MACHAČ: O výdejích státu rozhoduje výše provize, a nejen o tom

MACHAČ: O výdejích státu rozhoduje výše provize, a nejen o tom

V současné době snad nenajdeme veřejný sdělovací prostředek, který by se nepřiživoval na korupčních skandálech na ministerstvu obrany. Řežou do toho fest. Nicméně nechci se jednotlivými korupčními kauzami zabývat, to bezpochyby obstarají jiní a lépe. Nechtěl jsem se zabývat ani korupcí v obecné rovině. Vyprovokoval mě však k tomu článek šéfredaktora týdeníku Euro, pana Pavla Párala, uveřejněný dne 4. září v Mladé frontě DNES, ve kterém došel k závěru, že korupci vyřeší jen strach z tvrdého trestu.

Musím říci, že články tohoto pána čtu pravidelně a s jeho názory celkem souhlasím. Tentokrát je to však jiné. Dovolím si tvrdit, že jeho závěr je zcela chybný. Vychází totiž z předpokladu, že korupce je dílem morálního selhání jednotlivců. Bohužel tomu tak není. Přímo tragédií je, že z tohoto chybného předpokladu vycházejí i všechna navrhovaná opatření k omezení korupce ministra vnitra pana Johna. Jsou totiž zaměřena tak, aby pouze zkomplikovala jednání účastníkům korupce, neobsahují žádná preventivní opatření a už vůbec neodstraňují to, co korupci logicky vyvolává. Není žádnou novinkou, že korupce je přímým důsledkem přerozdělování finančních prostředků vládou. Přímým důsledkem systému, ve kterém vláda na jedné straně poctivě vydělané finanční prostředky všem občanům bere, a na druhé straně je pak sama spotřebovává a znovu rozděluje mezi menší vybrané skupiny občanů, a to buď přímo, nebo prostřednictvím právnických osob. Za vlastní spotřebu vlády je přitom nutné považovat i tzv. „státní investice“. Objem finančních prostředků rozdělovaný vládou je přitom vždy menší, než požadují ke svému rozvoji jednotlivé regiony, obce a někteří občané. Vláda ze statistik sice ví, že je nutné postavit silnice, nemocnice, školy, úřady, opravit chodníky či památku atd., atd. Ovšem co neví a vědět nemůže je místo kde stavět a opravovat. Neví a znát nemůže, zda stavět a opravovat v Horní Dolní nebo Dolní Horní, neví kde je to naléhavější. Tato situace pak zcela logicky vyvolává boj mezi regiony, obcemi a mezi občany o umístění vládou plánované akce. Není již třeba připomínat, že tento boj se odehrává za zavřenými dveřmi a nemá pravidla.

Stejný boj bez pravidel a za zavřenými dveřmi se odehrává i při výběru dodavatele veřejné zakázky. Dodavatelé bojují o investora, který spolehlivě platí, a kterého cena dodávky moc nezajímá. Nedělá totiž kalkulace a musí především splnit plánované výdaje stanovené státním rozpočtem, jinak mu vzniknou potíže při sestavování státního rozpočtu na příští rok. Stejný boj pak probíhá i při rozdělování dotací jednotlivým subjektům.

Není žádnou novinkou, že takovéto korupční prostředí vytvořily vlády, a to v celé státní sféře, na všech úrovních, prostě všude tam, kde vláda a její úředníci rozhodují v jakém místě se bude „investice“ realizovat, kdo bude dodavatelem, komu poskytnou dotaci či grant, komu povolí výjimku z čehokoliv atd., atd. Povinnost vyhlásit výběrové řízení na dodavatele veřejné zakázky již od 1 mil. Kč, zveřejňování hlasování vlády ve výběrových řízeních, testy spolehlivosti úředníků, posílení protikorupční policie, rozšíření odposlechů, jak navrhuje pan John, v žádném případě neodstraňují podstatu vzniku korupce, nemění vytvořený systém vyvolávající korupci. Nikdo mě proto nedokáže přesvědčit, že všechny, v tomto směru prezentované návrhy a vyjádření politiků k dané věci jsou jenom, jak se říká naoko, pro občany, aby zmírnily pro vládu a politiky nepříznivé veřejné mínění. Pouze se snaží, přesvědčit občany, že vláda a politici nejsou ke korupci lhostejní, že se problémem zabývají a korupci určitě vyřeší. Chtějí pouze ucpat ústa kritikům poukazováním na přijímaná opatření, a to z obavy, aby v očích veřejnosti vláda neztratila svoji posvátnost a legitimitu.. Jsou si ovšem bezpochyby vědomi, že zvolený způsob řešení, tedy zpřísnění stávajících zákonů a vytváření dalších zákonů a kontrolních institucí je zásadním omylem a dalším krokem směřujícím k policejnímu státu.

