Vláda v rámci konsolidačního balíčku plánuje mimo jiné zvýšit daně firmám i zaměstnancům s vyššími příjmy. Zároveň chystá navýšení odvodů u živnostníků. Co na to říkáte?
Je to v první řadě zcela v rozporu s tím, co vláda slibovala. Pokud chtěla zvedat daně, měla to říkat i během předvolební kampaně a dát si to do programového prohlášení. Teď bychom se tomu nedivili a nějak bychom se s tím smířili. Jenže ve chvíli, kdy nám zástupci pětikoalice s klidným úsměvem řeknou, že plánují dělat kroky v rozporu s jejich sliby, a ještě se tváří, že se tomu nikdo nemá divit, tak mi to připadá jako výsměch všem, kteří v nich viděli naději na změnu.
Jistě se nyní soustředíte na voliče ODS, jelikož některé z nich mohly kroky vlády pochopitelně zklamat. Proč by v příštích sněmovních volbách měli tito lidé, kteří mají už ODS – lidově řečeno – plné zuby, uvažovat o volbě Svobodných?
Nejde o první případ, kdy se ODS takto zachovala. Proto se obávám, že pokaždé, kdy dostane příležitost ujmout se vlády, tak bude s železnou pravidelností zmíněné chování opakovat. Něco podobného jsme zaznamenávali již v období, kdy vládl kabinet Petra Nečase. Teď to ale dosahuje ještě dramatičtějších rozměrů. Pokud se chce pravičák v Česku ještě někdy dožít pravicové politiky, nezbývá mu nic jiného než volit Svobodné. Ti jsou bez ohledu na výsledky voleb věrní svému programu a populisticky ho nemění, takže jsou pro voliče čitelní. Lidé se tak na nás mohou spolehnout. Každý si může ověřit, že jsme nezačali říkat něco jiného než v minulosti. Jediné, co chceme měnit, jsou cesty, jak informace o nás dopravovat k lidem. Jsme nicméně přesvědčeni, že nízké daně a stabilní prostředí pro podnikatele je to správné, co ČR potřebuje, aby se mohla v budoucnu dobře rozvíjet. Ani ve vládě neplánujeme dělat opak. Nejvíce hlasů pravicová politika obdržela v roce 2006 – přes 35 procent. Současná levicovost vlády není ústupkem voličům, ale spíš neodvahou, neochotou, neschopností a nezájmem.
Jsou v tom představeném konsolidačním balíčku i nějaké položky, které byste pochválil? Vláda například slíbila, že hodlá provést miliardové škrty v dotacích.
Těším se, jak se budou osekávat dotace. Trošku se ale bojím, aby se z toho zase nestal nějaký trik. Slyšel jsem v některých pořadech premiéra Petra Fialu (ODS) říkat, že koalice nezvedla daně. Potom do toho začal různě motat informace a celou věc se pokusil kamuflovat. Pak se člověk obává, že se tady budou prodávat jablka, ale přitom půjde o hrušky. Samozřejmě bych byl ale rád, kdyby ke škrtání dotací skutečně došlo. Pokud bych měl na tom balíčku najít něco pozitivního, tak snad jen rušení daňových výjimek, které Svobodní dlouhodobě kritizují. Jsme pro, aby daňové přiznání mohlo být podáno na jeden papír formátu A4 a aby bylo jednoduché.
Nic dalšího už byste nepochválil? Zajímal by mě také váš názor na chystané změny v důchodovém systému.
Kdybych se o to hodně snažil, pak musím říct, že relativně smysluplný materiál připravil ministr Marian Jurečka, dlouhodobě jeden z nejslabších členů vlády rozhodně nezklamal tak moc jako daňový balíček. Nazývat jej důchodovou reformou je ovšem nesmysl, protože to žádná důchodová reforma není, spíš jde o parametrické změny. Ty parametrické změny ovšem dávají smysl a vedou k větší předvídatelnosti průběžného systému. Ale i zde musím zkritizovat pokřivení výpočtů negativním směrem pro ty, kteří přispívají nejvíce. Obecně ovšem nerozumím, proč to byla dvě a půl hodiny dlouhá tisková konference. Měl jsem trochu pocit, že jsme se vrátili do období covidových tiskových konferencí Andreje Babiše.
