Šamonil: O brněnském Pride weeku, dvojakosti lidovců a křesťanské tradici

Šamonil: O brněnském Pride weeku, dvojakosti lidovců a křesťanské tradici

Je všeobecně známo, že voličů KDU-ČSL mimo komunitu praktikujících katolíků mnoho není. Religióznímu rozložení obyvatelstva v Česku pak logicky odpovídají i volební výsledky této strany. Porovnávat postavení a politickou sílu lidovců například v Ústeckém kraji na straně jedné a v Jihomoravském kraji na straně druhé je jako srovnávat Davida s Goliášem. Vysoká míra volební disciplíny v kombinaci s relativně silnou katolickou tradicí v regionu tak činí z Jihomoravského kraje tradiční lidoveckou baštu.

Pro voliče zvažujícího, zda KDU-ČSL ve volbách svým hlasem podpořit, připravila Jurečkova partaj na stranickém webu několik odstavců, v nichž definuje sebe sama mimo jiné těmito slovy: „Jsme křesťanskodemokratická konzervativní strana položená na křesťanských hodnotách a principech. Desatero, evangelijní zvěst lásky k druhým a křesťanská sociální nauka jsou východisky našich politických kroků. Politická strana je pro nás společenstvím lidí, kteří usilují o demokratickou, svobodnou a sociálně soudržnou společnost, zachovávající ty nejlepší evropské tradice křesťanské civilizace a kultury.“ Prakticky totožná slova najdeme i na webových stránkách občanských demokratů. Koaliční partner KDU-ČSL o sobě píše, že: „ODS je liberálně konzervativní stranou navazující na tradice evropské křesťanské civilizace.“

Přiznám se, že v kontextu výše uvedených politických proklamací lidovců a ODS marně přemýšlím nad tím, o jaké křesťanské hodnoty a tradice se opírá akce, která se uskuteční od druhého do jedenáctého června v Brně. Obyvatelé jihomoravské metropole i dalekého okolí se totiž v těchto dnech mohou „těšit“ na Brno Pride Week. Neustále sílící brněnská komunita progresivních levičáků vzešlá především ze studentů a absolventů roztodivných humanitních oborů Masarykovy univerzity pořádá ve výše uvedeném termínu v moravské metropoli desetidenní maraton „kulturních“ akcí, věnovaných queer komunitě.

Záštitu nad celým brněnským Pride weekem letos převzaly neziskové LGBT organizace Stud a Queer kód. Na webu druhé jmenované neziskovky je možné seznámit se s kompletním programem brněnského týdne hrdosti. Podle vyjádření ředitelky festivalu Michaely Chylové pro Brněnský Deník bude Pride week letos sestávat z téměř padesáti akcí: debat, filmových projekcí, divadelních představení nebo workshopů. Na následujících řádcích z důvodu zachování vlastního i čtenářova duševního zdraví představím pouze některé z nich.

Hned v pátek 2. června mají návštěvníci festivalu možnost přijít na akci Queer speedfriending. V podzemí brněnské kavárny Hodně někde dostanou účastníci speedfriendingu možnost potkat se u stolů ve trojicích nebo čtveřicích a vzájemně se seznámit ještě před zahájením samotného Pride weeku. Ještě v pátek pak proběhne v multifunkčním sále CO.LABS zahajovací ceremoniál festivalu. Hlavní hvězdou zahajovacího ceremoniálu bude podle Queer kódu Ivory Divine. Queer kód zve účastníky na jeho celovečerní jiskřivou drag queen show a následnou párty.

Následující den nabídne Pride week veřejnosti například přednášku Lucie Elsner na téma předsudečného homofobního a transfobního násilí, v šest hodin večer se v prostorách ArtBaru uskuteční diskuse na téma Chemsex: podívej se pravdě do očí na kterou pak tamtéž bude navazovat večerní taneční párty s tématem Barbie rave: Pink is the new gender Plusko+. Účastníci v sobě budou moci probudit svého Kena nebo Barbie a bořit genderové stereotypy.

Bezpochyby „zajímavá“ debata se uskuteční v pondělí ve velkém sále brněnského KinoArt. Zuzana a Terézia z podcastu Vyhonit ďábla zde budou diskutovat o promiskuitě a sexu v queer a hetero vztazích. Nabídnou taktéž odpověď na otázku, zda jsou lidé žijící v polyamorních vztazích promiskuitnejší než ti ve vztazích uzavřených.