Takto bezvýsledně řeší vláda korupci již minimálně deset let. Je to celkem logické. Neexistuje a existovat nemůže jediný zákon, který by všem občanům zabránil učinit něco, co se učinit rozhodli a neexistuje a existovat nemůže jediný zákon, který by zabránil všem občanům učinit něco, co je pro ně výhodné a výnosné. Všichni občané celý život nečiní nic jiného, než to, co je pro ně v okamžiku rozhodování výhodné a výnosné. Je to jejich přirozenost, je to podstata člověka. Je to stejná přirozenost, jako je přirozenost vlaštovek odlétat každý podzim do teplých krajin. Pokud bychom jim v tom chtěli zabránit, museli bychom je všechny zavřít, a to občany i vlaštovky. Riziko odhalení korupce je přitom minimální a nikdy nebude jiné. Vše se odbývá za „zavřenými dveřmi“ a všichni účastníci jsou spokojeni. Základem kontrolního systému nemohou být občasná a náhodná odhalení panem Kroupou. Z tohoto pohledu mi připadají všechna ta vyjádření politiků a médií k danému tématu velmi úsměvná a připomínají mi diskuse, které jsem slýchával před více jak 20ti lety, že socialismus je pro občany ten nejlepší společenský řád, který člověk vymyslel, ale někteří lidé ho zneužívají k vlastnímu prospěchu. V hospodách u piva se k tomu ještě dodávalo; „pane vrchní vyměňte nám hosty“.

Všichni občané, ve všech možných pozicích bojují o peníze. Zaměstnanec bojuje o to, aby jeho práci někdo chtěl a co nejvíce mu za ni zaplatil. Podnikatel bojuje o to, aby někdo chtěl jeho výrobky či služby a co nejvíce mu za ně zaplatil. Každý k tomu využívá vše co je pro něj možné a čeho je schopen. Pokud přitom snažení nedochází k násilí a nevzniká někomu majetková újma, tak je to zcela normální a přirozené a nemělo by to být předmětem odsouzení. Z toho je zřejmé, že ten, kdo provizi dává, se ničeho nemorálního ani protiprávního nedopouští a nelze ho tedy odsuzovat. Jiné je to však u toho, kdo provizi či úplatek bere. Ten si zajišťuje nezasloužené příjmy, což je morální poklesek a současně se dopouští nezákonného jednání tím, že nevystupuje v zájmu svého zaměstnavatele, což je bezpochyby v rozporu s jeho pracovní smlouvou, a nakupuje za vyšší cenu, než by byla cena bez provize. V každém případě porušuje majetková práva svého zaměstnavatele. Paradoxní je, že toto bezrizikové jednání mu umožnil sám zaměstnavatel. Viníkem je tedy vláda, resp. vlády, které v některých oblastech společenského života , jako např. v této oblasti, zcela záměrně udržují stejný typ vedení společnosti, jakým byla vedena společnost socialistická.

Pokud by tedy vláda chtěla situaci řešit, musela by ponechat občanům jejich poctivě vydělané peníze. V tom případě by pak občané mohli uplatnit své přirozené právo, které jim před mnoha lety vláda vzala stanovením vysokých daní, a vyjádřit své preference přímým vložením svých peněz do akcí, které by podle jejich přesvědčení a preferencí nejefektivněji uspokojily jejich přání. Neočekávám, že by nyní vláda něco podobného učinila, tedy omezila či zrušila daně. Snížení, či lépe zrušení daně je vždy nerozporným omezením moci vlády a krokem ke svobodě, a to v zájmu nynější vlády bezpochyby není.

Miloslav Machač je členem Strany svobodných občanů

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31