Jaké jsou vaše recepty, kdybyste teď byli ve vládě? Abychom v případě veřejných financí a inflace s trochou nadsázky nedopadli jako Venezuela a zároveň aby konsolidační opatření lidé co nejméně odnesli.
Určitě bychom postupně začali rušit zákony, které zaváděla vláda Andreje Babiše a předtím vláda Bohuslava Sobotky. Současná koalice byla osm let v opozici a kritizovala jeden zákon za druhým. Typicky bych ji pochválit za zrušení EET, jenže pak už se nekonala část B, tedy rozpuštění příslušného odboru na finanční správě. Abychom pak mohli rušit úřady, musíme v první řadě rušit zákonnou agendu. Rozhodně nesmíme vytvářet úřady nové. V tomto ohledu má vláda obrovské máslo na hlavě. Máme 18 členů kabinetu, což je snad nejvíc v historii. Vznikají nové úřady, další bobtnají. Všichni si jistě vzpomeneme na úřad mediálního zmocněnce pana Klímy nebo nabírání státních zaměstnanců v rámci povinné inkluze, kterou zavedla do školství paní Valachová. Proč to vláda už dávno nezrušila? Nechápu! Vláda obrovsky zaspala v rušení agend. Stát potřebuje dietu, ne peněženky občanů skrze zvýšení daní. Zavedení windfall tax bylo jasnou ukázkou toho, že zvedání takových daní ani nefunguje. I proto jsem očekával nějako sebereflexi a snahu jít jinou cestou. Místo toho se zvyšuje daň z nemovitosti, což je další fatální chyba a nejhorší je, že se vláda otočila zády k živnostníkům. Vůbec nejhorší je na tom to, že zodpovědní pravicoví lidé by snad i tu oběť v podobě zvýšených daní snesly, musela by se ale vláda chovat čestně a s pětkrát větším zájmem by šetřila a škrtala na straně státu. To se ovšem neděje a vláda utrácí víc a víc.
Z důvodů, které zmiňujete, jistě někteří bývalí voliči koalice Spolu zvažují, že by dali šanci Svobodným. Neobáváte se však toho, že tito lidé nepřekousnou vaši dřívější spolupráci s Trikolorou?
Za naši spolupráci s Trikolorou jsme se omluvili. Učinili jsme tak v lednu celkem viditelným způsobem. Vnímali jsme to nejdříve tak, že když se člověk dá s někým dohromady, tak po rozchodu s tím partnerem do něj nemá kopat. Lidsky nám to tak přišlo slušné. Jenže potom, co Trikolora předvedla v případě podpory Andreje Babiše během prezidentských voleb, jsme si bez jakýkoliv pochybností uvědomili, že musíme reagovat. Omluvili jsme se našim voličům, členům i zastupitelů, že se kvůli tomu stali snadným terčem a kdekdo jim to dnes vmete v diskusi do tváře. Zpětně si můžeme říkat, že jsme mohli lépe předvídat, že se může Trikolora strhnout opačným směrem a bude nás to poškozovat. Jenže v březnu 2021, kdy smlouva o spolupráci vznikla, byla Trikolora docela jinou stranou. Vedl ji Václav Klaus mladší. Náš bývalý předseda Petr Mach byl členem Trikolory. I v tomto směru mělo smysl, aby se takové síly spíš propojovaly. Naše názory se skutečně tehdy protínaly. Personálně byli nahoře lidé, kteří neinklinovali k SPD. Bohužel to dopadlo tak, jak to dopadlo. Mrzí nás to. Víc už asi udělat nemůžeme.
Na tu veřejnou omluvu si vzpomínám. Přímo jste uvedli, že vnímáte jako velmi problematickou podporu Andreje Babiše ve druhém kole prezidentské volby. V tom prohlášení jste rovněž nekonkrétně zmínili, že nesouhlasíte i s mnoha dalšími postoji Trikolory. O které postoje jde?
Obecně jde o to, že Trikolora začala usilovat o velké spojení s SPD, které se přitom často projevuje jako levicově-populistické hnutí. Ve svých řadách má SPD viditelné bývalé členy ČSSD, jako je Jaroslav Foldyna, Jaroslav Bašta či Ivan David. Přišla nám ta fascinace zvláštní. Názorový rozdíl je i třeba v tom, že my jsme se daleko jednoznačněji postavili na stranu napadené země a udělali jsme to vždy u každé napadené země, jsme v tomto daleko více konzistentní. Spolupráci jsme nicméně ukončili v prosinci 2021 poté, co jsme se finančně vypořádali po sněmovních volbách a ta omluva už jen dovětek.
