Rozhovor Znojemského deníku s Danielem Pospíškem

Rozhovor Znojemského deníku s Danielem Pospíškem

Znojmo – Pětatřicetiletý počítačový technik Daniel Pospíšek je zakládajícím členem Strany svobodných občanů v Česku, dnes je místopředsedou jejího jihomoravského krajského sdružení. „ Do vstupu do Strany svobodných občanů jsem nikdy v žádné straně nebyl. Byl jsem dlouho voličem ODS, pak mě ale zklamal Topolánek“, říká o svých politických preferencích Pospíšek.

Do voleb jde jako jednička kandidátky Strany svobodných občanů ve Znojmě, má desetiletou dceru Sáru.

V tuto chvíli nemohu začít jinak: jak se díváte na úplatkářskou aféru kolem bývalého tajemníka městského úřadu Vladimíra Krejčíře?

Nemám na to silný názor, okolnosti a detaily prý moc neznají ani sami zastupitelé, natož obyčejní občané a moc nedůvěřuji tomu, že se někdy něco vyšetří. A dokud tedy orgány činné v trestním řízení vyšetřování neukončí, tak co k tomu mám já říct?

Jaké strany tedy v tuto chvíli přicházejí v úvahu pro spolupráci s vámi?

Názorově asi máme nejblíže k ODS, možná i TOP 09. Na komunální úrovni ve Znojmě jsem bral Nezvedu vždycky jako někoho, kdo je v ODS blíže Topolánkovi, než Klausovi. Tedy blíže té pragmatické nové Topolánkově ODS, než té staré konzervativní Klausově.

Naopak jak na celostátní, tak ani na regionální úrovni nejsem příznivcem levice, ani té novodobé v podobě strany Zelených. Víte, s dnešní společností, je to stále více podobné jako u lidí závislých na omamných látkách,  ti také vědí, že by brát neměli, ale přesto si ještě chtějí rychle dát, aby jim aspoň na chvíli bylo dobře a neřeší to, co bude zítra, takto by se politická strana ani volení zastupitelé města chovat neměli. Spoustu stran chce něco lidem rozdat (a tak nakrátko jim udělat dobře) a je jim do velké míry jedno, že narůstá dluh, roste korupce, bují kriminalita.

Podobně se tak ale můžeme dívat na kroky radnice pod vedením ODS, která posílala důchodce zdarma k moři a dotovala jim městskou autobusovou dopravu. To pravicové není, chtěli se zalíbit, to chápu, ale proboha ne z rozpočtu města, tudíž z peněz nás všech. V principu to spravedlivé určitě není.

Já to vidím tak: čím méně budeme od lidí vybírat na daních a různých poplatcích, či dávkách a přerozdělovat je, tím více jim samotným zůstane v kapsách k tomu, aby si oni sami s vlastní zodpovědnostní rozhodli za co a jak je investují nebo utratí či kam pojedou na dovolenou…. to je v principu spravedlivější.

Váš názor na prodej městských bytů?

Pro mě, jako pravicového člověka, je nejlepší variantou „obecně“ úplně deregulovat ceny bytů. Na druhou stranu je důležitá i rovina spravedlnosti a kontinuity: já bydlím na Fischerově ulici, kde se jeden dům s byty prodával v roce 2003. Tehdy vyšel třípokojový byt, stejný jako mám já, na zhruba sto třicet tisíc korun. Přímo náš dům se jako celek prodával v roce 2006 a to už jsem třípokojový byt kupoval za čtyři sta tisíc korun. Cena se odvíjela podle úředního odhadu a byla ponížená o opotřebení, nutné opravy a další věci. Zhruba to vycházelo na třetinu tržní ceny.

Domnívám se tedy, že pro udržení spravedlnosti by bylo dobré pokračovat tam, kde se skončilo. Tedy prodávat celé domy nájemníkům, cenu stanovit úředním odhadem a ponížit ji o opotřebení. Tedy aby to opět vyšlo tak kolem třiceti, čtyřiceti procent tržní ceny. Návrh sdružení OMMO, prodávat byty za třináct set korun za metr, považuji za laciné nakupování voličských hlasů. Malá část bytového fondu musí být ale i nadále zachována jako sociální byty.

