SEDLÁČEK: Olomoucký Aquapark: tisíc lidí denně aneb jeden velký nesmysl

SEDLÁČEK: Olomoucký Aquapark: tisíc lidí denně aneb jeden velký nesmysl

Kontroverzní olomoucký aquapark si i přes počáteční nedůvěru a protesty mnoha obyvatel našel své příznivce…Jestli olomoucký vodní svět za svou první letní sezónu vydělal, bude jasné až na začátku nového roku…

Těmito slovy začíná článek Lucie Bukvové na titulní stránce Olomouckém deníku ze dne 2.11.2009 a pokračuje nic neříkajícími frázemi ředitele aquaparku Dalibora Přikryla a mluvčího radnice Ivana Rošťáka. Autorka článku spolu se spolu s oslovenými pozastavuje nad tím, zda aquapark „vydělal“, zmiňuje návštěvnost, letošní počasí, zimní programovou nabídku a dokonce i něco jako „finanční model“. Kromě počtu návštěvníků za letní sezónu, zejména měsíc červenec, však žádná čísla představující jasné a srozumitelné hodnoty vyjádřené zejména v peněžních jednotkách. Tudíž je na místě nejedna otázka. Proč?

Z uvedeného článku a rozhovorů totiž čtenář dostává pocit, že dosud nejsou známy žádné relevantní údaje kromě počtu návštěvníků. Nevede snad Aquapark a.s. řádné účetnictví, jež má být přesné, kontinuální apod.? Důležitým prohlášením autorky a oslovených je však fakt, že aquapark „vydělal“. Je to pravda nebo lež? Odpověď záleží na tom, kdo si na tuto otázku odpovídá.

Laik použije jednoduchý vzorec výpočtu výsledku hospodaření tj. VH(zisk/ztráta) = výnosy – náklady a dostane poměrně jednoduchý údaj o hospodaření aquaparku za účetní období vztažené k době od zahájení provozu do dnešního dne a tato informace mu stačí. Člověk ekonomický si však položí otázku: Je to dost nebo málo? A tady přichází kámen úrazu prostého, nic neříkajícího sdělení autorky a oslovených na titulní straně Olomouckého deníku. Ale vše po pořádku.

Abstrahuji od faktu, že partnery v účelové společnosti Aquapark Olomouc a.s. jsou pouze dvě strany, a to společnost TECPROM a.s. (založená sdružením Arzwanger, Gemo, Skanska) a statutárním městem Olomouc. Společnost TECPROM a.s. nebudu vůbec zmiňovat, nehospodaří s veřejnými prostředky a zaměřím se tedy na efektivnost (neefektivnost) vydaných, záměrně nepíšu investovaných (u investic se očekává návratnost + prémie za podstoupené riziko), prostředků statutárním městem Olomouc, jakožto subjektem spravujícím veřejné prostředky obvykle získané formou přerozdělení vybraných daní a místních poplatků. Jak vysokou částkou podle dostupných zdrojů se město Olomouc podílelo, podílí a podílet bude na této „akci“? Pouze ve zkratce:

1) Financování výstavby formou vkladu do základního kapitálu (ZK) společnosti Aquapark   a.s. ve výši   90 540 000,- Kč

2) Nepeněžitý vklad (pozemky) a projektová dokumentace ve výši 58 200 000,- Kč

3) Peněžitý vklad města Olomouc   32 340 000,- Kč

4) Celkový kapitálový výdaj (bez skrytých a implicitních nákladů) : 181 080 000,- Kč

Dále je nutné si uvědomit, že tato fáze projektu není jedinou, na které se bude město Olomouc veřejnými (Vašimi i mými) prostředky podílet. V průběhu následujících deseti let bude město Olomouc postupně získávat odkupem akcií od společnosti TECPROM a.s. akcie a stane se tak majoritním (100%) vlastníkem společnosti Aquapark a.s. Odkup akcií proběhne za těchto podmínek:

1) po 5 letech od podpisu smlouvy 40% akcií za 125 692 000,- Kč

2) po 7 letech od podpisu smlouvy dalších 10% akcií za 37 978 000,- Kč

3) po 10 letech od podpisu smlouvy zbytek tj. 5% akcií za 24 931 000,- Kč

4) Celkem za odkup akcií 189 600 000,- Kč

Zdá se Vám to dost? Bohužel, ale ani takto to není to poslední, co město do existence aquaparku bude v čase nalévat. Ještě je nutné přičíst tzv. „služebné“. Pod slovem služebné se skrývá každoroční příspěvek města z městského rozpočtu tj. veřejných peněz na provoz a krytí provozních nákladů společnosti Aquapark a.s. Výše ročních „příspěvků“uvádím v tab.

