Karel Zvára: Své auto můžete sešrotovat

Karel Zvára: Své auto můžete sešrotovat

Možná to nevíte, ale od 1. ledna 2016 můžete být z rozhodnutí Ministerstva Dopravy zločinci. Stačí, abyste jeli pořád stejným autem tou samou trasou kolo těch samých značek, jako jezdíte již léta… Ale jedna věc se přes silvestrovskou noc změnila.

Značka „B4“, zákaz vjezdu nákladních vozidel, nově zahrnuje nejen skutečné náklaďáky, ale i Škodu Felicii Pick-up, různé „minidodávky“ vzniklé tím, že z normálního malého auta vyndali zadní sedačky a na jejich úkor zvětšili kufr, nebo kombíky s mříží v kufru. Takové auto se objektivně ničím neliší od svého „sourozence“ bez mříže či se sedačkami: je stejně velké, těžké, hlučné a má stejné emise. Akorát „v papírech“ má označení „N1“ či „M1“. A za to teď jeho majitele potrestají.
Problém je ale daleko větší, než že se k vám kvůli novému zákazu vjezdu již nedostane pošťák, zásilková služba, instalatér, nová pračka nebo rozvoz pizzy – protože ti všichni mají auta kategorie „N1“.  Ne, větší nebezpečí spočívá v tom, že tato úřední svévole překračuje hned tři pomyslné Rubikony a pokud to úředníkům projde, ještě se nebudete stačit divit, co spáchají příště.

První nebezpečí spočívá v retroaktivitě (zpětné účinnosti) takového zákona. Než si desetitisíce firem koupilo taková auta a minidodávky, přečetly si zákon a ověřily si, že se na ně značka B4 nevztahuje a mohou s nimi rozvážet zboží, aniž by obtěžovaly okolí hlukem či emisemi nebo měly zákaz vjezdu. Jinak by taková auta nikdy nekoupily! Jiní lidé si takovou minidodávku koupili jako normální auto, protože mají jen dvoučlennou rodinu a chtějí třeba rekonstruovat dům nebo převážet velkého psa. Nebo proto, že se jim z nich jako důchodcům lépe vystupuje. Pro ty je ještě důležitější, aby neměli zákaz vjezdu do každé druhé obce. Jenže to je úředníkům na MDČR jedno. „N1“ mají odteď zákaz a hotovo.

A to znamená, že ani vy si příště nemůžete být jisti vůbec ničím. Cokoli, co si naprosto legálně koupíte, může být o pár měsíců později úředníky zakázáno a vy proti tomu nemáte žádnou obranu.

Co teď mají majitelé „N1“ se svými auty, koupenými v dobré víře, dělat? Vyhodit je na šrotiště jen proto, že se úředníkům zachtělo si změnit význam značky? Teď už by totiž auto, které má všude možně zákaz vjezdu, nikdo nekoupil. „Knížecí rada“ arogantních úředníků z MDČR zní, že si „mají zařídit výjimku“. Takže pokud chce majitel malého auta jen nadále žít a pracovat tak, jako doposud, musí si na tento „luxus“ z moci úřední oběhat tisíce obecních úřadů, vystát fronty, přesvědčit určitě „ochotné“ úředníky, aby mu výjimku dali a pak s sebou vozit příruční karotéku papírů s razítkem.

Druhé nebezpečí spočívá v metodě. Tato změna nebyla demokraticky odhlasovaná: není to zákon. Je to vyhláška. A vyhlášek si úředníci mohou svévolně navymýšlet kolik a jakých se jim zlíbí: mohou třeba zakázat jízdu všem zeleným autům v pátek a úterý. Nyní se drze brání, že „vyhláška prošla připomínkovým řízením a nikdo si nestěžoval“ – no samozřejmě, když o ní nikdo nevěděl! Vy snad začínáte každý den tím, že projdete stránky všech ministerstev a hledáte, zda se tam někde neschovává informace o novém šíleném nápadu úředníků?