Navíc navrhujeme vybudování několika desítek takzvaných holobytů pro nepřizpůsobivé a neplatiče nájemného. Nemyslíme si, že třeba to, co udělal Čunek ve Vsetíně, bylo tak úplně špatné. Není přeci možné, aby jeden nepřizpůsobivý člověk či rodina obtěžovala dalších padesát v domě, jak se někdy děje a všichni jsou na ně krátcí.

Stanovili jste si nějaké investiční priority, které byste chtěli v zastupitelstvu prosazovat?

Zanedbaná je příprava průmyslové zóny. Kvůli tomu vzniklo několik provozů v sousedních obcích, když investoři neměli možnost získat příslušnou plochu za rozumný peníz v průmyslové zóně ve Znojmě. Vhodným prostorem by byl trojúhelník mezi trasou obchvatu, ulicí Přímětická a železniční dráhou. Další výhledový prostor je mezi silnicí do Únanova, Příměticemi, na sever od trasy obchvatu.

Již v plánu architekta Fuchse byl prostor na severovýchodě Znojma mezi nemocnicí a železnicí, takzvané Křivánky, určen pro výstavbu bytových a rodinných domů. Pro realizaci tohoto plánu se nestalo téměř nic. Pozemky nejsou vykoupeny, přeparcelovány. Jen několik jednotlivců využívá ideální polohy na jižním svahu k výstavbě rodinných domů. Navrhujeme zahájit jednání s majiteli za účelem vybudování podmiňujících inženýrských sítí a komunikací.

Jak se díváte na problematiku parkování ve městě a dopravy jako celku?

Chceme umožnit parkování všude tam, kde je to jen trochu možné, včetně náměstí Svobody, a to bezplatně. Dalším řešením jsou podzemní garáže. Když naši předkové dokázali prokopat pod městem osmačtyřicet kilometrů chodeb pomocí ručního nářadí, neměl by být pro nás problém umístit například na náměstí Svobody příslušný prostor.

Jinak celá doprava je ve Znojmě trvale zanedbávaná, ztratili jsme přímé dopravní napojení na hlavní silniční tepny. Podporujeme dobudování obchvatu města s tím, že po selhání všech jednání s majiteli parcel musí dojít k vyvlastnění. Není nadále možné, aby při přetížení průtahu umírali lidé na přechodech a střed města byl zatěžován zplodinami.

Jak velkou městskou podporu kultury a sportu byste prosazovali?

Z principu musím říct, že kultura a sport, které si nedokáží vydělat samy na sebe, nemají právo existovat.To je principielní teze, z té vycházím. Můžou tedy žádat, ale nesmějí nárokovat, v tom je veliký rozdíl, a takto, v tomto duchu bych viděl za dobré postupovat i v „rozdávání“ peněz nás všech z naší společné městské pokladny. Přeci nemusí všichni obyvatelé Znojma dotovat třeba hokej miliónovými částkami na který chodí dva tisíce diváků a přitom drtivou většinu obyvatel Znojma hokej nemusí vůbec zajímat. Neříkám však, že bychom jim nic nechtěli dát, určitě se dá vzít v potaz, že město reprezentují navenek, a navážou na sebe alespoň některé podnikatelské aktivity, nicméně v čase, kdy panují obavy, jak se bude vyvíjet ekonomická krize se musí všichni smířit s tím, že dostanou méně, někteří i razantně.

Město by se mělo v první řadě starat o chodníky, silnice a zajištění pořádku a bezpečnosti. Když spousta lidí ve Znojmě nemá práci, řeší bydlení, jak zaplatí nájem, plyn, elektriku, vodu a bojí se, co přinese zítřek tak přeci nebudeme milionovými částkami dotovat různé aktivity, které jsou z principu „bonusové“ nadstavbové a zdaleka nejsou těmi základními pilíři života v našem městě a tudíž se dají výdajově ztlumit. Ve vztahu k základním lidským potřebám by to bylo velmi neodpovědné.

Je to jako v rodině. Až zajístíme základní potřeby, tak potom můžeme utrácet za zábavu, sport nebo kulturu. Do nějaké rozumné míry je samozřejmě vhodné podpořit mládežnický sport a kroužky. Je jistě lepší, když se děti a mladí baví tímto, než když se poflakují po ulicích a třeba i fetují nebo hledají vyžití v různých pochybných aktivitách. Těžiště ale musí být doma v rodině ona jim ten základ musí umět předat, pokud ona neuspěje a selže tak to sami o sobě sportovní kluby nebo umělecké kroužky těžko doženou… Výdaje do sportu a kultury musí být prostě adekvátní tomu, jak je na tom městský rozpočet.

