Svobodní vítají britské referendum o setrvání v EU a věří, že si Britové vyberou obnovu samostatnosti svého státu. Po vstupu do sněmovny v roce 2017 prosadí Svobodní společně s občany referendum také v České republice.
„Referendum o vstupu do EU se konalo dávno, Evropská unie se od té doby podstatně změnila k horšímu. Miliony občanů ČR neměly šanci se k našemu členství vyjádřit. Po letech členství vidí, jak každým dnem míříme zpět k socialistickému centrálnímu plánování a omezování svobod. Lidé mají právo se znovu svobodně vyslovit, zda to tak opravdu chtějí,“ říká europoslanec a předseda Svobodných Petr Mach.
„Je fér připomenout, že po přijetí Lisabonské smlouvy v roce 2010 to byli právě Svobodní, kteří v ČR začali konzistentně a se znalostí problémů prosazovat referendum o vystoupení z EU. V té době ti, kteří si teď toto téma u nás populisticky přivlastňují, buď neexistovali nebo tahali politického kačera za sebou,“ doplňuje místopředseda Svobodných František Matějka.
Svobodní dlouhodobě prosazují mezinárodní spolupráci suverénních států bez jakýchkoliv obchodních bariér. „Chceme tak zajistit české ekonomice dlouhodobou prosperitu. Tento přístup neprosazujeme jen v rámci Evropy, ale celého světa. Proto budeme po vystoupení z EU prosazovat vstup do Evropského sdružení volného obchodu (EFTA), které zajišťuje volný obchod a nemá ambice řídit své členské státy,“ dodává místopředseda Svobodných Karel Zvára.
V Praze dne 23. února 2016
Republikové předsednictvo Svobodných
Kateřina Kašparová, tisková mluvčí Strany svobodných občanů
V pořadu TV Česko vystoupila zdravotnice Adriana Čipižáková, která dlouhodobě komentuje téma očkování a kriticky se vyjadřuje k připravované Národní očkovací strategii. V rozhovoru popisuje, proč podle ní není správné stavět očkování jako „základní pilíř“ prevence a proč v dokumentu vidí riziko nepřímého nátlaku na veřejnost.
Čipižáková strategii označuje za komplexní plán, který podle ní detailně popisuje, „kam se očkování má ubírat“, co má být povinné a nepovinné a jaké má mít vazby a důsledky. Současně tvrdí, že dokument může v praxi vytvářet tlak směrem k „nepovinně povinnému“ očkování, protože jako cíl zmiňuje velmi vysokou proočkovanost – podle jejích slov až populace. Strategie je podle ní prezentována jako prevence, ale fakticky se soustředí téměř výhradně na vakcinaci.
Jedním z klíčových argumentů, který prezentuje je, že část veřejnosti si podle ní zjednodušila význam očkování a začala jej chápat jako záruku bezpečí. V ordinacích se prý setkává s představou, že po vakcinaci „se už nemůže nic stát“, což podle ní vede k podceňování dalších návyků a opatření. Kritizuje také výroky, které podle ní zaznívají ve veřejném prostoru ve smyslu, že „jiná prevence infekčních onemocnění, než očkování není“.
V další části rozhovoru vysvětluje, proč podporuje výzvu „stop“ Národní očkovací strategii. Jako zásadní uvádí dvě roviny: jednak obavu z donucovacích mechanismů, jednak podle ní nedostatečné a málo férové zacházení s problematikou nežádoucích účinků. Tvrdí, že nežádoucí účinky se v praxi často bagatelizují a lidé se mohou setkat s odmítnutím souvislosti ze strany části lékařů, i když potíže přijdou krátce po očkování. Zároveň připomíná, že informace o nežádoucích účincích jsou uvedené v příbalových letácích a že systém by podle ní měl jasněji řešit, jak budou lidé s vážnými následky případně podpořeni.
Rozhovor se věnuje i očkování dětí a těhotných. Čipižáková říká, že rodiče by podle ní měli dostávat srozumitelné informace nejen o deklarovaných přínosech, ale i o možných rizicích a nežádoucích účincích – a zejména vysvětlení „proč se očkuje“ a proč v určitém věku. Kriticky popisuje zkušenosti některých rodičů, kteří jí podle jejích slov píší o komunikaci v ordinacích, včetně strašení. Opakovaně zdůrazňuje, že rozhodnutí má být dobrovolné a postavené na úplných informacích, a zmiňuje i alternativní přístupy k prevenci, jako je životní styl, spánek, strava a hygienické návyky.
Významná část vystoupení se vrací do období covidu. Čipižáková popisuje svou zkušenost ze zdravotnictví, rozpor mezi mediálním obrazem a tím, co dle jejího líčení viděla v praxi, a také situace spojené s tlakem na očkování a testování u zdravotníků. Navazuje tím na svůj podíl na aktivitě známé jako Deklarace sester, kterou prezentuje jako reakci na nátlak na povinné očkování profesí. Podle jejích slov se téma nyní vrací v jiné podobě právě skrze Národní očkovací strategii.
V závěru rozhovoru zve na besedy a přednášky, kde se má diskutovat Národní očkovací strategie i širší rámec tématu. Zmiňuje vlastní web a další informační stránky a popisuje snahu zvát na akce i lékaře, aby zazněly různé pohledy a lidé si mohli informace sami vyhodnotit. Zároveň vyzývá ke společenskému „kompromisu“: aby se lidé navzájem ne dehonestovali podle toho, jakou cestu prevence si zvolí.
