Už když se zvedl třetí mladý muž a svými slovy důrazně opakoval stejnou motivaci:
"v referendu o vstupu do EU jsem hlasoval proti, nikdy jsem nebyl v žádné straně, studoval jsem, podnikal, zakládám rodinu, ale už mám toho dost, už nechci jenom doma nadávat na politiku", tak mi došlo, jaká síla se tu dává dohromady. A takových členů bylo na ustavujícím pražském sněmu Svobodných několik desítek. A na tom středočeském se situace opakuje.
Je březen 2009, Strana svobodných občanů má za sebou dva měsíce života a současně unikátní evropský pokus: pořadí kandidátů do Evropského parlamentu si nechala sestavit "americkým" systémem primárek v tajných volbách po internetu. Nejen všemi svými členy, ale i všemi zaregistrovanými příznivci. Několik stovek lidí tak rozhodlo o tom, kdo má šanci se z čela kandidátky dostat do parlamentu, a vlastně i o tom, kdo bude tváří předvolební kampaně.
Takto zásadní věci si v Evropě tradičně rozhoduje předseda strany, přesněji ty momentálně nejvlivnější vnitrostranické kliky a jejich zákulisní dohody (a všechny strany tak mimochodem postupně degenerují). Svobodní se rozhodli pro riskantní věc. Nikdo nemohl tušit, jak se zachovají lidé, kteří se přihlásili ke straně teprve před několika dny na základě znalosti programu a případně několika zakladatelů. (Petr Mach představil přípravný výbor v lednu.)
A přitom se voliči v primárkách shodli zcela jednoznačně. Částečně snad proto, že kandidáti prošli důkladným výslechem na internetovém diskusním fóru, částečně i proto, že těch opravdu vážných kandidátů nebyl nadbytek. Podle mého soudu tak 6 až 7. Všichni takoví se ale dostali na špičku, takže i při zcela nepravděpodobně vysokém volebním zisku 30% by strana do Evropského parlamentu neposlala nikoho, za koho by se členové mohli stydět.
Na první místo kandidátní listiny do Evropského parlamentu se dostal Jiří Payne. Jeden z těch, co se po převratu přestěhoval z "kotelny" do prvního svobodného parlamentu. A byl připraven. Hned zorganizoval "Meziparlamentní klub demokratické pravice" a začal naléhat na nutnost našeho vstupu do NATO. Připomínám, že to bylo v době, kdy president Havel prosazoval zrušení NATO i Varšavské smlouvy a zatím ještě neprobuzený socialista Miloš Zeman nazýval Paynovce politickými skinheady. Trvalo to deset let a Havel i Zeman se od samé radosti, že nás přijali do NATO, objímají na kamery s Madlenkou Albrightovou, tehdejší americkou ministryní zahraničních věcí (původem z Kynšperka nad Ohří).
Dnes se Payne pokouší o druhý podobný "nesmysl": prosadit alternativu k současné nepromyšlené unifikaci EU. Říká, že "po přijetí Lisabonské smlouvy získá EU právní subjektivitu, ale jen jako autoritářský stát. Nemá totiž demokratické instituce, které by se skutečně vzájemně kontrolovaly, totiž moc výkonnou, zákonodárnou a soudní. Dostaneme se tak například na úroveň demokracie v Ázerbájdžánu".
Na druhé místo kandidátky byl zvolen Benjamin Kuras. Český spisovatel, anglický dramatik a prostořeký komentátor evropského i českého dění: "Pravicový politik se snaží pomoci občanům k nezávislosti na státu, levicový je činí závislými. To první vytváří občana tvořivého, to druhé netečného. Z toho se odvíjí všechno ostatní. Jak se to projevuje v ČR bylo dobře ilustrováno třeba sporem o zdravotní poplatky, v nichž většina rozhodla, že hodina času lékaře nemá hodnotu jedné kávy."
Pana Kurase si snadno zapamatujete po shlédnutí jeho reakce na první tiskové konferenci: http://www.youtube.com/watch?v=v9G7m5H1aEk
Předseda strany Petr Mach do Evropského parlamentu nekandiduje. Chystá se ale kandidovat do parlamentu českého, což může být už tento podzim. A může tak být po delší době jediným předsedou parlamentní strany, který rozumí ekonomice. Vystudoval a učil ekonomii a obávaný kritik všech ekonomů Václav Klaus si ho vybral do vedení Centra pro ekonomiku a politiku. Mach už mnoho let udivuje svými jasnými názory i vyjadřováním, ale i schopností až aristokraticky slušné diskuse. Což ovšem neznamená, že by se neuměl pevně ohradit i v psychicky náročné diskusi s Monikou Pajerovou (které se zalíbilo v Bruselu): http://www.youtube.com/watch?v=HOcrDg1pmig
A to by mohlo stačit. Další informace o Svobodných najdete na jejich webu www.svobodni.cz.
Autor Jiří Čertík, Blog Idnes.cz 7.4.09 v 05:28
