PILC: Privatizace obecních bytů

PILC: Privatizace obecních bytů

Je jednadvacet let od zhroucení socialismu už konečně ta správná doba na privatizaci obecních bytů, nebo budeme čekat na další zhroucení socialismu?

V tomto článku píšu o obci. Podobně tak vše v principu platí i v případě státu.

Z různých zdrojů (například zde , zde a zde ) se dá dočíst, že stále ještě není dokončena privatizace obecních bytů.

Obec by se vůbec neměla zabývat provozováním nájemního bydlení. Poskytování nájemního bydlení je podnikáním. Obec podnikáním deformuje tržní prostředí. Obec by se měla zaměřit na veřejné statky, tedy na obecní silnice, chodníky a zajištění pořádku a čistoty v obcích. Ještě větší problém a ještě větší nebezpečí než v deformování tržního prostředí vidím v budování moci a vlivu obce (tedy představitelů obce, ať už to jsou volení zástupci občanů nebo úředníci) na úkor svobody jednotlivce.

Pokud obec podniká, má tři možnosti, za jakou cenu nabídne své zboží (zbožím na trhu jsou výrobky a služby, v tomto případě například pronájem nemovitostí). Může nabídnout vyšší cenu, než jaká je cena na trhu. Pak o její zboží nebude mít nikdo zájem. To asi není moc pravděpodobná možnost. Může nabídnout stejnou cenu, jaká je na trhu. To taky nemá ten správný efekt, protože se trošku vytrácí smysl. Proč by obec šla do podnikání, kdyby se chovala stejně jako soukromá konkurence? Může nabídnout nižší cenu, než jaká je cena na trhu (třeba i cenu dotovanou). Vytlačuje tak z trhu konkurenci ze soukromého sektoru. Se svým podnikáním tak dosahuje nižšího zhodnocení investovaných prostředků, než jakého by dosáhl soukromý investor. Nezachází tedy s veřejnými penězi (daňových poplatníků) tak efektivně, jak by s penězi zacházel soukromý investor. Neriskuje v podnikání soukromé peníze konkrétního vlastníka, ale veřejné prostředky vybrané od daňových poplatníků.

Proč to obec dělá? Podnikáním si obec (volení představitelé nebo úředníci) buduje moc a vliv. Tím, že nabídne nižší cenu na trhu a vytlačuje tak z trhu soukromou konkurenci, vytváří záměrně privilegovanou skupinu lidí, kteří využívají těchto služeb za nižší, než tržní cenu. Tato privilegovaná skupina je zároveň skupinou na obci závislou. Je v zájmu této skupiny lidí i nadále využívat služeb obce za nižší, než tržní cenu. To je naprosto přirozené. Každý se snaží chovat tak, jak je to pro něj výhodné. Obec získává finanční prostředky z daní občanů. Pokud obec nenakládá s financemi příliš efektivně, děje se tak i s penězi vybranými na daních i od této privilegované skupiny. Pro tuto privilegovanou skupinu však převáží zisk v podobě nižší než tržní ceny za poskytované zboží.

Takovým způsobem si obec vytvoří různé privilegované, závislé skupiny v různých oblastech. Například si lze snadno vybudovat silnou sportovní lobby, které se dá z peněz daňových poplatníků nabídnout sportování na obecním sportovišti, nebo ve sportovní hale.

Jak se buduje moc a vliv? Slíbíme všechno všem. Každý vidí koncentrovaný zisk v oblasti, která ho zajímá, v oblasti, kde je dotován, ale už nevidí rozprostřenou ztrátu v jiných oblastech, které sám musí dotovat ze svých daní. Ve výsledku je z našich daní placena (dotována) spousta aktivit, které obci vůbec nepřísluší. Máme proto větší daně. Zbyde nám v peněžence méně peněz. Nemůžeme si toho tolik dovolit. Ale něco přece ano a pak jsme vděčni, že nám hodní politici a úředníci na některé naše aktivity přispívají. Zapomínáme už ale, že je to vlastně z našich peněz. Moc a vliv politiků a úředníků narůstá tím, čím víc našich peněz dostanou pod svoji kontrolu.

Škodlivost zasahování do trhu jsem popsal v článku Centrální řízení a plánování ekonomiky nefunguje . Platí obecně, ať už trh pokřivuje stát, nebo obec.

Poskytování obecního nájemního bydlení se často zdůvodňuje tím, že se jedná o sociální bydlení (tento politicky vysoce korektní termín přeložím jako bydlení pro chudé) nebo o takzvané startovací byty pro mladé. Smithova neviditelná ruka trhu však dokáže efektivně fungovat i v této oblasti stejně jako v jakékoli jiné. Pokud si někdo nemůže dovolit nájemní bydlení v nějakém bytu v určité lokalitě, bude si muset vybrat bydlení jinde. Bude muset asi zvolit menší plochu bytu, nebo bude muset hledat bydlení na horší adrese. Na trhu si můžete vybrat nemovitost dražší, na lepší adrese, nebo nemovitost levnější, na horší adrese. Je na výběr. Segment trhu levného bydlení by fungoval lépe, kdyby do něj neintervenovala obec (nebo stát). Odpůrci hospodářství volného trhu mohou trh snadno ničit dotováním nebo nějakou zákonnou regulací cen. Potom už stačí jenom říci: „Podívejte, trh nefunguje! Trh selhal! Musíme podporovat sociální bydlení.“

Jednotlivec tedy ztrácí svoji svobodu například tak, že když slíbíte všechno všem, bude to asi něco stát a budete muset vybrat víc peněz na daních. A peníze jsou ražená svoboda.

