První americké primárky u nás

První americké primárky u nás

Už když se zvedl třetí mladý muž a svými slovy důrazně opakoval stejnou motivaci:
"v referendu o vstupu do EU jsem hlasoval proti, nikdy jsem nebyl v žádné straně, studoval jsem, podnikal, zakládám rodinu, ale už mám toho dost, už nechci jenom doma nadávat na politiku", tak mi došlo, jaká síla se tu dává dohromady. A takových členů bylo na ustavujícím pražském sněmu Svobodných několik desítek. A na tom středočeském se situace opakuje.

Je březen 2009, Strana svobodných občanů má za sebou dva měsíce života a současně unikátní evropský pokus: pořadí kandidátů do Evropského parlamentu si nechala sestavit "americkým" systémem primárek v tajných volbách po internetu. Nejen všemi svými členy, ale i všemi zaregistrovanými příznivci. Několik stovek lidí tak rozhodlo o tom, kdo má šanci se z čela kandidátky dostat do parlamentu, a vlastně i o tom, kdo bude tváří předvolební kampaně.

Takto zásadní věci si v Evropě tradičně rozhoduje předseda strany, přesněji ty momentálně nejvlivnější vnitrostranické kliky a jejich zákulisní dohody (a všechny strany tak mimochodem postupně degenerují). Svobodní se rozhodli pro riskantní věc. Nikdo nemohl tušit, jak se zachovají lidé, kteří se přihlásili ke straně teprve před několika dny na základě znalosti programu a případně několika zakladatelů. (Petr Mach představil přípravný výbor v lednu.)
A přitom se voliči v primárkách shodli zcela jednoznačně. Částečně snad proto, že kandidáti prošli důkladným výslechem na internetovém diskusním fóru, částečně i proto, že těch opravdu vážných kandidátů nebyl nadbytek. Podle mého soudu tak 6 až 7. Všichni takoví se ale dostali na špičku, takže i při zcela nepravděpodobně vysokém volebním zisku 30% by strana do Evropského parlamentu neposlala nikoho, za koho by se členové mohli stydět.

Na první místo kandidátní listiny do Evropského parlamentu se dostal Jiří Payne. Jeden z těch, co se po převratu přestěhoval z "kotelny" do prvního svobodného parlamentu. A byl připraven. Hned zorganizoval "Meziparlamentní klub demokratické pravice" a začal naléhat na nutnost našeho vstupu do NATO. Připomínám, že to bylo v době, kdy president Havel prosazoval zrušení NATO i Varšavské smlouvy a zatím ještě neprobuzený socialista Miloš Zeman nazýval Paynovce politickými skinheady. Trvalo to deset let a Havel i Zeman se od samé radosti, že nás přijali do NATO, objímají na kamery s Madlenkou Albrightovou, tehdejší americkou ministryní zahraničních věcí (původem z Kynšperka nad Ohří).

Dnes se Payne pokouší o druhý podobný "nesmysl": prosadit alternativu k současné nepromyšlené unifikaci EU. Říká, že "po přijetí Lisabonské smlouvy získá EU právní subjektivitu, ale jen jako autoritářský stát. Nemá totiž demokratické instituce, které by se skutečně vzájemně kontrolovaly, totiž moc výkonnou, zákonodárnou a soudní. Dostaneme se tak například na úroveň demokracie v Ázerbájdžánu".

Na druhé místo kandidátky byl zvolen Benjamin Kuras. Český spisovatel, anglický dramatik a prostořeký komentátor evropského i českého dění: "Pravicový politik se snaží pomoci občanům k nezávislosti na státu, levicový je činí závislými. To první vytváří občana tvořivého, to druhé netečného. Z toho se odvíjí všechno ostatní. Jak se to projevuje v ČR bylo dobře ilustrováno třeba sporem o zdravotní poplatky, v nichž většina rozhodla, že hodina času lékaře nemá hodnotu jedné kávy."
Pana Kurase si snadno zapamatujete po shlédnutí jeho reakce na první tiskové konferenci: http://www.youtube.com/watch?v=v9G7m5H1aEk