A do třetice ministerstvo neříká pravdu. Tvrdí totiž, že chudáci úředníci vlastně nikomu vjezd zakazovat nechtěli, ale halt „musí“ význam značky takto upravit, aby vyhověli mezinárodním dohodám. Ty prý požadují, aby značka zákaz vjezdu nákladních vozidel platila i pro auta pod 3,5 tuny.

Vážně? Tak jak je možné, že v Německu i Rakousku přesně stejná značka platí jen a pouze pro nákladní vozidla nad 3,5 tuny, jako tomu bylo u nás předtím, než si úředníci rozhodli zabuzerovat majitele aut a minidodávek? Chce snad ministr Ťok tvrdit, že Němci a Rakušané nerozumí Vídeňské dohodě, nemají harmonizované značky a dělají to špatně?

Všude jinde v Evropě se značka „zákaz vjezdu nákladních automobilů“ vztahuje jen na kategorii „N2“, tedy skutečné náklaďáky. Aplikovat ji na kategorii „N1“ upravených osobáčků je české unikum. A to je třetí nebezpečí: ukazuje se, že úředníci si zdůvodní jakoukoli svévoli, a když je třeba, klidně vás budou bezostyšně vodit za nos.

Stejně tak asi úředníci považují občany ČR za hlupáky když říkají, že to přeci není žádný problém, protože se Policie „zatím“ nezaměřuje na trestání těch, kteří by porušili tento absurdní zákaz… A protože obce „mohou“ doplnit značku zákazu vjezdu náklaďákům o dodatkovou tabulku, že se to týká jen náklaďáků nad 3,5t:

„Nikomu nejde o to postihovat řidiče dodávky nebo firemního auta s mřížkou v době, než obce značky nastaví podle skutečné potřeby.“ – tisková zpráva MDČR z 5.2.2016

To je ale od úředníků úplný výsměch. Tento argument by totiž měl váhu kdyby obce nikoli „mohly“, ale přímo musely doplnit značky „B4“ dodatkovou tak, aby se nezměnil jejich význam.

Daleko pravděpodobnější ovšem je, že se většina obcí s nějakým doplňováním značek vůbec obtěžovat nebude a naopak se pokusí přilepšit svým rozpočtům vybíráním absurdních pokut.

A Ťokovo ministerstvo vás má za hlupáky když předpokládá, že mu ty báchorky o „standardizaci“ značek na český unikát, Policii „zatím“ netrestající porušování zákona a obcích, které by „mohly“, kdyby ovšem chtěly, uvěříte.

 

Karel Zvára,
místopředseda Svobodných

Spoluautorem článku je Ondřej Tulach.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Vystoupení Libora Vondráčka v Událostech, komentářích 15. dubna znovu ukázalo, že předseda Svobodných dokáže i v ostře vedené televizní debatě držet jasnou linii a argumentovat věcně, bez zbytečných emocí. Hlavním tématem byla úprava financování veřejnoprávních médií, legislativní nouze a vztah návrhu k právům podnikatelů i k soudní ochraně. Vondráček působil konzistentně: odmítal přehnané zásahy státu do ekonomiky, upozorňoval na rozdíly mezi českým a polským přístupem a zároveň připomínal, že proti zneužívání veřejné moci má vždy existovat právní obrana.

Konzistence místo pokrytectví

Už v úvodu debaty bylo patrné, že Vondráček nechce řešit jen samotný zákon, ale především způsob, jakým se o něm vede politická diskuse. Připomněl, že jako „velmi pravicový politik“ by měl problém hlasovat pro opatření, které by dříve kritizoval u předchozí vlády. Tím se jednoznačně vymezil proti účelovému přebírání názorů podle toho, kdo je zrovna u moci. Jeho postoj působil jako důraz na principy, nikoliv na okamžitý politický zisk.

Stejně tak odmítl jednoduché obvinění, že návrh dává vládě možnost „vyhnout se soudům“. Vondráček připustil, že právní režim se mění, ale zdůraznil, že tím nezaniká možnost soudní ochrany. Jen se mění forma, jakou se občan nebo podnikatel může bránit. V debatě tak nepůsobil jako někdo, kdo chce právo obejít, ale naopak jako politik, který trvá na tom, aby právní stát fungoval podle jasně definovaných pravidel.

