SEDLÁČEK: Olomoucký Aquapark: tisíc lidí denně aneb jeden velký nesmysl

SEDLÁČEK: Olomoucký Aquapark: tisíc lidí denně aneb jeden velký nesmysl

Kontroverzní olomoucký aquapark si i přes počáteční nedůvěru a protesty mnoha obyvatel našel své příznivce…Jestli olomoucký vodní svět za svou první letní sezónu vydělal, bude jasné až na začátku nového roku…

Těmito slovy začíná článek Lucie Bukvové na titulní stránce Olomouckém deníku ze dne 2.11.2009 a pokračuje nic neříkajícími frázemi ředitele aquaparku Dalibora Přikryla a mluvčího radnice Ivana Rošťáka. Autorka článku spolu se spolu s oslovenými pozastavuje nad tím, zda aquapark „vydělal“, zmiňuje návštěvnost, letošní počasí, zimní programovou nabídku a dokonce i něco jako „finanční model“. Kromě počtu návštěvníků za letní sezónu, zejména měsíc červenec, však žádná čísla představující jasné a srozumitelné hodnoty vyjádřené zejména v peněžních jednotkách. Tudíž je na místě nejedna otázka. Proč?

Z uvedeného článku a rozhovorů totiž čtenář dostává pocit, že dosud nejsou známy žádné relevantní údaje kromě počtu návštěvníků. Nevede snad Aquapark a.s. řádné účetnictví, jež má být přesné, kontinuální apod.? Důležitým prohlášením autorky a oslovených je však fakt, že aquapark „vydělal“. Je to pravda nebo lež? Odpověď záleží na tom, kdo si na tuto otázku odpovídá.

Laik použije jednoduchý vzorec výpočtu výsledku hospodaření tj. VH(zisk/ztráta) = výnosy – náklady a dostane poměrně jednoduchý údaj o hospodaření aquaparku za účetní období vztažené k době od zahájení provozu do dnešního dne a tato informace mu stačí. Člověk ekonomický si však položí otázku: Je to dost nebo málo? A tady přichází kámen úrazu prostého, nic neříkajícího sdělení autorky a oslovených na titulní straně Olomouckého deníku. Ale vše po pořádku.

Abstrahuji od faktu, že partnery v účelové společnosti Aquapark Olomouc a.s. jsou pouze dvě strany, a to společnost TECPROM a.s. (založená sdružením Arzwanger, Gemo, Skanska) a statutárním městem Olomouc. Společnost TECPROM a.s. nebudu vůbec zmiňovat, nehospodaří s veřejnými prostředky a zaměřím se tedy na efektivnost (neefektivnost) vydaných, záměrně nepíšu investovaných (u investic se očekává návratnost + prémie za podstoupené riziko), prostředků statutárním městem Olomouc, jakožto subjektem spravujícím veřejné prostředky obvykle získané formou přerozdělení vybraných daní a místních poplatků. Jak vysokou částkou podle dostupných zdrojů se město Olomouc podílelo, podílí a podílet bude na této „akci“? Pouze ve zkratce:

1) Financování výstavby formou vkladu do základního kapitálu (ZK) společnosti Aquapark   a.s. ve výši   90 540 000,- Kč

2) Nepeněžitý vklad (pozemky) a projektová dokumentace ve výši 58 200 000,- Kč

3) Peněžitý vklad města Olomouc   32 340 000,- Kč

4) Celkový kapitálový výdaj (bez skrytých a implicitních nákladů) : 181 080 000,- Kč

Dále je nutné si uvědomit, že tato fáze projektu není jedinou, na které se bude město Olomouc veřejnými (Vašimi i mými) prostředky podílet. V průběhu následujících deseti let bude město Olomouc postupně získávat odkupem akcií od společnosti TECPROM a.s. akcie a stane se tak majoritním (100%) vlastníkem společnosti Aquapark a.s. Odkup akcií proběhne za těchto podmínek:

1) po 5 letech od podpisu smlouvy 40% akcií za 125 692 000,- Kč

2) po 7 letech od podpisu smlouvy dalších 10% akcií za 37 978 000,- Kč

3) po 10 letech od podpisu smlouvy zbytek tj. 5% akcií za 24 931 000,- Kč

4) Celkem za odkup akcií 189 600 000,- Kč

Zdá se Vám to dost? Bohužel, ale ani takto to není to poslední, co město do existence aquaparku bude v čase nalévat. Ještě je nutné přičíst tzv. „služebné“. Pod slovem služebné se skrývá každoroční příspěvek města z městského rozpočtu tj. veřejných peněz na provoz a krytí provozních nákladů společnosti Aquapark a.s. Výše ročních „příspěvků“uvádím v tab.

O co se jedná? 

Kalendářní rok                  Výše ročního „služebného“

2007                                      0

2008                                      843 865

2009                                      29 900 000

2010                                      29 900 000

2011                                      29 900 000

2012                                      29 900 000

2013                                      29 900 000

2014                                      33 000 000

2015                                      33 000 000

2016                                      33 000 000

2017                                      36 000 000

2018                                      36 000 000

2019                                      38 000 000

2020                                      38 000 000

2021                                      39 000 000

2022                                      39 000 000

2023                                      39 900 000

2024                                      39 900 000

2025                                      39 900 000

2026                                      39 900 000

2027                                      39 900 000

2028                                      39 900 000

2029                                      39 900 000

2030                                      39 900 000

2031                                      39 900 000

2032                                      39 900 000

Celkem:                              834 443 865,- Kč

Celková výše ročních příspěvků tzv. „služebného“ na provozní výdaje společnosti Aquapark a.s. tak dosáhne ze strany města v období 2007 – 2032 částky 834 443 865,- Kč. Poměrně dobrý byznys. Bohužel placený z peněz občanů, daňových poplatníků. Že se Vám už informace z článku v Olomouckém deníku jeví poněkud jinak? Ne? I to je možné, pokračuji proto dál.