Předseda strany Petr Mach do Evropského parlamentu nekandiduje. Chystá se ale kandidovat do parlamentu českého, což může být už tento podzim. A může tak být po delší době jediným předsedou parlamentní strany, který rozumí ekonomice. Vystudoval a učil ekonomii a obávaný kritik všech ekonomů Václav Klaus si ho vybral do vedení Centra pro ekonomiku a politiku. Mach už mnoho let udivuje svými jasnými názory i vyjadřováním, ale i schopností až aristokraticky slušné diskuse. Což ovšem neznamená, že by se neuměl pevně ohradit i v psychicky náročné diskusi s Monikou Pajerovou (které se zalíbilo v Bruselu): http://www.youtube.com/watch?v=HOcrDg1pmig

A to by mohlo stačit. Další informace o Svobodných najdete na jejich webu www.svobodni.cz.

Autor Jiří Čertík, Blog Idnes.cz 7.4.09 v 05:28

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Předseda strany Svobodní a poslanec Libor Vondráček se ve čtvrtečním pořadu 360 na CNN Prima News střetl s opozičními politiky v debatě o zákazu sociálních sítí pro děti, o ekonomických radách vlády a zejména o státním rozpočtu. V téměř hodinové diskuzi moderované Michalem Půrem se Vondráček spolu s Davidem Pražákem z hnutí ANO utkal především s Vojtěchem Munzarem z ODS a Janem Berkim z hnutí STAN.

Svobodný internet místo ověřování totožnosti

Hlavním tématem úvodní části diskuze byl návrh premiéra Andreje Babiše na zákaz sociálních sítí pro děti do 15 let, inspirovaný australským modelem. Vondráček se k tomuto návrhu postavil velmi skepticky a upozornil na rizika spojená s ověřováním věku uživatelů. „Pokud chceme, aby na internetu už neexistovalo soukromí, pak samozřejmě můžeme zavést ověřování věkové hranice,“ varoval Vondráček s tím, že by lidé museli předkládat digitální, bankovní nebo jinou identitu.

Předseda Svobodných připomněl, že i Martin Kupka z ODS ve svém tweetu navrhl ověřování uživatelů na internetu, což Vondráček považuje za problematické. „To je potom navázané na digitální identity, digitální peněženky, na to, co kritizujeme třeba v Číně,“ vysvětlil poslanec s tím, že svobodní chtějí zachovat internet jako svobodný prostor, kde lidé mohou užívat služby v soukromí.

Překvapivě se s Vondráčkem shodli i jeho opoziční protivníci. Vojtěch Munzar z ODS zdůraznil, že stát nemůže nahradit rodiče a že plošné zákazy vedou k formalismu. Jan Berki z hnutí STAN sice připustil, že určitá regulace je na místě, ale i on se vyjádřil opatrně. Vondráček nabídl alternativní řešení: „Teď hrají třeba i děvčata hokej na olympiádě, tak dělejme reklamu sportu, ať se děti věnují tomu. Dávat pozitivní příklady je daleko lepší než dělat restrikce.“

NERV končí, zůstávají obavy z jednostranného poradenství

Druhá část debaty se věnovala zrušení Národní ekonomické rady vlády (NERV), kterou premiér Babiš označil za zbytečnou. Vondráček zmínil, že NERV nestál daňové poplatníky „ani korunu“ a že možná sloužil spíš jako alibi pro vládu. Zároveň zdůraznil, že dostatek ekonomů je i na vysokých školách.

Vojtěch Munzar však upozornil na výhodu NERV, kde byli zastoupeni ekonomové různých směrů – od monetaristů po keynesiánce. „Já třeba se skoro nikdy neshodnu s Danielem Prokopem, ale i pro politika je dobré si vyslechnout jiné názory,“ řekl Munzar s tím, že naslouchání různým stanoviskům není na škodu.

