STREJČEK, ml.: O co jde odborovému kartelu

STREJČEK, ml.: O co jde odborovému kartelu

Tak máme za sebou další levicové divadlo. Po několika letech krátkozrakého nafukování veřejných rozpočtů nad reálné možnosti ekonomiky přišel první náznak utahování opasků. A hned je “oheň na střeše”. Včerejší demonstrace odborových svazů státních zaměstnanců strhla v přímém přenosu masku dobráka lotrům z Domu odborových svazů a v plné nahotě ukázala, kam vede sociální stát blahobytu a pocit nekonečného státem garantovaného bohatství a růstu.

Celý odborářský humbuk se točí kolem vládního plánu snížit o 10% výdaje na státní správu. Stát je (bohužel) zaměstnavatel a tak se také musí chovat. A jako pro každého jiného zaměstnavatele i pro stát platí, že když nemá peníze, nemůže zvyšovat výdaje na chod podniku a naopak musí část nákladů ušetřit. S touto základní matematikou, že pět je menší než sedm, ale vehementně nesouhlasí odborářší bossové. Právě tato odborářská aristokracie svou scestnou a mnohdy i otevřeně lživou rétorikou rozšířila mezi státními zaměstnanci představu, že po vládních škrtech končí svět a premiér Nečas je nechá umřít hlady v lese někde na škromachově Zlínsku.

Stát může financovat stávající úroveň mezd v mnohdy velmi neefektivních odvětvích státní správy dvěma cestami – zvýšením daní nebo propouštěním. V době, kdy česká ekonomika stále není v optimální formě by bylo navýšení objemu prostředků, o které by byli soukromé osoby a firmy okradeny zvýšenou daňovou žátěží, brzdou rozjíždějícího se hospodářství a cestou k další krizi. Jediným opravdu efektivním nástrojem, jak splnit požadavky odborových svazů je tedy propouštění. To by přineslo své ovoce nejen úsporami, ale i zkvalitněním práce státní správy, která by se stala mnohem pružnější a výkonější. O tom ale samozřejmě “ochránci” zaměstnanců nechtějí ani slyšet a opakují pouze své, v současné situaci nereálné, požadavky.

Lidé, kteří včera nesli v pražských ulicích transparenty a vykřikovali, že státní zaměstnanci mají také svá práva, měli překvapivě pravdu. Svaté právo zaměstnance ve svobodné ekonomice je možnost nepřijmout výši mzdy, která mu je na trhu práce nabízena zaměstnavatelem. Nikdo přece nemá v rodném listě napsáno, že se bude celý život živit jako úředník nebo zdravotní sestra. Myslí-li si například hasič, že je jeho práce nedostatečně ohodnocená a je schopný získat vyšší mzdu jinde, nikdo ho v práci nedrží. Cítí-li se policista nedoceněný, ať tedy jde a začne například podnikat jako poskytovatel soukromé ochrany. Proč úřednice z finančního úřadu neposkytuje třeba daňové poradenství místo vykřikování o sociální nespravedlnosti? (Zde stojí za zmínku, že průměrná mzda ve státní sféře byla od roku 2000 vždy vyšší, než ve sféře soukromé.)

Velmi zábavné byly projevy odborových předáků. Čekal jsem hodně, ale takovouto silnou koncentraci nesmírně hodnotných idejí opravdu ne. Vysoupení předsedy ČMKOS Zavadila si dokonce, podle mého názoru, řeklo o divadelní dramatizaci Odborovým svazem divadelníků. Určitě nebylo náhodou, že pár týdnů před komunálními volbami promlouval k čtyřicetitisícovému davu i “něco-jako-předseda” ČSSD Sobotka. To jasně ukazuje, jak odborový kartel využívá každého jedoho zaměstnance jako rukojmí pro sledování vlastních, zejména politických zájmů.

Svým tlakem na zvyšování mezd odbory nepřináší nic jiného než pokřivení trhu práce a přidělení vzácných zdrojů do neefektivních odvětví. Cestou k lepší pozici zaměstnanců přece není zvyšování přerozdělovaného bohatství v jejich prospěch, ale liberalizace pracovních zákonů, prostor pro individuální vyjednávání o podmínkách “prodeje svých služeb” zaměstnavateli a zjednodušení soukromého podnikání.

Žijeme na počátku jednadvacátého století. Étos, se kterým byly odbory před sto padesáti lety v období průmyslové revoluce zakládány – zlepšení pracovních podmínek zaměstnanců nebo zrušení dětské práce, je už v Evropě dávno překonán. Troufám si tvrdit, že odbory v současné české ekonomice mají málo co společného s pozitivním přínosem. Hospodářství by se velmi ulevilo, kdyby samovolně zanikly a došlo k liberalizaci odvětví, která jsou nyní svázána striktními odborovými předpisy a regulacemi.