O co se jedná? 

Kalendářní rok                  Výše ročního „služebného“

2007                                      0

2008                                      843 865

2009                                      29 900 000

2010                                      29 900 000

2011                                      29 900 000

2012                                      29 900 000

2013                                      29 900 000

2014                                      33 000 000

2015                                      33 000 000

2016                                      33 000 000

2017                                      36 000 000

2018                                      36 000 000

2019                                      38 000 000

2020                                      38 000 000

2021                                      39 000 000

2022                                      39 000 000

2023                                      39 900 000

2024                                      39 900 000

2025                                      39 900 000

2026                                      39 900 000

2027                                      39 900 000

2028                                      39 900 000

2029                                      39 900 000

2030                                      39 900 000

2031                                      39 900 000

2032                                      39 900 000

Celkem:                              834 443 865,- Kč

Celková výše ročních příspěvků tzv. „služebného“ na provozní výdaje společnosti Aquapark a.s. tak dosáhne ze strany města v období 2007 – 2032 částky 834 443 865,- Kč. Poměrně dobrý byznys. Bohužel placený z peněz občanů, daňových poplatníků. Že se Vám už informace z článku v Olomouckém deníku jeví poněkud jinak? Ne? I to je možné, pokračuji proto dál.

Na realizaci olomouckého aquaparku se město Olomouc reprezentované jejím zastupitelstvem dívá pohledem investora, který realizuje investiční akci, která z definice investice v budoucnu přináší návratnost vydaných prostředků a jejich zhodnocení. Poměrně jednoduchým způsobem posouzení vhodnosti realizovat danou akci či nikoliv se zabývá každý student ekonomické fakulty oboru Finance v prvním ročníku. I když je na výběr poměrně mnoho způsobů posouzení, pak za základní je považován koncept čisté současné hodnoty (Net Present Value) NPV.

Čistá současná hodnota (NPV) představuje rozdíl současné hodnoty všech budoucích peněžních toků – Cash Flow (CF) plynoucích z projektu po dobu jeho životnosti (od zahájení činnosti do ukončení) a současné hodnoty všech kapitálových výdajů vynaložených na investiční projekt do zahájení činnosti. Tudíž zcela zákonitě musí jít o přebytek resp. od současné hodnoty sumy peněžních toků v jednotlivých letech je odečtena suma vložených kapitálových výdajů. Vztah lze zapsat takto:

Čistá současná hodnota (NPV) = PV – I

kde:

PV – současná hodnota budoucích užitků z investice: suma CFt / (1 + i)t v celkovém počtu let n

CFtjsou finanční toky plynoucí z investice v jednotlivých letech

t – jednotlivé roky

n – počet let celkem

i – úroková (diskontní) míra

I – výše investice (suma kapitálových výdajů před zahájením)

Hodnotu kritéria NPV lze následně interpretovat jako absolutní přírůstek majetku investora (v našem případě město Olomouc) z realizace investice (projektu Aquaparku) takto:

1)      NPV větší než 0… projekt, realizaci přijmout (majetek investora se zvyšuje).
2)      NPV rovno 0… projekt, realizaci nepřijmout (majetek investora se nezvyšuje).
3)      NPV menší než 0… projekt, realizaci nepřijmout (majetek investora se snižuje)

Z výše uvedeného pak jasně vyplývá, že čím je hodnota NPV vyšší a kladná, tím více přispívá realizace projektu k růstu hodnoty majetku a vložených prostředků investora (město Olomouc) a naopak, čím je hodnota nižší a kladná, tím roste hodnota majetku méně. Když se dosahuje záporných hodnot NPV, pak hodnota celkového majetku investora realizací projektu klesá. Jistě i výpočet NPV lze přikrášlit k obrazu svému např. odhadem hodnot CF v budoucích letech, špatně sestavenou diskontní mírou apod., ale tyto hodnoty lze upravit v případě, že znáte analýzy, které k jejich konstrukci vedly. Ty však v tomto okamžiku veřejně dostupné standardní cestou nejsou. Jakou informaci nám občanům Olomouce a daňovým poplatníkům přinesl článek v Olomouckém deníku v podobě, v jakém byl otištěn?