Na realizaci olomouckého aquaparku se město Olomouc reprezentované jejím zastupitelstvem dívá pohledem investora, který realizuje investiční akci, která z definice investice v budoucnu přináší návratnost vydaných prostředků a jejich zhodnocení. Poměrně jednoduchým způsobem posouzení vhodnosti realizovat danou akci či nikoliv se zabývá každý student ekonomické fakulty oboru Finance v prvním ročníku. I když je na výběr poměrně mnoho způsobů posouzení, pak za základní je považován koncept čisté současné hodnoty (Net Present Value) NPV.

Čistá současná hodnota (NPV) představuje rozdíl současné hodnoty všech budoucích peněžních toků – Cash Flow (CF) plynoucích z projektu po dobu jeho životnosti (od zahájení činnosti do ukončení) a současné hodnoty všech kapitálových výdajů vynaložených na investiční projekt do zahájení činnosti. Tudíž zcela zákonitě musí jít o přebytek resp. od současné hodnoty sumy peněžních toků v jednotlivých letech je odečtena suma vložených kapitálových výdajů. Vztah lze zapsat takto:

Čistá současná hodnota (NPV) = PV – I

kde:

PV – současná hodnota budoucích užitků z investice: suma CFt / (1 + i)t v celkovém počtu let n

CFtjsou finanční toky plynoucí z investice v jednotlivých letech

t – jednotlivé roky

n – počet let celkem

i – úroková (diskontní) míra

I – výše investice (suma kapitálových výdajů před zahájením)

Hodnotu kritéria NPV lze následně interpretovat jako absolutní přírůstek majetku investora (v našem případě město Olomouc) z realizace investice (projektu Aquaparku) takto:

1)      NPV větší než 0… projekt, realizaci přijmout (majetek investora se zvyšuje).
2)      NPV rovno 0… projekt, realizaci nepřijmout (majetek investora se nezvyšuje).
3)      NPV menší než 0… projekt, realizaci nepřijmout (majetek investora se snižuje)

Z výše uvedeného pak jasně vyplývá, že čím je hodnota NPV vyšší a kladná, tím více přispívá realizace projektu k růstu hodnoty majetku a vložených prostředků investora (město Olomouc) a naopak, čím je hodnota nižší a kladná, tím roste hodnota majetku méně. Když se dosahuje záporných hodnot NPV, pak hodnota celkového majetku investora realizací projektu klesá. Jistě i výpočet NPV lze přikrášlit k obrazu svému např. odhadem hodnot CF v budoucích letech, špatně sestavenou diskontní mírou apod., ale tyto hodnoty lze upravit v případě, že znáte analýzy, které k jejich konstrukci vedly. Ty však v tomto okamžiku veřejně dostupné standardní cestou nejsou. Jakou informaci nám občanům Olomouce a daňovým poplatníkům přinesl článek v Olomouckém deníku v podobě, v jakém byl otištěn?

Naprosto žádnou. Pouze zavádějící, bezobsažné hodnocení provozního hospodaření na základě odhadu, který je vztažen k počtu návštěvníků a má tak zcela zřejmý podtext. Vylepšit obraz olomouckého zastupitelstva resp. vedení města, kritizovaného za realizaci aquaparku a nesmyslného plýtvání veřejnými prostředky, penězi daňových poplatníků. Článek sice informuje o počtu návštěvníků v určitém období a také udává jistou míru pravděpodobnosti kladného HV, ale…
 
O tom, zda je projekt jako celek pro město Olomouc ztrátový či nikoliv, jak vysoká je (bude) tato ztráta,už nevypovídá ani náhodou. Pro úplný obraz o výhodnosti či nevýhodnosti realizace projektu aquaparku by muselo město a zastupitelstvo prostřednictvím autorky informovat o veškerých provedených ekonomických analýzách, podkladech těchto analýz, průzkumech apod, stejně tak jako zveřejněním údajů o vedeném účetnictví. Jednoduše řečeno, musely by být zveřejněny veškeré relevantní informace. Že to nelze? Že se jedná o obchodní tajemství? A proč? Vždyť město Olomouc disponuje veřejnými prostředky, tedy penězi daňových poplatníků, které podléhají veřejné kontrole a rozhoduje o nich veřejná správa na základě veřejné moci dané jí veřejnou volbou. Tak jaké pak obchodní tajemství? 
 
Pokud tyto informace dostupné nejsou, pak pachuť realizace aquaparku zůstává. Zejména, když si občan Olomouce, daňový poplatník a plátce různých městských poplatků, vzpomene na bez 8,- Kč maximální výši poplatku za odvoz odpadu na osobu, skokové zvýšení koeficientu pro výpočet daně z nemovitosti, stále rostoucí zadlužení města ve výši cca 700 000 000,- Kč nyní + dalších 1 500 000 000,- Kč vznikajících formou úvěru od EIB. Tudíž, hospodaří s našimi penězi zvolení zástupci v Olomouci dobře nebo špatně? Vytváří jen a pouze další dluhy či navyšují hodnotu majetku, který spravují? Jsou kompetentní k těmto činnostem? Odpovězme si každý sám…

Marek SEDLÁČEK je členem Svobodných a lídrem v Olomouckém kraji
(publikováno na
http://www.mareksedlacek.net)

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31