Podpořili byste zveřejňování dokumentů nad rámec daný zákonem?

Především v případě veřejných zakázek se obce nemohou odvolávat na obchodní tajemství, smlouvy tedy musí být veřejné. Město hospodaří s majetkem všech svých obyvatel, tak by měli mít všichni možnost do něj nahlížet. Dnes to tak bohužel není.

Jak odhadujete vaše šance ve volbách?

Domnívám se, že to bude do určité míry kopírovat volby do Parlamentu. A Znojmo na tom bylo pro nás dokonce procentně lépe než Praha, tak uvidíme .

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Předseda Svobodných Libor Vondráček byl 3. června 2026 hostem pořadu 360° s Michalem Půrem, kde obhajoval SPD v kauze předvolebních plakátů a obhajoval vládní návrh referenda a přenos kompetencí v rámci vlády. V debatě s Karlem Haasem z ODS se opakovaně dostával do střetu nad hranicemi svobody slova, nad rolí soudů v politickém sporu i nad tím, zda se vláda v citlivých otázkách řídí ideologií, nebo praktickými výsledky.

Spor o plakáty

První část debaty se točila kolem odsouzení SPD v kauze předvolebních plakátů a kolem otázky, zda je kritika soudkyně na místě. Vondráček hned na začátku odmítl, že by šlo o exces, a naopak tvrdil, že nejde přehlížet politický rozměr celé kauzy. Podle něj je samotný proces zatížen politikou už od počátku, protože podnět k věci podal politik a trestní oznámení podal poslanec Jiří Pospíšil. Zároveň upozornil, že předmětem trestního stíhání je politický projev, a proto považuje za legitimní zkoumat i samotnou formulaci trestného činu.

Vondráček řekl, že každý stíhaný člověk má právo nesouhlasit s verdiktem a odvolat se. Postup SPD i Tomia Okamury označil za kultivovaný a podložený a odmítl představu, že by kritika soudního rozhodnutí byla apriori nepřijatelná. V jeho pojetí nejde o útok na justici, ale o obranu svobody politického projevu. Současně dal najevo, že pokud politické výroky vedou k trestní sankci, je namístě debatovat o tom, kde přesně má být hranice mezi svobodou slova a trestným činem.

Karel Haas z ODS naopak celý spor viděl jako součást dlouhodobé strategie SPD udržovat mediální pozornost. Tvrdil, že Okamura hraje roli novodobého bojovníka za svobodu slova, přičemž spor využívá k posílení vlastního politického příběhu. Podle Haase byla kampaň SPD odporná, rasistická a xenofobní, a to bez ohledu na to, zda už existuje pravomocný verdikt. Vondráček proti tomu namítal, že plakát sám o sobě nenávist nevyvolává, a připomněl, že skutečné společenské napětí vzniká spíš ze systémového rasismu a z konkrétních příkladů násilí a selhání státu v západní Evropě.

Svoboda slova

Vondráček v debatě opakovaně rozšiřoval téma od konkrétního plakátu k širší obraně svobody slova. Když Michal Půr otevřel otázku, zda se SPD a její předseda kvůli plakátu nepouštějí na tenký led, Vondráček trval na tom, že každý má právo se proti rozsudku ohradit. Zároveň upozornil, že pokud se podobné případy začnou kriminalizovat, může to být precedent s dalekosáhlými důsledky pro veřejnou debatu.

V jedné z nejostřejších pasáží Vondráček varoval, že se nechce dostat do situace, kdy budou lidé trestáni za verbální výroky podobně jako v některých zemích západní Evropy. Připomněl, že česká justice už v minulosti řešila podobné spory a že Ústavní soud podle něj dokáže svobodu projevu chránit lépe než běžné soudy. V této souvislosti zmínil případ Ladislava Vrábela a vyslovil naději, že pokud by se kauza dostala k evropským soudům, česká ústavní ochrana projevu by SPD mohla nakonec pomoci.

Haas proti tomu argumentoval evropskou judikaturou. Upozornil, že existuje hranice mezi politickou soutěží a trestněprávní odpovědností za rasistické nebo xenofobní výroky, a že soudy mají postupovat restriktivně, ale zároveň nemohou ignorovat hrubé excesy. Vondráček sice připustil, že hranice existuje, ale trval na tom, že v tomto případě byla jeho strana kriminalizována za politický názor, nikoliv za nenávistný čin.