Naprosto žádnou. Pouze zavádějící, bezobsažné hodnocení provozního hospodaření na základě odhadu, který je vztažen k počtu návštěvníků a má tak zcela zřejmý podtext. Vylepšit obraz olomouckého zastupitelstva resp. vedení města, kritizovaného za realizaci aquaparku a nesmyslného plýtvání veřejnými prostředky, penězi daňových poplatníků. Článek sice informuje o počtu návštěvníků v určitém období a také udává jistou míru pravděpodobnosti kladného HV, ale…
 
O tom, zda je projekt jako celek pro město Olomouc ztrátový či nikoliv, jak vysoká je (bude) tato ztráta,už nevypovídá ani náhodou. Pro úplný obraz o výhodnosti či nevýhodnosti realizace projektu aquaparku by muselo město a zastupitelstvo prostřednictvím autorky informovat o veškerých provedených ekonomických analýzách, podkladech těchto analýz, průzkumech apod, stejně tak jako zveřejněním údajů o vedeném účetnictví. Jednoduše řečeno, musely by být zveřejněny veškeré relevantní informace. Že to nelze? Že se jedná o obchodní tajemství? A proč? Vždyť město Olomouc disponuje veřejnými prostředky, tedy penězi daňových poplatníků, které podléhají veřejné kontrole a rozhoduje o nich veřejná správa na základě veřejné moci dané jí veřejnou volbou. Tak jaké pak obchodní tajemství? 
 
Pokud tyto informace dostupné nejsou, pak pachuť realizace aquaparku zůstává. Zejména, když si občan Olomouce, daňový poplatník a plátce různých městských poplatků, vzpomene na bez 8,- Kč maximální výši poplatku za odvoz odpadu na osobu, skokové zvýšení koeficientu pro výpočet daně z nemovitosti, stále rostoucí zadlužení města ve výši cca 700 000 000,- Kč nyní + dalších 1 500 000 000,- Kč vznikajících formou úvěru od EIB. Tudíž, hospodaří s našimi penězi zvolení zástupci v Olomouci dobře nebo špatně? Vytváří jen a pouze další dluhy či navyšují hodnotu majetku, který spravují? Jsou kompetentní k těmto činnostem? Odpovězme si každý sám…

Marek SEDLÁČEK je členem Svobodných a lídrem v Olomouckém kraji
(publikováno na
http://www.mareksedlacek.net)

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

V pořadu Echo Prime Time se Libor Vondráček a Jiří Pospíšil střetli nad tím, zda má prezident Petr Pavel jet na červencový summit NATO, a zejména nad tím, jaká má být jeho role vůči vládě. Vondráček působil jako ten, kdo má na roli prezidenta jasný pohled: prezident má podle něj respektovat, že zahraniční a obrannou politiku nese primárně vláda, a nemá do ní vstupovat způsobem, který by působil jako paralelní hlas. Zároveň ale jeho vystoupení nevyznělo jen konfrontačně — spíš jako snaha dovést spor k jasnému pravidlu, které by podobné situace do budoucna nevyvolávaly.

Spor o NATO

Debata se od začátku točila kolem otázky, zda byla prezidentova účast na jednání vlády nutná, nebo spíš symbolická. Jiří Pospíšil ji interpretoval jako gesto smíření a snahu spor uklidnit, zatímco Vondráček tvrdil, že prezident na jednání nebyl potřebný, protože vláda si o účasti na summitu může a má rozhodnout sama. Podle Vondráčka navíc prezident už dříve veřejně naznačil, že by nebyl schopen hájit pozici nové vlády, což podle něj zpochybňuje smysl jeho aktivní účasti na summitu.

Vondráček se opíral o logiku rozdělení rolí: prezident je sice vrchním velitelem ozbrojených sil a má důležitou ústavní roli, ale není to podle něj důvod, aby se přirozeně přesouval do oblasti, kde za politickou odpovědnost nese hlavní díl vláda a obhajoval tím koaliční postoj, ale zároveň hledá oporu v systematičtějším výkladu ústavy. Právě v tom byl jeho výkon přesvědčivý nehrál na emoce, spíš se snažil ukázat, že spor není o osobní antipatii, ale o to, kdo za co v ústavním systému odpovídá.