V úterý 6. června se v knihovně Jiřího Mahena uskuteční veřejné čtení nejmenším dětem a jejich rodičům v podání už výše zmíněné (nebo zmíněného?) drag queen Ivory Divine. Především toto autorské čtení rezonovalo v mediálním mainstreamu ze všech akcí Pride weeku zdaleka nejvíc. Knihovna Jiřího Mahena se pak kvůli této akci setkala s intenzivní kritikou ze strany veřejnosti. Drag Queen Ivory Divine má totiž číst dětem pohádky s queer tématikou. Nejmenší děti s rodiči se mohou těšit například na dva díly holandské pohádky Princ a Princ a Král a Král pojednávající o lásce mezi dvěma princi nebo na pohádku Zebra pod postelí – v tomto případě se jedná o pohádku o holčičce, která má dva tatínky. Jako inspirace pro rodiče pak bude na místě připravena další queer a feministická literatura.

Katolické církvi a Bohu to pak Pride week vytmaví ve čtvrtek 8.června přímo v prostorách Národního divadla Brno Reduta, kde se v osm hodin večer odehraje představení Doktorka. Neziskovka Queer kód zve účastníky Pride weeku na shlédnutí příběhu o neústupné doktorce, která odmítne katolickému knězi vstoupit k pacientce s posledním pomazáním. Divadelní hra má divákům představit příběh plný otázek o naší identitě, na které neexistují jasné odpovědi, ale přesto se úzce dotýkají současné rozdělené společnosti, v níž vzrůstá tlak médií či různých zájmových skupin.

9. června v prostorách kavárny Hodně někde čeká účastníky Pride weeku přednáška Terezy Kadlecové na téma Plánování duhové rodiny. Přednášející Tereza Kadlecová vede v neziskovce Prague Pride (organizace pořádá každoročně stejnojmenný průvod Prahou) Rodičovskou přípravku. V neděli 11. června pak celý Pride week zakončí bohoslužba v Husově sboru Československé církve husitské na znamení solidarity s hodnotami festivalu.

Jako křesťan a praktikující katolík považuji všechny tyto záležitosti za nebetyčnou zvrácenost. Jako pravicově smýšlející občan a člen Svobodných nicméně nechci takové aktivity omezovat, protože chci žít ve společnosti, kde by i tyto podle mého názoru naprosto šílené názory a postoje měly mít možnost zaznít. Když se tedy partička psychicky narušených bláznů, kteří nemají na otázku kolik existuje pohlaví jasnou odpověď, rozhodne vykládat veřejnosti o klukovi s dvěma maminkami, nemůžu a ani jim to nechci zakazovat.

Co mi ovšem vadí nesmírně je fakt, že celý tenhle genderový cirkus hodný psychiatrické léčebny v Bohnicích (v případě Brna tedy spíše v Černovicích) platím i já ze svých daní. Na osmnáctém zasedání zastupitelstva Jihomoravského kraje 27. dubna letošního roku, totiž schválili krajští zastupitelé dotaci pro brněnský Pride week ve výši šesti set tisíc korun. Schválení této dotace podpořili zastupitelé napříč všemi politickými stranami a hnutími. Pro finanční podporu brněnského Pride weeku tak koncem dubna hlasovali i zastupitelé za KDU-ČSL a ODS.

Na celostátní úrovni si vládnoucí pětikoalice udělala z předvolebních slibů trhací kalendář. Fiala, Jurečka, Pekarová, Bartoš i Rakušan den co den schovávají svou kolosální neschopnost a servilitu vůči zelenému šílenství z Bruselu za Putinovu válku na Ukrajině a předchozí Babišovu vládu. Při tom všem se ohánějí demokracií, lidskými právy, humanismem a odkazem Václava Havla a bez ustání varují před populismem, extremismem, krajní pravicí, fašismem a bůhví ještě čím. To jsou smutná fakta, s nimiž se do následujících parlamentních voleb musí všichni voliči smířit.

