První americké primárky u nás

První americké primárky u nás

Už když se zvedl třetí mladý muž a svými slovy důrazně opakoval stejnou motivaci:
"v referendu o vstupu do EU jsem hlasoval proti, nikdy jsem nebyl v žádné straně, studoval jsem, podnikal, zakládám rodinu, ale už mám toho dost, už nechci jenom doma nadávat na politiku", tak mi došlo, jaká síla se tu dává dohromady. A takových členů bylo na ustavujícím pražském sněmu Svobodných několik desítek. A na tom středočeském se situace opakuje.

Je březen 2009, Strana svobodných občanů má za sebou dva měsíce života a současně unikátní evropský pokus: pořadí kandidátů do Evropského parlamentu si nechala sestavit "americkým" systémem primárek v tajných volbách po internetu. Nejen všemi svými členy, ale i všemi zaregistrovanými příznivci. Několik stovek lidí tak rozhodlo o tom, kdo má šanci se z čela kandidátky dostat do parlamentu, a vlastně i o tom, kdo bude tváří předvolební kampaně.

Takto zásadní věci si v Evropě tradičně rozhoduje předseda strany, přesněji ty momentálně nejvlivnější vnitrostranické kliky a jejich zákulisní dohody (a všechny strany tak mimochodem postupně degenerují). Svobodní se rozhodli pro riskantní věc. Nikdo nemohl tušit, jak se zachovají lidé, kteří se přihlásili ke straně teprve před několika dny na základě znalosti programu a případně několika zakladatelů. (Petr Mach představil přípravný výbor v lednu.)
A přitom se voliči v primárkách shodli zcela jednoznačně. Částečně snad proto, že kandidáti prošli důkladným výslechem na internetovém diskusním fóru, částečně i proto, že těch opravdu vážných kandidátů nebyl nadbytek. Podle mého soudu tak 6 až 7. Všichni takoví se ale dostali na špičku, takže i při zcela nepravděpodobně vysokém volebním zisku 30% by strana do Evropského parlamentu neposlala nikoho, za koho by se členové mohli stydět.

Na první místo kandidátní listiny do Evropského parlamentu se dostal Jiří Payne. Jeden z těch, co se po převratu přestěhoval z "kotelny" do prvního svobodného parlamentu. A byl připraven. Hned zorganizoval "Meziparlamentní klub demokratické pravice" a začal naléhat na nutnost našeho vstupu do NATO. Připomínám, že to bylo v době, kdy president Havel prosazoval zrušení NATO i Varšavské smlouvy a zatím ještě neprobuzený socialista Miloš Zeman nazýval Paynovce politickými skinheady. Trvalo to deset let a Havel i Zeman se od samé radosti, že nás přijali do NATO, objímají na kamery s Madlenkou Albrightovou, tehdejší americkou ministryní zahraničních věcí (původem z Kynšperka nad Ohří).

Dnes se Payne pokouší o druhý podobný "nesmysl": prosadit alternativu k současné nepromyšlené unifikaci EU. Říká, že "po přijetí Lisabonské smlouvy získá EU právní subjektivitu, ale jen jako autoritářský stát. Nemá totiž demokratické instituce, které by se skutečně vzájemně kontrolovaly, totiž moc výkonnou, zákonodárnou a soudní. Dostaneme se tak například na úroveň demokracie v Ázerbájdžánu".

Na druhé místo kandidátky byl zvolen Benjamin Kuras. Český spisovatel, anglický dramatik a prostořeký komentátor evropského i českého dění: "Pravicový politik se snaží pomoci občanům k nezávislosti na státu, levicový je činí závislými. To první vytváří občana tvořivého, to druhé netečného. Z toho se odvíjí všechno ostatní. Jak se to projevuje v ČR bylo dobře ilustrováno třeba sporem o zdravotní poplatky, v nichž většina rozhodla, že hodina času lékaře nemá hodnotu jedné kávy."
Pana Kurase si snadno zapamatujete po shlédnutí jeho reakce na první tiskové konferenci: http://www.youtube.com/watch?v=v9G7m5H1aEk

Předseda strany Petr Mach do Evropského parlamentu nekandiduje. Chystá se ale kandidovat do parlamentu českého, což může být už tento podzim. A může tak být po delší době jediným předsedou parlamentní strany, který rozumí ekonomice. Vystudoval a učil ekonomii a obávaný kritik všech ekonomů Václav Klaus si ho vybral do vedení Centra pro ekonomiku a politiku. Mach už mnoho let udivuje svými jasnými názory i vyjadřováním, ale i schopností až aristokraticky slušné diskuse. Což ovšem neznamená, že by se neuměl pevně ohradit i v psychicky náročné diskusi s Monikou Pajerovou (které se zalíbilo v Bruselu): http://www.youtube.com/watch?v=HOcrDg1pmig

A to by mohlo stačit. Další informace o Svobodných najdete na jejich webu www.svobodni.cz.