Migrace a Ukrajina

Velkou část rozhovoru zabral také spor o migraci a postoj SPD k ukrajinským běžencům. Vondráček uvedl, že SPD nechce pokračovat v tom, co označil za „ukrajinskou kartu“ předchozí vlády. Tvrdil, že současná vláda už v programovém prohlášení Ukrajinu téměř nezmiňuje, zatímco bývalý kabinet ji používal jako zástupné vysvětlení vlastních chyb.

Předseda Svobodných řekl, že SPD chce změnit pravidla ochrany Ukrajinců v Česku, zejména podmínky pro přístup k humanitární dávce. Podle něj není férové, aby lidé měli různá práva a aby část ukrajinských běženců dávky pobírala a část ne. Z jeho pohledu je zpřísnění podmínek na místě, protože stát musí být vůči vlastním občanům i příchozím spravedlivý a transparentní.

Současně ale zdůraznil, že problémem není samotná přítomnost Ukrajinců v Česku, ale to, že předchozí vlády vysvětlovaly všechna selhání válkou na Ukrajině. Podle Vondráčka to Ukrajincům ve výsledku škodí, protože stát si nepřiznává vlastní chyby. Haas tuto argumentaci odmítl a tvrdil, že SPD jen využívá jedno téma za druhým, ať už jde o migranty, Ukrajinu nebo kdysi sudetoněmecký sjezd, k šíření negativních emocí.

Referendum

Po kontroverzi kolem plakátů se debata přesunula k návrhu ústavního zákona o celostátním referendu. Vondráček připomněl, že SPD mělo referendum ve volebním programu dlouhodobě a že navržené parametry odpovídají jen výchozímu kompromisu, nikoli ideálu strany. Jako model označil Švýcarsko a řekl, že v ideálním případě by referendum mělo co nejnižší práh účasti a co největší důvěru v občany.

Vondráček vysvětloval, že referenda by se nemohla týkat členství v EU ani NATO, protože to je podle koaliční dohody předem vyloučeno. Naopak zdůraznil, že občané nejsou nesvéprávní a nemají být k důležitým otázkám přistupováni jinak než ve volbách. Připomněl i referendum o vstupu do Evropské unie v roce 2003, které také nemělo žádný práh povinné účasti.

Když Michal Půr otevřel hypotézu, že by opozice mohla využít referendum k hlasování o přijetí eura, Vondráček se k tomu postavil jednoznačně odmítavě. Tvrdil, že euro je už fakticky zavedeno a kdo chce, může s ním podnikat, ale Česku by neměla být brána koruna. Podle něj prezident svými výroky o euru otevírá diskusi, která posiluje myšlenky na ztrátu práva veta a suverenity, a navíc podporuje politické směry, které jdou proti českému zájmu.

Euro a suverenita

V části o euru se Vondráček stal jedním z nejzřetelnějších kritiků integračního směřování EU. Prohlásil, že prezident svými postoji dává váhu myšlenkám, které vedou k „ztrátě suverenity“ a k modelu „Spojených států evropských“. Zmínil také, že podle průzkumů euro stále nemá podporu ani u podnikatelů, ani v dalších sociálních skupinách.

Haas reagoval střízlivěji. Připomněl, že v ODS se debata o euru vede a že otázka přijetí eura není zda, ale kdy. Uvedl, že osobně je nyní zhruba v poměru 60 ku 40 proti přijetí eura, ale připustil, že v ODS už není názor tak jednoznačně odmítavý jako dříve. Vondráček naopak neviděl důvod, proč by se Česko mělo zavedením eura vzdávat vlastní měny, když s eurem lze i tak účtovat a platit, a navrhl jednoduše: „neberte nám korunu“.

Úřad vlády a reorganizace

Závěrečná část debaty se věnovala reorganizaci Úřadu vlády a stávkové pohotovosti jeho odborů. Haas tvrdil, že protest je důsledkem špatně připraveného a necitlivě komunikovaného přesunu agend, zejména v oblasti protidrogové politiky. Podle něj byla přenosná agenda dlouhodobě funkční a byla chválena mezinárodními partnery, zatímco nová vláda zvolila spíš represivní přístup než prevenci.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31