KDU-ČSL samotná se odvolává na desatero, evangelia, a křesťanské tradice a v praxi pak lidovečtí zastupitelé na krajské úrovni hlasují společně s kolegy z ODS pro financování brněnského Pride weeku. Knihovna Jiřího Mahena, kde bude Ivory Divine číst dětem pohádky, je příspěvkovou organizací statutárního města Brna. Primátorkou města Brna je politička ODS Markéta Vaňková a ODS, stejně jako KDU – ČSL má logicky i rozhodující zastoupení v městské radě. V jednom z mých předchozích textů jsem se rovněž zmiňoval kupříkladu o genderové neziskovce Nesehnutí, financované mimo jiné z rozpočtu ministerstva životního prostředí pod kontrolou KDU-ČSL. Podobných příkladů můžeme najít bezpočet.

Tradice, na nichž vyrostla evropská křesťanská civilizace (na ty se odvolává pro změnu ODS), rozhodně nespočívaly v adoraci transsexuality, polyamorie ani v boření genderových stereotypů. Jako nositelé a ochránci české křesťanské tradice evropského formátu se do našich dějin zapsali Václav II., Karel IV., Vladislav II. či Přemysl Otakar I. V pozdější době bránil křesťanskou Evropu proti osmanské invazi českým jménem v bitvě u Vídně například Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic. V sexuálních úchylkách a deviacích naopak našli zalíbení dekadentní římští císařové Nero a Caligula. Díky odvaze, statečnosti a píli těch prvních prožily Země koruny české, potažmo celá Evropa léta rozkvětu a prosperity. Zvrhlost a degenerace těch druhých přinesla Evropě, potažmo antickému Římu pád, o kterém se vypráví už tisíc let.

Lidovci a občanští demokraté stylizující se do pozice ochránců evropské křesťanské tradice v Česku jsou ve skutečnosti politici, kteří tiše a nenápadně podporují prohlubující se celospolečenskou morální dekadenci. Financují progresivistické neziskovky šířící LGBT propagandu a odvolávají se přitom na Boha a desatero. Jak se jim za to jednoho dne odmění Bůh, to ovlivnit nemohu a nejspíš to nechám čistě na něm. Jak se jim za to jednoho dne odmění čeští voliči, je ovšem jiný příběh, jehož jsem součástí. A měl bych pro vás v tomto ohledu jednu radu. Volte skutečně hodnotově konzervativní stranu, která žádné plýtvání veřejných peněz na nesmysly nepřipustí.

Volte Svobodné.

Filip Šamonil

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Pozn. autora: Citace uvedené v textu, stejně jako veškeré další faktografické údaje o daném tématu pocházejí z veřejně dostupných webových stránek queerkod.cz, není – li uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Filip Šamonil

Filip Šamonil

Novinky

Nejnovější video

Rozhovor Mariána Barana s místopředsedou Svobodných Miroslavem Havrdou, krajským zastupitelem Královéhradeckého kraje, byl ukázkou toho, jak vypadá politická debata, když se nebojí jít proti pohodlnému mediálnímu konsenzu. Havrda, sám lékař, mluvil věcně a bez zbytečných emocí i o tématech, u kterých se běžně sklouzává k nálepkování, a právě proto stál rozhovor za pozornost.

Hned na úvod se dostal ke kauze Thomase Paunkera a vyplouvajícím faktům o hnutí STAN. Havrda upozornil na nepříjemný paradox, tedy že zatímco tak závažná fakta by měla řešit policie, velká média o nich mlčí, a přitom se stejná média podrobně věnují marginálním kauzám politických oponentů. Ocenil, že jde o dobře odzdrojovaná a ověřitelná tvrzení, a řekl, že teď bude klíčové sledovat, zda policie skutečně odvede svou práci, nebo zda se věci opět zametou pod koberec.

Velký prostor patřil kritice prezidenta Petra Pavla, kterou Havrda vedl s chirurgickou přesností, bez laciných urážek. Odmítl nazývat prezidenta hlupákem, jak to udělal moderátor, a naopak zdůraznil, že jde o člověka, který celý život vydával rozkazy a kompromis v jeho chování prostě nikdy pořádně nenastal. Havrda místo osobních nálepek pojmenoval konkrétní problém: prezident podle něj opakovaně přešlapuje přes ústavu, brzdí legitimní proces obnovy po demokratických volbách a porušil vlastní slib být prezidentem všech. Konkrétní a prakticky uchopitelný byl i jeho návrh, aby parlament zvážil zastavení měsíční apanáže sto tisíc korun pro manželku prezidenta, protože jde podle něj o tradici, nikoliv o ústavní povinnost.