Ivo Strejček ml. je studentem Národohospodářské fakulty VŠE

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v pořadu Události, komentáře na ČT24 dne 12. března 2026 obhajoval vládní rozpočet na obranu i celkovou fiskální politiku, přestože čelil kritice z USA i od domácí Národní rozpočtové rady (NRR). Na pozadí varování amerického velvyslance při NATO a schváleného rozpočtu s deficitem 310 miliard Kč zdůraznil prioritu odpovědnosti vůči českým voličům před spojeneckými deklaracemi.

Úvod: americká kritika a české 2%

Debata moderovaná Tereza Řezníčkovou se odehrála krátce po schválení státního rozpočtu na rok 2026, který podle premiéra Andreje Babiše zajistí obranné výdaje přes 2 % HDP díky započítání 20 miliard z dopravy a dalších položek. Američané však varovali, že Česko riskuje sestoupit mezi spojence s nejnižšími výdaji (odhad 1,8 % HDP), což potvrdil i velvyslanec při NATO i v Praze.

.​

Vondráček: voliči nad NATO, žádné triky

„V první řadě se zodpovídáme voličům, kteří dali mandát v demokratických volbách,“ řekl Vondráček na otázku, zda snížení výdajů na obranu (o 21 miliard oproti původnímu návrhu) není hanbou vůči NATO. Podle něj voliči chtěli méně plýtvání, ať už 2 % HDP vyjdou nebo ne – odkazoval na čl. 2 Ústavy, kde veškerá moc pramení z lidu.

Kritizoval minulou vládu za „předčasné zálohy“ na stíhačky (mimořádné platby mimo smlouvy), které neposílily bezpečnost, ale formálně naplnily 2 %. „Tyto zálohy nezvýší reálnou bezpečnost občanů,“ argumentoval a věřil, že diplomaticky se to vysvětlí – vztahy s USA nepoškodí. Dlouhodobě vidí riziko v růstu na 3,5 % HDP do 2029: „To jsou stovky miliard.“​

Sedmihradská oponovala, že kumulovaný deficit v obraně je za 20 let a 2 % je dnes minimum; NRR podle ní ukáže skutečnost za rok a půl.​

NRR: selhání rozpočtu, zrušit ji?

NRR kritizovala rozpočet za překročení limitu deficitu (o 64 miliard) a pochybnosti o obraně, OZE i emisních povolenkách. Vondráček souhlasil s nervozitou z vysokého schodku (310 miliard), ale obhajoval úsporu 13,5 miliardy oproti Stanjuře (323,5 miliardy). „Předchozí vláda nasekala 1200 miliard dluhů i s NRR,“ řekl a naznačil diskusi o jejím zrušení – funguje od Topolánka, ale nefunguje efektivně.

Sedmihradská bránila NRR jako nezávislého arbitra rozpočtové odpovědnosti; novela ve Sněmovně vyžaduje reakci vlád, ale kompetence jsou slabé. Vondráček souhlasil, že by potřebovala pravomoci, ale teď „není k ničemu“.

ČEZ: zestátnění výroby jako nutnost?

S 27 miliardami zisku ČEZu vláda plánuje stoprocentní kontrolu nad výrobou (jaderné elektrárny). Vondráček to obhajoval: „Kočkopes je nejhorší varianta, deformovaný trh vyžaduje státní ruku na strategických zdrojích.“ Argumentoval, že Temelín měl přinést levnou elektřinu, ale ceny jsou nejvyšší v EU; stát by mohl obcházet Lipskou burzu. Horizont: do 4 let vládnutí.​

Sedmihradská byla proti: „Zestátnění destabilizuje trh, ČEZ funguje dobře – peníze lépe na modernizaci.“ Vondráček zdůraznil ochranu minoritních akcionářů: „Žádné znárodňování, tržní řešení.“​

Závěr: úspory vs. reformy

Vondráček spojil témata do jedné linie: priorita voličů znamená efektivní šetření (stavební zákon, zrušení OZE poplatků, flexibilní služební zákon, žádné ETS2), ne slepé zvyšování výdajů. „Bezpečnost je základ státu, ale bez plýtvání,“ shrnul. Sedmihradská volala po reformách (boj se šedou ekonomikou, EET od 2027), ale kritizovala absence návrhů na snížení mandatorních výdajů (93 % rozpočtu).​

Debata ukázala Vondráčka jako pragmatika, který voliče staví nad deklaracemi NATO a upřednostňuje reálnou fiskální odpovědnost před fiskálními triky minulosti. Rozpočet 2026 tak podle něj ušetřil miliardy a otevřel cestu k lepším časům, i když kritici vidí rizika.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31