V souvislosti s Ukrajinou předsedkyně Trikolory Zuzana Majerová loni například uvedla, že „kdyby byl Petr Fiala premiérem své země a lidu, jel by v první řadě do Moskvy, nikoliv do Kyjeva“. Majerová zároveň mluvila o údajné přítomnosti nacismu na Ukrajině a naznačila, že právě jeho „bujení“ stojí za vypuknutím ruské invaze. Tím de facto kopíruje výroky ruské propagandy. Nebylo od vás chybou, že v té vaší omluvě nezazněla i zmínka o podivných postojích Trikolory k Ukrajině?
Ano, v té omluvě bylo napsáno, že se nejedná jenom o prezidentskou volbu, ale dlouhodobě rozcházíme ve více tématech. Nechtěli jsme se rýpat v jednotlivých vyjádřeních, aby bylo jasné, že v první řadě na sebe nechceme nechat oblékat dres fanklubu Andreje Babiše, a tak jsme to uchopili globálně. Když mi to teď říkáte, tak samozřejmě s těmi vámi zmíněnými výroky souhlasit nemohu. Jestli si Zuzana Majerová myslí, že hlavní příčinou války na Ukrajině je nacismus, tak k tomu těžko můžu něco říct. Já takový názor určitě nesdílím. Ale bavíme se tu teď o výroku, který jsem nezaznamenal, od někoho, kdo tu není a nemůže se hájit, tak pojďme radši dál…
Rozumíte si tedy v tomto ohledu s pětikoalicí, která Ukrajinu v případě ruské agrese diplomaticky i materiálně podporuje?
Zaznamenal jsem jednu nahrávku, jak čelní představitelé Spolu v Praze (nebudu už konkrétnější) během komunální kampaně říkali, že je jim upřímně Ukrajina ukradená. O pomoci Ukrajině ráda hodně mluvit a snaží se to prezentovat do médií, ale možná jen proto, aby nemluvila o problémech, které má ČR, které má ve svých rukách. Tváří se, že rozdává jakoby ze svého, ale přitom dává peníze daňových poplatníků. Pózují v rámci toho trendu, ale ni vládě úplně nevěřím upřímnost. Krátce poté, co začala ruské agrese, se někteří naši členové prostě sebrali, vzali dodávku s velkým zavazadlovým objemem a jeli Ukrajincům pomáhat na hranice. Jel bych tak, ale byl jsem tou dobou na vozíku. Moc se mi to líbilo. Nejupřímnější pomoc je totiž taková, kterou poskytnete z vlastních prostředků nebo ve svém volném čase. Jenže když slyším, jak se vláda chlubí, kolik desítek miliard dala Ukrajině, tak si říkám, že ze státního by stát v ekonomických problémech jako my rozdávat neměl. Abychom mohl být druhým oporou, nemůžeme být sami v rozkladu. Jestli mám hledat něco ze zahraniční politiky, v čem mohu pochválit vládu, pak to, jak se dokázala s Polskem domluvit ohledně dolu Turów. Žalobníčkovat u něj v Bruselu byla ostuda Babišovy vlády.
Přesto mi přijde, že Česká republika byla jednou z prvních zemí, která dávala v zahraničí jasně najevo, že Ukrajinu je třeba proti ruskému agresorovi podporovat. Například v dubnu 2022 jsme byli prvním státem na světě, který Ukrajině zaslal tanky a další obrněná vozidla, i když ne úplně moderní typy. Nemyslíte, že to Ukrajině pomohlo?
Těžko říct. Nevím, jak jim pomohly starší tanky. Nebudu dělat, že rozumím všemu. Tohle říct nedokážu.
Jak se koukáte na protivládní demonstrace, které svolává šéf strany PRO Jindřich Rajchl? Část společnosti je označuje spíš za proruské akce než za obyčejný protivládní protest.