Jan Berki dodal, že výhodou NERV bylo, že ekonomové se museli nejprve shodnout mezi sebou, což zajišťovalo transparentnost a širší podporu pro doporučení. Moderátor Půr se ptal na nové poradce vlády, přičemž zazněla jména Jaroslava Ungermanna (levicově orientovaný ekonom blízký odborům) a Petra Macha (pravicový ekonom, nyní náměstek ministryně financí Aleny Schillerové).

Rozpočtová bitva: 310 nebo 344 miliard?

Nejostřejší půtka se strhla kolem státního rozpočtu a jeho deficitu. Vondráček opakovaně tvrdil, že vláda ušetřila 34 miliаrd korun oproti plánu předchozí vlády, jehož skutečný schodek měl podle něj dosáhnout 344 miliard. „My máme jenom 310 miliard,“ zdůraznil poslanec s tím, že předchozí vláda zapomněla do rozpočtu zahrnout přes 26 miliard do Státního fondu dopravní infrastruktury.

Vojtěch Munzar však Vondráčkovi oponoval s poukazem na stanovisko Národní rozpočtové rady. „Zjistíte, že Národní rozpočtová rada říká, že porušujete zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti o 63 miliard korun,“ kontroval Munzar. Podle něj je navíc problematické, že vláda škrtla výjimky (jako 18 miliard na Dukovany nebo 20 miliard na obranu), ale tyto prostředky nahradila jinými výdaji, čímž deficit nesnížila.

Vondráček připustil, že vláda zákon možná porušuje, ale „méně než předchozí vláda“. „Bohužel ho porušujeme, měli jsme málo času na to, abychom ho neporušovali,“ přiznal. Zároveň kritizoval předchozí vládu za to, že navýšila kumulativní státní dluh z 31% na 33,5% HDP a „nasekala 1200 miliard korun dluhů, což je celá třetina všech dluhů všech vlád v České republice“.

Jan Berki upozornil, že vláda škrtla 21 miliard na obranu ve chvíli, kdy Donald Trump naopak chce po spojencích vyšší výdaje, a dále snížila rozpočet na vnitřní bezpečnost a rozvědky. Moderátor Půr pak připomněl, že výdaje na vědu klesly v poměru k HDP na 0,6 % a výdaje na školství o sedm miliard korun.

Důchodová reforma a zkrácení školní docházky

Vondráček v diskusi nabídl kontroverzní návrh na řešení důchodového systému. Místo prodlužování věku odchodu do důchodu, které podle něj „žene lidi už ve věku opotřebované do práce o rok déle“, navrhl zkrácení školní docházky z devíti na osm let. „Mladí zdraví lidé půjdou do práce o rok dřív, vyřešíme to daleko rychleji,“ argumentoval poslanec.

Tento návrh je zajímavý i tím, že podobně uvažuje i poslankyně Renata Zajíčková z ODS, s níž se Svobodní jinak příliš neshodují. Vondráček však kritizoval, že Zajíčková zároveň navrhuje nové roky povinné docházky včetně předškolního roku, což by celkovou povinnou docházku prodloužilo na 12 let. „Maturita taky není nutná pro hasiče, dneska to tam je a některé lidi to opravdu udržuje zbytečně delší dobu v té škole,“ dodal.

Munzar v závěru diskuse zdůraznil, že škrty v obraně jsou problematické vzhledem k bezpečnostní situaci. „Svoboda je nezaplatitelná,“ citoval italskou premiérku Giorgii Meloni a dodal, že podtrhávat nohy české obranyschopnosti neustálými škrty je chyba.

Debata ukázala zásadní rozpory mezi vládní koalicí a opozicí nejen v hodnocení rozpočtu, ale i v přístupu k regulaci internetu a ekonomickému poradenství. Zatímco Vondráček a Pražák hájili kroky vlády jako úsporné a svobodnější, Munzar a Berky je kritizovali jako nesystémové a rizikové pro budoucnost státu.

Redakce

Oblíbené štítky

Svobodni-31