Jindřich Pilc je členem Svobodných v Ústeckém kraji.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

V pondělí 19. ledna 2025 se v diskusním pořadu Události komentáře na ČT24 představil Libor Vondráček, předseda Svobodných, který společně s Patrikem Nacherem (ANO), Ivanem Bartošem (Piráti) a Pavlem Žáčkem (ODS) diskutoval dvě klíčová témata – prodej bitevních letounů L-159 Ukrajině a zrušení koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média.

Odmítnutí prodeje letadel

Hlavním tématem večera bylo rozhodnutí vlády neprodat čtyři bitevní letouny L-159 Ukrajině, což prezident Petr Pavel kritizoval jako projev sobectví. Vondráček však zaujal pragmatický postoj: „Já pojem solidarita hlavně vnímám v souvislosti s tím, když někdo rozdává ze svého. A přece jenom všechno, co patří státu, ať už je to majetek nebo jsou to peníze, tak je nás všech a z toho by se nemělo tak jednoduše rozdávat.“

Předseda Svobodných zdůraznil, že vláda plní předvolební sliby. „My jsme slíbili našim voličům, občanům České republiky, a chceme ctít nějaké předvolební sliby, že ani peníze, ani zbraně nebudou z českého státního rozpočtu, z české armády posílány směrem na Ukrajinu,“ prohlásil Vondráček. Na dotaz moderátora, zda platí i zákaz prodeje, odpověděl: „Ani prodávány. Nebo to jsme výslovně neřekli, ale v tuto chvíli vláda se takto na koaličním jednání usnesla.“

Vondráček navrhl alternativní řešení: firma Aero Vodochody by si mohla letouny odkoupit zpět a případně s nimi nakládat sama, pokud by armáda letadla nepotřebovala. Tento kompromis by podle něj podpořil český průmysl i zachoval reference pro výrobce.

Ostré výměny s Bartošem o roli prezidenta

Mezi Vondráčkem a Ivanem Bartošem došlo k výrazné konfrontaci ohledně slovních útoků mezi vládou a prezidentem Petrem Pavlem. Bartoš kritizoval ministra zahraničí Petra Macinku za neadekvátní reakci vůči prezidentovi: „Mně přijde, já nezpochybňuji, že pan Macinka určitě jako na něco expertem je a dokáže jako hodnotit, ale já bych byl velmi opatrný, aby ministr zahraničí zrovna v tomhle mistroval prezidenta České republiky s jeho historií, která prakticky celý jeho dospělý život je služba armádě a služba ve strukturách NATO.

Vondráček však uvedl situaci do kontextu a obvinil opozici z dvojího metru: „Když se tady bavíme o tom, že ty výměny názorů mezi panem prezidentem a ministrem zahraničí, respektive členy vlády dneska jsou v nějakém duchu. Tak já myslím, že v čase, kdy byl prezidentem Miloš Zeman, nastupovala vláda Petra Fialy, tak tam ty střety byly daleko tvrdší.“ Dodal, že současná rétorika je „daleko, daleko předtím“ ve srovnání s minulými konflikty.

Když se Bartoš pokusil Vondráčka usvědčit z nepřesnosti ohledně výroku Filipa Turka o expanzi NATO, Vondráček rychle oponoval: „Takhle to neřekl. Je to trošku jinak.“ V klíčovém momentu pak Vondráček zdůraznil konstituční rámec: „Můj šálek kávy je dodržování ústavy, striktní dodržování ústavy,“ a dodal, že prezident „nemůže slibovat, že dá něco, o čem nerozhoduje.“

Souboj se Žáčkem o veřejnoprávní média

Druhá polovina debaty se zaměřila na plánované zrušení koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas od ledna 2027. Vondráček zde zaujal opatrnější pozici a bránil postupné zveřejňování informací: „Pro mě je to trošku komfortní, že teď mluvím po Patriku Nacherovi, protože aspoň mohu říci, že jsem rád, že nezacházel do těch detailů, že se mu totiž nestane to, co se stalo panu Baxovi, který v srpnu, v červenci 2022 řekl, poplatky se zvyšovat nebudou. A pak za chviličku začal tlačit něco zcela jiného.“

Pavel Žáček (ODS) ostře kritizoval plánovanou reformu jako možné zestátnění médií, čímž vyprovokoval Vondráčkovu odpověď. „Já v tuto chvíli naprosto žasnu, když tady slyším argumenty, že to je zpochybňování demokracie a svobody, protože skutečně ODS v roce 2009 toto navrhovala,“ řekl Vondráček. Připomněl, že mezi tehdejšími členy ODS byl i Martin Kupka, jehož současná vyjádření připomínají rétoriku ČSSD.

V nejkontroverznějším momentu večera Vondráček přiznal své osobní preference: „Kdyby to bylo na mě, já jsem fanoušek Javiera Mileie, za mě by se to klidně mohlo zrušit, ale my jsme ve vládě, respektujeme programové prohlášení a je to tak, že se bude postupovat podle programového prohlášení. Doufám, že mě zase pozvete, když jsem Javiera Mileie fanoušek.“

Koaliční disciplína nad osobními názory

Vondráčkovo vystoupení ukázalo politika, který balancuje mezi osobními přesvědčeními a koaliční disciplínou. Opakovaně zdůrazňoval, že vláda postupuje podle programového prohlášení a dodržuje předvolební sliby. V závěru debaty potvrdil: „Vládní programové prohlášení je něco, na čem se shodly tři strany a nemyslím si, že pan Klempíř by změnil názor, ale skutečně on je součástí toho celého týmu a my musíme fungovat jako tým po celé čtyři roky, aby čeští občané viděli dobré výsledky.“

Debata ukázala fundamentální rozpory mezi koalicí a opozicí v otázkách zahraniční i mediální politiky, přičemž Vondráček se etabloval jako obránce pragmatického přístupu vlády proti obviněním z ideologie či mocenských zájmů.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31