Autor Jiří Čertík, Blog Idnes.cz 7.4.09 v 05:28

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v dalším díle svého pravidelného čtvrtečního vysílání odpovídal divákům na širokou paletu dotazů, od krajských silnic přes soudní tresty až po prezidentovy výroky o budoucnosti republiky, a u každého tématu se držel stejné metody: vysvětlit systém, doložit ho číslem a nebát se nepopulárního závěru.

U krajských silnic Vondráček odmítl představu, že vláda krajům „nedává peníze“. Připomněl, že podle rozpočtového určení daní kraje dostávají peníze na svoji správu už dopředu a mimořádné státní dotace na opravy silnic druhé a třetí třídy byly jen dočasnou praxí zavedenou kolem roku 2010, nikoli systémovým pravidlem. Argument doložil konkrétním příkladem: Jihočeský kraj letos poslal 3 miliony korun jako dotaci neziskovce Člověk v tísni na Ukrajinu, takže podle Vondráčka jasně má ve svém rozpočtu prostor i na to, co je skutečně jeho úkolem, totiž opravu vlastních silnic.

Na dotaz ohledně nízkých trestů za sexuální trestné činy reagoval Vondráček věcně a bez populistického přehánění. Uvedl, že vláda v programovém prohlášení počítá se zvýšením odpovědnosti soudců a státních zástupců, včetně možnosti vymáhat na nich škodu při prokazatelném pochybení, a zároveň se zavazuje k pravidelnému školení soudců, aby drželi krok s novými definicemi trestných činů. Zároveň ale jasně varoval před druhým extrémem, tedy odsuzováním bez důkazů po vzoru amerického MeToo, a přihlásil se k zásadě presumpce neviny jako základnímu principu trestního práva.

V otázce dotací pro Prague Pride Vondráček nezůstal jen u emoce, že mu to „přijde zvrácené“, ale vysvětlil věcný rámec: programové prohlášení vlády počítá s evidencí, omezením a v některých případech i zákazem financování politických neziskovek napříč resorty financí, vnitra, školství i životního prostředí. Kritizoval přitom nikoli existenci sexuální menšiny jako takové, ale ideologie typu DEI a ESG, které podle něj místo tolerance vytvářejí umělá privilegia, a upozornil, že podobný tlak se přes učebnice dostává až do výuky občanské nauky na základních školách.

Silný argument nabídl i k výrokům prezidenta Petra Pavla o budoucnosti Evropy. Vondráček odmítl představu Spojených států evropských, ztráty práva veta i výměny koruny za euro s tím, že pokud takové myšlenky vyslovuje hlava suverénního státu, otevírá tím takzvané Overtonovo okno pro další politiky z velkých zemí, kteří by z toho mohli těžit na úkor menších států. Právě proto řekl otevřeně, že si přeje, aby po roce 2028 stál v čele republiky někdo jiný.

Zajímavý byl i příklad rozhledny v Jindřichově Hradci, kterou Vondráček použil jako symbol špatně utrácených evropských dotací. Stavba za 13 milionů korun, natíraná v zimě v nevyhřívané hale, začala během několika let hnít a vyžádala si další čtyřmilionovou opravu, přestože se navenek prezentovala jako úspěch čerpání evropských peněz. Podle Vondráčka je to přesně ten typ výdajů, který raději nahradit podporou pracovních míst a základních veřejných služeb, které lidem chybí mnohem víc než další pomníček k focení.

Na závěr Vondráček znovu odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz a vyzval diváky, aby se před říjnovými senátními volbami podívali, jak jejich senátoři skutečně hlasovali, včetně podpory korespondenční volby. Zmínil i nervozitu v táboře ODS a TOP 09 před ztrátou vedení Senátu a ocenil aktivitu Thomase Pauknera v kauze Dozimetr jako příklad toho, že se konečně některé staré kauzy začínají reálně posouvat k soudnímu rozhodnutí, místo aby na ně soudci jako dříve raději nesáhli.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31