Mohli bychom diskutovat o tom, jestli jsou proruské akce zelených aktivistů, kteří nás svými nátlakovými akcemi dovedli do závislosti na ruském plynu místo toho, abychom používali vlastní uhlí a jádro. Myslím, že takové nálepky nejsou v seriózní debatě na místě. Spíš je třeba, aby se člověk zamýšlel nad obsahem. Nemůžu vždy souhlasit s tím, co je slyšet na pódiu těchto akcí. Zaznívají tam ale i názory, které sdílím a obecně sdílím velkou nespokojenost s touto vládou.
Pamatuji si, že jste se na jednu takovou akci na Václavském náměstí byl podívat. Později došlo k šarvátce s policisty u Národního muzea, kterou vyvolali demonstranti snahou o sundání ukrajinské vlajky z budovy…
Odmítl jsem účastnit se té demonstrace jako řečník. Myslím totiž, že by nešlo o důvěryhodný signál směrem k voličům, protože ty demonstrace obecně už za poslední měsíce získali s panem Skálou a paní Konečnou hodně levicový nádech. Šel jsem se tam ale podívat, abych měl nezkreslené informace o tom, jak akce probíhala. Za asi 30 nebo 40 minut, co jsem chodil kolem davu, jsem nezaznamenal jednu jedinou ruskou vlajku nebo cokoliv, co by podporovalo Putina. Viděl jsem pouze české vlajky. Proto jsem demonstranty a organizátory ocenil. Nemohl jsem ale ocenit, když tam potom někdo chodil s megafonem a říkal, že až demonstrace skončí, tak půjde strhnout vlajku z Národního muzea. To bylo absolutně kontraproduktivní a skoro bych si říkal, jestli motivací takového člověka nebyla snaha o zdiskreditování celé demonstrace. Jde totiž o totální nesmysl, který se nedělá. Z cestování po Evropě mám sice dojem, že jednotlivé země si na svoje národní budovy vlajky Ukrajiny daly třeba jenom na pár dnů, nikoliv takto dlouhodobě. Rozhodně ale nejde o tak zásadní věc, že by tu vlajku měl někdo násilně strhávat. Jde o podobný styl, jako když skupina Ztohoven ukradla vlajku prezidenta republiky a poté ji rozstříhala. Já nefandím ani jedné straně aktivitě, někdo může fandit oběma, ale při stejném metru nelze fandit jen jedné z nich.
Neuvažoval jste někdy o tom, že byste se někdy vy sám podílel na organizaci určitého protivládního protestu, na němž by ovšem nevystupovali proruští aktivisté či politici, jako je třeba Josef Skála, který mluví o nacistické Ukrajině, a mezi lidmi nesbírala podpisy Marta Semelová, která kromě jiného proslula výrokem, kdy zpochybnila vynucené přiznání Milady Horákové v zinscenovaném procesu, jež vedl k její popravě?
Rozumím, kam tím míříte. Myslím, že na posledních demonstracích pana Rajchla se takoví lidé už neobjevovali, byť tam byl například odborář Bohumír Dufek, který je pro mě jako řečník vzhledem k jeho výrokům také absolutně nepřijatelný. Nebyli tam ale lidé jako Skála, kteří opravdu říkají absolutní nesmysly třeba o Miladě Horákové. To byly opravdu obrovské úlety těch předchozích demonstrací, které však demonstracím vytvořili určitý étos a tom se to dodnes veze. My jsme udělali v lednu pochod „proti bídě“. Šlo o stoleté výročí od atentátu na Aloise Rašína a varovali jsme, že po fyzickém atentátu se dnes páchá atentát na jeho odkaz. V názvu jsme pak měli „pochod proti bídě“, protože Alois Rašín měl slavný citát: „Kde hrozí bída, tam hrozí socialismus. A kde hrozí socialismus, tam hrozí bída.“ Pochod měl být vzkaz, že cestou z bídy prostě není více socialismu, ale naopak méně socialismu. Už tehdy však ze strany zklamaných voličů pravice byly reakce na ten pochod, který byl jasně antisocialistický a antikomunistický, velmi smíšené. Dalo nám to takovou jasnou zpětnou vazbu, že lidé dnes nevidí cestu v demonstracích. Bude tedy užitečnější přesvědčovat lidi s nalomenou důvěrou po zklamání z této vlády jinou cestou.
Zdroj rozhovoru zde: https://cnn.iprima.cz/spoluprace-s-trikolorou-nas-mrzi-pravicakovi-v-cesku-zbyvaji-uz-jen-svobodni-rika-vondracek-347213