aneb jak politici řídí „nezávislé“ centrální banky

Finanční krize, ekonomická recese, krize veřejných financí. Tyto téměř magické formulky propírány médii každý den. Přidal bych k nim ještě jeden důležitý neokoukaný ekonomický termín: Monetární dirigismus? Co to je?

O monetární politice se mluví jako o makroekonomické politice, která je tak důležitá, že ji nejde svěřit do rozhodovacích pozic politikům. Tisknutí nekrytých peněz je lákavá činnost. Ničivá a nekontrolovatelná inflace je poté následek. Proto tuto činnost vykonává centrální banka, která není (nemá být) ovlivněna politickými vlivy. Co se může stát, když Stát (politici) se začnou míchat do měnové politky?

Reputace institutu „nezávislosti“ centrálních bank někdy byla výrazně narušena. Evropská centrání banka (ECB) začala 10.5.2010 nakupovat přímo dluhopisy problémových zemí eurozóny. Tato evropská autorita podlehla vlivu politikům, aby vnesla „klid“ a zažehnala nejhorší možné scénáře s řeckým pacientem.

ECB v tom není sama. Uvolňování nekontrolovatelných peněz do ekonomiky není problémem pouze zemí eurozóny. USA či Čína řeší pokles ekonomiky téměř stejným receptem. Pumpováním peněz do národního hospodářství jakýmkoliv způsobem. V Číně expanzí úvěrů. Když strana poručí půjčovat, tak se půjčuje, komukoliv a na cokoliv. Bez ohledu jestli se peníze někdy vrátí. V USA centrální banka jednoduše nakupuje státní dluhopisy na trhu a pouští hotové peníze do oběhu. Všechny tyto efekty povedou ke zvýšení inflačních tlaků.

Hyperagresivní vládní stimulační politika nepřinesla kýžený efekt. O co dalšího se můžou pokoušet politici usměrňovat? Ben Bernake, šéf americké centrální banky (FED), prohlašuje. Při poškození úvěrových trhů by FED mohl nakoupit více vládních dluhopisů nebo dluhů domácího sektoru. Bernake se zmínil také o dočasném zvýšení střednědobého inflačního cíle FEDu.

A komu prospívá nejvíce inflace?

Dlužníkům! O zadlužení Evropy a USA se také neustále a otevřeně mluví už několikátý rok. Jak tedy snížit zadlužení států. Rozhodně ne přebytkovými rozpočty, ale skrytým typem zdanění. Které zaplatí nakonec všichni. Náhlá inflace poszihne všechny střadatele. Nazval jsem tento princip „Monetární dirigismus“, což si můžeme přeložit jako posilování vlivu státu při rozhodovacích tlacích na zdánlivě nezávislou monetární politiku. Někdo to může brát jako konspirační teorii, ale zneužití inflace a monetární politiky je vrcholným ekonomickým paskvilem. Měnová reforma z 1953 není ničím nesrovnatelným s tímto stavem. Poučit se můžeme i z toho, jak v se v minulosti zbavovaly dluhu Anglie či Rusko.

Měli bychom se proto před všemi politickými zásahy do měnové politiky mít na pozoru.

Tomáš Sobotka člen strany Svobodných v Jihomoravském kraji