prostituci, je to jejich benevolence. Mají totiž plnou pravomoc trestat veřejné pohoršování. Pokud ale herna není zvenku nijak pohoršující, není důvod ji zakazovat.
Tak jako sekyra není viníkem vraždy, ani příčinou problémů s hazardem není hra jako taková, ale jen někteří špatní hráči. V již zmiňovaných Spojených státech soudci či úřady často problémovým hráčům ukládají jako trest zákaz návštěvy heren. Pachatelé přestupků spojených s nutkavým sázením tak zůstávají na svobodě, mají pouze zakázáno přiblížit se k hracímu automatu. Naše soudy a úřady by mohly postupovat obdobně. Relativní novinkou v českém přestupkovém zákoně je možnost uložení zákazu vstupu na fotbalový stadion fotbalovým chuligánům. Považoval bych za rozumné rozšířit tuto možnost i na zákaz problémovým hráčům přiblížit se k hracímu automatu.
Lidé budou vždy kouřit, pít, sázet a přejídat se. Lékaři, učitelé či církve mohou lidi od takového chování odrazovat. Nemá ale cenu nešvary plošně zakazovat. Stačí mít zákony, které budou odrážet zdravý rozum.
Petr Mach je ekonom a předseda Strany svobodných občanů