Obrana podnikatelů a trhu

Silná část jeho vystoupení se týkala dopadů cenových zásahů na podnikatele. Vondráček upozornil, že nelze „hodit přes palubu“ jednu skupinu podnikatelů jen proto, aby stát získal nástroj pro regulaci cen paliv. Připomněl, že čerpadláři už dnes mluví o kompenzacích a že je legitimní, aby se vláda snažila čelit drahým energiím, ale ne na úkor konkrétních podnikatelských subjektů. Tato rovina jeho argumentace byla srozumitelná i divákovi, který nemusí sledovat všechny detaily legislativního procesu.

Velmi dobře vyzněl i jeho důraz na konzistenci v přístupu ke stropování cen. Připomněl, že stejná politická reprezentace, která dnes kritizuje legislativní nouzi, sama v minulosti ve stavu nouze schvalovala zásadní zásahy do důchodového systému nebo cen energií. Tím Vondráček nepůsobí jako politik, který by se snažil jen vyhrát momentální spor, ale jako někdo, kdo upozorňuje na dlouhodobý problém dvojích standardů.

Polsko jako lepší model

Jedním z nejsilnějších momentů debaty bylo srovnání s Polskem. Vondráček ocenil, že Polsko se rozhodlo snížit daň z přidané hodnoty na pohonné hmoty, což podle něj znamená pro trh a podnikání lepší řešení než administrativní stropy. Současně ale upozornil, že Evropská unie do tohoto prostoru výrazně zasahuje a členské státy mají jen omezenou svobodu volby. Tím znovu postavil do popředí téma suverenity a ochrany domácí ekonomiky.

Na rozdíl od obvyklé televizní debaty se neuchýlil k prostému odmítnutí celé regulace bez alternativy. Naopak připomněl, že v Evropské unii má smysl usilovat o co nejmenší škody, ale není správné tvářit se, že česká vláda musí bez odporu implementovat vše, co přichází z Bruselu. I když šlo o ostrou polemiku, Vondráček působil jako politik, který chápe evropské souvislosti a současně hájí český zájem.

ETS2 a odpor vůči přemíře regulace

Další část debaty se stočila k emisním povolenkám ETS2. Vondráček se zde držel svého dlouhodobého postoje, že systém emisních povolenek je jen jinou formou zdražování života lidí a oslabování konkurenceschopnosti ekonomiky. Jeho argument nebyl jen ideologický; opakovaně vysvětloval, že vyšší náklady pro domácnosti a malé a střední podniky dopadnou především na ty, kdo mají nejmenší prostor se bránit. Pro české prostředí jde o srozumitelnou a politicky silnou linku.

Významné bylo i to, že Vondráček nepůsobil jako odmítač jakéhokoli kompromisu. Přiznal, že menší dopad je lepší než větší dopad, ale současně trval na tom, že samotná logika systému je chybná. Jeho kritika ETS2 tak vyzněla jako obrana ekonomické svobody a předvídatelnosti, nikoli jako prosté protestní gesto. V tom spočívá i jeho politická síla: dokáže kritizovat konkrétní opatření, aniž by sklouzl k prázdnému křiku.

Veřejnoprávní média a právo veta

Závěrečná část pořadu se věnovala i veřejnoprávním médiím, která jsou pro Svobodné dlouhodobě citlivým tématem. Vondráček odmítl představu, že by obrana ústavních pravidel nebo odpor vůči některým návrhům znamenaly slabý vztah k právu. Naopak se opakovaně dovolával respektu k zákonům a k demokratickému mandátu, který občané dávají ve volbách. V tomto směru působil jako politik, který nechce jen „vyhrát spor“, ale hájí širší princip svobody a suverenity.

Stejně důrazně se vymezil proti tomu, aby se Česká republika obracela s vnitropolitickými spory na Brusel. Podle něj je to projev slabosti a nedospělosti, protože suverénní země si své problémy má řešit sama. I tato část vystoupení pomohla vytvořit obraz Vondráčka jako politika, který má na evropské integraci jasný názor a dokáže ho obhájit bez váhání.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31