Havrda přitom nešetřil ani takzvané hradní žurnalisty, kterým podle jeho slov Hrad platí za oslavné články, a jako konkrétní příklad zmínil fotografie z Blesku, které prezidenta soustavně staví do zářivého světla. Otevřeně řekl, že takové peníze by měly jít raději do zdravotnictví, aby nemocnice nekrachovaly kvůli podfinancovaným pojišťovnám, a nikoliv na vytváření obrazu na objednávku.

Zajímavý byl i jeho pohled na neziskový sektor. Havrda upozornil, že organizace typu Člověk v tísni hospodaří s rozpočty v řádu miliard korun na platy, přičemž občané často nemají přehled, odkud tyto peníze skutečně pocházejí, ať jde o zahraniční státy nebo nadnárodní instituce. Podle něj by Česko mělo zavést transparentní evidenci zahraničního financování podobnou americkému modelu, protože bez ní nelze vyloučit, že některé neziskovky slouží zájmům jiných než českých občanů, kteří demokraticky zvolili současnou vládu.

Havrda se jako lékař vyjádřil i k větrným elektrárnám, a to z pozice člověka, který má za sebou konkrétní zkušenost z terénu, konferenci v Mikulově i cestu skrz stovky větrníků směrem na Vídeň. Popsal zdravotní rizika spojená s nízkofrekvenčním duněním, na které dlouhodobě upozorňuje jeho kolega, ušní specialista doktor Zlínský, a doplnil vlastní neurologický pohled na to, jak dlouhodobá expozice takovým vlnám může organismus zatěžovat. Nechal zaznít i praktickou výhradu k ekologii celého řešení, tedy že vyřazené kompozitové lopatky se dnes ve velkém vozí z Německa do Česka, protože jejich recyklace nikdo pořádně nedořešil.

Na téma evropské regulace Chat Control byl Havrda věcný a přesný v detailech, které v mediálním zkratkovém podání obvykle chybí. Vysvětlil, jak první, dobrovolná verze nařízení prošla evropským parlamentem díky nízké účasti poslanců v létě, a upozornil, že chystaná druhá verze by narozdíl od té první měla zavést povinnou a trvalou kontrolu komunikace na sociálních sítích, což podle něj představuje zásadní krok od dobrovolného nástroje k plošné digitální kontrole občanů.

K úvaze o možných nástupcích na Hradě přistoupil Havrda se střízlivějším nadhledem než častá mediální hysterie. Připomněl, jak těsný byl v poslední volbě výsledek mezi Petrem Pavlem a Danuší Nerudovou, a otevřeně přiznal, že představa druhého kola mezi Nerudovou a premiérem Babišem by byla přinejmenším zajímavou zkouškou pro celý politický systém. K Nerudové samotné byl kritický, poukázal na její vystupování v europarlamentu, kde jí podle něj chybí argumenty a nahrazuje je nálepkováním oponentů, což považuje za špatný vzor pro veřejnou debatu. Naopak s uznáním zmínil svou kolegyni z partaje, konkrétně Adrianu Čepižákovou, která se podle něj v době covidových restrikcí zachovala charakterně a hájila lidi, kteří byli tehdy ostrakizováni jen proto, že se nechali očkovat později nebo vůbec.

Rozhovor uzavřel Havrda osobním poděkováním předsedovi Svobodných Liborovi Vondráčkovi, kterého ocenil za to, jak si počíná v parlamentu i v médiích. Podle Havrdy je právě tento klidný, na faktech postavený způsob vystupování cestou, jak dostat českou politiku na vyšší úroveň, a vyjádřil přesvědčení, že díky takovému vedení může strana v příštích volbách získat výrazně větší podporu než dosud. Je to přesně ten typ uznání, které v politice nejvíc váží, tedy ocenění od vlastního kolegy, který ví, o čem mluví

Oblíbené štítky

Filip Šamonil

Filip Šamonil

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31