Prezident a Ústava

Silnou část pořadu tvořila i širší debata o výkladu Ústavy. Pospíšil připomínal, že prezident Pavel podle něj ústavu ohýbá méně než jeho předchůdci, zatímco Vondráček trval na tom, že právě současné napětí ukazuje potřebu pravidla zpřesnit. V jeho pojetí není důležité jen to, co si kdo myslí, ale co by mělo být napsáno tak jasně, aby nevznikaly opakované spory o to, zda prezident musí, nebo nemusí jednat podle návrhu premiéra.

Vondráček opakovaně říkal, že by se mu líbilo, kdyby kompetenční žaloba vše vyjasnila, a když už by se ukázalo, že ústava není dostatečně jednoznačná, měla by se změnit. Nešlo přitom o boj za jednorázový politický efekt, ale o snahu nastavit systém, v němž bude jasné, kde končí pravomoc prezidenta a začíná odpovědnost vlády. V této části vystoupení působil nejvíc jako ústavně orientovaný politik, který se snaží do ostrého politického sporu vložit technicky přesnější rámec.

Mandát a odpovědnost

Zajímavý moment nastal ve chvíli, kdy se rozhovor stočil k tomu, zda by prezident mohl na summitu NATO vystupovat jinak než vláda, ale přitom tvrdit, že respektuje její mandát. Vondráček to zpochybnil. Připomněl, že prezident už dříve veřejně formuloval vlastní postoje k obraně a výdajům na armádu, a proto se obává, že by na summitu nešlo jen o formální zastupování státu, ale o samostatnou politickou linku.

Na rozdíl od Pospíšila, který zdůrazňoval diplomatický význam jednotného hlasu, Vondráček argumentoval tím, že pokud by prezident chtěl opravdu ctít mandát vlády, nemusel by se summitu účastnit vůbec, nebo by do něj vstupoval jiným způsobem. Tím se snažil obhájit názor, že nejde o nedůvěru k hlavě státu jako takové, ale o racionální snahu vyhnout se situaci, v níž by Česká republika navenek vysílala dvojí signál. Tady byl jeho výkon nejsilnější: byl jasný, věcný a opíral se o konzistentní princip, ne o momentální politický zájem.

Napětí mezi Hradem a vládou

Do debaty se neustále vracela také otázka, proč se vztah prezidenta a vlády dostal do tak napjaté podoby. Vondráček za hlavní příčinu označil spor kolem Filipa Turka a prezidentovu předchozí kritiku jeho nominace. Podle něj právě tato kauza odstartovala řetězec veřejných výroků, které vztahy dále poškozují, a proto je podle něj těžké čekat rychlé zklidnění.

Přestože to bylo podáno poměrně ostře, nepůsobil Vondráček jako někdo, kdo chce krizi jen přiživovat. Spíš naznačoval, že dokud nepadne jasné vysvětlení a dokud se nevyjasní hranice kompetencí, bude se podobné napětí vracet. Jiří Pospíšil to označoval za nedůstojné a zbytečné, ale Vondráček reagoval tím, že veřejný spor je jen důsledkem hlubší nejasnosti ústavy. V tom spočívala jeho největší síla v debatě: uměl politický konflikt převést do srozumitelnějšího rámce, aniž by se z něj snažil udělat osobní válku.

Celkové vyznění

Celkově Vondráček v pořadu vyzněl dobře, protože dokázal spojit jasný postoj s věcným vysvětlováním. Nebyl to výkon, který by stavěl na velkých gestech nebo silných emocích, ale spíš na argumentu, že stát má mít srozumitelná pravidla a že jejich nejasnost plodí zbytečné konflikty. V souboji s Jiřím Pospíšilem nepůsobil jako někdo, kdo by jen opakoval koaliční rétoriku, ale jako politik, který má vlastní čitelný výklad situace.

Zároveň však zůstalo zřetelné, že spor o prezidenta, NATO a kompetence není jen technická debata. Je to i střet stylů, kde jedna strana zdůrazňuje diplomatický klid a symbolickou důstojnost, zatímco druhá volá po tvrdším oddělení rolí a přesnějším ústavním vymezení. Vondráček v tomhle střetu obstál, protože působil jako někdo, kdo neuhýbá, ale zároveň se nesnaží z konfliktu dělat divadlo.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31